Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61998J0168
Název:
Title: 		Lucemburské velkovévodství Proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Recueil 2000. Věc C- 168/98.
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords		Žaloba na neplatnost – Svoboda usazování – Vzájemné uznávání diplomů – Harmonizace – Povinnost odůvodnění – Směrnice 98/5/ES – Trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace.
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Lucemburské velkovévodství Proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Recueil 2000. Věc C- 168/98.

Klíčová slova:

Žaloba na neplatnost – Svoboda usazování – Vzájemné uznávání diplomů – Harmonizace – Povinnost odůvodnění – Směrnice 98/5/ES – Trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace.






Předmět:

Návrh na zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36).



Právní otázky:
1 Návrhem na zahájení řízení došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. května 1998 Lucemburské velkovévodství na základě prvního pododstavce článku 173 Smlouvy o ES (nyní po změně první pododstavec článku 230 ) podalo žalobu na zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998, o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36).
2 Usneseními předsedy Soudního dvora ze dnů 16. září, 19. října, 11. listopadu a 9. prosince 1998 bylo povoleno Španělskému království, Komisi Evropských společenství, Nizozemskému království a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska vstoupit do řízení na podporu návrhových žádání Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie.
3 Směrnice 98/5 byla přijata postupem upraveným v článku 189b Smlouvy o ES (nyní po změně článek 251 ES), na základě článku 49 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 40 ES), v míře, v jaké obsahuje ustanovení týkající se výkonu povolání advokáta jako osoby v pracovním poměru, a na základě čl. 57 odst. 1 a čl. 57 odst. 2 první a třetí věty Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 47 odst. 1 a čl. 47 odst. 2 první a třetí věta ES) v míře, v jaké upravuje jeho výkon jako osoby samostatně výdělečně činné.
4 Článek 2 první pododstavec této směrnice stanoví, že každý advokát má právo trvale vykonávat činnosti uvedené v článku 5 v každém jiném členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském státě.
5 Článek 5 odst. 1 téhož předpisu stanoví, že advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě vykonává stejnou profesní činnost jako advokát vykonávající svou činnost pod odpovídajícím profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě a může, mimo jiné, poskytovat právní rady v oblasti práva svého domovského členského státu, práva Společenství, mezinárodního práva a práva hostitelského členského státu.
6 Článek 5 odst. 2 nicméně vyhrazuje možnost členským státům, které povolují, aby na jejich území určitá kategorie advokátů připravovala listiny opravňující ke správě majetku zesnulých osob nebo k vytvoření nebo převodu věcných práv k nemovitostem, které jsou v jiných členských státech vyhrazeny jiným povoláním než povolání advokáta, ve vztahu k takovým činnostem vyloučit z výkonu povolání advokáty vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, pokud bylo toto označení uděleno v jednom z členských států, v nichž je tato činnost vyhrazena jiným povoláním. Článek 5 odst. 3 dodává, že pro účely výkonu činností týkajících se zastupování nebo obhajoby klienta v soudním řízení a do té míry, do jaké právo hostitelského členského státu takovou činnost vyhrazuje pro advokáty vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v tomto státě, může hostitelský členský stát požadovat, aby advokáti vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě pracovali buď ve spojení s advokátem, který vykonává činnost u daného soudu a který by v případě potřeby nesl odpovědnost vůči tomuto soudu, nebo s „avoué“ činným u tohoto soudu. Kromě toho umožňuje členským státům stanovit k zajištění řádného fungování soudního systému zvláštní předpisy pro přístup k nejvyšším soudům, například připustit k nim pouze specializované advokáty.
7 Články 3, 4, 6 a 7 upravují pravidla, která se týkají:
— zápisu u příslušného soudu advokáta, který si přeje vykonávat činnost v jiném členské státě než v tom, ve kterém získal odbornou kvalifikaci;
— znění profesního označení užívaného advokátem vykonávajícím činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě;
— pravidel pro výkon povolání;
— kárného řízení.
8 Článek 10 odst. 1 stanoví, že advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v jeho domovském státě, který fakticky a pravidelně vykonává činnost v hostitelském členském státě nejméně po dobu tří let v oblasti práva tohoto státu včetně práva Společenství, může být přijat do povolání advokáta v hostitelském členském státě, aniž by byl povinen splnit podmínku adaptačního období nepřesahující 3 roky nebo podmínku složení zkoušky způsobilosti, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (Úř. věst. 1989, L 19, s. 16).
9 Článek 10 odst. 3 směrnice 98/5 stanoví, že advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, který fakticky a pravidelně vykonával odbornou činnost v hostitelském členském státě nejméně po dobu tří let, ale po kratší dobu v oblasti práva tohoto členského státu, může rovněž dosáhnout u příslušného orgánu tohoto státu, který vezme v úvahu některé další skutečnosti, přijetí do povolání advokáta v hostitelském členském státě a práva vykonávat povolání advokáta pod profesním označením odpovídajícím tomuto povolání v daném členském státě, aniž by musel splnit podmínku adaptačního období nebo zkoušky způsobilosti uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 89/48.
10 Článek 10 odst. 2 ponechává advokátu vykonávajícímu činnost v hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v jeho domovském státě možnost kdykoliv požádat o uznání diplomu podle směrnice 89/48, aby mohl být přijat do povolání advokáta v hostitelském členském státě a vykonávat tuto činnost pod profesním označením odpovídajícím tomuto povolání v daném členském státě.
11 Články 11 a 12 upravují společný výkon advokacie.
12 Je-li povolen společný výkon advokacie advokátů vykonávajících činnost s použitím odpovídajících profesních označení udělovaných v hostitelském členském státě, umožňuje článek 11, s určitými výjimkami, advokátům, kteří vykonávají v tomto státě činnost pod profesním označením udělovaným v zemi původu:
— vykonávat svou profesní činnost v pobočce nebo zastoupení skupiny, k níž patří v domovském členském státě;
— přístup k formě společného výkonu advokacie, jestliže jsou ze stejné skupiny nebo ze stejného domovského členského státu;
— společný výkon advokacie s dalšími advokáty, kteří rovněž vykonávají činnost pod profesním označením udělovaným v jejich domovských státech a kteří jsou z různých členských států, anebo s advokáty z hostitelského členského státu.
13 Článek 12 stanoví, že advokáti, kteří takto vykonávají advokacii společně, mohou používat název jakékoliv skupiny, jejíž jsou členy v členském státě původu, a že hostitelský členský stát může požadovat, aby byla kromě tohoto jména uvedena právní forma skupiny v domovském členské státě anebo jména všech členů skupiny, kteří vykonávají činnost v hostitelském členském státě.
14 Lucemburské velkovévodství uplatňuje tři žalobní důvody pro zrušení, založené na porušení čl. 52 druhého pododstavce Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 43 druhý pododstavec ES), porušení čl. 57 odst. 2 druhé věty Smlouvy a porušení článku 190 Smlouvy o ES (nyní článek 253 ES).
15 Na podporu svých žalobních důvodů zpochybňuje články 2, 5 a 11 směrnice 98/5, týkající se práva migrujícího advokáta vykonávat činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, oblasti činnosti tohoto advokáta a společného výkonu advokacie.
16 Žalobní důvod založený na čl. 52 druhém pododstavci Smlouvy se skládá ze dvou částí, z nichž první je založena na rozdílném zacházení mezi tuzemskými a migrujícími advokáty a druhá je založena na zásahu do obecného zájmu jednak na ochraně spotřebitelů a jednak na řádném výkonu spravedlnosti.
17 Lucemburské velkovévodství tvrdí, že druhý pododstavec článku 52 Smlouvy zavádí zásadu asimilace migrujících samostatně výdělečně činných osob a jejich tuzemských protějšků. Toto pravidlo o vnitrostátním zacházení znamená, že rovnost nebo nediskriminace musí být posuzovány vzhledem k právním předpisům hostitelského členského státu, a nikoli členského státu původu nebo domovského členského státu migrující samostatně výdělečně činné osoby, a že právo usazování nelze přiznat v rozporu s kogentními normami upravujícími činnost samostatně výdělečných osob , které jsou společné právním řádům jednotlivých členských států.
18 Žalobce uplatňuje, že i když harmonizace může odůvodnit výjimku z posouzení znalostí z oblasti mezinárodního práva, práva Společenství a z oblasti práva domovského členského státu, není taková výjimka myslitelná, pokud jde o vnitrostátní právo hostitelského členského státu. Znalosti, které je třeba si osvojit o vnitrostátním právu, nejsou v různých členských státech stejné, ani velmi podobné, na rozdíl od znalostí, pro něž platí výjimka v rámci ostatního vzdělání a odborné přípravy, zvláštnost znalostí v oblasti vnitrostátního práva byla ostatně uznána směrnicí 89/48.
19 Lucemburské velkovévodství připomíná, že článek 52 Smlouvy zavádí zvláštní výraz obecné zásady nediskriminace.
20 Tím, že odstraňuje všechny povinnosti předchozího vzdělání v právu hostitelského členského státu, a tím, že umožňuje migrujícím advokátům vykonávat činnost v oblasti tohoto práva, zavedla směrnice 98/5 neodůvodněné rozdílné zacházení mezi tuzemskými a migrujícími advokáty v rozporu s článkem 52 Smlouvy, jež zákonodárce Společenství neopravňuje, aby vyloučil, v rámci směrnice, jež neprovádí harmonizaci podmínek vzdělání a odborné přípravy, požadavek předchozí kvalifikace.
21 Žalobce doplňuje, že směrnice 98/5 zároveň popírá zásadní rozdíl, jenž existuje a musí existovat i nadále, mezi usazením a poskytováním služeb, v míře, v níž směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (Úř. věst. L 78, s. 17), sama umožňuje advokátovi poskytujícímu služby vykonávat činnost v oblasti práva hostitelského členského státu, aniž by musel prokazovat znalosti tohoto práva.
22 Parlament a Rada, podporované vedlejšími účastníky, popírají existenci obrácené diskriminace. Mají za to, že advokáti vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě a advokáti vykonávající činnost pod profesním označením používaným v hostitelském členském státě jsou v rozdílném postavení, jelikož na prvně uvedené advokáty se vztahuje řada omezení týkajících se výkonu jejich činnosti. V každém případě není účelem článku 52 Smlouvy stanovení hranic procesu liberalizace přístupu k samostatně výdělečným činnostem.
23 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že zákaz diskriminace stanovený posledně uvedeným ustanovením je pouhým zvláštním výrazem obecné zásady rovnosti, kterou musí vnitrostátní zákonodárce, jakožto součást základních zásad práva Společenství, dodržovat a která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C-280/93, Recueil, s. I-4973, bod 67, a ze dne 15. dubna 1997, Bakers of Nailsea, C-27/95, Recueil, s. I-1847, bod 17).
24 V daném případě je nutno konstatovat, že zákonodárce Společenství neporušil uvedenou zásadu, jelikož situace jednak migrujícího advokáta vykonávajícího činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě a jednak advokáta vykonávajícího činnost pod profesním označením používaným v hostitelském členském státě nejsou srovnatelné.
25 Na rozdíl od druhého z výše uvedených advokátů, který může vykonávat všechny činnosti přístupné nebo vyhrazené hostitelským členským státem pro povolání advokáta, totiž mohou být prvně uvedenému advokátu některé činnosti zakázané a v oblasti zastupování a obhajoby klienta v soudním řízení mu mohou být uloženy určité povinnosti.
26 Článek 5 odst. 2 měrnice 98/5 tak umožňuje, za určitých podmínek, hostitelskému členskému státu vyloučit přípravu listin opravňujících ke správě majetku zesnulých osob nebo k vytvoření nebo převodu věcných práv k nemovitostem z oblasti činnosti migrujícího advokáta vykonávajícího činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě.
27 Stejně tak čl. 5 odst. 3 první pododstavec umožňuje hostitelskému členského státu, aby za určitých podmínek požadoval, aby advokáti vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě pracovali buď ve spojení s advokátem, který vykoná činnost pod profesním označením tohoto státu u daného soudu, nebo s „avoué“ působícím u tohoto soudu. Druhý pododstavec tohoto článku povoluje členským státům stanovit zvláštní předpisy pro přístup k nejvyšším soudům, například připustit k nim pouze specializované advokáty.
28 Kromě toho je třeba zdůraznit, že podle čl. 4 odst. 1 směrnice 98/5 advokát vykonávající činnost v hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském státě používá označení, které „musí být vyjádřeno … srozumitelným způsobem a tak, aby se zabránilo záměně s profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě“.
29 Žalobní důvod vycházející z existence diskriminace vůči advokátovi vykonávajícímu činnost pod profesním označením používaným v hostitelském členském státě tedy není odůvodněný. V důsledku toho musí být první část prvního žalobního důvodu zamítnuta.
30 Lucemburské velkovévodství tvrdí, že napadá platnost směrnice 98/5 v zájmu spotřebitelů a v zájmu řádné správy soudnictví. Zdůrazňuje, že podle judikatury Soudního dvora použití pravidel, zejména organizačních, kvalifikačních, etických a kontrolních a pravidel odpovědnosti, pro výkon povolání na advokáty, poskytuje nezbytnou záruku bezúhonnosti a odbornosti pro konečné spotřebitele a pro řádnou správu soudnictví (rozsudek ze dne 12. prosince 1996, Reisebüro Broede, C-3/95, Recueil, s. I-6511, bod 38). Odstraněním všech povinností týkajících se vzdělání a odborné přípravy v oblasti práva hostitelského členského státu přitom směrnice 98/5 porušuje obecný zájem, zvláště zájem ochrany spotřebitelů, jenž jednotlivé členské státy sledují tak, že vyžadují, za účelem přístupu k povolání advokáta a jeho výkonu, získání kvalifikace stanovené zákonem. Pokud by bylo v tomto ohledu připuštěno, že získání vzdělání a odborné přípravy může být dosaženo výkonem činnosti, nutně by to znamenalo, že výkon činnosti předchází vzdělání a odborné přípravě. Kromě toho tvrdit, že advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě nebude vykonávat činnost v oblasti vnitrostátního práva hostitelského členského státu, jež nezná, by bylo popřením kategorických požadavků, které vylučují přijetí takového rizika, přičemž kvantitativní stránka takového rizika nemá na posouzení jeho nepřijatelnosti význam.
31 Parlament a Rada, podpořené vedlejšími účastníky, mají za to, že směrnice 98/5 zohlednila naléhavé důvody obecného zájmu, zvláště důvod ochrany spotřebitelů, zejména v jejích článcích 4, 5, 6 a 7. Parlament a Spojené království zdůrazňují, že advokáti jsou na základě pravidel profesní etiky v každém případě povinni nezabývat se případy, o nichž vědí, nebo o nichž by měli vědět, že přesahují jejich znalosti , a že jakékoli porušení tohoto pravidla představuje kárné provinění.
32 Je třeba poznamenat, že při neexistenci koordinace na úrovni Společenství mohou členské státy, za určitých podmínek, ukládat vnitrostátní opatření, která mají legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a která jsou odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu, mezi něž patří i ochrana spotřebitelů. Mohou tak, za určitých okolností, přijmout nebo zachovat opatření, která tvoří překážku volnému pohybu. Jde zejména o takové překážky, jež čl. 57 odst. 2 Smlouvy umožňuje Společenství odstranit za účelem usnadnění přístupu osob k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu. Při přijímání takových opatření zákonodárce Společenství přihlíží k obecnému zájmu, který sledují jednotlivé členské státy, a pro zachování tohoto zájmu stanoví úroveň ochrany, která je ve Společenství přijatelná (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. května 1997, Německo v. Parlament a Rada, C-233/94, Recueil, s. I-2405, body 16 a 17). Za účelem stanovení přijatelné úrovně ochrany mu přísluší prostor pro uvážení.
33 V daném případě je třeba konstatovat, že několik ustanovení směrnice 98/5 stanoví pravidla týkajících se ochrany spotřebitelů a řádné správy soudnictví.
34 Článek 4 tak stanoví, že migrující advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě používá toto označení tak, aby byl spotřebitel informován o tom, že profesionál, jemuž svěřil obranu svých zájmů, nezískal svou kvalifikaci v hostitelském členském státě a že jeho původní vzdělání a odborná příprava nezahrnovala nutně vnitrostátní právo tohoto státu.
35 Jak již bylo zdůrazněno, čl. 5 odst. 2 a 3 za určitých okolností umožňují, aby hostitelský členský stát zakázal migrujícímu advokátovi některé činnosti a aby mu v oblasti zastupování nebo obhajoby klienta v soudním řízení uložil určité povinnosti.
36 Podle čl. 6 odst. 1 podléhá advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě nejen pravidlům pro výkon povolání použitelným v členském státě jeho původu, ale rovněž stejným pravidlům pro výkon povolání, jakým podléhají advokáti vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě ve vztahu ke všem činnostem, které na území tohoto státu vykonává.
37 Článek 6 odst. 3 umožňuje hostitelskému členskému státu požadovat, aby byl advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě kryt pojištěním proti odpovědnosti za škodu vzniklou z výkonu povolání nebo profesním záručním fondem, podle předpisů, které tento stát stanoví na svém území, ledaže by již dotyčný advokát byl takto kryt podle předpisů domovského členského státu, aniž by tím byla dotčena možnost požadovat, v případě pouze částečné rovnocennosti, aby bylo sjednáno doplňkové pojištění nebo doplňková záruka.
38 Podle čl. 7 odst. 1, pokud advokát vykonávající činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě poruší své povinnosti v hostitelském členském státě, použijí se procesní předpisy upravující kárné řízení, kárné sankce a opravné prostředky platné v tomto státě.
39 Článek 7 odst. 2 a 3 stanoví, v oblasti kárného řízení, povinnosti vzájemného informování a spolupráce mezi příslušnými orgány domovského a hostitelského členského státu.
40 Článek 7 odst. 4 doplňuje, že příslušný orgán v domovském členském státě rozhoduje podle vlastních procesních a hmotněprávních předpisů, jak postupovat v oblasti kárného řízení v případě rozhodnutí příslušného orgánu v hostitelském členském státě proti advokátovi vykonávajícímu činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě.
41 Konečně čl. 7 odst. 5 stanoví, že dočasné nebo trvalé odnětí povolení k výkonu povolání příslušným orgánem domovského členského státu vede bez dalšího k tomu, že dotyčnému advokátovi je dočasně nebo trvale v hostitelském členském státě zakázán výkon povolání pod profesním označením udělovaným v domovském státě.
42 Kromě toho je třeba poznamenat, že pravidla profesní etiky vztahující se na advokáty zahrnují nejčastěji, podobně jako článek 3.1.3 kodexu profesní etiky přijatého Radou Evropských advokátních komor (CCBE), kárně sankcionovanou povinnost nevyřizovat věci, o nichž dotčení profesionálové vědí nebo by měli vědět, že jsou nad rámec jejich znalostí a dovedností, aniž by bylo dotčeno uplatnění použitelných pravidel týkajících se odpovědnosti.
43 Z toho vyplývá, že zákonodárce Společenství za účelem usnadnění výkonu základní svobody usazování určité kategorie migrujících advokátů, upřednostnil, před systémem kontroly kvalifikace v oblasti vnitrostátního práva hostitelského členského státu a priori, systém kombinující informování spotřebitelů, omezení rozsahu nebo způsobu výkonu některých činností tohoto povolání, současné dodržování pravidel pro výkon povolání, povinnost pojištění, jakož i režim kárných opatření, na němž se podílejí příslušné orgány domovského členského státu a hostitelského členského státu. Neodstranil povinnou znalost vnitrostátního práva použitelného na případy, kterými se dotyčný advokát zabývá, ale pouze mu udělil výjimku z předchozího ověřování takové znalosti. Připustil tak, za určitých okolností, postupné přizpůsobení znalostí prostřednictvím praxe, tedy přizpůsobení usnadněné zkušeností nabytou v jiných právní oblastech v domovském členském státě. Mohl rovněž zohlednit odrazující účinek režimu kárných opatření a systému odpovědnosti za škodu vzniklou z výkonu povolání.
44 Tím, že zvolil takový způsob a úroveň ochrany spotřebitelů a záruky řádné správy soudnictví, nepřekročil meze své posuzovací pravomoci.
45 V důsledku toho musí být druhá část prvního žalobního důvodu rovněž zamítnuta.
46 V rámci svého druhého žalobního důvodu Lucemburské velkovévodství tvrdí, že směrnice 98/5 neměla být přijata kvalifikovanou většinou postupem podle článku 189b Smlouvy, ale jednomyslně, na základě čl. 57 odst. 2 druhé věty Smlouvy.
47 Připomíná znění čl. 57 odst. 2 Smlouvy:
48 Podle jeho názoru v řadě členských států články 2, 5 a 11 směrnice 98/5 konkrétně mění stávající základní principy týkající se vzdělávání a přípravy a přístupu fyzických osob k povolání advokáta.
49 Pokud jde o vzdělávání a přípravu, změna je zřejmá, protože již není vyžadováno ani předchozí vzdělání a příprava v oblasti práva hostitelského členského státu, ani uznání rovnocennosti po složení zkoušky způsobilosti.
50 Pokud jde o přístup, zásady, kterými se řídí, jsou rovněž změněny směrnicí 98/5, jelikož tato směrnice:
— ve svých článcích 2 a 5 povoluje plný výkon povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v domovském státě, což bylo dříve v naprosté většině členských států nemožné, a ruší pro migrující advokáty povinnost získat znalosti v oblasti práva hostitelského členského státu;
— ve svém článku 11 uvolňuje společný výkon advokacie, a to i v členských státech, které tuto formu výkonu činnosti a způsobu přístupu nepovolují.
51 Žalobce zvláště zdůrazňuje, že směrnice 98/5 ruší legislativní zásadu kontroly znalostí lucemburského práva všech uchazečů o povolání advokáta, v neprospěch ochrany spotřebitelů.
52 Rada a Parlament se domnívají, že čl. 57 odst. 2 druhá věta Smlouvy musí být vykládán restriktivně, jelikož se jedná o ustanovení o výjimce odchylující se od obecného postupu. Uplatňují, že podmínky použití uvedeného ustanovení nejsou v daném případě splněny. Parlament, podporovaný Španělským královstvím, zdůrazňuje, že směrnice 98/5 stanoví zásadu vzájemného uznávání profesních označení získaných způsobem upraveným každým členským státem, aby byl zaručeno právo usazování advokátů na základě těchto dokladů na celém území Společenství. Dovozuje z toho, že v tomto rozsahu spadá napadený akt do působnosti čl. 57 odst. 1 Smlouvy. Komise uplatňuje, že směrnice 98/5 zavádí mechanismus vzájemného uznávání povolení vykonávat činnost, na který se vztahují čl. 57 odst. 1 a čl. 57 odst. 2 první a třetí věta Smlouvy.
53 Pokud jde o společný výkon advokacie, Rada, Nizozemské království a Komise tvrdí, že v každém případě spadá pod způsob výkonu povolání, a nikoli pod zásady zákonné úpravy týkající se přístupu k tomuto povolání.
54 Je namístě připomenout, že čl. 57 odst. 1 Smlouvy stanoví:
55 Dále je třeba konstatovat, že směrnice 98/5, jejímž skutečným cílem je usnadnit zvláště výkon povolání advokáta jako osoby samostatně výdělečně činné, stanoví ve svých článcích 2 a 5, s výhradou určitých výjimek, právo každého advokáta trvale vykonávat, v každém jiném členském státě, pod profesním označením udělovaným v domovském státě, stejnou profesní činnost, jako advokát vykonávající svou činnost pod odpovídajícím profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě, včetně poradenské služby v oblasti vnitrostátního práva tohoto státu.
56 Zavádí tak mechanismus vzájemného uznávání profesních označení migrujících advokátů, kteří si přejí vykonávat činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě. Tento mechanismus doplňuje mechanismus zavedený směrnicí 89/48, jehož cílem je, pokud jde o advokáty, umožnit jim výkon činnosti bez omezení pod profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě.
57 Na rozdíl od tvrzení Lucemburského velkovévodství tedy články 2 a 5 směrnice 98/5 spadají do působnosti čl. 57 odst. 1 Smlouvy, a nikoli do působnosti čl. 57 odst. 2 druhé věty.
58 V důsledku toho argument založený na změnách stávajících zásad zákonné právní úpravy jednotlivých povolání ve smyslu čl. 57 odst. 2 druhé věty Smlouvy, tedy na změně, která by vyžadovala přijetí směrnice 98/5 jednomyslně, není relevantní ve vztahu k článkům 2 a 5 této směrnice.
59 Pokud jde o článek 11 směrnice 98/5, který se týká společného výkonu advokacie, postačí konstatovat, že neupravuje podmínku přístupu k povolání advokáta, ale způsob jeho výkonu. Nadto, jak zdůraznily Parlament, Rada, Španělské království a Komise, toto ustanovení neukládá hostitelskému členského státu, aby připustil společný výkon advokacie, pokud jej nepřipouští pro advokáty, kteří vykonávají činnost pod odpovídajícím profesním označením. V důsledku toho mohla být pravidla o společném výkonu advokacie platně přijata na základě čl. 57 odst. 2 první a třetí věty Smlouvy.
60 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.
61 Lucemburské velkovévodství tvrdí, že směrnice 98/5 porušuje povinnost odůvodnění, stanovenou v článku 190 Smlouvy, v tom, že neobsahuje skutečné odůvodnění zrušení všech požadavků na předchozí kvalifikaci v oblasti vnitrostátního práva hostitelského členského státu. Neobsahuje ani vysvětlení, proč bylo nutné připustit jednak okamžitý přístup se všemi oprávněními již od prvního dne, a to i v oblasti vnitrostátního práva, pro advokáta vykonávajícího činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, a jednak následující neomezený výkon činnosti pod tímto označením. Konečně žalobce má za to, že důvody obsažené ve třetím, čtvrtém a čtrnáctém bodu odůvodnění si částečně vzájemně odporují. Prohlášení v těchto bodech odůvodnění, které odkazují na cíl, jímž je usnadnit migrujícím advokátům získání profesního označení hostitelského členského státu po uplynutí určitého období, jsou v rozporu s rozhodnutím o povolení výkonu činnosti pod profesním označením udělovaným v domovském státě na neomezenou dobu.
62 Je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že rozsah povinnosti uvést odůvodnění závisí na povaze dotčeného opatření a že pokud se jedná o opatření s obecnou působností, může být odůvodnění omezeno jednak na popis obecné situace, která vedla k jeho přijetí, a jednak na obecné cíle, kterých má být dosaženo. Pokud z napadeného opatření zjevně vyplývá základní cíl sledovaný orgánem, bylo by nepřiměřené požadovat zvláštní odůvodnění pro jednotlivé učiněné technické volby (viz zejména rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Spojené království v. Rada, C-150/94, Recueil, s. I-7235, body 25 a 26).
63 V daném případě směrnice 98/5 obsahuje logicky správný a dostatečný popis celkové situace, která vedla k jejímu vydání:
— zrušení překážek volného pohybu osob a služeb mezi členskými státy představuje jeden z cílů Společenství, přičemž takový volný pohyb pro státní příslušníky členských států znamená mimo jiné možnost vykonávat povolání, ať již jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako osoba v pracovním poměru, v jiném členském státě než v tom, ve kterém získali odbornou kvalifikaci (první bod odůvodnění);
— advokát, který je plně kvalifikovaný v jednom členském státě, již může, na základě směrnice 89/48/EHS, požádat o uznání diplomu v jiném členském státě, aby mohl být zařazen do profesního stavu advokáta v hostitelském členské státě a aby mohl vykonávat povolání advokáta pod profesním označením používaném v takovém státě (druhý bod odůvodnění);
— v oblasti poskytování služeb již směrnice 77/249 povoluje advokátům z jednoho členského státu, s určitými výhradami, vykonávat jejich činnost v jiném členského státě v oblasti práva domovského členského státu, práva Společenství, mezinárodního práva a práva hostitelského členského státu (desátý bod odůvodnění);
— zatím pouze některé členské státy na svém území povolují činnost advokátů z jiných členských států vykonávajících činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě, kromě činnosti ve formě poskytování služeb; i v členských státech, kde je tato možnost dána, však platí značně odlišné podmínky, přičemž tato různorodost vede k nerovnosti a narušení hospodářské soutěže mezi advokáty z členských států a tvoří překážku volného pohybu (šestý bod odůvodnění).
64 Směrnice 98/5 obsahuje rovněž prohlášení o obecných cílech, jichž se snaží dosáhnout:
— plně kvalifikovaní advokáti, kteří nemohou být rychle zařazeni do profesního stavu v hostitelském členském státě, mimo jiné tím, že úspěšně složí zkoušku způsobilosti uvedenou ve směrnici 89/48/EHS, by měli mít možnost dosáhnout takového zařazení po určitém období výkonu tohoto povolání v hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském státě nebo dále vykonávat své povolání pod profesním označením udělovaným v domovském státě (třetí bod odůvodnění);
— cílem tohoto přístupu na úrovni Společenství je jednak poskytnout advokátům snadnější možnost zařazení do profesního stavu v hostitelském členském státě ve srovnání s obecnou úpravou pro uznávání diplomů a jednak uspokojit potřeby poradenských služeb uživatelů právních služeb při přeshraničním obchodním styku (pátý bod odůvodnění);
— jejím cílem je rovněž vyřešení problémů spojených s narušením hospodářské soutěže a překážkami volného pohybu, které vyplývají ze značně odlišných podmínek výkonu povolání pod profesním označením udělovaným v domovském státě v členských státech, které takový výkon již povolují (šestý bod odůvodnění);
— cílem směrnice je zajištění, že spotřebitelé budou řádně informováni, díky tomu, že stanoví, že advokáti, kteří nebyli zařazeni do profesního stavu v hostitelském členském státě, by měli v tomto státě vykonávat činnost pod profesním označením udělovaným v domovském státě (devátý bod odůvodnění).
65 Je tedy zřejmé, že zákonodárce Společenství při přijímání aktu s obecnou působnosti splnil povinnost odůvodnění stanovenou článkem 190 Smlouvy.
66 Z této povinnosti pro něj nevyplýval požadavek zvláštního odůvodnění volby, kterou učinil k provedení obecných zásad, k zavedení výjimky z prokazování předchozí kvalifikace v oblasti vnitrostátního práva hostitelského členského státu, jakož i k přiznání odpovídajícího práva na okamžitý výkon povolání v oblasti tohoto práva. Nebyl ani povinen zvláštním způsobem odůvodnit volbu, učiněnou za stejným účelem, neomezovat v čase právo vykonávat činnost v hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském státě. Zákonodárce Společenství ostatně není povinen omezit v čase opatření směřující k usnadnění výkonu svobody usazování, v míře, v níž tato svoboda ze své vlastní povahy předpokládá možnost trvalé a nepřetržité účasti na hospodářském životě hostitelského členského státu.
67 Konečně žádný rozpor nelze shledat mezi body odůvodnění, které odkazují na cíl získání, migrujícím advokátem, profesního označení udělovaného v hostitelském členském státě po určitém období, na straně jedné, a volbou zákonodárce povolit bez omezení v čase výkon činnosti pod profesním označením udělovaným v domovském státě, na straně druhé. Tyto dva druhy výkonu povolání se totiž řídí odlišnými režimy, přičemž druhý z nich podléhá vlastním omezením ve vztahu k výjimce z požadavku prokázat předběžnou kvalifikaci v oblasti vnitrostátního práva hostitelského členského státu. Kromě toho, jak to již bylo zdůrazněno, opatření Společenství, jehož cílem je usnadnit svobodu usazování, nevyžaduje omezení svých účinků v čase.
68 Za těchto podmínek musí být třetí žalobní důvod rovněž zamítnut.
69 Jelikož nebyl přijat žádný ze tří uplatněných žalobních důvodů, musí být žaloba v konečném důsledku zamítnuta.
70 Podle článku 69 odst. 2 jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament a Rada požadovaly náhradu nákladů řízení a Lucemburské velkovévodství nemělo ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Podle čl. 69 odst. 4 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady . Španělské království, Nizozemské království, Spojené království, jakož i Komise tedy nesou vlastní náklady řízení.
1) Žaloba se zamítá.
2) Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Španělské království, Nizozemské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jakož i Komise Evropských Společenství nesou vlastní náklady řízení.
_____________________________________________________________________________