Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61978J0122
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 20 FEBRUARY 1979. SA BUITONI V FONDS D' ORIENTATION ET DE REGULARISATION DES MARCHES AGRICOLES. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE TRIBUNAL ADMINISTRATIF, PARIS. RELEASE OF SECURITY. CASE 122-78.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1979 PAGES 0677 - 0686
Předmět (klíčová slova):
Keywords		AGRICULTURE;FRUIT AND VEGETABLES;
Související předpisy:
Corresponding acts:		376R0499;375R0193
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
THE PENALTY LAID DOWN IN ARTICLE 3 OF REGULATION NO 499/76 MUST BE HELD TO BE EXCESSIVELY SEVERE IN RELATION TO THE OBJECTIVES OF ADMINISTRATIVE EFFICIENCY IN THE CONTEXT OF THE SYSTEM OF IMPORT AND EXPORT LICENCES. IN PROVIDING FOR THE LOSS OF THE WHOLE OF THE SECURITY IN THE EVENT OF NON-OBSERVANCE OF THE PERIOD LAID DOWN FOR THE FURNISHING OF PROOF OF IMPORTATION OR EXPORTATION, THE SAID PROVISION APPLIES A FIXED PENALTY TO AN INFRINGEMENT WHICH IS CONSIDERABLY LESS SERIOUS THAN THAT OF FAILURE TO FULFIL THE OBLIGATION TO IMPORT OR EXPORT WHICH THE SECURITY ITSELF IS INTENDED TO GUARANTEE, WHICH IS SANCTIONED BY AN ESSENTIALLY PROPORTIONATE PENALTY. ALTHOUGH, IN VIEW OF THE INCONVENIENCE CAUSED BY THE BELATED PRODUCTION OF PROOFS, THE COMMISSION WAS ENTITLED TO INTRODUCE A PERIOD IN THIS CONNEXION, IT SHOULD HAVE SANCTIONED FAILURE TO COMPLY WITH THAT PERIOD ONLY WITH A PENALTY CONSIDERABLY LESS ONEROUS FOR THOSE CONCERNED THAN THAT PRESCRIBING THE LOSS OF THE WHOLE OF THE SECURITY AND MORE CLOSELY ALLIED
TO THE PRACTICAL EFFECTS OF SUCH AN OMISSION. ARTICLE 3 OF REGULATION NO 499/76 IS THEREFORE INVALID.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek soudního dvora ze dne 20. února 1979, SA Buitoni proti Orientačnímu a vyrovnávacímu fondu zemědělských trhů, věc 122/78.

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal správní soud v Paříži. Zemědělství Společná organizace trhů Dovozní a vývozní licence Režim jistot Povinnost uskutečnit vývoz či dovoz.


Předmět:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce o platnosti a výkladu článku 3 nařízení Komise č. 499/76 ze dne 5. března 1976, kterým se mění nařízení č. 193/75 a kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 59, s. 18).

Skutkové okolnosti:


Skutkový stav věci, průběh řízení a vyjádření předložená na základě článku 20 Protokolu o statutu Soudního dvora EHS mohou být shrnuty takto:

I Skutkový stav a průběh řízení

Podle nařízení Komise č. 193/75 ze dne 17. ledna 1975, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty (Úř. věst. č. L 25, s. 10), je vystavení dovozních a vývozních licencí vnitrostátními intervenčními agenturami podmíněno složením jistoty, která zaručí dodržení závazku uskutečnit dovoz či vývoz během doby platnosti licencí. Ustanovení čl. 17 odst. 2 a 3 tohoto nařízení stanoví, že uvolnění jistoty je podmíněno předložením dokladu o splnění dovozních či vývozních celních formalit, kterým je vyhotovení č. 1 licence, opatřené potvrzením úřadu, kde byly celní formality splněny. Podle čl. 18 odst. 1 nařízení je jistota uvolněna, „jakmile jsou předloženy doklady uvedené v čl. 17 odst. 2 a 3“.

Výše uvedené nařízení bylo pozměněno nařízením Komise č. 499/76 ze dne 5. března 1976, jehož článek 3 připojil k článku 18 nařízení č. 193/75 odstavec 4, jehož znění je následující:

„4. Pokud do šesti měsíců po uplynutí lhůty platnosti licence nebyly předloženy doklady uvedené v čl. 17 odst. 2 a 3, jistota, s výjimkou případu vyšší moci, propadá.

Odůvodnění tohoto ustanovení vyplývá ze třetího bodu odůvodnění nařízení, který stanoví, že „z důvodu řádné správy je třeba stanovit, že doklady vyžadované pro uvolnění jistoty musí být, s výjimkou případu vyšší moci, předloženy v přiměřené lhůtě“.

Společnost SA Buitoni, založená podle francouzského práva, které byly dne 19. listopadu 1976 uděleny čtyři dovozní licence vztahující se na dovoz 2 900 tun rajčatového koncentrátu ze třetích zemí, složila odpovídající jistotu ve výši 163 270 FF. Lhůta platnosti vydaných licencí vypršela ke dni 1. února 1977. Společnost uskutečnila tyto dovozy ve lhůtě platnosti licencí, nepředložila však Orientačnímu a vyrovnávacímu fondu zemědělských trhů (FORMA), který je francouzskou intervenční agenturou, doklady o dovozu ve lhůtě šesti měsíců od vypršení platnosti těchto licencí (tj. do 1. srpna 1977).

V dopise ze dne 28. srpna 1977 fond FORMA požadoval, aby společnost Buitoni zaplatila jistotu ve stanovené výši. Dne 6. září 1977 společnost Buitoni předložila fondu FORMA doklad o dodržení svého závazku uskutečnit dovoz ve stanovené lhůtě, a požadovala uvolnění jistoty. Tato žádost byla fondem FORMA zamítnuta dne 26. října 1977.

Společnost Buitoni následně podala ke správnímu soudu v Paříži žalobu pro překročení pravomoci proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o uvolnění jistoty.

Společnost Buitoni před vnitrostátním soudem uplatňovala, že článek 3 nařízení č. 499/76 je v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství, jelikož porušuje pravidlo přiměřenosti sankce. Rovněž tvrdila, že tento článek je v rozporu s cílem a duchem režimu jistot Společenství.

Usnesením ze dne 22. března 1978 se správní soud v Paříži, po zvážení důvodů uplatňovaných společností Buitoni, rozhodl přerušit řízení do doby, kdy Soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce rozhodne o platnosti a výkladu článku 3 nařízení č. 499/76.

Předkládací usnesení bylo zapsáno v kanceláři Soudního dvora dne 25. května 1978.

V souladu se článkem 20 Protokolu o statutu Soudního dvora EHS společnost Buitoni, francouzská vláda a Komise Evropských společenství předložily písemná vyjádření.

Na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta Soudní dvůr rozhodl o zahájení ústní části řízení bez předběžného dokazování.


II Písemná vyjádření předložená na základě článku 20 Protokolu o statutu Soudního dvora

Podle společnosti Buitoni, navrhovatelky v původním řízení, je cílem režimu jistot Společenství jednak zaručit dodržení dobrovolně přijatého závazku uskutečnit dovoz či vývoz, a jednak zajistit, aby Společenství a členské státy měly podrobný přehled o obchodu uvnitř i vně Společenství.

S přihlédnutím k systému a judikatuře Soudního dvora se jeví, že tak razantní opatření, jakými jsou opatření uvedená v článku 3 nařízení č. 499/76, nejsou odůvodnitelná na základě (druhotného) cíle uskutečňovat hospodářské prognózy. Tato opatření tedy musí být prohlášena za neplatná, a to jak z důvodu neslučitelnosti se základními zásadami práva Společenství, tak z důvodu neslučitelnosti s cíli režimu jistot.

Článek 3 nařízení č. 499/76 porušuje zásadu proporcionality, která je obecnou právní zásadou Společenství uznávanou Soudním dvorem (viz rozsudek ze dne 17. prosince 1970 ve věci 11/70, Recueil 1970, s. 1125). Celkový statistický přehled nezbytný pro rovnováhu trhu nemůže odůvodňovat nepřiměřené opatření tehdy, když hlavním cílem zavedeného systému je přimět subjekt uskutečnit vývoz či dovoz. Je v rozporu se zásadou proporcionality uplatňovat tutéž sankci na nedodržení závazku, jehož záruku představuje jistota, a na pouhé zpoždění v předložení důkazů o splnění závazku, který byl uskutečněn náležitě a ve stanovené lhůtě. Je v rozporu jak se zásadou proporcionality, tak se zásadou rovného zacházení a zásadou rovnosti občanů vůči veřejným břemenům, aby subjektu, který zčásti uskutečnil svůj obchod a který ve lhůtě šesti měsíců předložil důkaz o částečném splnění svého závazku, byla uložena nižší pokuta než subjektu, který zcela splnil svůj závazek, avšak nepředložil o tomto splnění závazku důkaz ve lhůtě stanovené nařízením č. 499/76.

Podle žalobkyně mělo Společenství umožnit členským státům uplatňovat v oblasti pokut za zpoždění platná vnitrostátní ustanovení, nebo stanovit nižší pokuty doprovázené opatřeními na zaručení rovného zacházení.

Komise měla krom toho v souladu s obecnou zásadou rovnosti stanovit povinné zaslání předběžné výzvy před uplynutím lhůty.

Žalobkyně dále uplatňuje, že článek 3 nařízení č. 499/76 je v rozporu se režimem jistot. Jistota je totiž pouze zárukou splnění dobrovolně přijatého závazku (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. května 1977 ve věcech 99 a 100/76, Recueil 1977, s. 861). Jediným cílem článku 3 je zajistit lepší shromažďování statistických údajů týkajících se trhu. Je zřejmé, že pro účely dosažení cílů stanovených nařízením nebylo nutné zavést úplné zabavení jistoty.

Cíl jistoty je tudíž zásadně pozměněn nařízením č. 499/76, které z této jistoty činí statistický nástroj, a to v rozporu s režimem vývozních a dovozních licencí, jehož hlavním cílem je motivovat subjekty, aby splnily závazek, který původně přijaly.

Podpůrně, pro případ, že by Soudní dvůr měl za to, že nařízení č. 499/76 je platné, žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr v projednávaném případě vykládal nepředložení licence ve lhůtě šesti měsíců jako důsledek zvláštních okolností srovnatelných s vyšší moci. Žalobkyně byla podle svého tvrzení obětí správní dezorganizace v období prázdnin. Vzhledem k tomu, že uskutečnila dovoz ve lhůtě platnosti licencí, nebylo v jejím zájmu, aby o jistoty přišla. Žalobkyně požaduje liberální výklad, který by jí umožnil dosáhnout uvolnění jistoty.

Závěrem žalobkyně tvrdí, že nařízení č. 499/76 musí být prohlášeno za neplatné, jelikož je v rozporu se zásadou proporcionality, se zásadou ekvity a zásadou rovnosti občanů vůči veřejným břemenům, neboť porušuje režim jistot tím, že odchyluje zásadu jistoty od jejího původního cíle. Podpůrně navrhuje, aby Soudní dvůr, v případě, že bude mít za to, že nařízení je platné, vykládal pojem lhůty liberálně, a aby rozhodl, že v projednávaném případě nebylo zaplacení jistoty namístě.

Francouzská vláda, aniž by učinila právní posouzení sporného ustanovení, uvádí, jakým způsobem byla věc předložena soudu ve Francii s ohledem na právní úpravu Společenství.

Komise připomíná, že před zavedením napadených ustanovení se lhůty stanovené pro zabavení jistot v jednotlivých státech lišily, což podle ní mělo za důsledek diskriminující zacházení s danými subjekty a narušení režimu jistot, který umožňujíce Společenství podrobně sledovat situaci na trhu. Na správní úrovni bylo rovněž nutné zavést lhůtu, po jejímž uplynutí by spis byl s konečnou platností uzavřen.

Komise odmítá tezi, podle níž jsou ustanovení článku 3 nařízení č. 499/76 nepřiměřená s ohledem na sledovaný cíl, a uplatňuje, že šestiměsíční lhůta, stanovená pro pouhé předložení dokumentů, je více než přiměřená, zvláště je-li zohledněna skutečnost, že tato lhůta začíná ode dne, ke kterému uplynula lhůta platnosti licencí. Nařízení navíc stanoví výjimku pro případ vyšší moci, která se použije v situaci, kdy subjekt nemá možnost předložit požadované dokumenty.

Pokud jde o právní kvalifikaci šestiměsíční lhůty, v žádném případě se nejedná o prekluzívní lhůtu, ale o pořádkovou lhůtu. Dokud subjekt neprokáže, že se obchodní operace, pro něž mu byly uděleny licence, uskutečnily, jsou správní orgány oprávněny uchýlit se k právní fikci, a zastávat názor, že se uvedené operace neuskutečnily. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v původním řízení, je tedy předložení důkazů subjektem vyžadováno opravdu za účelem zajištění dodržování režimu licencí a jistot.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil, že přezkum otázky položené správním soudem v Paříži neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost článku 3 nařízení č. 499/76.

III Ústní část řízení

Ústní vyjádření žalobkyně v původním řízení, zastoupené L. Funck-Bretano, členkou pařížské advokátské komory, a Komise Evropských společenství, zastoupené jejím zmocněncem P. Kalbem, a ve spolupráci s J. Delmolym, členem jejího právního oddělení, byla vyslechnuta.

Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 30. ledna 1979.


Právní otázky

1 Rozsudkem ze dne 22. března 1978 položil soud v Paříži podle článku 177 Smlouvy o EHS otázku o platnosti a výkladu článku 3 nařízení Komise č. 499/76 ze dne 5. března 1976, měnící nařízení č. 193/75 ze dne 17. ledna 1975 (Úř. věst. č. L 25, s. 10), kterým se stanoví společná prováděcí pravidla režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty (Úř. věst. č. L 59, s. 18).

2 Z předkládacího usnesení vyplývá, že žalobkyni v původním řízení, která s výhradou složení jistoty získala dovozní licence na dovoz rajčatového koncentrátu ze třetích zemí a která uskutečnila dovoz tohoto zboží ve lhůtě platnosti licencí, bylo rozhodnutím francouzské intervenční agentury zamítnuto uvolnění jistoty, z důvodu, že žalobkyně této agentuře nepředložila doklady o dovozu ve lhůtě stanovené v článku 3 nařízení č. 499/76.

3 Žalobkyně se před vnitrostátním soudem, ke kterému podala žalobu proti tomuto rozhodnutí, dovolávala neplatnosti článku 3 nařízení č. 499/76, zejména na základě žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady proporcionality, a dále uplatňovala, že tento článek je v rozporu s cíli a duchem režimu jistot Společenství.

4 Na základě těchto úvah vnitrostátní soud navrhl, aby se Soudní dvůr rozhodnutím o předběžné otázce vyslovil k platnosti a výkladu výše uvedeného článku.

5 Podle nařízení Komise č. 193/75 ze dne 17. ledna 1975 je vydání dovozních a vývozních licencí vnitrostátními intervenčními agenturami podmíněno složením jistoty, která, jak vyplývá z bodu 6 odůvodnění tohoto nařízení, zaručí dodržení závazku uskutečnit dovoz či vývoz během doby platnosti licencí.

6 Z ustanovení čl. 17 odst. 2 nařízení vyplývá, že uvolnění jistoty je podmíněno předložením dokladu o splnění dovozních či vývozních celních formalit, kterým je vyhotovení č. 1 licence, opatřené potvrzením úřadu, kde byly tyto formality splněny.

7 Podle čl. 18 odst. 1 nařízení se uvolnění jistoty uskuteční „jakmile jsou předloženy doklady uvedené v čl. 17 odst. 2 a 3“.

8 Podle čl. 18 odst. 2 a 3 tohoto nařízení zůstává jistota zabavená v plné výši, pokud celkové dovezené čisté množství představuje méně než 5 % z celkového čistého množství uvedeného v licenci, ale může být členskými státy uvolněna poměrně k množství produktů, které odpovídá tomuto procentnímu podílu, nebo jej převyšuje, a pro něž byly předloženy doklady uvedené v čl. 17 odst. 2 a 3.

9 Článkem 3 nařízení č. 499/76 byl k článku 18 nařízení č. 193/75 připojen odstavec 4, podle něhož jistota propadá (s výjimkou případu vyšší moci), pokud do šesti měsíců od uplynutí lhůty platnosti licence nebyly předloženy doklady.

10 Z třetího bodu odůvodnění nařízení č. 499/76 vyplývá, že toto ustanovení bylo zavedeno „za účelem řádné správy“.

11 Žalobkyně v původním řízení zejména uplatňovala, že je v rozporu se zásadou proporcionality uplatňovat tutéž sankci na nedodržení závazku uskutečnit dovoz, jehož záruku představuje jistota, a na pouhé opoždění v předložení dokladů o dodržení závazku, který byl uskutečněn náležitě a ve stanovené lhůtě.

12 Komise tvrdí, že článek 3 nařízení č. 499/76 je odůvodněn skutečností, že před zavedením tohoto ustanovení se lhůty stanovené pro zabavení jistot v jednotlivých státech lišily, což podle ní mělo za důsledek diskriminující zacházení s danými subjekty a narušení režimu jistot, který umožňuje Společenství podrobně sledovat situaci na trhu.

13 Na správní úrovni bylo rovněž třeba stanovit lhůtu, po jejímž uplynutí by spis byl s konečnou platností uzavřen.

14 Komise v průběhu ústní části řízení zdůraznila význam informativní úlohy, kterou v rámci systému dovozních a vývozních licencí plní doklady o uskutečnění dovozních a vývozních operací, které hospodářské subjekty předkládají příslušným vnitrostátním agenturám a které mají podobu vyhotovení č. 1 licence, opatřeného potvrzením úřadu, kde byly celní formality splněny.

15 Předložení dokladů totiž představuje jediný způsob, jak vnitrostátní agentury, a jejich prostřednictvím i orgány Společenství, mohou zjistit přesný počet operací, které se na základě licencí skutečně uskutečnily.

16 Pokud jde o otázku proporcionality, je namístě přezkoumat, zda sankce stanovená v článku 3 nařízení č. 499/76 za nedodržení lhůty pro předložení dokladů stanovené tímto ustanovením překračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle.

17 V tomto ohledu je nejprve třeba připomenout, že, jak vyplývá z bodu 6 odůvodnění nařízení č. 193/75, cílem režimu jistot je zaručit dodržení dobrovolně přijatého závazku uskutečnit dovoz či vývoz během doby platnosti licencí vydaných za tímto účelem.

18 Jak již bylo uvedeno, podle čl. 18 odst. 2 a 3 tohoto nařízení odpovídá sankce stanovená za porušení tohoto závazku v zásadě stupni tohoto porušení.

19 Ustanovení článku 3 nařízení č. 499/76, vycházející z potřeby „řádné správy“, stanoví nejen lhůtu pro předložení těchto dokladů, ale rovněž úplnou ztrátu jistoty v případě nedodržení této lhůty.

20 Vzhledem k tomu musí být tato paušální sankce, která postihuje protiprávní jednání, které je mnohem méně závažné než protiprávní jednání spočívající v nedodržení závazku uskutečnit dovoz či vývoz, jehož zárukou je samotná jistota a za které je uložena v zásadě přiměřená sankce, kvalifikována jako příliš striktní vzhledem k cíli řádné správy v rámci systému dovozních a vývozních licencí.

21 Ačkoli Komise byla vzhledem k potížím způsobeným opožděným předložením dokladů oprávněna zavést lhůtu pro předložení dokladů stanovenou v článku 3 nařízení č. 499/76, měla za nedodržení této lhůty stanovit pro dotyčné subjekty sankci mnohem mírnější, než je sankce, jež stanoví úplnou ztrátu jistoty, a lépe přizpůsobenou praktickým účinkům nedodržení takové lhůty.

22 Ačkoli řádná správa vyžaduje, aby spisy nezůstaly otevřené po neomezenou dobu, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že nedodržení takové lhůty nastane pouze výjimečně, jelikož je v rozporu se samotným zájmem vývozce nebo dovozce, který obvykle usiluje o uvolnění své jistoty v co nejkratší době.
23 Tudíž je namístě odpovědět na otázku položenou vnitrostátním soudem, že článek 3 nařízení č. 499/76 je neplatný.

K nákladům řízení

24 Výdaje vzniklé Komisi Evropských společenství, která předložila Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují.

25 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.



Z těchto důvodů,

SOUDNÍ DVŮR,

rozhodl o otázce položené správním soudem v Paříži ze dne 22. března 1978 takto:

Článek 3 nařízení Komise č. 499/76 ze dne 5. března 1976 je neplatný.



_____________________________________________________________________________