1 Rozsudkem ze dne 24. listopadu 1998, došlým Soudnímu dvoru dne 9. prosince téhož roku, položil Tribunal de Police de Belley (místní trestní soud) na základě článku 177 Smlouvy o ES (nyní článek 234 ES) předběžnou otázku k výkladu čl. 3 písm. a) a čl. 30 a násl. Smlouvy o ES [nyní po změně čl. 3 odst. 1 písm. a) ES a čl. 28 a násl. ES].
2 Tato otázka byla vznesena v rámci trestního řízení proti J-P. Guimontovi pro držení za účelem prodeje, prodávání nebo nabízení potraviny, konkrétně ementálu, s klamavou etiketou.
Dotyčná vnitrostátní pravidla
3 Článek 3 první pododstavec francouzského dekretu č. 84-1147 ze dne 7. září 1984 provádějícího zákon ze dne 1. srpna 1905 o podvodech a padělání v oblasti výrobků či služeb (dále jen „dekret z roku 1984“), stanoví:
„Etiketování a jeho způsoby nesmí být způsobilé uvést kupujícího nebo spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o vlastnosti potraviny a zvláště její druh, identitu, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, způsob skladování, původ, způsob výroby nebo získání.“.
4 „Vlastnosti potraviny“ označené jako „ementál“ ve smyslu francouzské právní úpravy jsou vymezeny v článku 6 a v příloze dekretu č. 88-1206 ze dne 30. prosince 1988 provádějícím zákon ze dne 1. srpna 1905 o podvodech a padělání oblasti výrobků či služeb a zákon ze dne 2. července 1935 o organizaci a sanaci trhu s mlékem, pokud jde o sýry [JORF (Úřední věstník Francouzské republiky) ze dne 31. prosince 1988, s. 16753, dále jen „dekret z roku 1988“]. Článek 6 dekretu z roku 1988 stanoví, že „označení uvedená v příloze jsou vyhrazena pro sýry, které splňují požadavky ohledně výroby a složení, popsané v této příloze.“ V této příloze je ementál popsán jako výrobek vykazující následující vlastnosti: „tvrdý sýr, vařený, stlačený a solený na povrchu nebo naložený v soli; slonovinové až bledě žluté barvy, s otvory od velikosti třešně až po velikost vlašského ořechu; s tvrdou a suchou kůrkou zlatavě žluté až světlehnědé barvy.“
Skutkové okolnosti a řízení před vnitrostátním soudem
5 Trestním příkazem ze dne 6. ledna 1998 byl J-P. Guimont odsouzen k zaplacení 260 pokut, každé ve výši 20 FRF, pro držení za účelem prodeje, prodávání nebo nabízení potraviny, v tomto případě ementálu, s klamavou etiketou, což představuje trestný čin podle čl. 3 prvního pododstavce dekretu z roku 1984.
6 Na jednání, na kterém Tribunal de Police de Belley zkoumal odpor podaný J-P. Guimontem proti tomuto příkazu, bylo připomenuto, že dne 5. března 1996 byla provedena kontrola ředitelstvím pro hospodářskou soutěž, spotřebitelské otázky a potírání podvodů departementu Vaucluse u společnosti, která se specializuje na řezání a balení sýrů předzabalených v plastové fólii a určených zejména pro velkoobchody. V průběhu této kontroly bylo odhaleno 260 bochníků ementálu pocházejících od společnosti „Laiterie d´Argis“, jejíž je J-P. Guimont technickým ředitelem.
7 Při zmíněné kontrole ředitelství departementu zjistilo úplnou absenci kůrky u kontrolovaných bochníků, což je rozporu s ustanoveními článku 6 a přílohy dekretu z roku 1988.
8 J-P. Guimont uvedl v rámci své obhajoby před vnitrostátním soudem zejména, že článek 6 dekretu z roku 1988 není v souladu s ustanoveními čl. 3 písm. a) a článku 30 a násl. Smlouvy.
9 Připomenul před předkládajícím soudem, že označení „ementál“ je obecné a je velmi rozšířené v řadě zemí Evropské unie bez jakékoli podmínky spojené s přítomností kůrky. Argumentoval, že dekret z roku 1988 tím, že vyhradil označení „ementál“ pouze sýrům s „tvrdou a suchou kůrkou, zlatavě žluté až světle hnědé barvy“, představuje množstevní omezení obchodu uvnitř Společenství nebo opatření s rovnocenným účinkem.
10 Tribunal de Police de Belley ve svém předkládacím rozsudku uvedl zejména následující úvahy:
- trestní řízení může být proti obžalovanému vedeno pouze pokud dekret z roku 1988 neodporuje nadnárodním předpisům;
- J-P. Guimont předloženými doklady prokázal, že ementál bez kůrky je vyráběn a prodáván v jiných zemích Evropského společenství;
- Codex alimentarius Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství a Světové zdravotnické organizace obsahuje normu, která se vztahuje na spotřebu ementálu bez kůrky;
- rozdíly vnitrostátních úprav a zejména omezující postoj francouzské úpravy ve srovnání s jinými evropskými úpravami jsou způsobilé bránit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, obchodu uvnitř Společenství, neboť právo na ochranu obecného označení „ementál“ není právní úpravou Společenství uznáno;
- taková diskriminace se nezdá být ospravedlněná žádným důvodem přípustným podle článku 36 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 30 ES).
11 Za těchto okolností se vnitrostátní soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„Je třeba na základě čl. 3 písm. a) a čl. 30 a násl. Smlouvy o založení Evropského společenství pokládat francouzskou úpravu uzákoněnou dekretem č. 88-1206 ze dne 30. prosince 1988, která zakazuje ve Francii výrobu a prodej sýru bez kůrky pod označením „ementál“, za úpravu představující množstevní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem na obchod uvnitř Společenství?“
Úvodní poznámky
12 Nejprve je třeba připomenout, že článek 3 Smlouvy vymezuje oblasti a cíle, na které se vztahuje činnost Společenství. Stanovuje tak obecné zásady vnitřního trhu, které jsou uplatňovány ve spojení s příslušnými kapitolami Smlouvy určenými k jejich provádění (viz rozsudek ze dne 14. července 1998, Bettati, C-341/95, Recueil, s. I-4355, bod 75). Obecný cíl stanovený v čl. 3 písm. a) Smlouvy je vysvětlen ustanoveními článku 30 a násl. Za těchto okolností odkaz na čl. 3 písm. a) Smlouvy v předběžné otázce nevyžaduje odpověď odlišnou od odpovědi ohledně výkladu článku 30 a násl. Smlouvy.
13 Zadruhé je třeba přezkoumat argument francouzské vlády, podle kterého se článek 30 Smlouvy nevztahuje na případ, jakým je věc projednávaná v původním řízení.
14 Francouzská vláda jednak tvrdí, že tato nepoužitelnost vyplývá již z prosté skutečnosti, že pravidlo, jehož porušení je J-P. Guimontovi vytýkáno, se ve skutečnosti nevztahuje na dovážené výrobky. Toto pravidlo má vytvářet povinnosti výhradně pro vnitrostátní výrobce a netýká se tedy nijak obchodu uvnitř Společenství. Z judikatury Soudního dvora a zejména z rozsudku ze dne 18. února 1987, Mathot (98/86, Recueil, s. 809, body 8 a 9) vyplývá, že účelem článku 30 Smlouvy je ochrana pouze obchodu uvnitř Společenství.
15 V odpovědi na tento argument je třeba zmínit, že se článek 30 Smlouvy vztahuje na veškerou právní úpravu členských států, která by mohla, ať přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, narušit obchod uvnitř Společenství (viz rozsudek ze dne 11. července 1974, Dassonville, 8/74, Recueil, s. 837, bod 5). Účelem tohoto článku ovšem není zajistit, aby se zbožím tuzemského původu bylo ve všech případech zacházeno stejně jako se zbožím dovezeným, na rozdílné zacházení se zbožím, které nemůže představovat překážku dovozu nebo znevýhodňovat uvádění dováženého zboží na trh, se nevztahuje zákaz zakotvený v tomto článku (viz výše uvedený rozsudek Mathot, body 7 a 8).
16 Nicméně, pokud jde o vnitrostátní pravidlo, jež je předmětem původního řízení, francouzská vláda nezpochybňuje, že je podle svého znění použitelné bez rozdílu na francouzské i dovezené výrobky.
17 Tento argument francouzské vlády proto nemůže být přijat. Samotná skutečnost, že pravidlo není v praxi používáno na dovážené výrobky, totiž neznamená, že nemůže mít účinek, který nepřímo nebo potenciálně narušuje obchod uvnitř Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek ze den 22. října 1998, Komise v. Francie, C-184/96, Recueil, s. I-6197, bod 17).
18 Na druhou stranu francouzská vláda, podporovaná v tomto bodu dánskou vládou, tvrdí, že v této konkrétní věci před vnitrostátním soudem dotyčné pravidlo nezakládá narušení, a to ani nepřímé či potenciální, obchodu uvnitř Společenství ve smyslu judikatury Soudního dvora. Podle těchto vlád se totiž skutečnosti, které jsou základem předběžné otázky předložené Soudnímu dvoru, týkají čistě vnitrostátní situace, neboť obžalovaný je francouzským státním příslušníkem a dotyčný výrobek se zcela vyrábí na francouzském území.
19 J-P. Guimont, německá, nizozemská a rakouská vláda, jakož i Komise zdůrazňují, že podle judikatury Soudního dvora nemůže být článek 30 Smlouvy považován za nepoužitelný jen proto, že v tomto konkrétním případě před vnitrostátním soudem se všechny skutečnosti vztahují k jedinému členskému státu (viz rozsudek ze dne 7. května 1997, Pistre a další, C-321/94 až C-324/94, Recueil, s. I-2343, bod 44).
20 V tomto ohledu je namístě připomenout, že výše uvedený rozsudek Pistre a další se týkal situace, ve které dotyčné vnitrostátní pravidlo nebylo použitelné bez rozdílu, ale vytvářelo přímou diskriminaci vůči zboží dovezenému z jiných členských států.
21 Pokud jde o pravidlo, které je předmětem původního řízení, jež je podle svého znění použitelné bez rozdílu na tuzemské výrobky a na výrobky dovezené a jehož účelem je uložit výrobcům určité podmínky výroby za účelem povolení prodeje jejich výrobků pod určitým označením, vyplývá z judikatury Soudního dvora, že na takové pravidlo se článek 30 Smlouvy vztahuje pouze pokud se toto pravidlo použije také na situace, které mají vztah k dovozu v rámci obchodu uvnitř Společenství (viz rozsudky ze dne 15. prosince 1982, Oosthoek's Uitgeversmaatschappij, 286/81, Recueil, s. 4575, bod 9, a výše uvedený Mathot, body 3 a 7 až 9).
22 Toto konstatování však neznamená, že není třeba odpovědět na předběžnou otázku položenou Soudnímu dvoru v projednávané věci. V zásadě je pouze na vnitrostátních soudech samotných, aby posoudily s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jejich rozsudku, tak i relevanci otázek, které kladou Soudnímu dvoru. Odmítnutí žádosti položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zcela zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah ke skutečné povaze věci nebo předmětu sporu v původním řízení (viz rozsudek ze dne 6. června 2000, Angonese, C-281/98, Recueil, s. I-4319, bod 18).
23 V projednávané věci není zjevné, že žádaný výklad práva Společenství není pro vnitrostátní soud nezbytný. Taková odpověď by totiž pro něj mohla být užitečná v případě, že by jeho vnitrostátní právo ukládalo v řízení, jakým je to v projednávané věci, přiznat tuzemskému výrobci stejná práva, jako jsou ta, která má v téže situaci výrobce z jiného členského státu na základě práva Společenství.
24 Za těchto okolností je namístě přezkoumat, zda vnitrostátní právní úprava, jakou je ta, jež je předmětem původního řízení, pokud se použije na dovážené výrobky, představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, které je v rozporu s článkem 30 Smlouvy.
K výkladu článku 30 Smlouvy
25 Úvodem je namístě zdůraznit, což v probíhajícím řízení není zpochybňováno, že vnitrostátní pravidlo, jakým je to, jež je předmětem původního řízení, představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení ve smyslu článku 30 Smlouvy, pokud je uplatňováno na dovážené výrobky.
26 Vnitrostátní právní úprava podrobující zboží z jiných členských států, kde je legálně vyráběno a prodáváno, určitým podmínkám za tím účelem, aby bylo způsobilé používat obecné označení běžně používané pro daný výrobek, a která tudíž v určitých případech ukládá výrobcům používání pro spotřebitele neznámých či méně ceněných označení, nezabraňuje absolutně dovozu výrobků pocházejících z jiného členského státu do tohoto státu. Je však způsobilá jejich prodej ztížit, a tím narušit obchod mezi členskými státy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. července 1988, Smanor, 298/87, Recueil, s. 4489, bod 12).
27 Pokud jde o otázku, zda takové pravidlo může být v souladu s právem Společenství, je namístě připomenout, že podle judikatury Soudního dvora vnitrostátní právní úprava přijatá v případě, že neexistují společná nebo harmonizovaná pravidla, a použitelná bez rozdílu na tuzemské výrobky a na výrobky dovezené z jiných členských států, může být slučitelná se Smlouvou, je-li nezbytná pro uspokojení kogentních požadavků, vztahujících se zejména k poctivosti obchodních transakcí a ochraně spotřebitele (viz rozsudek ze dne 20. června 1991, Denkavit, C-39/90, Recueil, s. I-3069, bod 18), je-li přiměřená takto sledovanému cíli a nelze-li tohoto cíle dosáhnout opatřeními méně omezujícími obchod uvnitř Společenství (viz zejména rozsudek ze dne 26. června 1997, Familiapress, C-368/95, Recueil, s. I-3689, bod 19).
28 V této souvislosti je namístě odkázat, jak to udělala Komise, na směrnici Rady 79/112/EHS ze dne 18. prosince 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin určených k prodeji konečnému spotřebiteli, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 1979, L 33, s. 1), ve znění pozměněném směrnicí Rady 89/395/EHS ze dne 14. června 1989 (Úř. věst. L 186, s. 17), která v době skutečností dotčených v původním řízení ve svém čl. 5 odst. 1 stanovila:
„Prodejní název potraviny je název stanovený v příslušných právních a správních předpisech vztahujících se na dotyčnou potravinu nebo, pokud takový název neexistuje, pak je to název, který je vžitý v členském státě, kde se výrobek prodává konečnému spotřebiteli a zařízením společného stravování, nebo popis potraviny, a popřípadě i popis jejího použití, které jsou dostatečně přesné, aby informovaly kupujícího o skutečné povaze potraviny a umožňovaly její odlišení od jiných výrobků, se kterými by mohla být zaměnitelná.“
29 Zatímco toto ustanovení ukazuje důležitost správného označování potravin pro ochranu spotřebitelů, neopravňuje však členské státy k přijetí pravidel v oblasti označování, které by omezily dovoz zboží legálně vyráběného a prodávaného v jiném členském státě, pokud tato pravidla nejsou přiměřená tomuto cíli nebo lze-li tohoto cíle dosáhnout opatřeními méně omezujícími obchod uvnitř Společenství.
30 Je pravda, že podle judikatury Soudního dvora členské státy mohou za účelem zajištění poctivých obchodních transakcí a ochrany spotřebitelů vyžadovat po dotčených osobách, aby změnily označení potraviny, pokud je výrobek nabízený k prodeji pod určitým názvem natolik odlišný z hlediska jeho složení či výroby od výrobků obecně známých pod stejným označením uvnitř Společenství, že ho nelze považovat za výrobek patřící do téže kategorie (viz rozsudek ze dne 12. září 2000, Geffroy, C-366/98, Recueil, s. I-6579, bod 22).
31 Nicméně tam, kde jde o méně významnou odlišnost, by odpovídající etiketa měla dostačovat k poskytnutí nezbytných informací kupujícímu či spotřebiteli (viz výše uvedený rozsudek Geffroy, bod 23).
32 V případě věci projednávané v původním řízení je namístě připomenout, že podle Codex alimentarius uvedeného v bodě 10 tohoto rozsudku, který stanovuje údaje umožňující určit vlastnosti dotčeného výrobku, může být sýr vyráběný bez kůrky označován jako „ementál“, neboť je vyráběn ze stejných surovin a stejným výrobním postupem jako ementál s kůrkou, s výjimkou fáze zrání. Navíc je nesporné, že je takový druh sýru „ementál“ legálně vyráběn a prodáván v členských státech jiných, než je Francouzská republika.
33 Proto i pokud by rozdíl ve způsobu zrání mezi ementálem s kůrkou a ementálem bez kůrky byl způsobilý pravděpodobně uvést spotřebitele v omyl, dostačovalo by při zachování názvu „ementál“ doplnit odpovídající informaci ohledně tohoto rozdílu.
34 Za těchto podmínek nelze absenci kůrky považovat za vlastnost odůvodňující zákaz používání označení „ementál“ pro zboží pocházející z jiných členských států, kde je toto zboží legálně vyráběno a prodáváno pod tímto označením.
35 Je tedy třeba odpovědět na předběžnou otázku tak, že článek 30 Smlouvy zabraňuje členskému státu, aby na výrobky dovezené z jiného členského státu, kde jsou legálně vyráběny a prodávány, uplatňoval vnitrostátní právní úpravu zakazující prodej sýru bez kůrky pod označením „ementál“ v tomto členském státě.
K nákladům řízení
36 Výdaje vzniklé francouzské, dánské, německé, nizozemské a rakouské vládě, jakož i Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů,
Článek 30 Smlouvy (nyní po změně článek 28 ES) zabraňuje členskému státu, aby na výrobky dovezené z jiného členského státu, kde jsou legálně vyráběny a prodávány, uplatňoval vnitrostátní právní úpravu zakazující prodej sýru bez kůrky pod označením „ementál“ v tomto členském státě.
_____________________________________________________________________________