Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61982J0237

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD z 7.února 1984 Věc 237/82 Jongeneel Kaas BV a jiní v State of the Netherlands and Stichting Centraal Orgaan Zuivelcontrole Předběžné opatření [1984] ECR 483 ”Jongeneel Kaas”

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		368R0804;157E030;157E034

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		- Věc 177/78 Pigs and Bacon Commission v McCarren [1979] ECR 2161. - Věc 249/81 Komise v Irsko [1982] ECR 4005. - Věc 222/82 Apple and Pear Development Council [1983] ECR 4083. - Spojené věci 141 až 143/81 Holdijk [1982] ECR 1299. - Věc 53/76 Bouhelier [1977] ECR 197. - Věc 94/79 Vriend [1980] ECR 327.


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Případ se týká nizozemského zákona upravujícího produkci sýra. Zákon, který vstoupil v platnost 1.července 1982, poskytoval obsáhlý seznam typů sýrů, které mohly být v Holandsku vyráběny a které zahrnovaly v podstatě tradiční holandské sýry jakými jsou kromě sýrů cheddar a feta, i gouda a edam. Byly zde uvedeny přesné požadavky na složení sýrů a výrobní postupy, proces zrání, balení a dopravu, a vyrábění sýrů v rozporu s těmito požadavky byl zakázán. Dohled byl svěřen nově vytvořenému orgánu Stichting Centraal Orgaan Zuivelkontrole (Ústřední agentura pro inspekci mléčné výroby), jehož členy musí být všichni výrobci sýrů podnikající v Holandsku. Všechny sýry musí být před tím, než budou prodány na trhu, označeny v souladu s pravidly přijatými Ústřední agenturou.
Skupina holandských velkoobchodníků tento zákon napadla z důvodu porušení komunitárního práva. Žádali po prezidentovi haagského oblastního soudu (Arrondissementrsrachtbank, The Hague) vydání mezitímního příkazu. Předseda soudu předložil věc Evropskému soudnímu dvoru pro posouzení předběžné otázky.

Názor soudu a komentář:
Soud rozhodoval o třech hlavních otázkách týkajících se slučitelnosti systému s nařízením č. 804/68 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými produkty Nařízení Rady č. 804/68 z 27.června 1968 (OJ, English Special Edition 1968 I, p. 176)., jeho slučitelnosti s články 30 a 34 Smlouvy o ES a slučitelnosti povinného členství výrobců v Ústřední agentuře s komunitárním právem.
Co se týče nařízení č. 804/68, první otázka zněla, zda existence společné organizace zabraňuje jakékoliv intervenci ze strany členského státu na trhu sýrů. Ve svých poznámkách k Soudu Komise argumentovala tím, že nařízení bylo přijato s cílem založit systém úplné svobody produkce, protože nařízení neobsahuje žádná pravidla pro označování a kvalitu sýrů. Tudíž namítá, že holandská norma zasahuje do výlučných pravomocí Společenství upravovat svobodný přístup na trh. Soud nicméně nesdílel tento pohled na věc. Zatímco je pravda, že členské státy jsou povinny zdržet se přijímání opatření, která by mohla podlomit společnou organizaci trhu daného sektoru (McCarren), shledal, že skutečnost, že nařízení 804/68 se nezmiňuje o označení a kvalitě sýrů, neznamená, že Společenství “vědomě a nutně” rozhodlo založit systém absolutní svobody výroby.
Komise také prohlašovala, že smyslem zákazu výroby jiných sýrů než těch, které jsou uvedeny v seznamu národního zákona, je vyloučit možnost intervence upravené v nařízení č. 804/68 a tudíž předejít, aby tato legislativní forma fungovala správně. Navíc Komise tvrdila, že omezením typů sýrů, které jsou na trhu povoleny, se holandská legislativa dostává do konfliktu s cílem Společenství, kterým je stimulace poptávky po sýrových výrobcích. Tyto argumenty Soud též nepřijal. Zaprvé se domníval, že holandský systém, který sleduje v zásadě stejný cíl jako intervenční mašinérie Společenství v této oblasti, měl jako svůj dlouhodobý záměr zvýšit poptávku tím, že bude domácí výrobu sýrů činit pro spotřebitele více atraktivní. Zadruhé Soud zdůraznil, že nařízení 804/68 nepožaduje, aby cíl zvyšující se poptávky po mléčných výrobcích byl nezbytně dosažen spíš rozšiřováním spektra nabízených produktů než zlepšováním kvality omezeného počtu výrobků. Soud tedy dospěl k závěru, že nařízení 804/68 nezajišťuje, aby členský stát jednostranně přijal zákaz produkce určitých sýrů.
Co se týče použitelnosti článku 30, navrhovatel se v hlavní žalobě pře s Komisí, zda národní opatření určené ke zlepšení kvality domácí produkce mohlo způsobit, že dovoz se dostal do nevýhodného postavení, a vytvořit tak opatření s účinky rovnocennými jaké má množstevní omezení dovozu. Soud tento argument však odmítl. Dříve již rozhodl, že veřejné úřady se nesmí angažovat v reklamních kampaních na podporu domácí výroby a odrazovat tak koupi výrobků z jiných členských států (Komise v Irsko, Apple and Pear Development Council). To však neznamená, že článek 30 brání přijetí národních pravidel ke zlepšení kvality domácích produktů s cílem učinit je atraktivnější spotřebitelům, za předpokladu, že se to nedotkne dovezených výrobků. Naopak Soud zdůraznil, že taková pravidla jsou v souladu s “požadavky zdravé a rovné soutěže upravené Smlouvou”.
Co se týče článku 34, Soud odmítl argument navrhovatele, že holandská legislativa měla za následek úbytek vývozních příležitostí, jelikož učinila pro holandské výrobce složitějším přizpůsobit výrobu sýrů požadavkům cizího trhu. Potvrdil svou ustálenou judikaturu, že článek 34 se týká pouze těch opatření, která zakládají “rozdíly v zacházení mezi domácím trhem členského státu a jeho vývozním trhem způsobem, kterým je poskytnuta zvláštní výhoda národní výrobě nebo domácímu trhu tohoto členského státu” (Holdijk).
Kromě toho Soud poukázal na to, že článek 34 Smlouvy o ES nevylučuje možnost přijetí pravidel, která požadují na výrobcích umístit na sýr kontrolní známku ověřující splnění národních norem kvality. Nicméně uvedl, že by bylo v rozporu s článkem 34, kdyby by holandské úřady požadovaly kontrolní dokumenty vztahující se zvláště k domácí výrobě určené k vývozu do ostatních členských států (Bouhelier).
Nakonec se Soud zabýval otázkou, zda nařízení 804/68 zabraňue členským státům uložit výrobcům sýrů povinné členství v inspekční agentuře. Ve věci Vriend Soud vyslovil názor, že požadavek na přidružení se k orgánu určenému veřejným úřadem proto, aby výrobce mohl obchodovat s materiálem for plant propagation, by bylo v rozporu s principem otevřeného trhu, na kterém byla založena společná organizace trhu v daném sektoru. S ohledem na toto rozhodnutí holandská legislativa omezila rozsah svých norem o kvalitě sýrů na samotné výrobce. Trh se sýry zůstal v zásadě nedotčen. Nicméně Komise podotkla, že povinné členství se uplatňovalo v praxi také na obchodníky, jelikož konečná úprava výrobků, zejména zrání sýrů, se často uskutečňuje v jejich podnicích.
Soud shledal, že komunitární právo nezabraňuje členským státům založit kontrolní agenturu a ukládat výrobcům povinnost začlenit se do ní v souladu s národním právem. Nicméně stejně jako ve věci Vriend zdůraznil, že členský stát nesmí výlučně osobám, které jsou členy těchto orgánů, vymezit právo obchodovat, znovu prodávat, dovážet, vyvážet a nabízet výrobu domácích sýrů k vývozu. Zůstává otázkou pro národní soud, zda se toto stalo důsledkem zákonné úpravy. Soud naznačil, že by se národní soud měl soustředit zejména na to, zda zmíněná zákonná úprava musí být aplikována na obchodníky, kteří nejsou součástí výroby nebo procesů spojených s výrobou sýrů, jakými je například zrání.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):