Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61993J0482
Název:
Title:
Rozsudek ESD ze dne 26. října 1995
Věc C-482/93
S.E. Klaus versus Bestuur van de Nieuwe Algemene Bedrijfsvereniging
Rozhodnutí o předběžné otázce
ECR I-3551
“Klaus”
Publikace:
Publication:
European Court Reports 1995 page I-3551
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · Reichling C-406/93 Reichling v INAMI /1994/ ECR I-4061
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Mrs Klaus, a Netherlands citizen, had worked in the Netherlands until June 1987 when she stopped work because of severe back pain. She then took up various jobs in Spain and the Netherlands. On 20 October 1989, upon returning once more to the Netherlands, she started work with a Dutch company. On 7 November she was forced to give up that job because of acute back pain. The Nieuwe Algemene Bedrijfsvereniging (“NAB”, New General Occupations and Trades Association), refused to grant Mrs Klaus sickness benefits on the ground that, pursuant to Article 44 (1) of the Ziektewet (Sickness Law, hereinafter “ZW”), she was not entitled to sickness benefits because at the time when her sickness insurance cover became effective on 20 October 1989 she was already unfit to work. The object of said provision is to prevent abuse.
In proceedings brought by Mrs Klaus against that decision, the Arrondissementsrechtbank, Amsterdam, considered that the dispute raised issues concerning the interpretation of several provision of Regulation No 1408/71
Of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons, to self-employed persons and to members of their families moving within the Community as amended and updated by Regulation (EEC) No 2001/83 of 2 June 1983 (OJ 1983 L 230, p. 6).
and therefore under Article 177 of the Treaty referred a number of questions to the Court of Justice


Nizozemská příslušnice paní Klausová pracovala v Nizozemí do roku 1987, kdy s prací skončila, a to kvůli silným bolestem zad. Poté pracovala v různých zaměstnáních ve Španělsku a v Nizozemí. Když se dne 20. 10. 1989 vrátila opět do Nizozemí, začala pracovat u jedné holandské společnosti. Dne 7.11. 1989 byla z důvodu akutních bolestí zad nucena se tohoto místa vzdát. Nová všeobecná asociace práce a obchodu (“NAB”, Nieuwe Algemene Bedrijfsvereniging) však odmítla poskytnout nemocenské příspěvky, a to na základě toho, že podle článku 44 tzv. nemocenského zákona ( Ziektewet, dále jako
“Z
W” ) nebyla k nárokům na nemocenské dávky oprávněna, protože v době, kdy se její ochranné nemocenské pojištění stalo, dne 20.11.1989 účinným, již nebyla schopna práce. Smyslem uvedeného ustanovení je zabránit zneužití(pojištění).
V řízení u amsterodamského soudu (Arrondissenmentsrechtbank), které bylo zahájeno na podnět paní Klausové proti tomuto rozhodnutí, soud uvážil, že spor vyvolal sporné otázky ohledně interpretace některých ustanovení nařízení č. 1408/71
Z 16 června 1971 o aplikaci systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby sam. Výdělečně činné a na členy jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení 2001/83 z 2 června 1983 (OJ 1983 L 230).
a proto, podle článku 177 Smlouvy, se obrátil na Soudní dvůr s řadou otázek.


Názor soudu a komentář:
The Court only curtly answers the questions referred to it, finding that they are either not covered by Regulation 1408/71 or that there is no need to answer them. The judgement, however, “in order to arrive at an interpretation of Community law which will be helpful to the national court”, gives some more general guidelines as to the interpretation of Regulation 1408/71.
The Arrondissementsrechtbank had first aksed whether Article 35(3) of the regulation
Article 35(3) of Regulation 1408/71 provides:
“Where, under the legislation of a Member State, the granting of (sickness) benefits is conditional upon the origin of the illness, that condition shall apply neither to employed or self-employed persons not to the members of their families to whom this Regulation applies, regardless of the Member State in whose territory they reside.”
covers a provision such as that of Article 44 (1) ZW. As the Court points out, Article 35(3) “concerns the situation in which, pursuant to the legislation of the competent State, a condition relating to the origin of the worker’s illness is relied on against him or a member of his family. It does not, however, concern a situation in which, as in this case, the applicable legislation makes entitlement to sickness benefits subject to the condition that no actual incapacity for work must have existed at the time when the worker became insured.” A provision in a social security scheme which, in order to prevent abuse, precludes the grant of sickness benefits if the worker concerned was already unfit for work before becoming insured under the scheme is thus compatible with Article 35(3) of the regulation.
In order to provide the national court with a complete picture of the system of Regulation 1408/71, the Court re-emphasizes the regulation, adopted by the Council under Article 51 of the Treaty, has to be interpreted in the light of its purpose which is to provide freedom of movement for workers (
Reichling
). In the present context, the Court calls attention to Article 18(1)
Article 18(1) of Regulation 1408/71 provides:
“The competent institution of a Member State whose legislation makes the acquisition, retention or recovery of the right to benefits conditional upon the completion of periods of insurance, employment or residence shall, to the extent necessary, take account of periods of insurance, employment or residence completed under the legislation of any other Member State as if they were periods completed under the legislation which it administers.”
of Regulation 1408/71. Under this provision, the competent Member State must, where its legislation makes the grant of cash sickness benefits subject to the condition that no incapacity for work must have existed at the time when the worker concerned became insured, take account also of periods of insurance completed by that person under the legislation of another Member State, as if they were periods completed under the legislation which it administers.
The next questions referred to the ECJ concerned Article 71(1)(b)(ii) of Regulation 1408/71. This provision, however, applies to unemployed persons only, whereas Mrs Klaus had not registered anywhere as seeking work. The Court, however, understands the question as asking whether the lapse of a few days between Mrs Klaus’ return to her country of origin and her resumption of employment in that State has the effect of interrupting the continuity of the periods of insurance which may be taken into account under the Community aggregation rules. The Court answers this question in the negative, considering that the fact that a migrant worker may be out of work for a short period during which he is physically moving from one Member State to another is inherent in the normal exercise of the right to exercise freedom of movement. It therefore amends its interpretation of Article 18(1) of Regulation 1408/71 to the effect that “[t]he fact that, having transferred his residence from one Member State to another Member State, the person concerned was for a short period neither employed not registered as seeking employment in the latter State does not interrupt the continuity of the insurance periods completed by that person or preclude the aggregation rule laid down by Article 18(1) of Regulation No 1408/71”.

Soud jen stručně odpovídá na otázky, které mu byly předloženy, a shledává, že se netýkají ani nařízení č. 1408/71 a ani není žádné potřeby a smyslu je odpovídat. Přesto však rozsudek nastiňuje obecné směry a hlavní linie pro interpretaci nařízení č. 1408/71- “za účelem přispět k interpretaci komunitárního práva, což je potřebné pro národní soudy”.

Amsterodamský soud se nejprve tázal, zda se článek 25(3) nařízení
Čl. 35(3) nařízení 1408/71 stanoví: “Kde , podle legislativy členského státu je poskytování nemocenských dávek podmiňováno původem onemocnění, tato podmínka je neaplikovatelná na zaměstnance, osoby sam. výdělečně činné ani jejich rodinné příslušníky, na které se nařízení vztahuje, bez ohledu na to v kterém členském státě pobývají.

Z 16 června 1971 o aplikaci systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby sam. Výdělečně činné a na členy jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení 2001/83 z 2 června 1983 (OJ 1983 L 230).
Čl. 35(3) nařízení 1408/71 stanoví: “Kde , podle legislativy členského státu je poskytování nemocenských dávek podmiňováno původem onemocnění, tato podmínka je neaplikovatelná na zaměstnance, osoby sam. výdělečně činné ani jejich rodinné příslušníky, na které se nařízení vztahuje, bez ohledu na to v kterém členském státě pobývají.
vztahuje na ustanovení jako je článek 44(1)ZW. Jak Soud poukazuje, čl. 35(3) “ se týká situace, kdy podle legislativy příslušného státu se podmínka týkající se původu nemoci pracovníka vztahuje na něj nebo na člena jeho rodiny. Nicméně, nezabývá se situací, ve které, tak jako v tomto případě, aplikovatelná legislativa podmiňuje oprávnění k k nemocenským dávkám tím, že žádná současná pracovní neschopnost nesměla existovat v době kdy pracovník uzavíral pojištění. Ustanovení systému sociálního zabezpečení, které v úmyslu předejít zneužívání
,
vylučuje poskytování dávek pracovníkovi, který v době uzavření pojištění v rámci tohoto systému, již byl nějak postižen, je neslučitelné s čl. 35(3) nařízení.
Za účelem poskytnutí komplexních informací ohledně systému aplikace nařízení 1408/71 národnímu soudu, ESD zdůrazňuje, že nařízení přijaté Radou podle čl. 51 Smlouvy ES musí být interpretováno ve světle jeho účelu - tj. umožnění volného pohybu osob /Reichling/. V našem kontextu se ESD odvolal na čl. 18(1)
Čl. 18(1) nařízení 1408/71 stanoví:” Kompetentní instituce čl. státu, jehož legislativa podmiňuje obdržení, uchování nebo obnovení práva na dávky ukončením doby pojištění, zaměstnání nebo pobytu, mají, v potřebném rozsahu, zohledňovat doby pojištění, zaměstnání nebo pobytu, ukončené podle práva jakéhokoliv jiného členského státu, jakoby to byly doby ukončené podle práva jahož aplikaci tyto instituce zajišťují
nařízení 1408/71. Podle tohoto ustanovení musí kompetentní čl. stát, tam kde jeho legislativa podmiňuje vyplácení nemocenských dávek skutečností, že žádné zdravotní omezení/poškození nesmí existovat před vznikem pojištění, vzít v potaz také období, kdy tato osoba byla pojištěna podle práva jiného čl. státu, tak jako by po tuto dobu byl pojištěn podle vlastní národní legislativy.
Další otázka na ESD směřovala na čl. 71(1) b) (ii) nařízení 1408/71. Toto ustanovení se však vztahuje pouze na nezaměstnané osoby, zatímco pí. Klausová se nikde jako osoba hledající práci nezaregistrovala. ESD však rozuměl otázce tak, že se zjišťuje, zda několikadenní prodleva mezi návratem pí. Klausové do země původu a získáním práce tamtéž, má za následek přerušení kontinuity dob pojištění, které mají být brány v potaz podle komunitárních agregačních pravidel (pravidla pro započítávání celkové doby pojištění v rámci Společenství). ESD zodpovídá tuto otázku negativně, berouce v potaz, že migrující pracovník může být po určitou krátkou dobu bez práce v souvislosti se stěhov
án
ím z jednoho členského státu do druhého, což je v souladu s běžným výkonem práva na volný pohyb v rámci Společenství. Proto mění svou dřívější interpretaci čl. 18(1) nařízeni 1408/71 s účinkem, že “ změnou pobytu osoby z jednoho čl. státu do druhého, i s případným krátkým obdobím, po které osoba nebyla ani zaměstnána ani registrována jako osoba hledající zaměstnání, se nepřerušuje kontinuita dob pojištění ukončených dotčenou osobou ani nezaniká “agregační pravidlo” určené čl. 18(1) nařízeni 1408/71.


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):