Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61973J0127(01)
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 21 MARCH 1974. BELGISCHE RADIO EN TELEVISIE V SV SABAM AND NV FONIOR. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE TRIBUNAL DE PREMIERE INSTANCE DE BRUXELLES. BRT-II. CASE 127-73.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1974 PAGES 0313 - 0320
Předmět (klíčová slova):
Keywords		COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;DOMINANT POSITION;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E086;157E090
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE TREATY CONFERS ON NATIONAL COURTS THE RIGHT TO JUDGE WHETHER A DECISION ON A POINT OF COMMUNITY LAW IS NECESSARY FOR THEIR JUDGMENTS. CONSEQUENTLY, THE PROCEDURE UNDER ARTICLE 20 OF THE PROTOCOL ON THE STATUTE OF THE COURT CONTINUES AS LONG AS THE REQUEST OF THE NATIONAL COURT HAS NEITHER BEEN WITHDRAWN NOR BECOME DEVOID OF OBJECT.

2. AS THE PROHIBITIONS OF ARTICLES 85 AND 86 TEND BY THEIR VERY NATURE TO PROCEDURE DIRECT EFFECTS IN RELATIONS BETWEEN INDIVIDUALS, THOSE ARTICLES CREATE RIGHTS DIRECTLY IN RESPECT OF THE INDIVIDUALS CONCERNED WHICH THE NATIONAL COURTS MUST SAFEGUARD.

3. THE FACT THAT THE EXPRESSION'AUTHORITIES OF THE MEMBER STATES' APPEARING IN ARTICLE 9 (3) OF REGULATION NO 17 INCLUDES, IN CERTAIN MEMBER STATES, COURTS ESPECIALLY ENTRUSTED WITH THE TASK OF APPLYING DOMESTIC LEGISLATION ON COMPETITION OR THAT OF ENSURING THE LEGALITY OF THAT APPLICATION BY THE ADMINISTRATIVE AUTHORITIES CANNOT EXEMPT A COURT, BEFORE WHICH THE DIRECT EFFECT OF ARTICLES 85 AND 86 IS PLEADED, FROM GIVING JUDGMENT. THE COMPETENCE OF SUCH A COURT TO REFER A REQUEST FOR A PRELIMINARY RULING TO THE COURT OF JUSTICE CANNOT BE FETTERED BY ARTICLE 9 OF REGULATION NO

17. NEVERTHELESS IF THE COMMISSION INITIATES A PROCEDURE IN APPLICATION OF ARTICLE 3 OF REGULATION NO 17 SUCH A COURT MAY, IF IT CONSIDERS IT NECESSARY FOR REASONS OF LEGAL CERTAINTY, STAY THE PROCEEDINGS BEFORE IT WHILE AWAITING THE OUTCOME OF THE COMMISSION'S ACTION.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz: Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunal de première instance v Bruselu – Belgie – BRT II

Předmět:


ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA


ze dne 21. března 1974 Jednací jazyk: nizozemština.

ve věci C-127/73,

jejímž předmětem je žádost zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS belgickým Tribunal de première instance v Bruselu o rozhodnutí o předběžné otázce ve sporu probíhajícím před uvedeným soudem


mezi


1. Belgische Radio en Televisie,

a

NV Fonior,


2. Société belge des auteurs, compositeurs et éditeurs,

a

NV Fonior,

3. Belgische Radio en Televisie,


a

SV SABAM a NV Fonior,


o výkladu článku 86 a čl. 90 odst. 2 Smlouvy o EHS,


SOUDNÍ DVŮR

ve složení: R. Lecourt, předseda, A. M. Donner a M. Sørensen, předsedové senátů, R. Monaco, J. Mertens de Wilmars, P. Pescatore, H. Kutscher, C. Ó Dálaigh a Mackenzie Stuart (zpravodaj), soudci,

generální advokát: H. Mayras

vedoucí soudní kanceláře: A. Van Houtte

vydává tento
ROZSUDEK

Skutkové okolnosti

I – Skutkové okolnosti a řízení

Rozsudkem ze dne 30. ledna 1974 (Recueil 1974, s. 51) rozhodl Soudní dvůr, dříve než rozhodne o otázkách položených Tribunal de première instance v Bruselu (Soud prvního stupně v Bruselu), vyslechnout generálního advokáta ve věci samé.

Podstatou první otázky je, zda „skutečnost, že podnik, který má v členském státě monopol na správu autorských práv, požaduje postoupení všech autorských práv bez jejich rozlišování na určité kategorie, může být považována za zneužívání dominantního postavení na trhu ve smyslu článku 86 Smlouvy o EHS“.

Podstatou druhé otázky je, zda „zneužití dominantního postavení může spočívat také ve skutečnosti, že si podnik od autorů vymiňuje postoupení jejich současných i budoucích autorských práv, a zejména si vymiňuje bez jakéhokoli odůvodnění, že výkon všech postoupených práv je vyhrazen tomuto podniku po dobu pěti let po zrušení členství“.

Podstatou třetí otázky je „jak je třeba chápat výraz „podnik pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu“ a zda tento pojem znamená, že podnik může využívat určitých privilegií, která ostatní podniky nemají“.

Podstatou čtvrté otázky je, zda „čl. 90 odst. 2 Smlouvy vytváří ve prospěch jednotlivců práva, která musí vnitrostátní soud chránit“.

Pokud jde o skutkové okolnosti sporu, předmět žádosti a vyjádření účastníků, je odkazováno na výše uvedený rozsudek Soudního dvora.

Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 12. února 1974.

Právní otázky


1 Rozsudkem ze dne 4. dubna 1973 došlým kanceláři Soudního dvora dne 19. dubna 1973 položil Tribunal de première instance v Bruselu v souladu s článkem 177 Smlouvy o EHS několik předběžných otázek týkajících se výkladu článku 86 a čl. 90 odst. 2 Smlouvy.
2 Tyto otázky mají vnitrostátnímu soudu umožnit posouzení platnosti smluv, uzavřených v letech 1963 a 1967 mezi Société belge des auteurs, compositeurs et éditeurs („SABAM“ – Belgická společnost autorů, skladatelů a nakladatelů) a dvěma autory, kterými postoupili posledně jmenovaní určitá svá práva společnosti SABAM.
3 Podstatou první otázky je, zda podnik, který má v členském státě monopol na správu autorských práv, zneužívá svého dominantního postavení, když požaduje postoupení všech autorských práv bez jejich rozlišování na určité kategorie.
4 Podstatou druhé otázky je, zda zneužitím dominantního postavení může být také skutečnost, že si podnik od autorů vymiňuje postoupení jejich současných i budoucích autorských práv a že si vymiňuje bez jakéhokoli odůvodnění, že výkon všech postoupených práv je vyhrazen tomuto podniku po dobu pěti let po zrušení členství.
5 Z předkládacího usnesení vyplývá, že vnitrostátní soud konstatoval, že uvedený podnik má na belgickém území skutečně jakýsi monopol, a tedy dominantní postavení na podstatné části společného trhu, a domníval se, že mu zbývá ověřit, zda tento podnik svého dominantního postavení zneužívá pomocí svých statutárních a smluvních vztahů se členy.
6 Podle znění čl. 86 druhého pododstavce Smlouvy je třeba považovat za zneužívání zejména přímé nebo nepřímé vynucování nerovných obchodních podmínek.
7 Je tedy třeba zjistit, zda si společnost autorských práv podle svých statutů či smluv, které uzavřela se svými členy, vynucuje přímo či nepřímo na nich nebo na třetích osobách nerovné podmínky při využívání děl, jejichž ochranou byla pověřena.
8 Toto posouzení vyžaduje, aby byly vzaty v úvahu všechny současné zájmy v rovnováze se zajištěním maximální svobody autorů, skladatelů a nakladatelů při nakládání s jejich díly a efektivním spravování jejich práv podnikem, jehož členství se prakticky nemohou vyhnout.
9 Při posuzování, zda za těchto podmínek je, či není praxe zmíněná v předkládacím rozsudku zneužitím ve smyslu článku 86 Smlouvy, je však třeba zohlednit skutečnost, že podnik uvedeného druhu je sdružením, jehož cílem je chránit práva a zájmy jednotlivých členů ve vztahu k velkým uživatelům a hudebním distributorům, jako jsou subjekty rozhlasového vysílání a výrobci desek.
10 Účinná ochrana těchto práv a zájmů musí vycházet z předpokladu, že sdružení má postavení založené na postoupení autorských práv členy ve prospěch sdružení v takové míře, která je nezbytná pro to, aby jeho činnost měla požadovaný rozsah a význam.
11 Proto je třeba přezkoumat, zda sporné praktiky překračují hranice nezbytné pro dosažení tohoto cíle, rovněž s ohledem na zájem, který mají jednotliví autoři na tom, aby nebyli více, než je nutné, omezováni ve volnosti disponovat svými díly.
12 Z tohoto hlediska se může povinnost postoupit všechna současná i budoucí autorská práva, aniž jsou rozlišovány různé obecně uznávané formy použití, jevit jako nerovné obchodní podmínky, zvláště pokud je toto postoupení požadováno na období prodloužené i po ukončení členství.
13 Přehnaný ráz těchto podmínek musí být soudem posouzen jak s ohledem na vlastní účinky jednotlivých těchto klauzulí, tak na účinky jejich kombinací.
14 Posoudit, zda a do jaké míry má případně zjištěné zneužití dopad na zájmy autorů nebo dotyčných třetích osob z hlediska následného vlivu na platnost a účinnost sporných smluv nebo jejich určitých ustanovení, přísluší také vnitrostátnímu soudu.
15 Je tedy třeba dojít k závěru, že skutečnost, že podnik pověřený správou autorských práv, který má dominantní postavení ve smyslu článku 86, ukládající svým členům závazky nikoli nezbytné pro svůj předmět podnikání a porušující tak nespravedlivě svobodu svých členů při výkonu jejich autorských práv, může být zneužitím.
16 Podstatou třetí otázky je výklad výrazu „podnik pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu“, a zejména zda tento pojem znamená, že podnik může využívat určitých výsad, které ostatní podniky nemají.
17 Podstatou poslední otázky je, zda čl. 90 odst. 2 Smlouvy vytváří ve prospěch jednotlivců práva, která musí vnitrostátní soud chránit.
18 Z předkládacího usnesení vyplývá, že třetí otázka je položena za účelem zjištění, zda se tento výraz může vztahovat na společnost, kterou její členové pověřili správou svých autorských práv.
19 Jelikož se jedná o ustanovení, které umožňuje za určitých okolností výjimku z pravidel Smlouvy, musí se definice podniků, které se výjimky mohou dovolávat, vykládat striktně.
20 Pokud se však toto ustanovení vztahuje na soukromé podniky, musí být tyto pověřeny aktem veřejné moci poskytovat služby obecného hospodářského zájmu.
21 Vyplývá to jasně ze skutečnosti, že odkaz na „zvláštní úkoly, které jim byly svěřeny“ se vztahuje také na podniky, které mají povahu fiskálního monopolu.
22 Vnitrostátnímu soudu tedy přísluší zjistit, zda podnik, který se dovolává čl. 90 odst. 2 pro poskytnutí výjimky z pravidel Smlouvy, byl skutečně pověřen členským státem poskytováním služby obecného hospodářského zájmu.
23 Tím však není podnik, který stát žádným úkolem nepověřil a který hájí soukromé zájmy, i když se jedná o práva duševního vlastnictví chráněná zákonem.
24 Následkem toho je nadbytečné odpovídat na poslední otázku.

K nákladům řízení

25 Výdaje vzniklé Komisi Evropských společenství a vládě Spolkové republiky Německo, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují.
26 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů



s přihlédnutím k písemnostem týkajícím se procesních úkonů;



po vyslechnutí zprávy soudce zpravodaje;



po vyslechnutí ústních vyjádření Komise Evropských společenství, vlády Spolkové republiky Německo, Belgische Radio en Televisie a SABAM;



po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta;



s přihlédnutím ke Smlouvě o Evropském hospodářském společenství, a zejména článku 86, čl. 90 odst. 2 a článku 177;



s přihlédnutím k Protokolu o statutu Soudního dvora EHS, a zejména článku 20 tohoto statutu;



s přihlédnutím k Jednacímu řádu Soudního dvora Evropských společenství,



SOUDNÍ DVŮR

rozhodl o otázkách položených rozsudkem Tribunal de première instance v Bruselu ze dne 4. dubna 1973 takto:

1) a) Skutečnost, že podnik pověřený spravováním autorských práv, který má dominantní postavení ve smyslu článku 86, ukládající svým členům závazky nikoli nezbytné pro svůj předmět podnikání a porušující tak nespravedlivě svobodu svých členů při výkonu jejich autorských práv, může být zneužitím.

b) Posoudit, zda a do jaké míry má případně zjištěné zneužití dopad na zájmy autorů nebo dotyčných třetích osob z hlediska následného vlivu na platnost a účinnost sporných smluv nebo jejich určitých ustanovení, přísluší vnitrostátnímu soudu.

2) Na podnik, který stát žádným úkolem nepověřil a který hájí soukromé zájmy, i když se jedná o práva duševního vlastnictví chráněná zákonem, se čl. 90 odst. 2 Smlouvy o EHS nevztahuje.