Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61991J0181
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 30 JUNE 1993. EUROPEAN PARLIAMENT V COUNCIL OF THE EUROPEAN COMMUNITIES AND COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. EMERGENCY AID - PREROGATIVES OF THE PARLIAMENT - BUDGETARY PROVISIONS. JOINED CASES C-181/91 AND C-248/91.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1993 PAGES I-3685
Předmět (klíčová slova):
Keywords		PROVISIONS GOVERNING THE INSTITUTIONS;FINANCIAL PROVISIONS;
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. SI LE RECOURS EN ANNULATION EST OUVERT ů L' ÉGARD DE TOUTES DISPOSITIONS PRISES PAR LES INSTITUTIONS COMMUNAUTAIRES, QUELS QU' EN SOIENT LA NATURE, LA FORME OU LE LIBELLÉ, QUI VISENT ů PRODUIRE DES EFFETS EN DROIT, LES ACTES ADOPTÉS PAR LES REPRÉSENTANTS DES ETATS MEMBRES AGISSANT NON PAS EN QUALITÉ DE MEMBRES DU CONSEIL, MAIS EN QUALITÉ DE REPRÉSENTANTS DE LEUR GOUVERNEMENT, ET EXERÇANT AINSI COLLECTIVEMENT LES COMPÉTENCES DES ETATS MEMBRES NE SONT PAS SOUMIS AU CONTRžLE DE LÉGALITÉ EXERCÉ PAR LA COUR. NE CONSTITUE DONC PAS UN ACTE COMMUNAUTAIRE SUSCEPTIBLE DE RECOURS UNE DÉCISION DES REPRÉSENTANTS DES ETATS MEMBRES EN MATIŐRE D' AIDE HUMANITAIRE EN FAVEUR D' UN ETAT TIERS, DOMAINE QUI NE FAIT PAS L' OBJET D' UNE COMPÉTENCE EXCLUSIVE DE LA COMMUNAUTÉ. PEU IMPORTE ů CET ÉGARD QUE LADITE DÉCISION FASSE RÉFÉRENCE ů UNE PROPOSITION DE LA COMMISSION, CAR UNE TELLE PROPOSITION NE SE SITUE PAS NÉCESSAIREMENT DANS LE CADRE DE L' ARTICLE 149 DU TRAITÉ, QUE LA COMMISSION SOIT CHARGÉE DE LA GESTION DE LADITE AIDE, C
AR L' ARTICLE 155 DU TRAITÉ NE S' OPPOSE PAS ů CE QUE CETTE INSTITUTION SE VOIE CONFIER PAR LES ETATS MEMBRES LA MISSION DE VEILLER ů LA COORDINATION D' UNE ACTION QU' ILS ENTREPRENNENT COLLECTIVEMENT SUR LA BASE D' UN ACTE DE LEURS REPRÉSENTANTS RÉUNIS AU SEIN DU CONSEIL, QUE LES CONTRIBUTIONS DES ETATS MEMBRES SOIENT FIXÉES EN FONCTION D' UNE CLÉ DE RÉPARTITION IDENTIQUE ů CELLE RETENUE POUR LEUR CONTRIBUTION AU BUDGET COMMUNAUTAIRE, CAR RIEN NE S' OPPOSE ů CE QU' UNE TELLE CLÉ SOIT RETENUE POUR UNE ACTION DÉCIDÉE PAR LES REPRÉSENTANTS DES ETATS MEMBRES, ET QU' ENFIN UNE PARTIE DE L' AIDE SOIT SUSCEPTIBLE D' ëTRE INSCRITE AU BUDGET DE LA COMMUNAUTÉ, CAR CETTE INSCRIPTION, QUI N' EST PAS IMPOSÉE PAR LA DÉCISION EN CAUSE, N' EST PAS DE NATURE ů EN MODIFIER LA QUALIFICATION.

2. NE SAURAIT VIOLER LES PRÉROGATIVES DU PARLEMENT EN MATIŐRE BUDGÉTAIRE ET, PARTANT, FAIRE L' OBJET D' UN RECOURS EN ANNULATION INTENTÉ PAR LE PARLEMENT AU TITRE DE L' ARTICLE 173 DU TRAITÉ, L' INSCRIPTION AU BUDGET DE LA COMMUNAUTÉ DE RECETTES ET DE DÉPENSES CONCERNANT UNE AIDE OCTROYÉE DANS LE CADRE D' UNE ACTION COLLECTIVE DES ETATS MEMBRES ET DONT LE FINANCEMENT EST ASSURÉ DIRECTEMENT PAR CEUX-CI. EN EFFET, LES CONTRIBUTIONS DES ETATS MEMBRES ů L' AIDE VISÉE NE FONT PAS PARTIE DES RECETTES DE LA COMMUNAUTÉ AU SENS DE L' ARTICLE 199 DU TRAITÉ ET LES DÉPENSES Y AFFÉRENTES NE CONSTITUENT NON PLUS DES DÉPENSES DE CELLE-CI. L' INSCRIPTION DES MONTANTS CORRESPONDANTS AU BUDGET COMMUNAUTAIRE N' ENTRAINE DONC PAS UNE MODIFICATION DE CELUI-CI, DE SORTE QU' ELLE NE SUPPOSE PAS UNE INTERVENTION DU PARLEMENT, AU TITRE DES POUVOIRS QUE LUI CONFŐRE L' ARTICLE 203 DU TRAITÉ.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz :
Rozsudek soudního dvora ze dne 30.června 1993, Evropský Parlament proti Radě Evropských společenství a Komisi Evropských společenství, Spojené věci C-181/91 a C-248/91, Recueil 1993, s. 03685

Klíčová slova:
Mimořádná pomoc ― Výsady Parlamentu ― Rozpočtová ustanovení



Předmět :
ZPRÁVA K JEDNÁNÍ
předložená ve věci C-181/91** Jednací jazyk: francouzština


Skutkové okolnosti :

1. V dubnu 1991 byla Bangladéš zasažena ničivým cyklonem. Na základě zjištěných informací předložila Komise ministrům financí, zasedajícím neformálně v Lucemburku dne 11. května 1991, plán zvláštní akce ve prospěch této země. Tímto plánem se zabývala Rada (Obecné záležitosti), která se účastnila dne 13. a 14. května řádného zasedání v Bruselu. Nicméně otázka pomoci Bangladéši nebyla formálně zapsána na programu jednání Rady. Dne 14. května bylo ujednáno poskytnout Bangladéši zvláštní pomoc ve výši 60 milionů ECU, jež měla být bilaterálně financována dvanácti členskými státy, jejichž podíl měl být stanoven v závislosti na HNP. Úkol zajištění koordinace celé pomoci byl svěřen Komisi.
2. Bližší podrobnosti této pomoci byly zveřejněny prostřednictvím „tiskové zprávy“, redigované a rozšiřované v rámci odpovědnosti generálního sekretariátu Rady.

„Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady

Členské státy zasedající v Radě rozhodly na základě návrhu Komise o poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš ve výši 60 milionů ECU v rámci akce Společenství. Podíl jednotlivých členských států bude stanoven v závislosti na HNP. Tato pomoc bude začleněna do obecné akce Společenství na podporu Bangladéši. Pomoc je poskytována buď přímo členskými státy nebo prostřednictvím účtu, spravovaného Komisí. Komise zajišťuje koordinaci celé zvláštní pomoci ve výši 60 milionů ECU.“
3. V návrhu zápisu 1487. zasedání Rady, jež se konalo v Bruselu v pondělí 13. a v úterý 14. května 1991, je toto znění uvedeno pod názvem „12. Různé ― Pomoc pro Bangladéš“.


II ― Písemná část řízení a návrhy účastníků řízení

4. Žaloba Parlamentu byla zapsána v kanceláři Soudního dvora dne 11. července 1991.

5. Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

― zrušil, na základě článku 173 Smlouvy o EHS, akt, jenž byl přijat při příležitosti 1487. zasedání Rady ― Obecné záležitosti ― které se konalo v Bruselu dne 13. a 14. května za předsednictví Jacquese F. Poose, ministra zahraničních věcí Lucemburského velkovévodství, a jenž byl předmětem „tiskové zprávy“ (odkaz: 6004/91

― nařídil, na základě článku 21 Statutu Soudního dvora EHS a článku 45 jednacího řádu, vypracování všech dokumentů potřebných k vyřešení tohoto sporu;

― uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

6. Samostatným podáním Komise vznesla na základě čl. 91 odst. 1 jednacího řádu námitku nepřípustnosti. Dne 15. června 1992 Soudní dvůr rozhodl o připojení této námitky k věci samé.

7. Rada, jež zcela trvá na svých důvodech pokud jde o nepřípustnost žaloby, navrhuje, aby Soudní dvůr:


― prohlásil žalobu na neplatnost podanou Evropským parlamentem za neopodstatněnou.

― uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

Po vyslechnutí soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta rozhodl Soudní dvůr o zahájení ústní části řízení bez předběžného dokazování.

III – Žalobní důvody a tvrzení účastníků řízení

8. Stanovisko Rady a Parlamentu může být shrnuto následovně:

a) K přípustnosti

9. Parlament je toho názoru, že sporný akt, třebaže byl údajně přijat „členskými státy zasedajícími v Radě“, byl ve skutečnosti přijat Radou, která jedná jako orgán EHS. Přijetím tohoto aktu posledně jmenovaný porušil rozpočtové výsady Parlamentu, uvedené v článku 203 Smlouvy o EHS.

10. Na podporu svého tvrzení se Parlament opírá o následující argumenty:

a) Název a forma. Sporný akt nese název „Závěry Rady“, a byl přijat během 1487. zasedání Rady (Obecné záležitosti), jehož se v Bruselu dne 13. a 14. května 1991 kromě jiných účastnili také všichni ministři zahraničních věcí členských států.

b) Postup přijetí. Podle znění sporného aktu byl tento akt přijat „na základě návrhu Komise“. Tento orgán může jednat pouze v rámci pravomocí, jež mu byly svěřeny Smlouvou o EHS. Návrhy Komise mohou být předloženy pouze orgánům stanoveným Smlouvou. V rozhodovacím procesu Společenství je návrh Komise nezbytný k činnosti Rady. Odkaz na návrh Komise, učiněný ve sporném aktu, svědčí o tom, že v projednávané věci jednaly nikoli členské státy, ale Rada.

c) Struktura. Rozdělení zvláštní pomoci pro Bangladéš se uskuteční „v závislosti na HNP“. Sporný akt tedy používá jako základní složku své struktury pojem, jenž má výrazný charakter práva Společenství.

d) Řízení a provádění dané pomoci. Podle sporného aktu patří zvláštní pomoc „do rámce akce Společenství“ a „Komise zajišťuje její celkovou koordinaci“. Toto konkrétně znamená, že pomoc bude navržena, organizována a koordinována organizačními složkami Komise. Částky poskytnuté členskými státy budou zúčtovány na stranu „příjmů“ rozpočtu, pod článkem 900 ― různé příjmy ― a částky ve stejné výši budou zapsány na stranu „výdaje na položky spadající pod B-7-5000“. Použití budoucího času oznamovacího způsobu (pomoc „bude začleněna“) a přítomného času tohoto způsobu (Komise „zajišťuje“) ve sporném aktu, jasně ukazuje, že je zde na základě instrukcí nebo alespoň pověření stanovena povinnost orgánu Společenství dosáhnout výsledku. Ze článku 155 Smlouvy o EHS vyplývá, že Komise může být pověřena prováděním úkolů uvedených ve sporném aktu pouze na základě čtvrté odrážky tohoto ustanovení. Tuto pravomoc uděluje Komisi pouze Rada. Členské státy zasedající v Radě nemají pravomoc dávat příkazy Komisi.

e) Kontrola plnění rozpočtu. Sporný akt je zjevně aktem Společenství, neboť v budoucnuo předmětem rozpočtové kontroly. Podle článku 206 Smlouvy o EHS Účetní dvůr přezkoumává pouze účty Společenství. Stejně tak je tomu u rozpočtové kontroly, kterou vykonává Parlament na základě článku 206b Smlouvy o EHS.

f) Posouzení učiněné Radou. Tisková zpráva odkazuje na „Radu“, a nikoli na „Členské státy zasedající v Radě“.

11. Dále Parlament uvádí, že Rada tvrdí, že se „na zlomek vteřiny přeměnila ve členské státy zasedající v Radě“, aby nemusela využít opravného a dodatečného rozpočtu, neboť dostupné prostředky pro rok 1991 byly již vyčerpány. Odmítnutím řešení otázky pomoci pro Bangladéš v souladu s rozpočtovým procesem stanoveným Smlouvou Rada porušila článek 203, jenž nestanoví za žádných okolností jednomyslné rozhodování členských států o rozpočtu, jakož i dohodu mezi institucemi o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu.

12. Parlament dodává, že z právního hlediska situace nebyla neodkladná, neboť sporný akt byl sestaven v průběhu závěrečných diskusí o revizi finančního výhledu, jež byly ukončeny v polovině května 1991. Do těchto diskusí bylo možné zahrnout skutečnosti týkající se pomoci pro Bangladéš.

13. Podle Rady sporný akt není aktem ve smyslu článku 173 Smlouvy.

14. V tomto ohledu Rada uplatňuje, že tisková zpráva nemá úřední povahu. Jejím jediným předmětem je objasnit tisku a veřejnosti rozhodnutí nebo postoje přijaté Radou během jejích zasedání nebo členskými státy zasedajícími v Radě. Za těchto podmínek název „Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady“ neodráží skutečnou povahu přijatých opatření, neboť Rada jako taková žádná opatření nepřijala. Jediné přijaté rozhodnutí je rozhodnutí dvanácti členských států zasedajících v Radě, jež se mezi sebou dohodly na zvláštní pomoci, kterou zamýšlely bilaterálně financovat buď poskytnutím přímé pomoci nebo poskytnutím této pomoci za použití účtu vedeného Komisí.

15. Rada popírá, že by sporný akt byl přijat na návrh Komise na základě článku 149 Smlouvy o EHS. Znění použité v tiskové zprávě: „na základě návrhu Komise“ není tedy zcela příhodné. Rada jednala ve shodě s Komisí. Komise hrála roli, jež jí náleží v situacích, kdy má mezinárodní společenství povinnost reagovat, když je určitá oblast světa postižena katastrofou.

16. Členské státy nejednaly v rámci právního řádu Společenství. Jednaly v jiném rámci, a sice v rámci jednorázové spolupráce. Není pravda, že členským státům jednajícím kolektivně by nebylo v žádném případě dovoleno jednat v rámci Společenství. Samotná Smlouva o EHS přiznává společné dohodě členských států v určitých případech právně závazný účinek. Důsledek argumentace Parlamentu je těžko přijatelný. Z této argumentace totiž vyplývá, že v oblasti mimořádné či humanitární pomoci, a obecněji v oblasti zahraniční pomoci, přísluší pravomoc jednat pouze Společenství. Podle Rady není pravomoc Společenství v této oblasti výlučná. Členské státy, ať již jednají kolektivně či individuálně, na podnět Komise či nikoli, mají pravomoc kdykoli paralelně zasáhnout při případné akci Společenství nebo při akci vedené z jejich vlastního podnětu. Tam, kde členské státy mohou jednat individuálně v oblasti potravinové, bilaterální a mimořádné pomoci, mohou rovněž jednat kolektivně. Rada připomíná, že Evropský rozvojový fond je přímo financován všemi členskými státy a řízen Komisí.

17. Rada podotýká, že zvolení klíče HNP představuje v tomto případě praktické řešení, založené na známém odkazu, jenž může být přímo použit. Použití klíče HNP nemůže mít v žádném případě za výsledek přeměnu kolektivní akce členských států v akci Společenství.

18. Záměrem členských států bylo učinit zvláštní pomoc součástí společného úsilí podniknutého na úrovni Společenství. Komise může být za určitých okolností vyzvána, aby vyhověla žádosti členských států nebo Rady o zajištění provedení a monitorování programu nebo společně prováděné akce. Zkušenost a pravomoci, jež Komise získala, mohou představovat důvody, pro které jsou jí svěřeny úkoly, které nespadají do jejích obvyklých pravomocí. Je nesprávné tvrdit, že členské státy daly Komisi „příkazy“. Komise dobrovolně přijala pověření koordinací akce.

19. Rada nerozumí tomu, jak by pomoc, financovaná bilaterálně členskými státy, mohla být předmětem kontroly Účetního dvora. Podle ní je těžké pochopit, proč by měl být článek 206b Smlouvy o EHS použit na finanční operace této zvláštní pomoci.

20. Rada míní, že jí Parlament přisuzuje řadu záměrů nebo motivací, jejichž cílem mělo podle něj být jeho vyloučení z rozhodovacího procesu týkajícího se zvláštní pomoci pro Bangladéš. V tomto ohledu Rada připomíná, že jí nikdy nebyl Komisí předložen předběžný návrh opravného a dodatečného rozpočtu nebo návrh revize finančního výhledu za účelem zohlednění akčního plánu pro Bangladéš. Rozhodující roli v motivaci členských států, když mezi sebou projednávaly zvláštní pomoc, hrál prvek naléhavosti. Tyto státy tedy zvolily jiný přístup, kdy použily pravomoc, kterou disponují individuálně nebo kolektivně, aby rozhodly o této humanitární pomoci.

21. Rada má za to, že dne 14. května 1991 nepřijala žádný akt nebo rozhodnutí na návrh Komise, týkající se pomoci pro Bangladéš. Sporný akt je právně nicotný, neboť nebyl nikdy přijat.

b) K věci samé

22. Parlament připomíná, že vstupem Lucemburské a Bruselské smlouvy v platnost se stal rozpočtovým orgánem Společenství. Ze článků 199 a 202 Smlouvy o EHS vyplývá, že rozpočet Společenství je akt, jenž každoročně stanoví a předběžně schválí předpokládané příjmy a výdaje Společenství. Případný výdaj, jenž nebyl v rozpočtu předvídán, zcela postrádá právní základ. Pro účely zvýšení celkových položek rozpočtu v průběhu rozpočtového roku stanoví článek 15 finančního nařízení existenci opravných a dodatečných rozpočtů. Tyto rozpočty jsou přijímány stejným postupem jako souhrnný rozpočet. Přísluší pouze Parlamentu, na nějž se v souladu s uplatňovanými postupy obrátí Rada, aby v souladu s platnými právními předpisy provedl jakoukoli změnu rozpočtového dokumentu týkající se výdajů či nákladů.

23. V důsledku zvláštní pomoci se odhadované příjmy a výdaje pro rok 1991 v průběhu rozpočtového roku změnily. Tímto je zasaženo pravidlo jednotnosti rozpočtu stanovené článkem 199 Smlouvy o EHS. Stejným způsobem byla porušena zásada obecnosti a zásada ročního rozpočtu. Nakonec, a především, je sporným aktem zpochybněno pravidlo legality rozpočtu.

24. Kromě toho, že došlo k formálnímu porušení finančních ustanovení Smlouvy o EHS, Parlament zastává názor, že jednání Rady svědčí o nedodržování základní demokratické zásady. Rada rovněž porušila svou povinnost loajální spolupráce, která vyplývá ze článku 5 Smlouvy o EHS, a to zejména tím, že odmítla přistoupit k revizi finančního výhledu v souladu s postupy stanovenými dohodo mezi institucemi.

25. Rada odmítá předpoklad Parlamentu, podle něhož je zvláštní pomoc pro Bangladéš výdajem souhrnného rozpočtu Společenství. Ze zápisu zasedání Rady jasně vyplývá, že tato pomoc je zcela financována členskými státy. Toto financování se tak nachází mimo rozpočtový rámec Společenství. Okolnost, že členské státy zasedající v Radě pojaly tuto bilaterální pomoc jako společnou akci, která měla být začleněna do obecné akce Společenství a jeho členských států na podporu Bangladéši, nemohla mít za účinek přeměnu této pomoci ipso jure v rozpočtový výdaj Společenství. Komise se nikdy na Radu neobrátila s návrhem na provedení pomoci ani s předběžným návrhem opravného a dodatečného rozpočtu. Není možné tvrdit, že Rada na základě vlastního rozhodnutí změnila během rozpočtového roku odhadované příjmy a výdaje pro rozpočtový rok 1991, a porušila tím zásadu obecnosti a zásadu ročního rozpočtu. V této souvislosti je rovněž třeba nepřijmout úvahy Parlamentu týkající se porušení demokratické zásady Radou a porušení povinnosti loajální spolupráce, která vyplývá ze článku 5 Smlouvy o EHS.




Předmět :

ZPRÁVA K JEDNÁNÍ
předložená ve věci C-248/91** Jednací jazyk: francouzština


I ― Skutkové okolnosti :

1. V dubnu 1991 byla Bangladéš zasažena ničivým cyklonem. Na základě zjištěných informací předložila Komise ministrům financí, zasedajícím neformálně v Lucemburku dne 11. května 1991, plán zvláštních opatření ve prospěch této země. Tímto plánem se zabývala Rada (Obecné záležitosti), která se účastnila dne 13. a 14. května řádného zasedání v Bruselu. Nicméně otázka pomoci pro Bangladéš nebyla formálně zapsána na programu jednání Rady. Dne 14. května bylo ujednáno poskytnout Bangladéši zvláštní pomoc ve výši 60 milionů ECU, jež měla být bilaterálně financována dvanácti členskými státy, jejichž podíl měl být stanoven v závislosti na HNP. Úkol zajištění koordinace celé pomoci byl svěřen Komisi.

2. Bližší podrobnosti této pomoci byly zveřejněny prostřednictvím „tiskové zprávy“, redigované a rozšiřované v rámci odpovědnosti generálního sekretariátu Rady.

„Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady

Členské státy zasedající v Radě rozhodly na základě návrhu Komise o poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš ve výši 60 milionů ECU v rámci akce Společenství. Podíl jednotlivých členských států bude stanoven v závislosti na HNP. Tato pomoc bude začleněna do obecné akce Společenství na podporu Bangladéši. Pomoc je poskytována buď přímo členskými státy nebo prostřednictvím účtu, spravovaného Komisí. Komise zajišťuje koordinaci celé zvláštní pomoci ve výši 60 milionů ECU.“

3. Dne11. července podal Parlament k Soudnímu dvoru žalobu směřující zejména ke zrušení „aktu, jenž byl přijat při příležitosti 1487. zasedání Rady ― Obecné záležitosti ― které se konalo v Bruselu dne 13. a 14. května za předsednictví Jacquese F. Poose, ministra zahraničních věcí Lucemburského velkovévodství, a jenž byl předmětem „tiskové zprávy“ [odkaz: 6004/91(Tisk 60)] nazvané „Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady“. Parlament následně požádal Komisi, aby mu sdělila, jaké kroky podnikla po přijetí rozhodnutí o zvláštní pomoci pro Bangladéš. Dopisem ze dne 2. října 1991 Peter Schmidhuber, komisař zodpovědný za rozpočet, odpověděl takto:

„Ve Vašem dopise ze dne 19. července 1991 jste požadoval bližší podrobnosti o tom, jak je z rozpočtového hlediska zacházeno se zvláštní pomocí pro Bangladéš.

Ve svém dopise ze dne 22. května jsem Vás informoval o postupu, jenž Komise hodlá zvolit.

Ve skutečnosti bylo učiněno toto:

14. května: Rozhodnutí zástupců členských států zasedajících v Radě o poskytnutí pomoci členskými státy buď přímo nebo převedením na účet vedený Komisí.

16. května: účetní Komise otevírá zvláštní účet u BBL pod názvem: CCE ― Aide spéciale au Bangladesh (Cyclone).
23. května: Dálnopisem generálního ředitele pro rozpočet jsou členské státy vyzvány, aby do 31. května uložily své příspěvky na zvláštní účet.

5. června: Řecko ukládá svůj příspěvek ve výši 716 775,45 ECU na zvláštní účet.

Ostatní státy informují Komisi o tom, že zaplatily své příspěvky prostřednictvím bilaterální pomoci.

10. června: Ředitel ředitelství pro příjmy v generálním ředitelství pro rozpočet vydává z titulu pověřeného příkazce příkaz k úhradě ve výši 716 775,45 ECU, jenž má být zapsán pod článek 900 (Různé příjmy).

13. června: V souladu s čl. 2 odst. 4 finančního nařízení byla zavedena dodatková kolonka pro tentýž obnos na výdajové straně rozpočtu (Položka B7-3000: Technická a finanční spolupráce s rozvojovými zeměmi Asie).

Tato kolonka je v účtech vedena a kontrolována odděleně. Je podrobena obecným pravidlům použitelným na základě finančního nařízení (o použití rozhoduje příslušný příkazce, schvaluje ji finanční kontrolor, platby provádí účetní a kontrolu správného použití provádí Účetní dvůr a rozpočtový orgán)“.


II ― Písemná část řízení a návrhy účastníků řízení
4. Žaloba Parlamentu byla zapsána v kanceláři Soudního dvora dne 2. října 1991.


5. Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:


a) zrušil na základě článku 173 Smlouvy o EHS akty přijaté Komisí a jejími útvary za účelem výkonu rozhodnutí, přijatého při příležitosti 1487. zasedání Rady ― Obecné záležitosti ― které se konalo v Bruselu dne 13. a 14. května za předsednictví Jacquese F. Poose, ministra zahraničních věcí Lucemburského velkovévodství, a jež bylo předmětem „tiskové zprávy“ [odkaz: 6004/91(Tisk 60)] nazvané „Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady“.



b) Kromě výše zmíněných aktů zrušil zejména:

c) nařídil, na základě článku 21 Statutu Soudního dvora EHS a článku 45 jednacího řádu, vypracování všech dokumentů potřebných k vyřešení tohoto sporu, a to zejména znění návrhu původně předloženého Komisí Radě; návrhu, jehož existence je potvrzena jak dopisem komisaře Schmidhubera ze dne 22. května 1991, tak samotným zněním rozhodnutí, přijatého při příležitosti výše zmíněného 1487. zasedání Rady;


d) uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.


6. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:


― zamítnul tuto žalobu z důvodu nepřípustnosti, a v každém případě z důvodu neopodstatněnosti;


― uložil žalobci náhradu nákladů řízení.


Po vyslechnutí soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta rozhodl Soudní dvůr o zahájení ústní části řízení bez předběžného dokazování.


III ― Žalobní důvody a tvrzení účastníků řízení


7. Stanoviska Parlamentu a Komise mohou být shrnuta takto:


a) K přípustnosti



8. Parlament poznamenává, že tato žaloba je podána proti aktům přijatým Komisí za účelem výkonu rozhodnutí Rady ze dne 13. a 14. května o pomoci pro Bangladéš. Tyto akty nebyly zveřejněny ani doručeny Parlamentu. Tento orgán byl s nimi seznámen prostřednictvím dopisu ze dne 2. října 1991, doručeného dne 5. října Peterem Schmidhuberem. Od doručení tohoto dopisu tedy začíná plynout lhůta uvedená v článku 173 Smlouvy o EHS.


9. Přijetím dotyčných aktů Komise plní v rámci svých pravomocí, jež vycházejí ze článku 205 Smlouvy o EHS, údajný „rozpočet“, jenž neodpovídá souhrnnému rozpočtu Společenství pro rozpočtový rok 1991. Pravomoci Parlamentu jsou v důsledku výše uvedeného popírány.


10. Podle Komise je žaloba podaná Parlamentem nepřípustná, jednak z důvodu neexistence aktivní legitimace a jednak z důvodu neexistence napadnutelného aktu či aktů.


11. Žádné z opatření Komise nemůže zpochybnit výsady Parlamentu. V projednávané věci mohlo případné popření výsad Parlamentu představovat pouze přijetí sporného aktu členskými státy zasedajícími v Radě. Naproti tomu takové popření nemůže být způsobeno opatřeními přijatými Komisí za účelem provedení tohoto aktu. Pokud byl jednáním Komise zasažen rozpočet, toto případné pochybení při plnění rozpočtu by nepředstavovalo zpochybnění výsad Parlamentu. Protiprávní akt neporušuje, per se, výsady tohoto orgánu. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to rozšíření práv Parlamentu na podání žaloby, jež byla uznána Soudním dvorem, které by bylo zjevně za hranicí, jasně vymezenou judikatuře Soudního dvora.



12. Dále Komise poznamenává, že v rámci žaloby na neplatnost by se neměl činit rozdíl mezi akty Komise a akty jejích útvarů. Žaloba je nepřípustná, pokud směřuje proti „ostatním nástrojům“ pro plnění rozpočtu, aniž by byla blíže upřesněna. Statut Soudního dvora vyžaduje, aby žaloba přesně definovala předmět sporu. V každém případě dosud neexistovaly žádné jiné akty, než ty, o kterých byl Parlament informován. Pokud jde o úhradu a zápis řeckého příspěvku pro zvláštní pomoc pro Bangladéš pod položku 900 a zapsání této částky pod položku B 7-3000, Komise popírá, že by se mohlo jednat o akty nepříznivě zasahující do právního postavení, jež mohou být předmětem žaloby na neplatnost. Ve skutečnosti se jedná pouze o jednoduché účetní operace, které nemohou mít samy o sobě žádné vnější, právně závazné účinky. Členské státy měly možnost spravovat svůj příspěvek na pomoc pro Bangladéš buď samy nebo svěřit tuto správu Komisi. Příkazem k úhradě ze dne 10. června 1991 nemohla být řecká vláda v žádném případě nucena, aby uskutečnila svou platbu. Nakonec Komise jednala v této věci nikoli v rámci právního řádu Společenství, ale na základě pověření, který jí udělily členské státy mimo rámec jejích vlastních úkolů ve Společenství. Pravidla legality Společenství stricto sensu tedy nejsou použitelná na tyto akty.


b) K věci samé


První žalobní důvod: porušení finančních ustanovení smlouvy o EHS a finančního nařízení


13. Po připomenutí rozpočtových ustanovení Smlouvy o EHS Parlament poznamenává, že příjmová strana rozpočtu pro rok 1991 nestanovila „použití“ peněžních částek členskými státy a ani výdajová strana nestanovila kolonku určenou k nákladům na pomoc pro Bangladéš. Hlava 9, kapitola 90 i článek 900 jsou nazvány: Různé výdaje. Na rozdíl od toho, co vyžaduje čl. 20 odst. 1 finančního nařízení, zde není uveden žádný výklad upřesňující jejich povahu. Těmito „Různými příjmy“ nelze rozumět nic jiného než příjmy, které zjevně nespadají pod jinou rozpočtovou položku. Souhrnný rozpočet pro rok 1991, takový jaký byl přijat Parlamentem, nestanovil zápis částek této povahy do příjmů. Stejně tak ani žádná rozpočtová kolonka pod hlavou B7-3 souhrnného stavu výdajů, nazvanou: Spolupráce s rozvojovými zeměmi Asie a Latinské Ameriky, nestanovila výdaje na zvláštní pomoc pro Bangladéš. Zápisem částek uhrazených členskými státy v rámci pomoci pro Bangladéš do článku 900 souhrnného stavu příjmů a do článku B7-3000 souhrnného stavu výdajů Komise plnila rozpočet, jenž není rozpočtem přijatým Parlamentem pro rozpočtový rok 1991. Z důvodu neexistence opravného nebo dodatkového rozpočtu Komise porušila pravomoci, jež Parlamentu přísluší na základě článku 203 odstavců 5, 6 a 7 Smlouvy o EHS, jakož i články 205 a 206 finančního nařízení.


Druhý žalobní důvod: dopad protiprávnosti původního rozhodnutí na vznik prováděcích právních předpisů Komise.


14. Parlament rovněž vznáší námitku protiprávnosti, jež se opírá o článek 184 Smlouvy o EHS. Napadená rozhodnutí představují rozpočtová plnění Komisí aktu Rady, přijatého při příležitosti 1487. zasedání Rady ― Obecné záležitosti ― které se konalo v Bruselu dne 13. a 14. května za předsednictví Jacquese F. Poose, ministra zahraničních věcí Lucemburského velkovévodství, a jenž byl předmětem „tiskové zprávy“ (odkaz: 6004/91 (Tisk 60] nazvané „Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady “.


Tento akt, jenž je v určitém smyslu právním základem rozhodnutí Komise, je protiprávní.


15. Podle Parlamentu byl dotyčný akt, třebaže údajně přijatý „členskými státy zasedajícími v Radě“, ve skutečnosti přijat Radou, která jedná jako orgán ve smyslu článku 4 Smlouvy o EHS, a to z těchto důvodů:


a) Název a forma. Sporný akt je neodlučitelnou součástí rozhodnutí, přijatých při příležitosti 1487. zasedání Rady „Obecné záležitosti“.


b) Postup přijetí. Sporný akt byl přijat na základě návrhu Komise.

c) Struktura. Rozdělení zvláštní pomoci pro Bangladéš se uskuteční „v závislosti na HNP“, tedy na základě konceptu Společenství.


16. Tento akt Rady porušuje finanční ustanovení Smlouvy o EHS a rozpočtové pravomoci Parlamentu.


17. Za předpokladu, že tento akt není aktem Rady, Komise provedla v rámci souhrnného rozpočtu a v souladu se správními a kontrolními systémy uvedenými ve Smlouvě o EHS akt, který nemá povahu práva Společenství. Komise tudíž neměla právo pravidelně uskutečňovat dané výdaje ve smyslu článku 6 odstavce 4 a článku 28 finančního nařízení. Komise, stejně jako všechny ostatní orgány, vykonává pouze pravomoci, jež jí byly přiznány Smlouvou o EHS. Stále na základě tohoto předpokladu, z prostého důvodu, že rozhodnutí Komise jsou založena na aktu, jenž nebyl přijat orgánem Společenství, by tato rozhodnutí měla být zrušena.




18. Podle Komise je žaloba Parlamentu založena na nepřijatelném požadavku, aby orgány měly možnost jednat pouze v rámci Společenství. Pokud určité opatření nespadá do okruhu úkolů svěřených orgánům Smlouvou o EHS, nic ve Smlouvě nebrání tomu, aby třetí státy či členské státy udělily těmto orgánům pověření. Jedinou podmínkou je, že toto pověření nesmí být neslučitelné s prováděním úkolů uskutečňovaných v rámci Společenství. V oblastech, které spadají do výlučných pravomocí Společenství, jsou jediná možná opatření taková opatření, která mohou přijmout orgány Společenství. Pravomoc Společenství v oblastech mimořádné či humanitární pomoci, a obecněji v oblasti zahraniční finanční pomoci, není výlučná. Členské státy, ať již jednají kolektivně či individuálně, na podnět Komise či nikoli, mají pravomoc kdykoli paralelně zasáhnout při případné akci Společenství nebo při akci vedené z jejich vlastního podnětu. V případě, že se členské státy dohodly na poskytnutí zahraniční pomoci, nic nebrání tomu, aby pověřily Komisi zajištěním její celkové koordinace, přičemž tato pomoc může být současně koordinována i na úrovni Společenství. Komisi přísluší, aby rozhodla, zda tento úkol přijme či nikoli. Koordinace vnitrostátní pomoci pro Bangladéš, za níž převzala Komise zodpovědnost, se nachází mimo právní rámec Společenství.


19. Komise dále uplatňuje, že měla právo vybrat částky, které nejsou stanoveny v rozpočtu. Ačkoli přijala příspěvek Řecka mimo rámec Společenství, Komise musela, v zájmu řádné finanční správy a transparentnosti, tento zdroj zaúčtovat. V tomto ohledu byl článek 900 „Různé příjmy“ vhodný. Otevření účtu pod položkou B 7-3000 s částkou odpovídající příspěvku, kterou přispělo Řecko, představuje jednoduchou účetní operaci, jež má příkazci umožnit plnění závazků a kontrolu operace za podmínek, jež jsou podobné podmínkám pro plnění rozpočtu Společenství. Komise obdobně použila čl. 4 odst. 2 finančního nařízení. Žalobní důvod, že Komise porušila článek 203 odstavce 5, 6 a 7 Smlouvy o EHS není relevantní, neboť operace nespadá do plnění rozpočtu Společenství.




20. Pokud jde o druhý žalobní důvod Parlamentu, Komise poznamenává, že sporný akt není přičitatelný Radě. Jedná se o akt přijatý kolektivně členskými státy, mimo rámec Společenství.






Rozsudek


1 Žalobami ze dne 11. července 1991 a ze dne 2. října 1991 se Parlament na základě článku 173 Smlouvy o EHS domáhal, aby byl zrušen jednak akt, přijatý během 1487. zasedání Rady, jehož cílem je poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš, jednak opatření přijatá Komisí za účelem výkonu tohoto aktu.


2 Během řádného zasedání, které se konalo v Bruselu dne 13. a 14. května 1991 za předsednictví Jacquese F. Poose, ministra zahraničních věcí Lucemburského velkovévodství, bylo přijato rozhodnutí o poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš. V bodě 12 zápisu z této schůze je dané rozhodnutí popsáno takto:

„Členské státy zasedající v Radě rozhodly na základě návrhu Komise o poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš ve výši 60 milionů ECU v rámci akce Společenství. Podíl jednotlivých členských států bude stanoven v závislosti na HNP. Tato pomoc bude začleněna do obecné akce Společenství na podporu Bangladéši.

Pomoc je poskytována buď přímo členskými státy nebo prostřednictvím účtu, spravovaného Komisí.

Komise zajišťuje koordinaci celé zvláštní pomoci ve výši 60 milionů ECU.“

Toto rozhodnutí bylo předmětem tiskové zprávy, nazvané „Pomoc pro Bangladéš ― Závěry Rady“ (odkaz 6004/91, Tisk 60-c).


3 Po přijetí tohoto rozhodnutí Komise otevřela zvláštní účet u Banque Bruxelles Lambert a vyzvala členské státy, aby uhradily svůj příspěvek. Na tuto výzvu reagovalo pouze Řecko. Ostatní členské státy totiž uhradily své příspěvky přímo v rámci bilaterální pomoci.


4 V rámci žaloby směřované proti Radě se Parlament domáhal zrušení rozhodnutí, jehož cílem je poskytnutí zvláštní pomoci pro Bangladéš (dále jen „sporný akt“).



5 Samostatným podáním Rada vznesla námitku nepřípustnosti na základě článku 91 jednacího řádu důvodu, že napadený akt nepředstavuje akt Rady ve smyslu článku 173 Smlouvy. Rozhodnutím ze dne 15. června 1992 si Soudní dvůr vyhradil, že rozhodne o této námitce v rozhodnutí, jímž končí řízení.



6 V rámci žaloby směřující proti Komisi se Evropský parlament krom toho domáhal zrušení aktů přijatých Komisí za účelem provedení sporného aktu. Jedná se zaprvé o rozhodnutí generálního ředitele pro rozpočet, přijaté dne 10. června, o zápisu do článku 900 (strana příjmů) souhrnného rozpočtu Společenství pro rok 1991 částky ve výši 716 775, 45 ECU, jež představuje příspěvek Řecka, který je uložen na zvláštní účet u Banque Bruxelles Lambert, zadruhé o rozhodnutí ze dne 13. června 1991 o zápisu této částky do dodatkové kolonky, zavedené za tímto účelem na straně „Výdajů“ uvedeného rozpočtu (položka B7-3000: finanční a technická spolupráce s rozvojovými zeměmi Asie) a zatřetí o všechny ostatní nástroje pro plnění rozpočtu, o nichž Parlament neměl tušení (dále jen „zápis do rozpočtu“).



7 Usnesením ze dne 15. října 1992 si předseda vyhradil, že rozhodne o žalobách podaných proti Radě a Komisi na základě článku 43 jednacího řádu.



8 Podrobnější výklad skutkových okolností sporu, průběhu řízení a žalobních důvodů a tvrzení účastníků řízení je uveden ve zprávě k jednání. Tyto části soudního spisu jsou dále uvedeny jen v rozsahu nezbytném pro úvahy Soudního dvora.

K žalobě Soudního dvora

9 Rada se u Soudního dvora domáhá, aby žaloba směřující proti ní byla prohlášena za nepřípustnou, z důvodu, že sporný akt nebyl přijat Radou, ale členskými státy, a že tedy nemůže být předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 173 Smlouvy.



10 Parlament naopak tvrdí, že vzhledem k jeho názvu „závěry Rady“, a vzhledem k tomu, že byl přijat během 1487. zasedání Rady, jehož se mimo jiné zúčastnili všichni ministři zahraničních věcí členských států, sporný akt představuje akt Rady. Přijetím tohoto aktu tato porušila výsady, které jsou mu v rozpočtové oblasti svěřeny článkem 203 Smlouvy.



11 Aby bylo možné o tomto bodě rozhodnout, je třeba nejdříve připomenout, že podle článku 173 má Soudní dvůr za úkol kontrolovat „legalitu všech aktů Rady a Komise, s výjimkou doporučení nebo stanovisek.“



12 Ze znění tohoto ustanovení jasně vyplývá, že akty přijaté zástupci členských států, jež nejednají jako členové Rady, ale jako zástupci svých vlád, a vykonávají takto kolektivně pravomoci členských států, nejsou podrobeny kontrole legality, prováděné Soudním dvorem. Jak již generální advokát uvedl v bodě 18 svého stanoviska, je v tomto ohledu lhostejné, zda je tento akt nazván „akt členských států zasedajících v Radě“ či „akt zástupců vlád členských států zasedajících v Radě“.



13 Je však třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury je žaloba na neplatnost přípustná vůči veškerým ustanovením práva přijatým orgány bez ohledu na jejich povahu či formu, která směřují k založení právních účinků (viz rozsudek ze dne 31. března 1971, Komise v. Rada,22/70, Recueil, s. 263).


14 V důsledku toho nepostačuje, aby byl akt kvalifikován jako „rozhodnutí členských států“, a nespadal tudíž pod kontrolu zřízenou článkem 173 Smlouvy. Aby nebyl předmětem této kontroly, je třeba ještě ověřit, zda daný akt, s ohledem na jeho obsah a podmínky, za kterých byl přijat, nepředstavuje ve skutečnosti rozhodnutí Rady.



15 Z toho vyplývá, že posouzení přípustnosti žaloby je vázáno na posouzení žalobních důvodů, uplatňovaných vůči spornému aktu.



16 Před započetím zkoumání těchto žalobních důvodů je třeba připomenout, že v oblasti humanitární pomoci není pravomoc Společenství výlučná, a že v důsledku toho nic nebrání tomu, aby členské státy kolektivně vykonávaly, v Radě či mimo ni, své pravomoci v tomto ohledu.



17 Na podporu své žaloby se Parlament nejprve odvolává na odkaz, učiněný ve sporném aktu, na návrh Komise. Tato zmínka svědčí dle jeho názoru o tom, že s ohledem na postup vedoucí k jeho přijetí, to byla Rada a nikoli členské státy, jež jednala v projednávaném případě.



18 Tento argument není určující. Ne všechny návrhy Komise jsou nutně návrhy ve smyslu článku 149 Smlouvy. Jejich právní povaha se musí posuzovat ve světle všech okolností, za kterých byly přijaty. Mohou rovněž představovat pouhou iniciativu, jež má formu neformálního návrhu.



19 Zadruhé Parlament poznamenává, že podle popisu aktu musela být zvláštní pomoc řízena Komisí. Podle článku 155 čtvrté odrážky Smlouvy může být výkonná pravomoc Komisi udělena jen rozhodnutím Rady.



20 Ani tento argument nemůže být přijat. Článek 155 čtvrtá odrážka Smlouvy totiž nebrání tomu, aby členské státy svěřily Komisi úkol bdít nad koordinací činnosti, kterou kolektivně vyvíjejí na základě aktu vydaného svými zástupci zasedajícími v Radě.



21 Zatřetí Parlament uplatňuje, že sporný akt ukládá, aby zvláštní pomoc byla rozdělena „v závislosti na HNP“, což je podle jeho názoru pojem, jenž má výrazný charakter práva Společenství.



22 Na toto tvrzení postačí odpovědět, že nic ve Smlouvě nebrání tomu, aby členské státy použily mimo rámec Společenství kritéria používaná v rozpočtových ustanoveních pro rozdělení finančních závazků, vyplývajících z rozhodnutí přijatých jejich zástupci.



23 Začtvrté Parlament tvrdí, že vzhledem k tomu, že provádění sporného aktu bude v budoucnu předmětem kontroly Účetního dvora a Parlamentu, stanovené články 206a a 206b Smlouvy, tento akt zjevně představuje akt Společenství.



24 Jak vyplývá z výše uvedeného zápisu Rady, napadené rozhodnutí ponechává členským státům možnost volby, zda svůj příspěvek uhradí v rámci bilaterální pomoci či prostřednictvím účtu spravovaného Komisí. Vzhledem k tomu, že sporný akt neukládá použití rozpočtu Společenství pro část pomoci, jež má být řízena Komisí, zápis do rozpočtu učiněný tímto orgánem nemůže mít vliv na kvalifikaci tohoto aktu.



25 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že sporný akt není aktem Rady, ale aktem přijatým kolektivně členskými státy. Žaloba Parlamentu musí být tudíž prohlášena za nepřípustnou.



K žalobě proti Komisi

26 Podle Parlamentu Komise zápisem řeckého příspěvku na zvláštní pomoc pro Bangladéš do rozpočtu Společenství porušila ustanovení Smlouvy týkající se rozpočtu a porušila tak výsady, jež Parlamentu tato ustanovení přiznávají.



27 Komise se domáhá toho, aby žaloba Parlamentu byla prohlášena za nepřípustnou z důvodu, že zápis do rozpočtu není napadnutelným aktem na základě článku 173 Smlouvy, a že tímto zápisem nebyly dotčeny výsady Parlamentu.



28 K posouzení toho, zda zápis do rozpočtu představuje rozhodnutí Komise, jímž mohou být dotčeny výsady Parlamentu, je nejprve třeba připomenout, že napadená opatření představují prováděcí pravidla, na jejichž základě je vykonáno pověření, jež, jak již bylo konstatováno výše v bodě 20, bylo Komisi uděleno členskými státy a nikoli Radou.



29 Dále je třeba poznamenat, že tato opatření se vztahují k pomoci poskytované v rámci kolektivní akce členských států, jejíž financování je zajištěno přímo těmito státy.



30 Z toho vyplývá, že příspěvky členských států na zvláštní pomoc nejsou součástí příjmů Společenství ve smyslu článku 199 Smlouvy, a že příslušné výdaje rovněž nepředstavují výdaje Společenství ve smyslu tohoto článku.



31 V důsledku toho zápis řeckého příspěvku na zvláštní pomoc do rozpočtu Společenství nemůže zapříčinit změny v rozpočtu.



32 Tudíž je namístě zastávat názor, že takovým aktem nemohou být dotčeny výsady Parlamentu, stanovené v článku 203 Smlouvy, a žaloba proti Komisi musí být prohlášena za nepřípustnou.



Náklady řízení

33 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu je účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament nebyl ve sporu úspěšný, je namístě uložit mu náhradu nákladů řízení.



Z těchto důvodů,

SOUDNÍ DVŮR


rozhodl takto:


1) Žaloby jsou nepřípustné.


2) Evropskému parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.


_____________________________________________________________________________