Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61984J0110

	Název: Title:		Judgment of the Court of 11 December 1985. Commune de Hillegom v Cornelis Hillenius. Reference for a preliminary ruling: Hoge Raad - Netherlands. Directive 77/780/CEE - Duty to maintain professional secrecy incumbent on officers of authorities empowered to authorize and supervise credit institutions. Case 110/84. Rozhodnutí ESD ze dne 11. listopadu 1985 Věc 110/84 Municipality of Hillegom v Cornelis Hillenius Rozhodnutí o předběžné otázce [1985] ECR 3947 “Hillegom”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1985 page 3947

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		31977L0780

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
In proceedings following the insolvency of a bank, the Municipality of Hillegom, which had deposited HFL 600 000 in that bank, sought an order from the court for the examination of a number of witnesses, including Mr Hillenius. Mr Hillenius was Head of the Accounts Department of the Nederlandse Bank which, pursuant to the Wet Toezicht Kredietwezen (Law on the Supervision of Credit), exercises overall supervision of credit institutions in the Netherlands and is the bank supervisory authority for the purposes of Directive 77/780/EEC Of 12 December 1977 on the coordination of laws, regulations and administrative provisions relating to the taking-up and pursuit of the business of credit institutions (OJ 1977, L 322, p. 30).
. Mr Hillenius claimed that he was entitled to be exempted from giving evidence and refused to answer a number of questions which had been put to him. He relied on a provisions on professional secrecy in the Wet Toezicht Kredietwezen which had been adopted in order to implement Directive 77/780. The Netherlands Code of Civil Procedure provides for a general duty to give evidence. Although it does not contain a special provision concerning the exemption of persons employed at bank supervisory authorities, it does provide for a general right to refuse to give evidence for persons bound by professional secrecy.
The Hoge Raad der Nederlanden (Supreme Court of the Netherlands), seized of the case, stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the questions (as construed by the Court) (1) whether the confidentiality requirement provided in Article 12 (1) of Directive 77/780 Article 12 of the Directive is worded as follows:“(1) Member States shall ensure that all persons now or in the past employed by the competent authorities are bound by the obligation of professional secrecy. This means that any confidential information which they may receive in the course of their duties may not be divulged to any person or authority except by virtue of provisions laid down by law.
(2) Paragraph 1 shall not, however, preclude communications between the competent authorities of the various Member States, as provided for in this Directive. Information thus exchanged shall be covered by the obligation of professional secrecy applying to the persons now or in the past employed by the competent authorities receiving the information.
(3) Without prejudice to cases covered by criminal law, the authorities receiving such information shall use it only to examine the conditions for the taking-up and pursuit of the business of credit institutions, to facilitate monitoring of the liquidity and solvency of these institutions or when the decisions of the competent authority are subject of an administrative appeal or in court proceedings initiated pursuant to Article 13.” also applies in cases in which the persons concerned give evidence in civil actions and (2) whether the exception referred to in Article 12 (1) means provisions specifically intended to establish an exception to the ban on disclosing the kind of information covered by the Directive or whether they also include general provisions concerning the limits which the maintenance of professional secrecy places on the obligation to give evidence as a witness.
Zastupitelstvo města Hillegom, které mělo u jedné banky uloženo 600 000 NGL, zahájilo v souvislosti s insolvencí této banky řízení u soudu, ve kterém se domáhalo výslechu několika svědků, včetně pana Hillenia. Pan Hillenius byl vedoucím účetního oddělení Nederlandse Bank, která na základě Wet Toezicht Kredietwezen (Zákon o dohledu nad úvěrováním), vykonává souhrnný dohled nad úvěrovými institucemi v Nizozemí a je pro účely směrnice 77/780/EHS11 Z 12. prosince 1977 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování činnosti úvěrovými institucemi.
orgánem vykonávajícím dohled nad bankami. Pan Hillenius tvrdil, že má právo být osvobozen od povinnosti svědčit a odmítl odpovědět na několik otázek, které mu byly předloženy. Odvolával se na ustanovení o zachovávání služebního tajemství podle Zákona o dohledu nad úvěrováním (Wet Toezicht Kredietwezen), který byl přijal za účelem implementace směrnice 77/780. Občanský soudní řád Nizozemí stanoví obecnou povinnost svědčit, přičemž neobsahuje zvláštní ustanovení ohledně výjimky pro osoby zaměstnané v orgánu, který dohlížejícím nad bankami. V případě osob vázaných služebním tajemstvím však stanoví obecné právo odmítnout svědčit.
Hoge raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemí), ke kterému se věc dostala, přerušil řízení a na základě článku 177 Smlouvy předložil Soudnímu dvoru následující otázky (v podobě formulované Soudním dvorem) (1) zda se požadavek zachování tajemství stanovený článkem 12 (1) směrnice 77/780 22 Článek 12 směrnice stanoví:(1) Členské státy zajistí, že všechny osoby, které byly v minulosti nebo jsou nyní zaměstnávány kompetentními orgány, budou vázány povinností zachovávat služební tajemství. To znamená, že každá důvěrná informace, kterou mohou získat při plnění svých povinností nesmí být sdělena žádné osobě ani orgánu, pokud tak nestanoví zákon.
(2) Komunikace mezi kompetentními orgány různých členských států, upravená touto směrnicí, není ustanovením odstavce 1 dotčena. Na informace takto vyměňované se aplikuje povinnost zachovávat služební tajemství vztahující se na osoby, které byli nebo jsou zaměstnávány kompetentními orgány získávajícími tyto informace.
(3) Orgány, které informace získávají, mohou tyto informace použít pouze pro účely prověření podmínek zahájení a provozování činnosti úvěrovými institucemi, zjednodušení monitorování likvidity a solventnosti těchto institucí anebo v případech, kdy je proti rozhodnutí kompetentního orgánu možné podat odvolání podle správního práva nebo jej napadnout v řízení před soudem podle článku 13. Případy upravené trestním právem nejsou tímto dotčeny.
vztahuje také na případy, kdy dotčené osoby svědčí v občanskoprávních řízeních a (2) zda výjimkou ve smyslu ustanovení článku 12 (1) jsou ustanovení speciálně určená k vytvoření výjimky ze zákazu poskytovat ty druhy informací, které směrnice pokrývá, anebo zda jsou to také obecná ustanovení týkající se omezení povinnosti svědčit jako svědek na základě požadavku zachování služebního tajemství.

Názor soudu a komentář:
The Court ruled that obligation to maintain professional secrecy also applies in cases where the persons concerned give evidence in civil proceedings. It emphasizes the need to maintain professional secrecy in order to achieve the goal of facilitating the overall monitoring of credit institutions operating in more than one Member State. The Court points out that the exchange of information between the competent authorities of the different Member States provided for in Directive requires that professional secrecy is being protected. “The disclosure of confidential information for whatever purpose might have damaging consequences not only for the credit institution directly concerned but also for the banking system in general. Consequently, if there was no duty to keep confidential information secret, the obligatory exchange of information between the competent authorities might be jeopardized because the authority of a Member State could not be sure that the confidential information it provides to an authority in another Member State will in principle remain confidential.”With respect to the second question, the Court points out that the Directive takes account of the considerable differences between the legislative provisions of the Member States and that it only seeks to eliminate the most obstructive differences between the legislative provisions of the Member States. The Court therefore interprets Article 12 (1) of Directive 77/780 so as to refer to the existing or future provisions in the laws of the Member States which contain exceptions to the duty to maintain professional secrecy. The Court acknowledges that a conflict may arise “between the interest in establishing the truth, which is fundamental to the administration of justice, and the interest in maintaining the confidentiality of certain kinds of information”. The ECJ leaves it to the national courts “to find the balance between those interests if the national legislature has not resolved the conflict in specific provisions. In such a case as this, in which the relevant provision of national law is (…) general in character, it is therefore for the national court to weigh up those interests before deciding whether or not a witness who has received confidential information may rely on his duty of non-disclosure. In weighing up those interests the national court must in particular decide, should it be necessary in the case in point, what importance is to be attached to the fact that the information in question was obtained from the competent authorities of other Member States in accordance with Article 12 (2) of the Directive.”Soud došel k závěru, že povinnost zachovávat služební tajemství se vztahuje také na případy, kdy dotčená osoba svědčí v občanskoprávním řízení, přičemž zdůraznil potřebu zachovávat služební tajemství takovým způsobem, aby bylo dosaženo zjednodušení souhrnného monitorování úvěrových institucí, které působí ve více než jednom členském státě. Soud podotkl, že při výměně informací mezi kompetentními orgány různých členských států, kterou směrnice upravuje, je třeba chránit služební tajemství. “Sdělení důvěrných informací, ať už z jakéhokoliv důvodu, může mít škodlivé následky nejenom pro úvěrové instituce, kterých se to přímo týká, ale i pro bankovní systém obecně. Proto pokud by zde neexistovala povinnost zachovávat důvěrnost informací, povinnost výměny informací mezi kompetentními orgány by mohla být ohrožena, neboť orgány členských států by si nemohly být jisty, že důvěrná informace zůstane v zásadě důvěrnou i poté, co byla sdělena orgánu v jiném členském státě.”V případě druhé otázky Soud podotkl, že směrnice bere v úvahu značné rozdíly mezi zákonnými ustanoveními členských států a že jejím cílem je pouze odstranit nejvíce obstrukční rozdíly mezi právními řády členských států. Soud proto interpretoval článek 12 (1) směrnice 77/780 tak, že odkazuje na existující nebo budoucí ustanovení právních řádů členských států, která obsahují výjimky z povinnosti zachovávat služební tajemství. Soud uznal, že může dojít ke konfliktu “mezi zájmem zjištění pravdy, který je zásadní z hlediska výkonu spravedlnosti, a zájmem na zachování důvěrnosti určitých druhů informací.” Soudní dvůr nechal na národních soudech, aby “nalezly rovnováhu mezi těmito zájmy, pokud národní zákonodárství ve zvláštním ustanovení tento konflikt již nevyřešilo” V případě jako je tento, ve kterém má odpovídající ustanovení národního práva (..
.
) obecný charakter, je na národním soudu, aby uvedené zájmy před tím, než rozhodne zda se svědek, který získal důvěrnou informaci, smí nebo nesmí dovolávat své povinnosti nesdělovat důvěrné informace, zvážil. Při zkoumání těchto zájmů národní soud musí zejména rozhodnout, za předpokladu, že je to pro danou věc nezbytné, jaký význam má skutečnost, že daná informace byla získána od kompetentních orgánů jiných členských států v souladu s ustanovením článku 12 (2) směrnice.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):