Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61987J0008
Název:
Title:
Rozsudek ESD ze dne 17. července 1977
Věc 8/77
Concetta Sagulo, Gennaro Brenca and Addelmadjid Bakhouche
Rozhodnutí o předběžné otázce
/1977/ ECR 1495
“Sagulo”
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
31968L0360
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Paní Sagul a pan Brenca, oba italské národnosti, byli pokutováni za to, že na území SRN pobývali bez pasu nebo platného povolení k pobytu. Oba se odvolali k úřadu Amstgericht Reutlingen.
Pan Backhouche byl usvědčen z neoprávněného pobývání na území SRN bez platného povolení k pobytu. Veřejný žalobce proti němu zahájil řízení před Amstgericht Reutlingen pro pokračující neoprávněné pobývání na území SRN bez platného povolení k pobytu. Amsgericht Reutlingen v souladu s článkem 177 Smlouvy ES předložil ESD dotazy ohledně interpretace článku 7 a 48 Smlouvy ES a článku 4 směrnice 68/360 o zákazů restrikcí volnosti pohybu a pobývání na území Společenství pro pracovníky ze členských států a jejich rodiny. Zvláště se jednalo o tyto otázky: (1) zda členské státy mohou používat své obecné předpisy o vstupu a pobytu cizinců a v přiměřených případech aplikovat trestně právní předpisy vztahující se k porušování těchto předpisů na osoby používající ochranu poskytovanou právem ES; zda právní předpisy umožňující, aby občan jiného členského státu byl odsouzen k vězení až do jednoho roku, nebo peněžitému trestu, rovnajícímu se až 360ti násobku jeho denního čistého výdělku za to, že není držitelem platného pasu nebo povolení k pobytu, jsou kompatibilní s komunitárním právem, zvláště se zákazem diskriminace, když občanům SRN jejichž osobní doklady jsou “propadlé” a tedy neplatné hrozí pouze trest za nepatrný přestupek.


Názor soudu a komentář:
Soud na úvod zmiňuje obecná pravidla týkající se volného pohybu uvnitř Společenství: “právo občanů členského státu vstoupit a pobývat na území jiného členského státu za účelem uvedeným ve Smlouvě ES může být přímo vyvozeno ze smlouvy, případně z jiných ustanovení právních předpisů ES vydaných k implementaci cílů smlouvy. Na druhou stranu komunitární právo nezapovídá členským státům, aby přijímaly opatření, která by umožňovala národním orgánům, precizní informovanost o pohybu populace na jejich území”. Za tímto účelem články 2 a 4 směrnice 68/360 poskytují dvě formální možnosti: “dotčené osoby musí mít platný průkaz totožnosti nebo pas a musí být schopný dokázat své právo k pobytu dokumentem nazvaným “povolení k pobytu pro občana členského státu ES”, který musí obsahovat prohlášení popsané v příloze A směrnice. Výše uvedený dokument má, nicméně, pouze deklaratorní povahu a nemůže být zaměňován a jeho režim přibližován, režimu obecného povolení k pobytu, předepsaného pro cizince ze třetích zemí mimo ES - a spojováno s možností diskrece národních orgánů, která je u obecných povolení k pobytu povolena. Členský stát proto nesmí od osoby používající ochrany komunitárního práva požadovat, aby vlastnila obecné povolení k pobytu (platné i pro občany mimo území ES) na místo speciálního dokumentu upraveného právy ES článku 4(2) směrnice 68/360.
Způsob transformace směrnice, v souladu s článkem 189 (3) smlouvy ES je ponechán na jednotlivých členských státech; ty mohou přijmout speciální legislativu či aplikovat systém upravený v obecných právních předpisech. Nicméně, národní právo nemůže zajít tak daleko, aby omezilo plné využívání práv, jež komunitární právo garantuje občanům jiných členských států. Soud uzavírá, že “ukládání pokut nebo jiných donucovacích opatření je právně neúčinné do té míry, pokud osoba chráněna ustanoveními práva ES porušuje národní předpisy požadující po takové osobě, aby vlastnila obecné povolení k pobytu, namísto dokumentu popsané v směrnici 68/360 - a jež je pro účely komunitárního práva a volného pohybu osob dostačující. Podobně, národní právo může ospravedlnit zvyšování peněžitých postihů za opakované porušování ustanovení, která členský stát přijal za účelem implementace (vynucení) řečené směrnice, za předpokladu, že toto zvýšení je konzistentní s principy trestního práva. “Na druhou stranu, tato praxe nemá vliv na povinnost soudu zjišťovat, zda podmínky pro dané zvýšení peněžitých testů jsou splněny tam, kde existovalo předcházející usvědčení na základě právních předpisů, jejichž aplikace nebyla v souladu s komunitárním právem. Vraceje se k zákazu diskriminace, obsažené v článku 7 a 48 Smlouvy ES Soud konstatuje, že směrnice obecně ponechává na členských státech způsob, jímž budou postihovat porušení povinností opatřit si průkaz totožnosti. Shledává, že - obecně - je v souladu s komunitárním právem - požadovat zvláštní povinnosti od občanů jiných členských států, kteří vstupují na území jiného členského státu, nebo tam pobývají, jelikož také směrnice předvídá možnost ukládání takových povinností. Není proto žádných výhrad, aby tyto osoby byly subjektem jiných (přestupkových, trestně právních předpisů) než těch, které se vztahují na občany, kteří poruší povinnost obstarat si účelné průkazy totožnosti, jak vyplývá ze zákona či vyhlášky. Jednoduše řečeno: vstup na území jiného členského státu a pobývání v tomto členském státě jsou rozdílné věci, které – vzhledem k dalším omezením - mohou být podle komunitárního práva řešeny rozdílně. Princip proporcionality však poskytuje limity pro toto různé zacházení. Musí být proto zajištěno, že ačkoliv členské státy jsou oprávněny ukládat přiměřené peněžité tresty za porušení povinnosti osobami (z členských států) obdržet nebo vlastnit platný průkaz totožnosti nebo pas, tyto pokuty by v žádném případě by neměly dosahovat takové výše, aby vytvářeli překážku svobody vstupu a pobývání na území jiných členských států - tak jak to upravuje Smlouva ES.


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):