Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61989J0288
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD z 27.července 1991
Věc C–288/89
Stichting Collective Antennevoorziening Gouda and others v Commissariaat voor de Media
Předběžné opatření
[1991] ECR I–4007
”Gouda”
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1991 PAGES I-4007
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREEDOM OF ESTABLISHMENT AND SERVICES;FREE MOVEMENT OF SERVICES;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E059
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		 Věc C-353/89 Komise v Nizozemí[1991] ECR I-4069.
Věc C-154/89 Komise v Francie [1991] ECR I-659.
Věc C-180/89 Komise v Itálie [1991] ECR I-709.
Věc C-198/89 Komise v Řecko [1991] ECR I-727.
Věc 352/85 Bond van Adverteerders [1988] ECR 2085.
Věc 220/83 Komise v Franci [1986] ECR 3663.
Věc 205/83 Komise v Dánsko [1986] ECR 3713
Věc 205/84 Komise v Německo [1986] ECR 3755.
Věc 206/84 Komise v Irsko [1986] ECR 3817.
Spojené věci 110/78 a 111/78 Van Wesemael [1979] ECR 35.
Věc 62/79 Coditel I [1980] ECR 881.
Věc 279/80 Webb [1981] ECR 3305.
Spojené věci 62/81 a 63/81 Seco v EVI [1982] ECR 223.
Věc C-113/89 Rush Portuguesa [1990] ECR I-1417.
Věc 4/73 Nold v Komise [1974] ECR 491.
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
21. dubna 1987 byl přijat v Nizozemí nový zákon upravující poskytování radiových a televizních programů, radiových a televizních licenčních poplatků a tiskových příspěvků (the Mediawet). Staatsblad No. 249 of 4 June 1987. Článek 66, odst. 1, písm. b) tohoto zákona stanovil, že operátorům kabelových sítí je zakázáno vysílat programy, které jsou vysílány ze zahraničí a obsahují reklamy zvláště určené pro holandské publikum, jestliže nesplňují tyto podmínky:
- reklamy musí být produkovány právnickou osobou odlišnou od cizího vysílacího subjektu;
- celkový zisk z reklamy musí být použit na výrobu programů;
- cizí vysílací subjekt neoprávnil třetí stranu k zisku;
- reklamy bylo možno poznat a odlišit je tak od ostatních částí programů;
- reklamy nebyly vysílány v neděli;
- a doba trvání reklam nepřesahuje 5% celkového využitého vysílacího času.
Řízení provozu kabelových sítí bylo svěřeno Commissariaat voor de Media. Rozhodnutím z 6.ledna 1988 tato agentura uložila několika operátorům sítí pokutu na základě toho, že přenášeli programy cizích vysílacích subjektů, kteří nesplnili podmínky stanovené článkem 66, odst. 1, písm. b). Operátoři sítí se proti tomuto rozhodnutí odvolali ke Správnímu odvolacímu oddělení Státní rady (Raad van State). Rada poté zahájila řízení a předložila Evropskému soudu několik otázek na výklad článku 59 a násl. Smlouvy o ES.
Současně s tímto případem Komise zahájila řízení o porušení podle čl. 169 Smlouvy proti Nizozemí, které se týkalo kromě jiného článku 66, odst. 1, písm. b) Mediawetu (Věc C-353/89). Soud rozhodl oba případy ve stejný den.

Názor soudu a komentář:
Nejprve musel Soud rozhodnout, zda čl. 59 upravuje omezení přenosu programů operátory kabelových sítí, přičemž programy jsou vysílány z území jiného členského státu.
V této souvislosti se Soud odvolal obšírně na svou judikaturu o svobodě poskytování služeb:
- za prvé čl. 59 zakazuje diskriminační opatření (¦ Věc C-154/89, ¦ Věc C-180/89, a ¦ Věc-198/89); tato opatření jsou dovolena pouze, pokud by byla přijata v rozsahu zvláštní výjimky, jakou je například ta v článku 56 (¦ Bond van Adverteerders v odst. 32 a 33).
- za druhé čl. 59 zahrnuje i ne-diskriminační opatření, která omezují svobodu poskytování služeb poskytovatelům, kteří jsou usazeni v jiném členském státě a kteří jsou již povinni splnit zákonné požadavky tohoto státu za předpokladu, že aplikace těchto opatření není oprávněná z důvodu veřejného zájmu (¦ Věc 154/89, ¦ Věc C-180/89, ¦ Věc-198/89). Soud vyjmenoval cíle, které již v tomto ohledu byly učiněny (Soud citoval: ¦ Věc 220/83, ¦ Věc 205/83, ¦ Věc 205/84, ¦ Věc 206/84, ¦ Věc C-180/89, ¦ Věc C-198/89, ¦ Van Wesemael, ¦ Coditel I, ¦ Webb, ¦ Seco v EVI, ¦ Rush Portuguesa, a ¦ C-154/89) a připomněl, že omezení učiněná vůči cizím poskytovatelům služeb nesmí překračovat nezbytnou míru k dosažení těchto cílů.
Vycházeje z těchto zásad, Soud shledal, že čl. 66, odst. 1, písm. b) Mediawetu obsahoval dvojnásobné omezení svobody poskytování služeb. Zaprvé omezoval svobodu síťových operátorů v Nizozemí přenášet radiové nebo televizní programy, které byly poskytnuty vysílacími stanicemi v jiném členském státě. Zadruhé omezil příležitosti těchto vysílacích subjektů zahrnout do svých programů reklamy, ze kterých by měli zisky inzerenti usazení v Nizozemí. Co se týče možnosti oprávněnosti takových omezení, Soud rozlišuje mezi požadavky vztahujícími se na strukturu cizích vysílacích stanic (první tři výše uvedené podmínky) a požadavky na reklamy samotné (zbývající výše uvedené podmínky).
Pokud jde o podmínky týkající se struktury vysílacích subjektů usazených v jiném členském státě, nizozemská vláda tvrdila, že tyto jsou nezbytné, aby bylo možno zajistit ochranu pluralistické struktury národního vysílacího systému. Vláda dále vysvětlovala, že cílem uložení těchto podmínek bylo předejít přílišnému ovlivnění programové skladby ze strany inzerentů. Soud přiznal, že kulturní politika v tomto smyslu může zajisté vytvářet prvořadý požadavek a že zajišťování plurality je spojeno se svobodou projevu, která je jedním ze základních práv zajištěných komunitárním právním pořádkem (viz ¦ Nold v odst. 13). Nicméně Soud podotknul, že uskutečňování takové politiky nevyžaduje ukládání podmínek, které by se týkaly struktury cizích vysílacích subjektů. Pokud chce nizozemská vláda zajistit pluralitu, musí omezit formulování standardů pouze na domácí vysílací stanice.
S ohledem na požadavky, které se vztahují k reklamám jako takovým Soud uvedl, že taková omezení by v zásadě mohla být uložena za účelem ochrany spotřebitelů proti přílišnému množství reklam nebo za účelem zajištění jisté úrovně kvality programů. Nicméně omezení obsažená v Mediawetu se vztahovala pouze na reklamy určené specificky pro holandské publikum. V tomto ohledu Soud připomněl své rozhodnutí, že členský stát nesmí omezovat soutěž cizím vysílacím společnostem s úmyslem chránit výnosy z reklam národních vysílacích systémů (¦ Bond van Adverteerders). V tomto případě Soud shledal, že požadavky uložené na reklamy určené především holandskému publiku, byly vypracovány k ochraně finanční pozice “STERu”, což je organizace odpovědná za vysílání reklam v rámci veřejného vysílacího systému Nizozemí. Následně Soud dospěl k závěru, že podmínky, které obsahuje článek 66, odst. 1, písm. b) Mediawetu porušují čl. 59 Smlouvy o ES.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE ABOLITION OF RESTRICTIONS ON FREEDOM TO PROVIDE SERVICES WITHIN THE COMMUNITY REFERRED TO IN THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 59 OF THE TREATY ENTAILS, IN THE FIRST PLACE, THE ABOLITION OF ANY DISCRIMINATION AGAINST A PERSON PROVIDING SERVICES ON ACCOUNT OF HIS NATIONALITY OR THE FACT THAT HE IS ESTABLISHED IN A MEMBER STATE OTHER THAN THAT IN WHICH THE SERVICE IS TO BE PROVIDED. NATIONAL RULES WHICH ARE NOT APPLICABLE TO SERVICES WITHOUT DISCRIMINATION AS REGARDS THEIR ORIGIN ARE COMPATIBLE WITH COMMUNITY LAW ONLY IF THEY CAN BE BROUGHT WITHIN AN EXPRESS DEROGATION, SUCH AS THAT CONTAINED IN ARTICLE 56 OF THE TREATY, WHICH MAY NOT BE INVOKED IN ORDER TO PURSUE OBJECTIVES OF AN ECONOMIC NATURE. IN THE ABSENCE OF HARMONIZATION OF THE RULES APPLICABLE TO SERVICES, OR EVEN A SYSTEM OF EQUIVALENCE, RESTRICTIONS ON THE FREEDOM TO PROVIDE SERVICES MAY ARISE IN THE SECOND PLACE AS A RESULT OF THE APPLICATION OF NATIONAL PROVISIONS WHICH AFFECT ANY PERSON ESTABLISHED IN THE NATIONAL TERRITORY TO PERSONS PROVIDIN
G SERVICES ESTABLISHED IN THE TERRITORY OF ANOTHER MEMBER STATE WHO ALREADY HAVE TO SATISFY THE REQUIREMENTS OF THAT STATE' S LEGISLATION. SUCH RESTRICTIONS COME WITHIN THE SCOPE OF ARTICLE 59 IF THE APPLICATION OF THE NATIONAL LEGISLATION TO FOREIGN PERSONS PROVIDING SERVICES IS NOT JUSTIFIED BY OVERRIDING REASONS RELATING TO THE GENERAL INTEREST OR IF THE REQUIREMENTS EMBODIED IN THAT LEGISLATION ARE ALREADY SATISFIED BY THE RULES IMPOSED ON THOSE PERSONS IN THE MEMBER STATE IN WHICH THEY ARE ESTABLISHED. LASTLY, THE APPLICATION OF NATIONAL PROVISIONS TO PROVIDERS OF SERVICES ESTABLISHED IN OTHER MEMBER STATES MUST BE SUCH AS TO GUARANTEE THE ACHIEVEMENT OF THE INTENDED AIM AND NOT GO BEYOND THAT WHICH IS NECESSARY IN ORDER TO ACHIEVE IT. THEREFORE IT MUST NOT BE POSSIBLE TO ACHIEVE THE SAME RESULT BY LESS RESTRICTIVE RULES.

2. CONDITIONS IMPOSED BY A MEMBER STATE ON THE TRANSMISSION BY OPERATORS OF CABLE NETWORKS ESTABLISHED IN ITS TERRITORY OF RADIO OR TELEVISION PROGRAMMES CONTAINING ADVERTISEMENTS SPECIFICALLY INTENDED FOR THE PUBLIC IN THAT STATE BROADCAST BY A BROADCASTING BODY ESTABLISHED IN THE TERRITORY OF ANOTHER MEMBER STATE, WHICH RELATE BOTH TO THE STRUCTURE OF SUCH BODIES AND TO THE ADVERTISING CONTAINED IN THE PROGRAMMES, CONSTITUTE RESTRICTIONS ON THE FREEDOM TO PROVIDE SERVICES COVERED BY ARTICLE 59 OF THE TREATY.

3. A CULTURAL POLICY WITH THE AIM OF SAFEGUARDING THE FREEDOM OF EXPRESSION OF THE VARIOUS (IN PARTICULAR, SOCIAL, CULTURAL, RELIGIOUS AND PHILOSOPHICAL) COMPONENTS OF A MEMBER STATE MAY CONSTITUTE AN OVERRIDING REQUIREMENT RELATING TO THE GENERAL INTEREST WHICH JUSTIFIES A RESTRICTION ON FREEDOM TO PROVIDE SERVICES.

4. CONDITIONS AFFECTING THE STRUCTURE OF FOREIGN ORGANIZATIONS OPERATING IN THE AUDIO-VISUAL SECTOR CANNOT BE REGARDED AS BEING OBJECTIVELY NECESSARY IN ORDER TO SAFEGUARD THE GENERAL INTEREST IN MAINTAINING A NATIONAL RADIO AND TELEVISION SYSTEM WHICH SECURES PLURALISM.

5. RESTRICTIONS ON THE BROADCASTING OF ADVERTISEMENTS MAY BE IMPOSED FOR AN AIM RELATING TO THE GENERAL INTEREST, NAMELY PROTECTION OF CONSUMERS FROM EXCESSIVE ADVERTISING OR, IN THE CONTEXT OF A CULTURAL POLICY, MAINTAINING A CERTAIN LEVEL OF PROGRAMME QUALITY. HOWEVER, IF SUCH RESTRICTIONS AFFECT ONLY ADVERTISING INTENDED SPECIFICALLY FOR THE PUBLIC IN THE MEMBER STATE IN QUESTION, THEY ARE NOT JUSTIFIED BY OVERRIDING REASONS RELATING TO THE GENERAL INTEREST, SINCE THEY ARE DESIGNED TO RESTRICT THE COMPETITION TO WHICH A NATIONAL BODY WITH A MONOPOLY OVER THE BROADCASTING OF SUCH ADVERTISING MAY BE EXPOSED FROM FOREIGN OPERATORS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):