Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61990J0280

	Název: Title:		Judgment of the Court of 26 February 1992. Elisabeth Hacker v Euro-Relais GmbH. Reference for a preliminary ruling: Landgericht Köln - Germany. Brussels Convention - Jurisdiction in proceedings relating to tenancies of immovable property (Article 16 (1)). Case C-280/90. Rozhodnutí ESD z 26. února 1992 Věc C-280/96 Elisabeth Hacker v Euro-Relais GmbH Rozhodnutí o předběžné otázce [1992] ECR -1111 “Euro-Relais”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1992 page I-1111

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		683J0241, 677J0073 -Rösler, věc 241/83 Rösler v Rottwinkel [1985] ECR 99 -Sanders, věc 73/77 Sanders v Van der Putte [1977] ECR 2383


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mrs Hacker and Euro-Relais GmbH, both domiciled in Germany, had concluded a contract described as a "tenancy agreement". Under the contract Euro-Relais had the obligation to provide a holiday home in the Netherlands in addition to several other services, such as a seat reservation on a ferry. When Mrs Hacker found that the apartment did not conform to the description in the advertisement brochure she sued Euro-Relais for damages before a German court.
The Landgericht Köln (District Court Cologne), hearing the case on appeal, considered that the outcome of the appeal depended on the interpretation of Article 16 (1) of the Brussels Convention.
Convention of 27 September 1968 on Jurisdiction and Enforcement of Judgements in Civil and Commercial Matters. Article 16 (1) of the Brussels Convention provides:
“The following courts shall have exclusive jurisdiction, regardless of domicile:
1. In proceedings which have as their object rights
in rem
in, or tenancies of, immovable property, the courts of the Contracting State in which the property is situated;
...”
It stayed the proceedings and under the Protocol of 3 June 1971
On the interpretation by the Court of Justice of the Convention of 27 September 1968 on Jurisdiction and Enforcement of Judgements in Civil and Commercial Matters.
referred to the ECJ two questions for a preliminary ruling: (1) whether the agreement currently at issue constituted a tenancy agreement under Article 16 (1) of the Brussels Convention and, if so, (2) whether said provision also covers claims based on the failure of performance of such tenancy agreements.
Paní Hacker a společnost Euro-Relais GmbH, oba subjekty s domicilem ve Spolkové republice Německo, spolu uzavřely smlouvu, která byla označena jako “nájemní smlouva”. Na základě této smlouvy byla Euro-Relais povinna mimo další služby, jako např. zajištění rezervace na lodi, zajistit na období dovolené v Nizozemí ubytování. Jakmile paní Hacker zjistila, že zaji
š
těné ubytování nevyhovuje popisu uvedenému v reklamním prospektu společnosti, zažalovala Euro-Relais u německého soudu o náhradu škody.
Zemský soud v Kolíně (Landgericht), který věc projednával v odvolacím řízení, došel k závěru, že výsledek odvolání závisí na výkladu článku 16(1) Bruselské úmluvy.
1
1
Úmluva z 27. září 1968 o jurisdikci a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Článek 16(1) Bruselské úmluvy stanoví:
“Bez ohledu na domicil dotčené osoby mají výlučnou jurisdikci následující soudy:
1. V řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva, práva z nájmu, nemovitý majetek, soudy smluvních států, ve kterých se majetek nachází;
Řízení proto přerušil a na základě Protokolu z 3. června 1971
2
2
O výkladu Úmluvy z 27. září 1968 o výkladu a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem Evropských společenství.
předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o dvou předběžných otázkách: (1) je dotčená smlouva nájemní smlouvou ve smyslu ustanovení článku 16(1) Bruselské úmluvy; a pokud ano (2) vztahuje se uvedené ustanovení také na neplnění z výše uvedené smlouvy.

Názor soudu a komentář:
Answering the first question in the negative, the Court found no need to also answer the second.
Article 16 (1) of the Convention gives the exclusive jurisdiction with respect to immovable property to the courts of the Contracting State, where the property is located. The idea behind this rule is that those courts in general have greater expertise on the related matters because immovable property is often regulated by mandatory provisions of national law and because it is easier for those courts to find access to particular questions of fact. The Court has therefore ruled in a prior judgement that Article 16 (1) should be “applied to all tenancies of immovable property, irrespective of their special characteristics” (
Rösler
). However, the Court had in its case-law also established that the provision should not govern where the principal aim of the agreement in question was not the lease of immovable property. Furthermore, it had ruled that “the provisions Article 16 must not be given a wider interpretation than is required by their objective”, because by providing for an exclusive jurisdiction, they deprived the parties to choose a forum under Article 17. On these considerations, the Court had not applied Article 16 (1) to a contract concerning the operation of a business (
Sanders
).
The Court concludes that Article 16 (1) does not apply to the present case. The title (“tenancy agreement”) is not conclusive. The content of the present agreement is not merely related to the tenancy of immovable property but also includes a variety of other services, such as information and advice, the reservation for the ferry etc. “A complex contract of that type, which concerns a range of services provided in return for a lump sum paid by the customer, is outside the scope within which the exclusive jurisdiction laid down by Article 16 (1) finds its
raison d’etre
and cannot constitute a ‘tenancy agreement’ within the meaning of that article as interpreted in the judgement in
Sanders v Van der Putte
, cited above.”
Vzhledem k tomu, že na první otázku odpověděl Soudní dvůr záporně, nepovažoval pak za nut
né odpovídat na otázku druhou.
Článek 16(1) Úmluvy přiznává ve vztahu k nemovitému majetku výlučnou jurisdikci soudům toho státu, ve kterém se daný majetek nachází. Východiskem pro tuto zásadu, je skutečnost, že tyto soudy jsou ve vztahu k daným otázkám kompetentnější v důsledku toho. že na nemovitý majetek se často vztahují kogentní ustanovení národního práva, a také proto, že je pro tyto soudy jednodušší zjistit skutkovou stránku věci. Ve svém předchozím rozhodnutí proto Soudní dvůr došel k závěru, že č
l
ánek 16(1) “by měl být aplikován na všechny nájmy nemovitého majetku bez ohledu na jejich specifika”. (
Rösler
). Ve své rozhodovací praxi však Soudní dvůr došel rovněž k závěru, že toto ustanovení by se nemělo aplikovat v případě, kdy je základním cílem dotčené smlouvy něco jiného než nájem nemovitého majetku. Dále také stanovil, že “ustanovení článku 16 nesmí být vykládáno šířeji, než vyžaduje jeho cíl”, protože přiznání výlučné jurisdikce uvedeným soudům zbavuje strany práva zvolit si soud ve smyslu článk
u
17 Bruselské úmluvy. V důsledku těchto skutečností Soudní dvůr neaplikoval článek 16(1) Úmluvy na smlouvu týkající se obchodní činnosti (
Sanders
).
Soud tedy v dané věci došel k závěru, že se v dané věci článek 16(1) na danou věc neaplikuje. Název smlouvy (“nájemní smlouva”) nerozhoduje. Obsah dotčené smlouvy se nevztahuje pouze na nájem nemovitého majetku, ale zahrnuje řadu dalších služeb, jako např. informace a poradenství, rezervace, apod. Na “komplexní smlouvu tohoto typu, která upravuje mnoho služeb
p
oskytovaných za úplatu, se nevztahují důvody, které jsou
raison d´etre
výlučné jurisdikce upravené článkem 16(1). Nemůže proto být “nájemní smlouvou” ve smyslu tohoto ustanovení, jak vyplývá z rozhodnutí ve věci
Sanders v Van der Putte,
citovaného výše.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):