Odkaz: Nizozemské království a Gerard van der Wal proti Komise Evropských společenství . Spojené věci C-174/98P a 189/98 P. Receuil 2000. Klíčová slova: Kasační opravný prostředek – Přístup k informacím – Rozhodnutí Komise 94/90/ESUO, ES, Euratom – Rozsah výjimky vztahující se k ochraně veřejného zájmu – Nedostatečné odůvodnění – Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – Zásada rovnosti účastníků řízení a právo na obhajobu. Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (čtvrtého senátu) ze dne 19. března 1998, Van der Wal v. Komise (T-83/96, Recueil, s. II-545), a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku.
Právní rámec 1 Návrhy došlými kanceláři Soudu dne 11., respektive 19. května 1998 podali Nizozemské království (věc C-174/98 P) a G. van der Wal (věc C-189/98 P) podle článku 49 Statutu ES Soudního dvora kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 19. března 1998, Van der Wal v. Komise (T-83/86, Recueil, s. II-545, dále jen „napadený rozsudek“), jímž Soud zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. března 1996, kterým se odpírá přístup k některým dokumentům (dále jen „napadené rozhodnutí“).
3 V rámci těchto předběžných kroků vedoucích k provedení zásady transparentnosti schválily dne 6. prosince 1993 Rada a Komise kodex chování týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům Rady a Komise (Úř. věst. 1993, L 340, s. 41, dále jen ‚pravidla chování‘), který měl stanovit zásady, upravující přístup k dokumentům těchto institucí.
4 K zajištění splnění tohoto závazku přijala Komise p dne 8. února 1994 na základě článku 162 Smlouvy ES, rozhodnutí 94/90/ESUO, ES, Euratom o přístupu veřejnosti k dokumentům Komise (Úř. věst. L 46, s. 58, dále jen ‚rozhodnutí 94/90‘). Článkem 1 se formálně přijímají pravidla chování obsažená v příloze k uvedenému rozhodnutí.
5 Pravidla chování, jak je přijala Komise, stanoví tuto obecnou zásadu:
7 Po stručném shrnutí zásad vztahujících se k podávání a vyřizování žádostí o přístup k dokumentům popisují pravidla chování následující postup pro případ, že je zamýšleno zamítnout žádost o přístup k dokumentům:
Bude-li podána potvrzující žádost a dotyčný orgán se rozhodne odmítnout poskytnutí dokumentu, oznámí písemně toto rozhodnutí, jež musí být učiněno ve lhůtě jednoho měsíce od podání potvrzující žádosti, co nejdříve žadateli. Rozhodnutí musí být odůvodněno a musí obsahovat poučení o možných opravných prostředcích, tj. o soudních žalobách a stížnosti k ombudsmanovi za podmínek uvedených v článku 173, případně 138e Smlouvy o založení Evropského společenství.‘
11 Dopisem ze dne 23. ledna 1996 žalobce jako advokát a člen společnosti zabývající se právními věcmi, ve kterých vyvstávají otázky z oblasti hospodářské soutěže na úrovni Společenství, požádal o kopie některých dopisů, kterými Komise na tyto otázky odpověděla, a sice:
2) dopis p. Van Mierta, člena Komise, ze dne 13. září 1994, adresovaný Tribunal d’instance de St Brieuc (soudu prvního stupně v St Brieuc) a týkajícího se výkladu nařízení Rady č. 26 ze dne 4. dubna 1962 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (Úř. věst. 1962, 30, s. 993, dále jen ‚nařízení č. 26‘);
3) dopis Komise zaslaný v prvním čtvrtletí roku 1995 Cour d’appel de Paris (odvolacímu soudu v Paříži), kterým jej vyzvala, aby se vyjádřil ke smluvním ujednáním týkajícím se cílů prodeje autorizovaných prodejců automobilů s ohledem na čl. 85 odst. 3 Smlouvy a na nařízení Komise (EHS) č. 123/85 ze dne 12. prosince 1984 týkající se použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o prodeji a servisu motorových vozidel (Úř. věst. 1985, L 15, s. 16, dále jen ‚nařízení č. 123/85‘).
Mám za to, že jakmile jsou odpovědi odeslány, stávají se nedílnou součástí řízení a nacházejí se v držení soudu, který položil otázku. Právní i objektivní poznatky obsažené v odpovědích musí […] být analyzovány v rámci probíhajícího řízení jako součást spisu vnitrostátního soudu. Komise předala odpovědi vnitrostátnímu soudu a otázka zveřejnění nebo poskytnutí těchto informací třetím osobám spadá především do pravomoci vnitrostátního soudu, jemuž je tato odpověď adresována.
[…]“
14 Dopisem ze dne 29. února 1996 zaslal žalobce potvrzující žádost generálnímu sekretariátu Komise, přičemž zejména uplatnil, že nechápe, jak by mohlo ohrozit průběh vnitrostátních řízení, kdyby se třetí osoby seznámily s informacemi, které nejsou důvěrné a jež Komise poskytla vnitrostátnímu soudu v rámci uplatnění práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže.
15 Dopisem ze dne 29. března 1996 (dále jen ‚sporné rozhodnutí‘) potvrdil generální tajemník Komise rozhodnutí DG IV ‚z důvodu, že zpřístupnění odpovědí by mohlo být na újmu ochrany veřejného zájmu, konkrétně řádného výkonu spravedlnosti‘. Dále uvedl toto:
[…]‘
Rozsudek Soudu
49 Rozsah této výjimky musí tedy umožňovat Komisi, aby ji uplatnila, i když sama není účastníkem soudního řízení, které v daném případě odůvodňuje ochranu veřejného zájmu.
50 V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi dokumenty, které Komise sepsala pouze pro účely konkrétního soudního řízení, jako v případě dopisů v projednávané věci, a jinými dokumenty, které existují nezávisle na takovém řízení. Použití výjimky vycházející z ochrany veřejného zájmu může být odůvodněno pouze ve vztahu k první kategorii dokumentů vzhledem k tomu, že rozhodnutí povolit nebo nepovolit přístup k takovým dokumentům záleží pouze na dotčeném vnitrostátním soudu, v souladu s vlastním odůvodněním výjimky vycházející z ochrany veřejného zájmu v rámci soudního řízení (viz výše bod 48).
51 Avšak pokud v rámci soudního řízení probíhajícího před vnitrostátním soudem požádá tento soud Komisi o některé informace na základě spolupráce stanovené sdělením, odpověď Komise se poskytuje výslovně pro účely předmětného soudního řízení. Za takových okolností je třeba mít za to, že ochrana veřejného zájmu vyžaduje, aby Komise odepřela přístup k těmto informacím, a tudíž k dokumentům, ve kterých jsou obsaženy, přičemž rozhodnutí ohledně přístupu k takovým informacím přísluší výhradně vnitrostátnímu soudu na základě jeho vnitrostátního procesního práva, dokud probíhá soudní řízení, které vedlo k jejich začlenění do dokumentu Komise.
52 V projednávané věci požádal žalobce o předání tří dopisů, které se všechny týkaly probíhajících soudních řízení a o nichž žalobce netvrdí, že obsahují pouze informace jinak běžně dostupné podle rozhodnutí 94/90. V tomto ohledu je ostatně třeba poukázat na to, že první dopis se týkal slučitelnosti dohody o prodeji s nařízením č. 1983/83, druhý použití nařízení č. 26 a třetí výkladu nařízení č. 123/85 (viz výše bod 11). Tyto dopisy se tedy týkaly právních otázek vznesených v rámci konkrétních probíhajících řízení.“
Argumenty účastníků řízení