Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61998J0174
Název:
Title:
Nizozemské království a Gerard van der Wal proti Komise Evropských společenství . Spojené věci C-174/98P a 189/98 P. Receuil 2000.
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Kasační opravný prostředek – Přístup k informacím – Rozhodnutí Komise 94/90/ESUO, ES, Euratom – Rozsah výjimky vztahující se k ochraně veřejného zájmu – Nedostatečné odůvodnění – Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – Zásada rovnosti účastníků řízení a právo na obhajobu.
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:
Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Odkaz:

Nizozemské království a Gerard van der Wal proti Komise Evropských společenství . Spojené věci C-174/98P a 189/98 P. Receuil 2000.

Klíčová slova:

Kasační opravný prostředek – Přístup k informacím – Rozhodnutí Komise 94/90/ESUO, ES, Euratom – Rozsah výjimky vztahující se k ochraně veřejného zájmu – Nedostatečné odůvodnění – Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – Zásada rovnosti účastníků řízení a právo na obhajobu.

Předmět:

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (čtvrtého senátu) ze dne 19. března 1998, Van der Wal v. Komise (T-83/96, Recueil, s. II-545), a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku.


Právní rámec
1 Návrhy došlými kanceláři Soudu dne 11., respektive 19. května 1998 podali Nizozemské království (věc C-174/98 P) a G. van der Wal (věc C-189/98 P) podle článku 49 Statutu ES Soudního dvora kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 19. března 1998, Van der Wal v. Komise (T-83/86, Recueil, s. II-545, dále jen „napadený rozsudek“), jímž Soud zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. března 1996, kterým se odpírá přístup k některým dokumentům (dále jen „napadené rozhodnutí“).



2 Pokud jde o právní rámec, Soud prvního stupně konstatoval:
— ochrany veřejného zájmu (veřejná bezpečnost, mezinárodní vztahy, měnová stabilita, soudní řízení, kontrola a vyšetřování),
— ochrany osobnosti a soukromí,
— ochrany obchodního a průmyslového tajemství,
— ochrany finančních zájmů Společenství,
— ochrany důvěrnosti požadované fyzickými nebo právnickými osobami, které poskytly dané údaje, nebo vyžadované právními předpisy členského státu, který dané údaje poskytl.


3 Co se týče skutkových okolností, z napadeného rozsudku vyplývá:


4 V této souvislosti podal G. Van der Wal dne 29. května 1996 žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí, kterým se mu odpírá přístup k výše uvedeným dopisům.
5 Usnesením ze dne 9. prosince 1996 povolil Soud vedlejší účastenství nizozemské vlády na podporu G. Van der Wala.


6 Soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Nizozemská vláda a G. Van der Wal podali každý jednotlivě kasační opravný prostředek založený na následujících důvodech:
— porušení rozhodnutí 94/90 a článku 33 ve spojení s článkem 44 Statutu Soudního dvora ES;
— respektive porušení rozhodnutí 94/90, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), povinnosti uvést odůvodnění, jakož i zásady rovnosti účastníků řízení a práva na obhajobu .


7 Soud se při svém závěru, že se Komise správně opírala o ochranu veřejného zájmu, když odmítla přístup k dotčeným dokumentům, opíral o článek 6 EÚLP. V tomto ohledu uvedl v bodě 47 napadeného rozsudku, že „právo každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým soudem, zejména znamená, že jak vnitrostátní soudy, tak soudy Společenství musí mít možnost svobodně uplatňovat vlastní procesní pravidla, co se týče pravomocí soudu, obecně průběhu řízení a konkrétně důvěrné povahy písemností založených ve spise“. Dodal:


8 Podstatou tvrzení navrhovatelů je, že výjimka veřejného zájmu neumožňuje vyloučit z působnosti rozhodnutí 94/90 celou kategorii dokumentů. Tato výjimka vyžaduje, aby Komise prověřila u každého jednotlivého dokumentu, zda s ohledem na informace, které obsahuje, by jeho zpřístupnění mohlo skutečně vést k porušení veřejného zájmu. Výklad rozhodnutí 94/90, který provedl Soud, je extenzivním výkladem, který není právně podložený a je v rozporu s jednotným jednotné používáním práva Společenství.
9 Co se týče zásady procesní autonomie, kterou napadený rozsudek vyvozuje z článku 6 EÚLP, navrhovatelé tvrdí, že Soud nevysvětlil, do jaké míry by mohla být zpochybněna nezávislost vnitrostátních soudů, kdyby Komise musela v každém jednotlivém případě prověřovat, zda zpřístupnění dokumentu může vést k porušení veřejného zájmu. V tomto ohledu uvádějí, že napadený rozsudek neobsahuje žádné vysvětlení, pokud jde o omezení zásady procesní autonomie pouze na ty dokumenty, které Komise vypracovala pro účely konkrétního řízení, dokud toto řízení probíhá.
10 Komise uvádí, že zásada procesní autonomie, o kterou se opíral Soud při výkladu rozhodnutí 94/90, má být chápána s ohledem na judikaturu Soudního dvora, podle níž spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními soudy při používání čl. 85 odst. 1 a článku 86 Smlouvy o ES (nyní čl. 81 odst. 1 ES a článek 82 ES) probíhá v mezích platného vnitrostátního procesního práva (rozsudek ze dne 28. února 1991, Delimitis, C-234/89, Recueil, s. I-935, bod 52). V rámci této spolupráce má Komise podpůrnou úlohu: vnitrostátnímu soudu především přísluší, aby rozhodl, zda je namístě obrátit se na Komisi, dále o tom, jaké otázky jí položí, a konečně o tom, jak má být naloženo se získanými odpověďmi. Podle Komise z výše uvedeného vyplývá, že přísluší výhradně vnitrostátnímu soudu, aby určil na základě svého procesního práva, zda, kdy a za jakých podmínek smí být odpověď Komise zpřístupněna třetí osobě.
11 Komise dodává, že odkaz na EÚLP obsažený v napadeném rozsudku je důkazem podporujícím zásadu procesní autonomie, podle níž musí mít jak vnitrostátní soudy, tak soudy Společenství možnost svobodně uplatňovat vlastní procesní pravidla, co se týče pravomocí soudu, obecně průběhu řízení a konkrétně důvěrné povahy písemností založených ve spise. Kdyby byly zrušeny body 45 a 46 napadeného rozsudku, na jeho meritu by se nic nezměnilo. Omezení dané zásady, které provedl Soud v tom smyslu, že se vztahuje pouze na dokumenty sepsané Komisí pro účely konkrétního řízení a na dobu, po kterou dané řízení probíhá, odpovídá obecně panujícímu názoru, který ostatně není formulován tak kategoricky, jak tvrdí navrhovatelé.
12 Podle Komise má být proto rozhodnutí 94/90 vykládáno s ohledem na výše uvedené. Výjimka vycházející z ochrany veřejného zájmu (soudní řízení) zahrnuje všechny případy, kdy zpřístupnění dotčených dokumentů závisí na vnitrostátních soudech, které použijí vlastní procesní pravidla.
13 Co se týče argumentu, podle něhož výklad rozhodnutí 94/90, který učinil Soud, narušuje jednotné používání práva Společenství, Komise tvrdí, že uvedené rozhodnutí je používáno pokaždé stejně a že skutečnost, že v některých členských státech se přístup k dokumentům povoluje a v jiných nikoli, je způsobena uplatněním odlišných vnitrostátních pravidel.


14 Poté, co Soud vyvodil z článku 6 EÚLP, že právo každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým soudem, zejména znamená, že jak vnitrostátní soudy, tak soudy Společenství musí mít možnost svobodně uplatňovat vlastní procesní pravidla, co se týče pravomocí soudu, obecně průběhu řízení a konkrétně důvěrné povahy písemností založených ve spise, konstatoval v bodě 48, že „výjimka z obecné zásady přístupu k dokumentům Komise vycházející z ochrany veřejného zájmu, souvisí-li předmětné dokumenty se soudním řízením, stanovená rozhodnutím 94/90, má zajistit obecné dodržování tohoto základního práva“.
15 Podle napadeného rozsudku se však zásada procesní autonomie takto vyvozená z článku 6 EÚLP nevztahuje na všechny písemnosti v řízení. Platí pouze pro dokumenty, které Komise vytvořila výhradně pro účely konkrétního soudního řízení, přičemž jsou z ní vyloučeny ostatní dokumenty, které existují nezávisle na takovém řízení (bod 50), a to jen dokud probíhá řízení (bod 51).
16 Co se týče dokumentů, na které se vztahuje takto pojatá zásada procesní autonomie, přísluší pouze vnitrostátním soudům, aby rozhodly o žádostech o přístup k daným dokumentům podle svého vnitrostátního procesního práva (bod 51).
17 Je pravda, že obecná zásada práva Společenství, podle níž má každý právo na spravedlivý proces, která vychází z článku 6 EÚLP (viz zejména rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C-185/95 P, Recueil, s. I-8417, body 20 a 21), zahrnuje právo na soud nezávislý zejména na výkonné moci (viz v tomto smyslu zejména Evropský soud pro lidská práva, rozsudek De Wilde, Ooms a Versyp ze dne 18. června 1971, série A, č. 12, odstavec 78). Z tohoto práva však nelze vyvodit, že soud, který projednává spor, je nutně jako jediný oprávněn povolovat přístup k písemnostem v předmětném soudním řízení. Takovou obecnou zásadu nelze vyvodit ani z ústavních zásad společných členským státům.
18 Pravomoc povolovat takový přístup nelze vyvodit ani z článku 6 EÚLP, a to ani kdyby se omezoval na dokumenty vystavené pro účely předmětného soudního řízení.
19 Mimoto riziko narušení nezávislosti soudu je dostatečně zohledněno rozhodnutím 94/90 a soudní ochranou na úrovni Společenství vůči aktům Komise povolujícím přístup k dokumentům, které se nacházejí v jejím držení.
20 Aby bylo možno určit, za jakých podmínek má Komise v rámci své spolupráce s vnitrostátními soudy za účelem použití článků 85 a 86 Smlouvy těmito vnitrostátními soudy odpírat přístup k dokumentům, které se nacházejí v jejím držení, z důvodu ohrožení veřejného zájmu ve smyslu rozhodnutí 94/90, je namístě přihlédnout k tomu, jakým způsobem tato spolupráce probíhá.
21 Jak vyplývá ze sdělení, vnitrostátní soudy tak mohou potřebovat informace procesního rázu, „díky kterým lze zjistit, zda Komise projednává určitou věc, zda byla věc předmětem úředního oznámení, zda Komise oficiálně zahájila řízení nebo zda již rozhodla oficiálním rozhodnutím nebo prostřednictvím správního dopisu svých služeb. V případě potřeby mohou vnitrostátní soudy rovněž požádat Komisi o stanovisko ohledně pravděpodobných lhůt, kdy bude oznámeným dohodám nebo jednáním povolena nebo odmítnuta individuální výjimka, aby mohly určit, zda jsou dány podmínky pro případné rozhodnutí o přerušení řízení nebo zda je nutno přijmout předběžná opatření“ (bod 37 sdělení).
22 Podle bodu 38 sdělení mohou krom toho konzultovat s Komisí právní otázky, pokud jim použití článků 85 a 86 Smlouvy činí zvláštní potíže. Jedná se zejména o podmínky použití těchto článků, které se týkají ovlivnění obchodu mezi členskými státy a výraznosti omezení hospodářské soutěže jako výsledku jednání, jejichž výčet je uveden v těchto ustanoveních. Mimoto pokud vnitrostátní soudy pochybují, že by sporné kartelové dohodě mohla být udělena individuální výjimka, mohou požádat Komisi, aby jim sdělila své předběžné stanovisko.
23 Z bodu 40 sdělení konečně plyne, že se vnitrostátní soudy mohou u Komise informovat na faktické údaje: statistiky, průzkumy trhu a ekonomické analýzy.
24 Z výše uvedeného vyplývá, že dokumenty, které Komise poskytuje vnitrostátním soudům, jsou často dokumenty, které již měla v držení , nebo dokumenty, které, ač byly sepsány pro účely konkrétního řízení, pouze přebírají obsah prvně uvedených dokumentů, nebo ve kterých tento orgán pouze vyjadřuje obecné stanovisko bez ohledu na údaje týkající se věci probíhající před vnitrostátním soudem. Komise musí v každém jednotlivém případě posoudit, zda se na tyto dokumenty vztahují výjimky, jejichž výčet je uveden v pravidlech chování přijatých rozhodnutím 94/90.
25 Dokumenty poskytnuté Komisí mohou rovněž obsahovat právní nebo ekonomické analýzy sepsané na základě údajů, které jí poskytl vnitrostátní soud. V těchto případech jedná Komise jako právní nebo ekonomický poradce vnitrostátního soudu a dokumenty sepsané při výkonu této funkce musí podléhat vnitrostátním procesním pravidlům tak jako každý jiný znalecký posudek, zejména pokud jde o jejich zpřístupnění.
26 Za těchto předpokladů může vnitrostátní právo bránit zpřístupnění uvedených dokumentů a dodržení tohoto práva může být považováno za veřejný zájem hodný ochrany ve smyslu výjimek stanovených rozhodnutím 94/90.
27 To však nemůže úplně zprostit Komisi povinnosti tyto dokumenty zpřístupnit. Nacházejí-li se totiž takové dokumenty v držení Komise, vztahuje se na ně rozhodnutí 94/90, které stanoví, že veřejnost k nim bude mít nejširší možný přístup. Každá výjimka z práva na přístup musí tedy být vykládána a použita striktně.
28 Proto se Komise nesmí omezit na to, že zamítne každou žádost směřující k získání přístupu k dotčeným dokumentům. Dodržování vnitrostátních procesních pravidel je dostatečně zajištěno, ujistí-li se Komise, že zpřístupnění dokumentů nepředstavuje porušení vnitrostátního práva. V případě pochybnosti konzultuje vnitrostátní soud a odepře přístup pouze tehdy, postaví-li se posledně uvedený proti zpřístupnění daných dokumentů.
29 Tento postup mimoto předchází tomu, aby se žadatel musel nejprve obrátit na příslušný vnitrostátní soud a poté na Komisi, pokud uvedený soud shledá, že vnitrostátní procesní právo nebrání zpřístupnění vyžádaných dokumentů, avšak usoudí, že uplatnění pravidel Společenství může vést k odlišnému výsledku. Splňuje tedy rovněž požadavky řádného výkonu spravedlnosti.
30 Z výše uvedeného plyne, že se Soud prvního stupně tím, že vyložil rozhodnutí 94/90 v tom smyslu, že výjimka vycházející z ochrany veřejného zájmu v rámci soudního řízení ukládá Komisi, aby odepřela přístup k dokumentům, které sepsala výhradně pro účely takového řízení, dopustil právního omylu, takže důvod vycházející z porušení uvedeného rozhodnutí je opodstatněný.
31 Článek 54 Statutu Soudního dvora ES stanoví, že je-li opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Soudu prvního stupně. Soudní dvůr může v takovém případě vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. V projednávané věci tomu tak je.


32 Z bodů 14 až 29 tohoto rozsudku vyplývá, že rozhoduje-li Komise o žádosti o přístup k dokumentům, které poskytla vnitrostátnímu soudu v rámci spolupráce mezi tímto orgánem a vnitrostátními soudy při používání článků 85 a 86 Smlouvy, musí prověřit, zda tyto dokumenty představují právní nebo ekonomické analýzy ve smyslu bodu 25 tohoto rozsudku. Jde-li o takové dokumenty, Komise se musí ujistit, že jejich zpřístupnění není v rozporu s vnitrostátním právem. V případě pochybnosti konzultuje vnitrostátní soud a odepře přístup pouze tehdy, postaví-li se posledně uvedený proti zpřístupnění daných dokumentů.
33 Z toho plyne, že Komise tím, že odepřela přístup k požadovaným dokumentům, aniž prověřila, zda těmito dokumenty jsou právní nebo ekonomické analýzy vycházející z údajů poskytnutých vnitrostátním soudem, a pokud by tomu tak bylo, aniž se ujistila, že jejich zpřístupnění není v rozporu s vnitrostátním právem, porušila rozhodnutí 94/90, takže sporné rozhodnutí musí být zrušeno.


34 Podle čl. 122 odst. 1 jednacího řádu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se podle článku 118 použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 69 odst. 4 věta první stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Vzhledem k tomu, že Komise neměla úspěch ve věci, je namístě uložit jí kromě toho, že ponese vlastní náklady, náhradu veškerých nákladů, které vznikly jak v rámci řízení před Soudem, tak v rámci řízení před Soudním dvorem účastníkům řízení podávajícím kasační opravný prostředek, jakož i G. van der Walovi jako vedlejšímu účastníku řízení ve věci C-174/98 P. Nizozemské království jako vedlejší účastník řízení ve věci T-83/96 ponese vlastní náklady související s řízením před Soudem a jako vedlejší účastník řízení ve věci C-189/98 P vlastní náklady související s tímto řízením.
1) Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 19. března 1998, Van der Wal v. Komise (T-83/96), se zrušuje.
2) Rozhodnutí Komise ze dne 29. března 1996, kterým se odpírá přístup k některým dokumentům, se zrušuje.
3) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení v obou stupních.
4) Nizozemské království jako vedlejší účastník řízení ve věci T-83/96 ponese vlastní náklady související s řízením před Soudem a jako vedlejší účastník řízení ve věci C-189/98 P vlastní náklady související s tímto řízením.
_____________________________________________________________________________