Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993J0279
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 11.února 1995
Věc C-279/93
Finanční úřad Kolín-Altstadt v Roland Schumacker
Rozhodnutí o předběžné otázce
1995 ECR I-249
“Schumacker”
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · Biehl Case C-175/88 Biehl v Administration de Contributions 1990 ESD I-1779
    · Sotgiu Case 153/73 Sotgiu v Deutsche Bundespost 1974 ESD 153
    · Bachmann Case C-204/90 Bachmann v Belgium 1993 ESD I-249
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan Roland Schumacker, belgické národnosti a s trvalým bydlištěm v Belgii, byl od 15.května 1988 do 31. prosince 1989 zaměstnán v Německu. Mzda, kterou dostával v tomto zaměstnání, tvořila jediný příjem rodiny; ani pan Schumacker, ani jeho manželka neměli žádný jiný zdroj příjmu. Podle dohody o dvojí zdanění, kterou Německo a Belgie uzavřely, celý příjem pana Schumackera podléhal dani z příjmu v Německu.
Německé daňové zákony v některých případech rozlišují zdanění osob s trvalým bydlištěm v Německu a cizinců. Jde zejména o to, že za prvé cizinci platí daně bez ohledu na své osobní a rodinné okolnosti, za druhé se na ně nevztahuje roční berní odhad daně z příjmu, a tudíž nemohou uplatňovat na konci roku vrácení přeplatků daně.
Poté, co finanční úřad zamítl žádost pana Schumackera o spravedlivý berní odhad, odvolal se pan Schumacker k finančnímu soudu. Po dalším odvolání Federální finanční soud přerušil řízení a podle článku 177 Smlouvy se obrátil na ESD s těmito otázkami: (1) zda právo členských států stanovit podmínky, které se vztahují na daňovou povinnost občana jiného členského státu, je omezeno článkem 48; (2) Smlouvy; zda jsou rozdíly mezi zdaněním residentů a cizinců z jiných členských států zákonné a (3) zda článek 48 vylučuje předpisy, podle kterých by cizinci neměli nárok na výhody takových postupů, jako je výše popsaný

Názor soudu a komentář:
“Ačkoli podle stávajících zákonů Společenství přímé zdanění nespadá jako takové do kompetence Společenství, pravomoci, které mají členské státy, musejí být přesto vykonávány v souladu se zákony Společenství”. Zejména právo na svobodu pohybu, které je obsahem článku 48 Smlouvy “vyžaduje, aby se upustilo od jakékoli diskriminace pracovníků z členských států, pokud jde, mimo jiné, o odměnu.” Rozdílné zdaňování občanů jiných členských států může představovat formu nezákonné diskriminace,
j
ak se o ní hovoří v článku 48 (
Biehl
).
Pokud jde o druhou otázku, zkoumá Soudní dvůr, zda rozlišování podle trvalého bydliště představuje podklad pro diskriminaci, která je článkem 48 zakázána, a pokud tomu tak je, zda ji lze objektivně ospravedlnit. Podle Soudem zavedeného precedenčního práva (

Sotgiu
), pravidla, která se týkají stejného zacházení, zakazují nejen přímé a zjevné formy diskriminace, ale také formy nepřímé a skryté. Rozdíly z důvodů trvalého bydliště představují nepřímou diskriminaci z důvodů národnosti, protože neresidenti jsou ve většině případů cizinci. ESD se proto táže, zda takovouto diskriminaci lze objektivně ospravedlnit.
Obecně vzato, rozdílné podmínky residentů a neresidentů mohou představovat opodstatnění pro rozdílné zacházení s občany jiných členských států. Ve většině případů dostává cizinec pouze část svého celkového příjmu na území jiného členského státu, zatímco jeho finanční zájmy se obvykle soustřeďují v místě jeho trvalého bydliště. Jeho osobní a rodinné okolnosti lze
p
roto zohlednit na území členského státu, kde trvale bydlí. Nicméně tak tomu není v projednávaném případě, kdy cizinec v zemi, kde má trvalé bydliště, nemá žádný podstatný příjem. V takovémto případě, jak argumentuje ESD, neexistuje žádný objektivní rozdíl

mezi situací neresidenta a residenta, kteří mají srovnatelná zaměstnání, rozdíl, který mohl odůvodnit rozdílné postupy při přihlížení k osobním a rodinným okolnostem plátce daně.
Soud také odmítá další argumentaci, předkládanou při řízení jako odůvodnění nepřímé diskriminace občanů jiných členských států. Zejména potřeba provázanosti daňových systémů (srovnej

Bachman
) nemůže ospravedlnit rozdílné zacházení s neresidenty: již dříve byl použit argument, že pouze členský stát, ve kterém má občan trvalé bydliště, má právo danit příjmy bez ohledu na místo jejich původu, aby se zabránilo tomu, že by osobní a rodinné okolnosti občana byly zohledňovány dvakrát. ESD tuto argumentaci odmítá, protože neodpovídá skutečnosti v případě, jako je tento, kdy jediný příje
m
pochází z práce, která je vykonávána v jiném členském státu, a v důsledku toho země, kde občan má trvalé bydliště, nemůže zohledňovat jeho osobní a rodinné okolnosti, protože v této zemi občan žádný další příjem nemá. A závěrem, ani administrativní potíž
e
při zjišťování příjmu cizinců nemohou ospravedlnit rozdílné zacházení s nimi. Soudní dvůr zdůrazňuje, že směrnice Rady 77/799/EEC
Ze dne 19.prosince
1977, týká se vzájemné spolupráce zainteresovaných úřadů a orgánů členských států v oblasti přímého zdanění (OJ 1977 L 366, str.15).
řeší způsob získávání informací.
Proto rozdílné zacházení s cizinci představuje nepřímou diskriminaci občanů jiných členských států, která je článkem 48 SES zakázána.
Je tomu tak nejen s ohledem na důležitá ustanovení, např. pravidla, která se týkají zohledňování osobních a rodinných okolností, ale také, jak ESD zdůrazňuje ve své odpovědi na třetí otázku, s ohledem na ustanovení procedurální povahy, jako je stanovení berního odhadu, který je předpokladem pro navrácení přeplatku daně. “Článek 48 Smlouvy vyžaduje, aby se procedurálně zacházelo stejně s občany, kteří nemají ve Společenství trvalé bydliště, i s residenty. Odmítn
u
tí poskytnout občanům, kteří ve Společenství trvalé bydliště nemají, výhody ročního vyrovnání, které jsou přístupné občanům s trvalým bydlištěm, představují neospravedlnitelnou diskriminaci.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):