Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61981J0286
Název:
Title: 		Rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 15. prosince 1982
Věc 286/81
Trestní řízení proti Ooosthoek´s Uitgevermaatschappij BV
[1982] ECR 4575
“Oosthoek”
JUDGMENT OF THE COURT OF 15 DECEMBER 1982. CRIMINAL PROCEEDINGS AGAINST OOSTHOEK' S UITGEVERSMAATSCHAPPIJ B.V.. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE GERECHTSHOF, AMSTERDAM. FREE MOVEMENT OF GOODS - PROHIBITION OF THE OFFERING OF FREE GIFTS FOR SALES PROMOTION PURPOSES. CASE 286/81.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1982 PAGES 4575 - 4590
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;CONSUMER PROTECTION;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E030;157E034
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Cassis de Dijon (č. 179)
    · Keck (č. 626)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost Oosthoek´s Uitgevermaatschappij BV (dále jen “Ooosthoek”) uváděla na trhy v Nizozemí, Belgii a v malé části severní Francie různé encyklopedie. Některé z těchto encyklopedií byly v Nizozemí vyráběny přímo samotnou Oosthoek. V Belgii některé z nich vyráběla společnost spřízněná s Oosthoek. Ve svým reklamních letácích Oos
t
hoek nabízela objednatelům encyklopedií slovník, světový atlas nebo malou encyklopedii jako dárek zdarma. Toto bylo v souladu s belgickou právní úpravou avšak zároveň se jednalo o porušení Wet Beperking Cadeautelsel
Článek 2(1) tohoto zákona zakazuje v souvislosti s obchodními aktivitami nabízení nebo předávání darů zdarma. Existuje však několik výjimek z tohoto zákazu. Například článek 4(3) umožňuje nabízení nebo předávání darů zdarma, za předpokladu, že tyto dary jsou obvykle používány nebo spotřebovávány zároveň se všemi výrobky, jejichž koupě je spojena s nabízením daru (“spojená spotřeba nebo užití”).
z roku 1977 (zákona o omezení systémů darů zdarma). V Nizozemí bylo proti Oosthoek zahájeno trestní řízení. Okresní soud (Arrondissementsrechtbank) v Utrechtu odsoudil Oosthoek k zaplacení pokuty. Odvolací soud v Amsterdamu potvrdil porušení nizozemského zákona zakazujícího systémy darů zdarma
,
ovšem nebyl si jist slučitelností rozhodnutí s právem Společenství. Předložil proto Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy EHS), zda je slučitelné s komunitárním právem, zejména se zásadou volného pohybu zboží, kd
y
ž jsou vydavatelé nuceni, aby přestali v Nizozemí používat darů – knih – za účelem podpory prodeje encyklopedií pocházejících zčásti z Nizozemí a zčásti z Belgie ve všech holandsky mluvících oblastech, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v Belgii byl
y tyto prodejní metody zákonem povoleny.

Názor soudu a komentář:
Články 30 a 34 Smlouvy EHS zakazují množstevní omezení dovozu a vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením. Již od počátku Soudní dvůr rozlišoval. Podotknul, že k porušení článků 30 a 34 Smlouvy EHS dochází pouze v případě prodejů knih v Nizozemí vyrobených v Belgii, jakož i v případě prodejů knih vyrobených v Nizozemí ve všech ostatních členských státech. Aplikace nizozemského zákona na domácí prodej
e
knih vyrobených v Nizozemí se však nijak nedotýká dovozu nebo vývozu zboží, a proto se zde ustanovení článků 30 a 34 Smlouvy neuplatní.
Nizozemský zákon nebyl považován za opatření s rovnocenným účinkem omezením
dovozu
, neboť účelem nizozemského zákazu darů poskytovaných zdarma nebylo omezení
vývozu
, jehož prostřednictvím by byla domácí výrobě nebo nizozemskému domácímu obchodu přiznána výhoda. Zároveň však Soudní dvůr došel k závěru, že zákon má účinky rovnocenné omezení
dovozu
, neboť omezuje metody podpory prodeje jen na určité formy reklamy, přičemž některé metody podpory prodeje zakazuje. Je třeba připustit, že dovoz přímo regulován není, ale i za těchto podmínek uvedená omezení mohou množství dovozů omezit, neboť omezují prodeje dovážených výrobků.
P
odle názoru Soudního dvora “nelze vyloučit, že nucení dovozců buď k úpravě reklamy nebo k úpravě prodejních systémů, které se stát od státu liší, nebo k zastavení určitého systému, který prodejci považují za zvláště efektivní, může vést k vytvoření překáž
k
y dovozů, a to i přes to, že se dotčená legislativa vztahuje jak na domácí tak na dovážené zboží”.
Ve smyslu precedentního rozhodnutí Soudního dvora “překážky volného pohybu zboží vyplývající z odlišností mezi národními právními úpravami členských států, kdy neexistuje společná norma Společenství, budou tolerovány pokud národní právní úpravy nerozlišují mezi domácím a dováženým zbožím
a
jsou nutné pro potřeby ochrany spotřebitelů a spravedlivého obchodování” (
Cassis de Dijon
). Zákony však musí být přiměřené sledovaným cílům. Soud prohlásil, že cíl zákazu darů – zejména ochrana přirozené soutěže a ochrana spotřebitelů před uvedením v omyl – je legitimní, přičemž nizozemský zákon je přiměřeným prostředkem k dosažení uvedeného cíle (tj. nepřekračuje míru nezb
y
tnou k dosažení stanovených cílů). Požadavek nizozemské právní úpravy “použití dárku, jež je spojen se spotřebou” (viz poznámka pod čarou č. 1) se v očích Soudního dvora nejeví býti nepřiměřeným, i když takové ustanovení v jiných členských státech, tj. v
Belgii, neexistuje.
Ve svém pozdějším rozhodnutí ve věci
Keck
Soudní dvůr prohlásil, že “aplikace národních ustanovení omezujících nebo zakazujících prodejní metody aplikace na výrobky pocházejících z jiných členských států nemá charakter opatření omezujícího přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, obchod mezi členskými státy ve smyslu rozhodnutí ve věci
Dassonville
, pokud se dané opatření vztahuje na všechny obchodníky působící na daném území a pokud stejným způsobem, ve smyslu práva nebo fakticky, ovlivňují marketing domácích výrobků, jakož i výrobků pocházejících z jiných členských států”. Je stále otázkou, zda rozhodnutí ve věci
Keck
překonalo rozhodnutí ve věci
Oosthoek.
Lepším hlediskem je, že na zákony, jakým byl nizozemský zákon, o který se v dané věci jednalo, se nadále vztahuje článek 30 Smlouvy EHS, pokud tyto zákony zavazují prodejce ke změně jejich reklamních a prodej podporujících strategií, které jsou představitelné pro celý domácí trh nebo harmonizované pro několik zemí (tj. Euro-ma
rketingové metody).

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ARTICLE 34 OF THE TREATY IS CONCERNED WITH NATIONAL MEASURES THE AIM OF WHICH IS SPECIFICALLY TO RESTRICT THE FLOW OF EXPORTS AND THUS ESTABLISH A DIFFERENCE IN TREATMENT BETWEEN THE DOMESTIC TRADE OF A MEMBER STATE AND ITS EXPORT TRADE, IN SUCH A WAY AS TO CONFER A PARTICULAR ADVANTAGE ON THE DOMESTIC PRODUCTION OR THE DOMESTIC MARKET OF THE STATE IN QUESTION.

2. IN THE ABSENCE OF COMMON RULES, OBSTACLES TO MOVEMENT WITHIN THE COMMUNITY RESULTING FROM DISPARITIES BETWEEN NATIONAL RULES RELATING TO THE MARKETING OF A PRODUCT MUST BE ACCEPTED IN SO FAR AS THOSE RULES, BEING APPLICABLE TO DOMESTIC PRODUCTS AND IMPORTED PRODUCTS WITHOUT DISTINCTION, ARE JUSTIFIABLE AS BEING NECESSARY IN ORDER TO SATISFY MANDATORY REQUIREMENTS RELATING, INTER ALIA, TO CONSUMER PROTECTION AND FAIR TRADING.

3. ARTICLES 30 AND 34 OF THE EEC TREATY DO NOT PRECLUDE THE APPLICATION BY A MEMBER STATE TO PRODUCTS FROM, OR INTENDED FOR, ANOTHER MEMBER STATE OF NATIONAL LEGISLATION WHICH PROHIBITS THE OFFERING OR GIVING, FOR SALES PROMOTION PURPOSES, OF FREE GIFTS IN THE FORM OF BOOKS TO PURCHASERS OF AN ENCYCLOPAEDIA AND REQUIRES, FOR THE APPLICATION OF AN EXCEPTION TO THAT PROHIBITION, THE EXISTENCE OF A RELATIONSHIP BETWEEN THE CONSUMPTION OR USE OF THE FREE GIFT AND THE PRODUCT CONSTITUTING THE BASIS FOR THE OFFERING OF THE GIFT.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):