Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61988J0069

	Název: Title:		Judgment of the Court (Second Chamber) of 7 March 1990. H. Krantz GmbH & Co. v Ontvanger der Directe Belastingen and Netherlands State. Reference for a preliminary ruling: Arrondissementsrechtbank Maastricht - Netherlands. Free movement of goods - Measures having an effect equivalent to quantitative restrictions on imports - Power of the tax authorities to seize goods sold on instalment terms with reservation of title. Case C-69/88. Rozsudek ESD ze dne 7. března 1990 Věc C-69/88 H. Krantz GmbH & Co. v Ontvanger der Directe Belastingen, Kerkrade (Nertherlands) Rozhodnutí o předběžné otázce [1190] ECR I-583 “Krantz”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1990 page I-0583

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		674J0008, 691J0267, 691J0268 689J0023 - Dassonwille Case 8/74 Procureur du Roi v Dassonwille (1974) ECR 837 - Cassis de Dijon Case - Keck and Mithouard Joined Cases C-267 and 268/91 Keck and Mithouard (1993) ECR I-8097 - Quietlynn Case C-23/89 Quietlynn Ltd and Brian James Richards v Southend Borough Council (1990) ECR I-3059


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
The H. Krantz GmbH & Co. of Aachen (“Krantz”) had sold machines to J.J. Krantz & Zoon NV (“Krantz & Zoon”), whose registered office is at Leyden, Netherlands, on instalment terms with reservation of title. These machines had been installed on the premises of Vaalser Textielfabriek VB (“Valser”), a subsidiary of the buyer. Both, Krantz & Zoon and Valser were subsequently declared insolvent. In order to recover a tax debt owed by Valser, the Ontvanger der Directe Belastingen (Collector of Direct Taxes) seized all movable property found on the premises of that company, including the machines delivered by Krantz. Such seizure was lawful under Dutch law.
Krantz brought an action against the Collector before the Arrondissementsrechtbank (First Chamber), Maastricht, claiming that the Dutch law legitimating the seizure was incompatible with Article 30 of the EEC Treaty. Krantz argued that if the powers of the Collector were generally known, sales on instalment terms to the Netherlands would decline. The Arrondissementsrechtbank stayed the proceedings and, under Article 177 of the Treaty, referred to the Court of Justice questions on the interpretation of Article 30. In the Court’s wording, the national Court sought to establish “whether Article 30 is to be interpreted as prohibiting national legislature which authorizes the collector of direct taxes to seize goods, other than stocks, which are found on the premises of a taxpayer even if those goods are from and are the property of a supplier established in another Member State, and, if so, whether that legislation is justified under Article 36 of the EEC Treaty”.
Společnost H. Krantz GmbH a Co. KG z Cách (Krantz) dodávala stroje společnosti J.J. Krantz a Zoon NV (“Krantz a Zoon”) se sídlem v holandském Leidenu na splátky, s výhradou vlastnického práva. Tyto stroje byly instalovány v prostorách firmy Vaalser Textielfabriek VB (“Valser”), dceřiné společnosti kupujícího subjektu. Obě firmy byly později prohlášeny za insolventní. Za účelem úhrady daní, již dlužila firma Valser, holand
s
ký úřad pro správu přímých daní (Ontvanger der Directe Belastingen) –, označil (určil k úhradě dluhu) veškeré movité věci, nacházející se v prostorách společnosti – včetně strojů dodaných společností Krantz. Tento akt byl plně v souladu s holandským práve
m.
Krantz napadl rozhodnutí správce u soudu (Arrondissementsrechtbank) v Maastrichtu s odůvodněním, že holandské právo umožňující takovýto postup je v rozporu s článkem 30 Smlouvy ES. Krantz argumentoval tím, že pokud by pravomoci správce daně byly obecně známé, prodej na splátky do Holandska by znatelně poklesl. Arrondissementsrechtbank řízení přerušil a v souladu s článkem 177 smlouvy ES předložil případ Evropskému soudnímu dvoru za účelem interpretace článku 30. Podle ESD národní soud hledal odpověď na

otázku zda “článek 30 má být interpretován jako zákaz národní legislativy umožňující správci přímých daní označit zboží (určit k exekučnímu řízení), které se nachází v prostorách plátce daně, i v případě jestliže toto zboží pochází od, a je vlastnictvím d
o
davatele z jiného členského státu a pokud ano, zda tato právní úprava může být odůvodněna z titulu výjimek článku 36 smlouvy ES.

Názor soudu a komentář:
At the outset, the Court restates its
Dassonville
formula under which “all measures capable of hindering, directly or indirectly, actually or potentially, intra-Community trade are to be regarded as measures having an effect equivalent to quantitative restrictions”. Pursuant to this definition, the Court does not find that the prohibition in question constitutes an equivalent effect.
First the Court points out that the provision in question is indistinctly applicable to domestic and imported goods and that it is not intended to control trade with other Member States. (see also
Cassis de Dijon;

Keck and Mithouard; Quietlynn
)
Secondly, the Court finds that the possible effect on intra-Community trade is too remote, too indirect and too uncertain for the law in question to constitute a relevant restriction: “The possibility that nationals of other Member States would hesitate to sell goods on instalment terms to purchasers in the Member State concerned because such goods would be liable to seizure by the collector of taxes if the purchaser failed to discharge their Netherlands tax debts is too uncertain and indirect to warrant the conclusion that a national provision authorizing such seizure is liable to hinder trade between Member States.”
Finding that the law in question does not constitute a restriction to intra-Community trade, the Court did not have to address the second question of the possible justification under Article 36 of the Treaty.
V úvodu se ESD odvolává na své dřívější rozhodnutí ve věci Dassonville, podle nějž “všechna opatření, která mohou přímo či nepřímo fakticky či potenciálně omezit obchod mezi členskými státy, jsou považována za opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení”. Vzhledem k této definici ESD neshledal, že předmětné opatření zakládá rovnocenný účine
k
jako kvantitativní omezení. ESD shledává, že dotčená zákonná úprava je aplikovatelná na domácí i zahraniční zboží, bez rozdílu a jejím cílem není kontrola mezi členskými státy (viz Cassis de Dijon, Keck. Quietlynn).
Možný účinek problematických ustanovení holandského zákona na trhu Společenství je příliš vzdálený, nejistý a nepřímý, aby dával vzniknout relevantním omezením: “možnost, že občané jiných členských států budou váhat prodávat zboží na splátky v dotčeném členském státě, protože toto zboží může
b
ýt předmětem exekučního řízení v případě, že kupující nesplní svou daňovou povinnost, je příliš nejistá a nepřímá, aby mohla vést k závěru, že ustanovení národního práva opravňující zahrnout takové zboží do exekučního řízení, je schopno omezit obchod mezi členskými státy”.
Jelikož ESD shledal, že dotčená právní úprava nezakládá omezení trhu uvnitř Společenství, nemusel se již dále zabývat otázkou případného odůvodnění této úpravy výjimkou dle článku 36 Smlouvy ES.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):