Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61978J0001
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 28 JUNE 1978. PATRICK CHRISTOPHER KENNY V INSURANCE OFFICER. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE NATIONAL INSURANCE COMMISSIONER. CASE 1-78.
Rozhodnutí ESD ze dne 28. června 1978
Věc 1/78
Patrick Christopher Kenny v Insurance Officer
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1978] ECR 1489
“Kenny”
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1978 PAGES 1489 - 1500
Předmět (klíčová slova):
Keywords		SOCIAL SECURITY FOR MIGRANT WORKERS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E007;157E048;371R1408
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    in the text (to judgements to be included into the series)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Mr Kenny, a national of the Republic of Ireland, residing in Great Britain, was subject in Great Britain to the National Insurance Act and entitled inter alia to receive cash benefits for sickness or incapacity for work. In June 1973 he went to Ireland where he was imprisoned. While serving this term, he became ill and received treatment in a hospital which did not belong to the prison. On his return to Great Britain he claimed cash sickness benefits under the National Insurance Act 1965 for the period while he was in hospital. The Insurance Officer refused to grant that request, relying on certain provisions of said Act which provided that “a person shall be disqualified for receiving any benefit .. for any period during which that person ... is undergoing imprisonment or detention in legal custody”. Upon his appeal, the National Insurance Commissioner referred to the Court the question “whether the court may or must, under Community law, treat, as a ground for loss or suspension of the right to benefits laid down by the National Insurance Act, imprisonment or detention in legal custody in another Member State as equivalent to imprisonment or detention in legal custody in Great Britain”. In more detail, the Court asked (1) whether within the scope of application of Regulation No 1408/71 Of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community (OJ, English Special Edition 1971 (II), p. 416).
the general prohibition of discrimination provided for by Article 7 of the EEC Treaty Now Article 6 EEC Treaty.
is directly applicable in Member States and (2) whether the competent institution of a Member State is under Regulation No 1408/71 required to treat facts occurring in the territory of another Member State as equivalent to corresponding facts occurring in its own State and (3) whether the answer to the second question would be different if the worker concerned were a national of the Member State of the competent institution.


Pan Kenny, irský státní příslušník pobývající na území Velké Británie se tímto pobytem stal subjektem právní úpravy Zákona o národním pojištění. Mezi jiným měl nárok i na výplatu nemocenských dávek a dávek při pracovní neschopnosti v hotovosti. V roce 1973 odejel do Irska, kde byl uvězněn. Během pobytu ve věznici onemocněl a byl hospitalizován v nemocnici, která nepatřila k věznici. Po svém návratu do Velké Británie požadoval na základě Zákona o národním pojištění výplatu nemocenských dávek v hotovosti za dobu, kterou strávil v nemocnici. Pojišťovací referent jeho žádost odmítl s odkazem na určitá ustanovení uvedeného Zákona, podle kterých “nelze žádnou dávku vyplácet osobě za období, ... po které je tato osoba ... uvězněna nebo zadržována ve vyšetřovací vazbě.”Na základě odvolání pana Kennyho proti tomuto rozhodnutí předložil Komisař pro národní pojištění Soudnímu dvoru otázku, “zda na základě práva Společenství soud smí nebo je povinen považovat za rovnocenný důvod pro pozastavení práva na dávky, které je upraveno Zákonem o národním pojištění, uvěznění nebo zadržení ve vyšetřovací vazbě v jiném členském než ve Velké Británii.” Soud byl přesně dotázán: (1) zda je v členských státech při aplikaci nařízení č. 1408/7111 Ze 14. června 1971 o aplikaci systémů sociálního zabezpečení vůči zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům pohybujícím se v rámci Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1971 (II), str. 416).
obecný zákaz diskriminace stanovený článkem 7 Smlouvy EHS22 Nyní článek 6 Smlouvy ES.
přímo aplikovatelný, a (2) zda je kompetentní orgán členského státu na základě nařízení č. 1408/71 povinen považovat skutečnosti, ke kterým došlo na území jiného členského státu, za rovnocenné skutečnostem, ke kterým došlo v jejich vlastním státě, a (3) zda by odpověď na druhou otázku byla odlišná v případě, že by dotčený pracovník byl příslušníkem státu, ve kterém kompetentní orgán sídlí.

Názor soudu a komentář:
As to the first question, the Court puts forward that the general rule provided for in Article 7 of the Treaty has been implemented by Article 48 and by measures of the Community institutions, in particular by Article 3 (1) of Regulation No 1408/71 which provides “that persons who are resident in the territory of one of the Member States and to whom the regulation applies shall be subject to the same obligations and enjoy the same benefits under the social security legislation of any Member State as the nationals of that state.” The Court concludes that “within the scope of application of Regulation No 1408/71 the first paragraph of Article 7 of the Treaty, as implemented by Article 48 of the Treaty and Article 3 (1) of that regulation, is directly applicable in Member States.”As to the second and third question, the Court turns to Regulation No 1408/71 and points out that this Regulation assumes that its administration takes place within the framework of national legislation; “it is for the national legislation to lay down the conditions for the acquisition, retention, loss or suspension of the right to social security benefits so long as those conditions apply without discrimination to the nationals of the Member States concerned and to those of other Member States”. “By prohibiting every Member State from applying its law differently on the ground of nationality, within the field of application of the Treaty, Articles 7 and 48 are not concerned with any disparity in treatment which may result, between Member States, from divergences existing between the laws of the various Member States, so long as the latter affect all persons subject ot them in accordance with objective criteria and without regard to their nationality.” Therefore, neither the Treaty (Articles 7 and 48) nor the Regulation (Article 3 (1)) prohibit “the treatment by the institutions of Member States of corresponding facts occurring in another Member State as equivalent to facts which, if they occur on the national territory, constitute a ground for the loss or suspension of the right to cash benefits; the decision on this matter is for the national authorities, provided that it applies without regard to nationality and that those facts are not described in such a way that they lead in fact to discrimination against nationals of the other Member States”. The bottom line of this ruling thus is: The national legislation may provide for the disqualification on the ground of imprisonment; it may also treat imprisonment in another Member State as equivalent to imprisonment in the national territory; however, it may not distinguish between imprisonment of different persons on the basis of nationality.



Co se týče první otázky, Soudní dvůr prohlásil, že obecné pravidlo obsažené v článku 7 Smlouvy bylo implementováno článkem 48 a opatřeními orgánů Společenství, zejména článkem 3(1) nařízení č. 1408/71, který stanoví, že “osoby, které mají sídlo na území jednoho členského státu, a na které se nařízení vztahuje, mají stejné povinnosti a požívají stejných výhod stanovených legislativou, která upravuje sociální zabezpečení v daném členském státě jako jeho vlastní státní příslušníci.” Soud proto tuto otázku uzavřel s tím, že “v rámci aplikace nařízení č. 1408/71 je první odstavec článku 7 Smlouvy ve smyslu implementace článkem 48 Smlouvy a článkem 3(1) tohoto nařízení přímo aplikovatelný v členských státech”.
V souvislosti s druhou a třetí otázkou se Soudní dvůr zabýval nařízením č. 1408/71 a prohlásil, že realizace nařízení je předpokládána v rámci národní legislativy; “je věcí národní legislativy stanovit podmínky pro nabytí, zajištění, zánik nebo pozastavení nároku na dávky sociálního zabezpečení za předpokladu, že tyto podmínky jsou aplikovány bez toho, že by docházelo k diskriminaci mezi státními příslušníky dotčeného členského státu a státními příslušníky ostatních členských států.” V důsledku toho, že všem členským státům bylo v rámci aplikace Smlouvy zakázáno aplikovat jejich právní řád různě v závislosti na státní příslušnosti, nezabývají se články 7 a 48 žádnou odlišností v zacházení, ke které může dojít mezi jednotlivými členskými státy v souvislosti s rozdíly existujícími mezi jejich právními řády. Předpokladem je, že se toto právo na základě objektivních kritérií a bez ohledu na státní příslušnost vztahuje na všechny osoby.” Proto ani Smlouva (články 7 a 48) ani nařízení (článek 3 (1)) nezakazují “orgánům členských států považovat odpovídající skutečnosti, ke kterým došlo v jiném členském státě, a které zakládají zánik nebo pozastavení nároku na výplatu dávek v hotovosti za rovnocenné skutečnostem, ke kterým došlo na národním území; rozhodnutí této otázky je věcí národních orgánů, za předpokladu, že tyto skutečnosti aplikují bez ohledu na státní příslušnost, a že nejsou definovány tak, že ve skutečnosti jejich aplikace povede k diskriminaci státních příslušníků jiných členských států.” V podtextu tohoto rozhodnutí lze vysledovat následující: Národní zákonodárství může diskvalifikovat z důvodu uvěznění; může rovněž stanovit, že uvěznění v jiném členském státě je rovnocenné uvěznění na národním území; nesmí však rozlišovat mezi uvězněním různých osob na základě jejich státní příslušnosti.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. WITHIN THE SCOPE OF APPLICATION OF REGULATION NO 1408/71 THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 7 OF THE TREATY, AS IMPLEMENTED BY ARTICLE 48 OF THE TREATY AND ARTICLE 3 (1) OF THAT REGULATION, IS DIRECTLY APPLICABLE IN MEMBER STATES.

2. BY PROHIBITING EVERY MEMBER STATE FROM APPLYING ITS LAW DIFFERENTLY ON THE GROUND OF NATIONALITY, WITHIN THE FIELD OF APPLICATION OF THE TREATY, ARTICLES 7 AND 48 ARE NOT CONCERNED WITH ANY DISPARITIES IN TREATMENT WHICH MAY RESULT, BETWEEN MEMBER STATES, FROM DIVERGENCES EXISTING BETWEEN THE LAWS OF THE VARIOUS MEMBER STATES, SO LONG AS THE LATTER AFFECT ALL PERSONS SUBJECT TO THEM IN ACCORDANCE WITH OBJECTIVE CRITERIA AND WITHOUT REGARD TO THEIR NATIONALITY.

3. ARTICLES 7 AND 48 OF THE TREATY AND ARTICLE 3 (1) OF REGULATION NO 1408/71 DO NOT PROHIBIT THE TREATMENT BY THE INSTITUTIONS OF MEMBER STATES OF CORRESPONDING FACTS OCCURRING IN ANOTHER MEMBER STATE AS EQUIVALENT TO FACTS WHICH, IF THEY OCCUR IN THE NATIONAL TERRITORY, CONSTITUTE A GROUND FOR THE LOSS OR SUSPENSION OF THE RIGHT TO CASH BENEFITS; THE DECISION ON THIS MATTER IS FOR THE NATIONAL AUTHORITIES, PROVIDED THAT IT APPLIES WITHOUT REGARD TO NATIONALITY AND THAT THOSE FACTS ARE NOT DESCRIBED IN SUCH A WAY THAT THEY LEAD IN FACT TO DISCRIMINATION AGAINST NATIONALS OF THE OTHER MEMBER STATES.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):