Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61982J0174
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze dne 14. července 1983
Věc 174/82
Trestní řízení proti Sandoz BV
[1983] ECR 2445
“Sandoz”
JUDGMENT OF THE COURT (FIFTH CHAMBER) OF 14 JULY 1983. OFFICIER VAN JUSTITIE OF THE ARRONDISSEMENT DE' S-HERTOGENBOSCH V SOCIETE SANDOZ B.V.. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE ARRONDISSEMENTSRECHTBANK, DE' S-HERTOGENBOSCH. FREE MOVEMENT OF GOODS - RESTRICTIONS JUSTIFIED ON GROUNDS OF PROTECTION OF HEALTH. CASE 174/82.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1983 PAGES 2445 - 2466
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E036
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Dassonville (č. 85)
    · Frans-Nederlandse Maatschappij voor Biologische Produkten (č. 254)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost Sandoz uváděla na trh v Nizozemí různé potravinové výrobky dovážené ze Spolkové republiky Německo a Belgie, kde tyto výrobky byly legálně uváděny na trh. Výrobky obsahovaly vitamínové přísady, což bylo v rozporu s nizozemským právním řádem, který bez předchozího povolení odpovědného ministra zakazoval přidávání vitamínových přísad do určitých potravin a nápojů. Proti společnosti Sa
n
doz BV bylo zahájeno trestní řízení před senátem pro hospodářské trestné činy okresního soudu v Hertogenboschi (Arrondissementrechtbank). Soud si nebyl jist ohledně slučitelnosti nizozemských nařízení s článkem 30 a násl. Smlouvy EHS a prostřednictvím říz
e
ní o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy) předložil Soudnímu dvoru několik otázek týkajících se výkladu ustanovení Smlouvy EHS upravujících volný pohyb zboží.

Názor soudu a komentář:
První otázka se v zásadě týkala toho, zda a za jakých podmínek je v rozporu s ustanovením upravujícím volný pohyb zboží ruší národní nařízení, které zakazuje uvádět na trh potraviny s vitamínovými přísadami bez předchozího povolení ministra, když stejné potraviny jsou uváděny na trh v jiném členském státě. Článek

30 zakazuje kvantitativní omezení a opatření s rovnocenným účinkem. Podle precedentního rozhodnutí Soudního dvora je za opatření s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení třeba považovat obchodní nařízení členského státu, které je způsobilé přímo nebo

nepřímo, skutečně nebo potencionálně, omezit obchod uvnitř Společenství (
Dassonville
). Národní nařízení, o které v dané věci šlo, je jednoznačně způsobilé dosáhnout stejných účinků jako kvantitativní omezení dovozu ve smyslu ustanovení článku 30 Smlouvy EHS. Článek 36 stanoví, že zásada volného pohybu zboží není porušena zákazy nebo omezeními dovozu, pokud jsou tyto odůvodněny zájmem na ochraně lidského zdraví a pokud nevedou ke svévolné diskriminaci ani nejsou zastřeným omezením obchodu mezi členskými stá
t
y. Soudní dvůr se podrobně zabýval důvody opatření, o které v dané věci šlo, a došel k různým závěrům.
Za prvé prohlásil, že obsah vitamínů v potravinách je rozhodně pod kritickou hranicí škodlivosti, takže ani jejich nadměrná konzumace není z hlediska ochrany zdraví riziková. Toto riziko však stále existuje, neboť spotřebitelé konzumují další množství vitamínů v jiných potravinách, přičemž tuto konzumaci nelze monitorovat ani předvídat. Soud dále došel k závěru, že vitamínové přísady v potravinách obecně

spadají do kategorie potravinových přísad. Tato oblast již byla v rámci Společenství harmonizována, i když pouze v omezené míře. Analýza komunitární právní úpravy v této oblasti ukazuje, že použití potravinových přísad se omezuje na konkrétně stanovené lá
t
ky, přičemž členské státy mají určitý prostor k přijetí přísnějších nařízení. Soudní dvůr již ve svém rozhodnutí ve věci
Frans-Nederlandse Maatschappij voor Biologische Produkten
prohlásil, že v případě absence úplné harmonizace právní úpravy a jistoty v oblasti vědy se členské státy ve vztahu k předmětné oblasti samy mohou rozhodnout, do jaké míry chtějí chránit zdraví lidí. Tyto zásady se vztahují rovněž i na přísady jakými jsou vitamíny, které obecně nejsou škodlivé, avšak mohou mít škodlivé účinky, p
o
kud jsou užívány v nadměrné míře v souvislosti s kombinací potravin, kterou nelze předvídat a monitorovat. Z těchto důvodů není národní právní úprava, která požaduje k uvedení na trh výrobků s vitamínovými přísadami, které již byly uvedeny na trh v jiných

členských státech, předchozí schválení, s ohledem na komunitární úpravu neplatná. Nicméně zásada přiměřenosti vyžaduje omezení pravomoci členských států zakazovat dovozy takových výrobků pouze na opatření, která jsou nezbytná k dosažení legitimního cíle o
c
hrany zdraví. Z toho vyplývá, že členské státy, které využívají uvážení poskytnutého jim právem Společenství, musí stále dovoz výrobků s vitamínovými přísadami vždy povolit, pokud tyto přísady vyhovují skutečným potřebám, technickým nebo nutričním.
V rámc
i druhé otázky se národní soud dotazoval, zda právo Společenství vylučuje národní právní úpravu, která podmiňuje povolení uvádět výrobky na trh důkazem dovozce, že dovážené výrobky nejsou škodlivé. Soud na tuto otázku odpověděl záporně. Článek 36 Smlouvy
E
HS obsahuje výjimku ze zásady volného pohybu zboží a je třeba ji vykládat velmi úzce. Národní orgány skutečně mohou na dovozci požadovat, aby předložil veškeré dokumenty o složení výrobku, které má, a aby prokázal technickou nebo nutriční potřebu vitamíno
v
ých přísad. Národní orgány však před tím, než rozhodnou o vydání autorizace podle práva Společenství, musí zhodnotit všechny relevantní aspekty.
V případě třetí otázky chtěl národní soud vědět, zda je národní nařízení, podle kterého autorizace uvádět výrobky na trh závisí na důkazu dovozce, že zboží splňuje poptávku trhu, slučitelné s právem Společenství. Soudní dvůr opět odpověděl záporně. Soud zde došel k závěru, že takováto podmínka je sama o sobě opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením,

které je zakázáno článkem 30 Smlouvy EHS, přičemž se na něj výjimka obsažená v článku 36 Smlouvy nevztahuje. Jelikož “cílem zásady volného pohybu zboží je, aby zboží z různých členských států mělo přístupu na trhy, kde předtím nebyly k dispozici spotřebit
e
lům.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ALL COMMERCIAL RULES OF THE MEMBER STATES LIKELY TO IMPEDE DIRECTLY OR INDIRECTLY, ACTUALLY OR POTENTIALLY, INTRA-COMMUNITY TRADE ARE TO BE REGARDED AS MEASURES HAVING AN EFFECT EQUIVALENT TO QUANTITATIVE RESTRICTIONS. SUCH IS THE CASE OF NATIONAL RULES WHICH PROHIBIT WITHOUT PRIOR AUTHORIZATION THE MARKETING OF FOODSTUFFS LAWFULLY MARKETED IN ANOTHER MEMBER STATE TO WHICH VITAMINS HAVE BEEN ADDED.

2. IN VIEW OF THE UNCERTAINTIES INHERENT IN THE SCIENTIFIC ASSESSMENT OF THE HARMFULNESS OF VITAMINS, NATIONAL RULES PROHIBITING, WITHOUT PRIOR AUTHORIZATION, THE MARKETING OF FOODSTUFFS TO WHICH VITAMINS HAVE BEEN ADDED ARE JUSTIFIED ON PRINCIPLE WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 36 OF THE TREATY ON GROUNDS OF THE PROTECTION OF HUMAN HEALTH. NEVERTHELESS THE PRINCIPLE OF PROPORTIONALITY WHICH UNDERLIES THE LAST SENTENCE OF ARTICLE 36 OF THE TREATY REQUIRES THAT THE POWER OF THE MEMBER STATES TO PROHIBIT IMPORTS OF THE PRODUCTS IN QUESTION FROM OTHER MEMBER STATES SHOULD BE RESTRICTED TO WHAT IS NECESSARY TO ATTAIN THE LEGITIMATE AIM OF PROTECTING HEALTH. ACCORDINGLY, NATIONAL RULES PROVIDING FOR SUCH A PROHIBITION ARE JUSTIFIED ONLY IF AUTHORIZATIONS TO MARKET ARE GRANTED WHEN THEY ARE COMPATIBLE WITH THE NEED TO PROTECT HEALTH. ALTHOUGH IN VIEW OF THE PRESENT STAGE OF HARMONIZATION OF NATIONAL LAWS AT COMMUNITY LEVEL A WIDE DISCRETION MUST BE LEFT TO THE MEMBER STATES, THEY MUST, IN ORDER TO OBSERVE THE PRINCI
PLE OF PROPORTIONALITY, AUTHORIZE MARKETING WHEN THE ADDITION OF VITAMINS TO FOODSTUFFS MEETS A REAL NEED, ESPECIALLY A TECHNICAL OR NUTRITIONAL ONE.

3. COMMUNITY LAW DOES NOT PERMIT NATIONAL RULES WHICH SUBJECT AUTHORIZATION TO MARKET FOODSTUFFS LAWFULLY MARKETED IN ANOTHER MEMBER STATE TO WHICH VITAMINS HAVE BEEN ADDED TO PROOF BY THE IMPORTER THAT THE PRODUCT IN QUESTION IS NOT HARMFUL TO HEALTH, WITHOUT PREJUDICE TO THE RIGHT OF THE NATIONAL AUTHORITIES TO ASK THE IMPORTER TO SUBMIT ALL THE INFORMATION IN HIS POSSESSION NEEDED TO ASSESS THE FACTS.

4. COMMUNITY LAW DOES NOT PERMIT NATIONAL RULES WHICH SUBJECT AUTHORIZATION TO MARKET FOODSTUFFS LAWFULLY MARKETED IN ANOTHER MEMBER STATE TO WHICH VITAMINS HAVE BEEN ADDED TO PROOF BY THE IMPORTER THAT THE MARKETING OF THE PRODUCT IN QUESTION MEETS A MARKET DEMAND. THE SOLE FACT OF IMPOSING SUCH A CONDITION CONSTITUTES IN ITSELF A MEASURE HAVING AN EQUIVALENT EFFECT TO A QUANTITATIVE RESTRICTION PROHIBITED BY ARTICLE 30 WHICH CANNOT BE COVERED BY THE EXCEPTION IN ARTICLE 36. THE OBJECTIVE PURSUED BY THE PRINCIPLE OF FREE MOVEMENT OF GOODS IS PRECISELY TO ENSURE FOR PRODUCTS FROM THE VARIOUS MEMBER STATES ACCESS TO MARKETS ON WHICH THEY WERE NOT PREVIOUSLY REPRESENTED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):