Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61988J0145

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT (SIXTH CHAMBER) OF 23 NOVEMBER 1989. TORFAEN BOROUGH COUNCIL V B & Q PLC. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING : CWMBRAN MAGISTRATES' COURT - UNITED KINGDOM. FREE MOVEMENT OF GOODS - INTERPRETATION OF ARTICLES 30 AND 36 OF THE EEC TREATY - PROHIBITION OF SUNDAY TRADING. CASE 145/88.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1989 PAGES 3851

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E030

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ano

Fakta:

Názor soudu a komentář:

Shrnutí (Summary of the Judgment):
ARTICLE 30 OF THE TREATY MUST BE INTERPRETED AS MEANING THAT THE PROHIBITION WHICH IT LAYS DOWN DOES NOT APPLY TO NATIONAL RULES PROHIBITING RETAILERS FROM OPENING THEIR PREMISES ON SUNDAY WHERE THE RESTRICTIVE EFFECTS ON COMMUNITY TRADE WHICH MAY RESULT THEREFROM DO NOT EXCEED THE EFFECTS INTRINSIC TO RULES OF THAT KIND. SUCH RULES GOVERNING THE OPENING HOURS OF RETAIL PREMISES, APPLICABLE TO NATIONAL AND IMPORTED PRODUCTS ALIKE, PURSUE AN AIM JUSTIFIED WITH REGARD TO COMMUNITY LAW SINCE THEY REFLECT CERTAIN POLITICAL AND ECONOMIC CHOICES IN SO FAR AS THEIR PURPOSE IS TO ENSURE THAT WORKING AND NON-WORKING HOURS ARE SO ARRANGED AS TO ACCORD WITH NATIONAL OR REGIONAL SOCIO-CULTURAL CHARACTERISTICS AND SINCE THEY ARE NOT DESIGNED TO GOVERN THE PATTERNS OF TRADE BETWEEN MEMBER STATES.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Věc C-145/88

Torfaen Borough Council

proti

B Q plc

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce,
podaná Cwmbran Magistrates´ Court, Spojené království)

„Výklad článků 30 a 36 Smlouvy o EHS –
Zákaz vykonávání obchodní
činnosti v neděli“

Zpráva k jednání …………………………………………………………………………………. 3852
Stanovisko generálního advokáta Waltera Van Gervena
předložené dne 29. června 1989………………………………………………………….. ……...3865
Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. listopadu 1989…………………………… 3885

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Právní úprava zakazující otevření maloobchodů v neděli – Přípustnost – Podmínka
(Smlouva o EHS, článek 30)

Článek 30 Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že v něm uvedený zákaz nelze uplatnit na vnitrostátní právní úpravu, která maloobchodům zakazuje otevřít v neděli, pokud omezující účinky na obchod uvnitř Společenství, které z něj mohou případně vyplývat, nepřesahují rámec účinků odpovídajících právní úpravě tohoto druhu.

Právní úpravy, které upravují prodejní dobu maloobchodů použitelnou bez rozdílu jak na tuzemské i dovážené výrobky, sledují z hlediska práva Společenství odůvodněný cíl, neboť na jedné straně snahou zajistit rozložení pracovní doby a doby odpočinku v souladu s národními nebo regionálními společensko-kulturními zvláštnostmi jsou výrazem určité politické a ekonomické volby, a na druhé straně jejich cílem ovšem není upravovat toky obchodní výměny mezi členskými státy.

ZPRÁVA K JEDNÁNÍ
předložená ve věci C-145/88 Jednací jazyk: angličtina.

I – Skutkový stav a původní řízení

1. Cwmbran Magistrates´ Court se musí vyjádřit k žalobě podané Torfaen Borough Council (městská rada v Torfaenu), dále jen „Council“, která uvádí, že žalovaná, B Q plc, dále jen „B Q“, porušila články 47 a 59 United Kingdom Shops Act z roku 1950 tím, že v neděli otevřela zákazníkům své maloobchodní prodejny v Llantarnam Road, Cwmbran, Gwent a provozovala v nich jinou obchodní činnost, než jakou stanoví pátý dodatek Shops Act, čímž se vystavila pokutě až do maximální výše 1 000 GPB.

„B Q“, porušila články 47 a 59 United Kingdom Shops Act z roku 1950 tím, že v neděli otevřela zákazníkům své maloobchodní prodejny v Llantarnam Road, Cwmbran, Gwent, kde provozovala jinou obchodní činnost, než jakou stanoví pátý dodatek Shops Act, a vystavila se tak pokutě až do maximální výše 1 000 GBP.

2. Relevantní pasáže článku 47 a článku 59 Shops Act z roku 1950 jsou formulovány takto :

„Článek 47

Pokud tato část tohoto zákona nestanoví jinak, všechny obchody musí být v neděli pro zákazníky zavřeny s tím, že obchod smí obsluhovat zákazníky v neděli jen v rámci činností uvedených v pátém dodatku tohoto zákona.“

„Článek 59

Porušení zákona spojená s obchodní činností prováděnou v neděli

V případě jakéhokoli porušení kteréhokoli z výše uvedených ustanovení této části zákona bude provozovatel obchodu vystaven pokutě do maximální výše stupně 4 sazebníku.“

Jako odchylky z těchto ustanovení uvádí pátý dodatek výše uvedeného Shops Act z roku 1950 seznam zboží, kvůli jehož prodeji má obchod povoleno otevřít v neděli, jako například alkoholické nápoje, některé potraviny, tabák, noviny nebo jiné výrobky běžné spotřeby.

3. B Q patří k největším provozovatelům obchodních domů s potřebami pro kutily a zahrádkáře ve Spojeném království a v Evropě. Během své činnosti v letech 1987/1988 B Q nakoupila zboží z jiných členských států za více než 40 milionů GBP. To představuje přibližně 10 všech nákupů B Q od dodavatelů pro výkon této činnosti. Většina zboží prodaného v jejích obchodech není zboží, které by umožňovalo dovolávat se odchylek ze zákazu obchodní činnosti v neděli, stanovených v pátém dodatku Shops Act z roku 1950.

4. Ve sporu v původním řízení však B Q tvrdí, že dané porušení jí nemůže být vytýkáno vzhledem k tomu, že článek 30 Smlouvy o EHS má přímý účinek a v souvislosti s trestním řízením nikdo nemůže být odsouzen podle vnitrostátního zákona, který je neslučitelný s přímo použitelným ustanovením Společenství.

Článek 47 Shops Act z roku 1950 je prý opatřením s rovnocenným účinkem množstevním omezením dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS, protože zákaz provozování obchodních činností v neděli „by mohl ať přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, narušit obchod uvnitř Společenství.“ B Q zdůrazňuje obzvláště to, že pokud jde o její obchody, které byly dotčeny zákazem obchodních činností v neděli, tento zákaz snížil významným způsobem v absolutních číslech prodeje uskutečněné těmito obchody vzhledem k tomu, že značná část jejich zásob je dovážena přímo z členských států Společenství a že tento zákaz snížil také objem dovozů z těchto členských států.

B Q také uvádí, že toto porušení článku 30 Smlouvy o EHS nemůže být odůvodněno podle článku 36 Smlouvy o EHS. Neřadí se totiž do žádné ze skupin výjimek, které jsou jasně stanoveny a musí být vykládány velmi přesně. I kdyby mohlo být zařazeno do některé z těchto skupin, nevyhnulo by se zákazu, protože na to, aby mohlo být považováno za oprávněné, nesmí představovat prostředek svévolné diskriminace ani zastřené omezení obchodu mezi členskými státy. Článek 36 Smlouvy o EHS je také podřízen zásadě proporcionality v tom smyslu, že dané opatření nesmí omezit výměny víc, než je třeba pro ochranu dané zásady podle článku 36 Smlouvy o EHS. B Q tvrdí, že zákaz provozování obchodních činností v neděli nemůže být považován za rozumný vzhledem k mimořádným odchylkám, jaké vykazuje jeho použití i jeho účinky.

B Q také tvrdila, že článek 47 Shops Act nelze odůvodnit se zřetelem na zákaz, jenž stanoví článek 30 Smlouvy o EHS, který se odvolává na rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1979, Rewe, „Cassis de Dijon“ (120/78, Recueil s. 649). Na podporu zákazu provozování obchodních činností v neděli se nelze dovolávat žádné skupiny „naléhavých požadavků“ . V každém případě se zásada proporcionality uplatňuje stejně jak na tyto výjimky, tak na výjimky, které jsou uvedeny v článku 36 Smlouvy o EHS. B Q také uvádí, že Council musí předložit důkazy, aby odůvodnil daný zákaz buď na základě článku 36 Smlouvy o EHS, nebo na základě výjimek založených na „naléhavých požadavcích“.

5. Council popíral, že omezení obchodních činností provozovaných v neděli je opatřením s rovnocenným účinkem množstevním omezením, protože se uplatňuje jak na tuzemské výrobky, tak na výrobky dovezené a neznevýhodňuje dovozy. Odkazuje na rozsudky Soudního dvora ze dne 31. března 1982 (Blesgen, 75/81, Recueil s. 1211), ze dne 13. března 1984 (Prantl, 16/83, Recueil s. 1299) a ze dne 14. července 1981 (Oebel, 155/80, Recueil s. 1993), a na směrnici Komise 70/50 ze dne 22. prosince 1969 (Úř. věst. L 13, s. 29) o zrušení opatření, která mají rovnocenné účinky množstevním omezením dovozu, což podporuje tvrzení, že v případě nediskriminace nebyl porušen článek 30 Smlouvy o EHS. Uvádí také, že pokud neexistují společná pravidla pro uvádění výrobku na trh, přísluší členským státům, aby na vlastním území upravily veškeré otázky jeho uvádění na trh .

Council také uvedl, že omezení obchodních činností v neděli musejí být považována za oprávněná jakožto „naléhavé požadavky“, i podle článku 36 Smlouvy o EHS, z důvodů veřejné morálky, veřejného pořádku a ochrany zdraví a životů osob, a kromě toho tvrdí, že v daném případě se nelze dovolávat ani svévolné diskriminace, ani zastřeného omezení obchodu, ani jakéhokoli porušení zásady proporcionality.

6. Cwmbran Magistrates´ Court žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících předběžných otázkách :

„1) Pokud členský stát zakáže maloobchodům mít otevřeno v neděli za účelem prodeje zboží zákazníkům, s výjimkou určitého přesně stanoveného zboží, jehož prodej je povolen, a za předpokladu, že zákaz má v absolutních číslech za důsledek snížení objemu prodeje těchto obchodů, zejména pak zboží vyrobeného v jiných členských státech, představuje pak tím také objem dovozů z jiných členských států opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS?

2) V případě kladné odpovědi na první otázku ospravedlňuje tento zákaz některá z výjimek článku 30 Smlouvy o EHS, jež stanoví článek 36 Smlouvy o EHS nebo kterákoli jiná výjimka, kterou připouští právo Společenství?

3) Ovlivňuje odpověď na první nebo druhou otázku nějaký prvek, který by mohl proměnit dané opatření v prostředek svévolné diskriminace nebo v zastřené omezení obchodu mezi členskými státy nebo v opatření, které neodpovídá zásadě proporcionality nebo je v jiném směru neoprávněné?“

7. Předkládací usnesení bylo doručeno kanceláři Soudního dvora dne 24. května 1988.

8. Podle článku 20 protokolu o statutu Soudního dvora Evropských společenství byla předložena písemná vyjádření žalobcem v původním řízení, zastoupeným D. Robinsonem, Solicitor Torfaen Borough Council, žalovanou v původním řízení, zastoupenou D. Vaughanem, Queen´s Counsel, G. Barlingem, Barrister a A. Askhamem, Solicitor, Spojeným královstvím, zastoupeným S. J. Hayem, Treasury Solicitor, a Komisí Evropských společenství, zastoupenou Erikem L. Whitem, jako zmocněncem.

9. Na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta Soudní dvůr rozhodl zahájit ústní řízení bez předběžného šetření a postoupit věc šestému senátu.

II – Písemná vyjádření předložená Soudnímu dvoru

1. Council, žalobce v původním řízení, připomíná sporná ustanovení Shops Act z roku 1950 a jejich původ a tvrdí, že daná ustanovení zákona neporušují článek 30 Smlouvy o EHS. Domnívá se, že B Q neprokázala, že daná právní ustanovení vytvářejí množstevní omezení dovozů do celého Spojeného království.

Odkaz na snížení v absolutních číslech je prý nejednoznačný. Council tvrdí, že se netýká ničeho jiného než snížení objemu dovozu zboží z ostatních členských států, jež odpovídá snížení prodeje zboží, které zaznamenala B Q ve svém obchodě na Llantarnam Road, aniž by vzala v potaz kompenzující zvýšení objemu dovozů z jiných členských států, které by mohli zaznamenat jiní prodejci. Pokud B Q tvrdila, že se snížení v absolutních číslech týká celkového objemu dovozů zboží z jiných členských států, je to tvrzení nepodložené, protože Magistrates´ Court nebyl předložen žádný důkaz o důsledku, který by mohlo mít snížení dovozů B Q na strukturu dovozů do Spojeného království.

Je nemožné učinit jakoukoli prognózu nebo předpověď ohledně dopadu, jaký by mohlo mít – pokud by nějaký mělo – nedělní zavření obchodu B Q na úroveň dovozů do Spojeného království, a to jak zboží prodávaného B Q, tak zboží všeobecně.

Council tvrdí, že snížení objemu dovozů zboží z jiných členských států, jež vyplývá ze sníženého prodeje B Q zboží vyrobeného v jiných členských státech, není natolik dostatečným množstevním omezením dovozu, aby bylo v působnosti článku 30.

Tvrdí, že sporná zákonná ustanovení, jsou-li správně posouzena, nemohou být v žádném případě považována za „obchodní právní úpravu“. Nemají nic společného s obchodem jako takovým a spíše by spadala pod „policejní pravomoc“. To platí jak pro daná zákonná ustanovení, tak pro právní úpravu týkající se otevírací doby obchodů platnou v ostatních členských státech.

Proto, aby „policejní pravomoc“ nespadala do působnosti článku 30 Smlouvy o EHS, je třeba, aby se dané opatření používalo bez rozdílu jak na tuzemské výrobky, tak na výrobky dovezené z ostatních členských států.

Sporná ustanovení zákona se používají bez rozdílu jak na tuzemské výrobky, tak na výrobky dovezené. Neznevýhodňují dovezené výrobky oproti stejným nebo konkurenčním výrobkům tuzemským a nezvyšují cenu dovozů, ani je neznesnadňují, a zrovna tak nestanoví dovezeným výrobkům podmínky jiné nebo obtížnější ke splnění, nežli jsou podmínky stanovené pro tuzemské výrobky.

Pokud jde o zákaz provozování obchodních činností v neděli jako nutný pro splnění naléhavých požadavků, Council se domnívá, že ještě nebylo dosaženo stadia, kdy se stává povinností odůvodnit zákaz provozování obchodních činností v neděli jako nutný pro splnění naléhavých požadavků ve smyslu judikatury „Cassis de Dijon“. Pokud by ale na rozdíl od relevantní teze, kterou jakožto hlavní předložil Council, měl být zákaz provozování obchodních činností v neděli považován za porušení článku 30 Smlouvy o EHS, Council podpůrně uvádí, že tak tomu není, jelikož toto opatření je nezbytné k splnění naléhavých požadavků, které mají zlepšit pracovní podmínky, ochranu životní úrovně a zdraví zaměstnanců, jakož i ochranu veřejného zdraví. V této otázce se odvolává na judikaturu Soudního dvora.

Pro případ, že by v rozporu s argumentací, kterou v projednávané věci obhajuje Council, zákaz provozování obchodních činností v neděli představoval omezení dovozu neslučitelné s článkem 30 Smlouvy o EHS, Council na základě ustanovení článku 36 Smlouvy o EHS zdůrazňuje, že tento zákaz je ospravedlněn ochranou zdraví a života osob, veřejného pořádku a veřejné morálky. Velká část veřejnosti si přeje, aby neděle zůstala dnem odpočinku a projevuje se i výrazná tendence považovat provozování obchodní činnosti v neděli za nemorální. Kromě toho nepředstavuje prostředek svévolné diskriminace ani zastřené omezení obchodu mezi členskými státy, jelikož sporná ustanovení Shops Act se používají bez rozdílu na tuzemské výrobky i na dovozy.

Neporušuje ani zásadu proporcionality skutečnost, že se zákaz provozování obchodu v neděli neplatňuje ve Skotsku, má historické důvody. Navíc vzhledem k tomu, že je jasné, že v různých regionech jednoho členského státu převažují různé sociální, politické a hospodářské faktory, jak je tomu zejména v případě unitárního členského státu, jakým je Spojené království, kde jsou v platnosti různé právní systémy, je naprosto rozumné, aby v každém regionu tohoto členského státu převažovala jiná pravidla. Kdyby bylo jednotné používání zákazu slučitelné s článkem 30 Smlouvy o EHS, bylo by těžké si představit, jak by jej mohl nedostatek jednoty v jeho používání ve Spojeném království učinit neslučitelným.

Council proto navrhuje odpovědět na položené otázky takto :

„1. Pokud členský stát zakáže maloobchodům mít otevřeno v neděli za účelem prodeje zboží zákazníkům , s výjimkou určitého přesně stanoveného zboží, jehož prodej je povolen, a za předpokladu, že zákaz má v absolutních číslech za důsledek snížení objemu prodeje těchto obchodů zejména zboží vyrobeného v jiných členských státech, a a tím také objemu dovozů tohoto zboží z jiných členských států, tento zákaz nepředstavuje opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS.

2. Na tuto otázku není třeba odpovídat.

3. Odpověď na první otázku není ovlivněna ničím, co by poukazovalo na to, že dotčené opatření představuje prostředek svévolné diskriminace nebo zastřené omezení obchodu mezi členskými státy, nebo opatření nepřiměřené nebo jinak neopodstatněné.

V případě, že by na rozdíl od argumentů Councilu Soudní dvůr odpověděl kladně na první otázku, Council navrhuje, aby Soudní dvůr na druhou otázku odpověděl takto:

Zákaz je nicméně oprávněný buď proto, že je nutný pro splnění naléhavých požadavků, anebo na základě článku 36 Smlouvy o EHS

a na třetí otázku :

Odpověď na druhou otázku není ovlivněna ničím, co by poukazovalo na to, že dotčené opatření představuje prostředek svévolné diskriminace nebo zastřené omezení obchodu mezi členskými státy, nebo opatření nepřiměřené nebo jinak neodůvodněné“.

2. B Q, žalovaná v původním řízení, připomíná současný stav podniku, jeho politiku pokud jde o obchodní činnost v neděli a důsledky používání článku 47 Shops Act z roku 1950 na její obrat a na dovozy z ostatních členských států.

B Q tvrdí, že článek Shops Act z roku 1950 je neslučitelný s článkem 30 Smlouvy o EHS a nemůže být odůvodněn na základě článku 36 Smlouvy o EHS nebo na základě „rule of reason“, kterou osvětluje rozsudek ze dne 20. února 1979, výše uvedený „ Cassis de Dijon“. V důsledku přímého účinku článku 30 Smlouvy o EHS vyplývá z této neslučitelnosti, že v souvislosti s trestním řízením probíhajícím před vnitrostátním soudem nemůže být proti B Q zákonně vyneseno žádné odsouzení nebo trest založený na údajném porušení článku 47 Shops Act.

Dotčená vnitrostátní právní úprava v projednávané věci představuje opatření s rovnocenným účinkem množstevním omezením dovozů z jiných členských států odporující článku 30 Smlouvy o EHS, vzhledem k tomu, že zákaz provozování obchodních činností v neděli „by mohl ať přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, narušit obchod uvnitř Společenství“ podle rozsudku Soudního dvora ze dne 11. července 1974, Dassonville (8/74, Recueil s. 837).

Pokud jde o obchody B Q, které byly postiženy zákazem provozování obchodních činností v neděli, bylo jasně prokázáno a vnitrostátním soudem připuštěno, že zákaz snížil významným způsobem prodeje uskutečněné těmito obchody a protože významná část zásob je přímo dovážena z jiných členských států Společenství, skutečně snížil i objem dovozů z jiných členských států.

Klasické vymezení opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů, které Soudní dvůr vydal ve výše uvedeném rozsudku ze dne 11. července 1974, neobsahuje žádný údaj, který by naznačoval, že takové opatření je nutně charakterizováno diskriminací mezi dovozy a tuzemskými výrobky nebo ochranářským účinkem pro posledně uvedené. Jediným požadovaným prvkem je existence přímého nebo nepřímého, skutečného nebo potencionálního omezování obchodu uvnitř Společenství. Ve skutečnosti není v zásadě žádný důvod vyžadovat existenci diskriminačního účinku. Zrušení překážek v mezistátní výměně by nemělo záviset na příznivějším přístupu k tuzemské výrobě podobného zboží ani na její existenci. Požadavek tohoto druhu by velice omezil účinnost článku 30 Smlouvy o EHS.

B Q připomíná, že omezující opatření může být odůvodněno jako „naléhavý požadavek“ ve smyslu věci „Cassis de Dijon“ jen v případě, že se jedná o nediskriminační opatření. I když se tedy opatření omezující výměny může používat bez rozdílu, může nicméně porušovat článek 30 Smlouvy o EHS a tudíž musí být odůvodněno buď na základě článku 36 Smlouvy o EHS, anebo jako „naléhavý požadavek“.

Vzhledem k rozsudkům Soudního dvora v této věci je zjevné, že již není možné tvrdit, že nutným prvkem pro prokazování porušení článku 30 Smlouvy o EHS jsou diskriminace dovozů nebo skutečnost, že je zvýhodňována nebo chráněna tuzemská výroba.

B Q připomíná, že výjimky z volného pohybu zboží, který je základní zásadou práva Společenství, musejí být vykládány přesně. I když na první pohled některá výjimka zdánlivě spadá do některé ze skupin výjimek uvedených v článku 36 Smlouvy o EHS nebo může být považována za naléhavý požadavek, nemohla by být odůvodněna, pokud by nebyla rozumná.

Ve své stávající podobě nemůže být zákaz obchodních činností v neděli, jak jej stanoví Shops Act, odůvodněn ani na základě článku 36 Smlouvy o EHS, ani na základě „rule of reason“. Nespadá do žádné z kategorií naléhavých požadavků ani výjimek článku 36 Smlouvy o EHS. Navíc jak zákaz samotný, tak i možnosti jeho použití a jeho skutečné použití, nejsou rozumné a porušují zásadu proporcionality. Představuje zastřené omezení obchodu mezi členskými státy.

Jednu z nejzřejmějších anomálií této právní úpravy představuje skutečnost, že se nevztahuje na Skotsko, nebo jen nevýznamným způsobem. Skutečnost, že se nevztahuje na Skotsko, jakož i neexistence skutečného požadavku na jeho používání v této části Spojeného království, sama o sobě odsuzuje k neúspěchu jakýkoli pokus odůvodnit zákaz obchodních činností v neděli jako „naléhavý požadavek“ nebo jako spadající pod článek 36 Smlouvy o EHS, ať už je uváděný důvod jakýkoli.

Podle B Q vyvstaly vzhledem ke složitosti pravidel pro provozování obchodní činnosti v neděli četné spory ohledně jejich významu a dosahu. Je tedy nepředstavitelné, aby opatření zdiskreditované, zbytečné a nežádoucí, jako to, jež je předmětem sporu v projednávaném případě, bylo „nezbytné“ pro splnění jakéhokoli naléhavého požadavku nebo mohlo být odůvodněno na základě některé z výjimek uvedených v článku 36 Smlouvy o EHS, ať už je to kterákoli. Opatření zjevně neodpovídá kritériu rozumnosti ani proporcionality. Právo, a zejména pak trestní právo, by se nemělo vměšovat do naprosto neškodných lidských činností, pokud se tím nesleduje zákonný cíl. Z důvodů vysvětlených v těchto vyjádřeních, neexistuje žádný zájem ani kombinace zájmů, které by odůvodnily článek 47 Shops Act z roku 1950. Opatření tudíž nemůže být zachováno, představuje nezákonnou překážku dovozů a jako takové je zakázáno článkem 30 Smlouvy o EHS.

Ve světle těchto vyjádření B Q tvrdí, že na otázky položené vnitrostátním soudem je třeba odpovědět takto :

„Otázka 1

Pokud členský stát zakáže maloobchodům mít otevřeno v neděli za účelem prodeje zboží zákazníkům, s výjimkou určitého přesně stanoveného zboží, jehož prodej je povolen, a za předpokladu, že zákaz má v absolutních číslech za důsledek snížení objemu prodeje těchto obchodů zejména zboží vyrobeného v jiných členských státech, a tím také objemu dovozů tohoto zboží z jiných členských států, tento zákaz představuje opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS.

Otázky 2 a 3

Takové opatření jako to, které je popsáno v první otázce, nemůže být odůvodněno ani některou z výjimek článku 30 Smlouvy o EHS, které stanoví článek 36 Smlouvy o EHS, ani žádnou jinou výjimkou, kterou připouští právo Společenství, včetně výjimek kvalifikovaných jako „naléhavé požadavky“, pokud dané opatření vykazuje charakteristické znaky, pro které se jeví jako nepotřebné, nerozumné, nedodržující zásadu proporcionality a způsobilé představovat zastřené omezení obchodu uvnitř Společenství.“

3. Vláda Spojeného království předložila résumé právních předpisů týkajících se otevírací doby obchodů v ostatních členských státech. V této souvislosti uvádí, že právní předpisy každého členského státu se bezesporu vysvětlují rozdílnými společenskými a politickými podmínkami. Neexistence právní úpravy v jednom státě nutně neznamená, že obchodní činnost se v tomto státě běžně vykonává v neděli. Ačkoli mezi členskými státy neexistuje v rámci stanovených zákonných omezení jednotnost, je zajímavé si povšimnout, že ve Spojeném království, jakož i v určitém počtu jiných členských států, byl přijat systém všeobecného zákazu se skupinami výjimek a že téměř všechny členské státy upravují otevírací dobu obchodů nebo činnost zaměstnanců obchodů v neděli.

Domnívá se, že není prokázáno, že se vnitrostátní postup týká zboží dovezeného z jiných členských států. Tím, že žalovaná otevřela svůj obchod aa nabídla k prodeji veškeré zboží, které má na skladě, se nutně dopustila přestupku; a to ať sporné ustanovení odporuje či nikoli článku 30 Smlouvy o EHS, pokud se používá na zboží z dovozu. V důsledku toho je tato předběžná otázka zbytečná, přestože ovšem posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu. Za účelem vyhnutí se problémům s výkladem rozsudku Soudního dvora v případě, že by rozhodl, že článek 47 Shops Act odporuje článku 30 Smlouvy o EHS, Spojené království žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, že tomu tak je, jen pokud se toto ustanovení používá na výrobky dovezené z jiných členských států.

Vláda Spojeného království se domnívá, že nebylo prokázáno, že sporný předpis Shops Act z roku 1950 postihuje dovozy. Omezuje délku doby, po niž obchody mohou prodávat výrobky, ať už domácí nebo dovezené. To neznamená, že tento předpis omezuje celkový objem dovozů do Spojeného království, ať už se jedná o dovozy takového druhu výrobků, jež jsou prodávány žalovanou, nebo o dovozy všeobecně.

Vysvětluje, že nemá žádný zdroj informací, pokud jde o uváděný snižující účinek obratu žalované na strukturu dovozů do Spojeného království a že je nemožné s jistotou odhadnout, jaký účinek má nedělní uzavření obchodu žalované na úroveň dovozů zboží prodávaného žalovanou nebo na dovozy do Spojeného království všeobecně.

Vláda Spojeného království upozorňuje na rozdíly v číslech v případě jednotlivých obchodů. Čísla se vztahují na stejně dlouhé období ve všech případech (tři měsíce s otevírací dobou v neděli a tři měsíce s uzavřením v neděli). Nicméně je zde velký rozdíl mezi důsledky nedělního uzavření v jednotlivých případech, kdy se v jednom případě jedná o snížení obratu o 26,9 % a v jiném jen o 4,1 %. Mezi těmito krajními hodnotami je řada jiných čísel. Existují tedy pádné důvody domnívat se, že účinky nedělního uzavření konkrétního obchodu závisejí na místních podmínkách. Nejviditelnějším faktorem se jeví existence jiných obchodů, které prodávají podobné zboží.

Podotýká také, že se argumenty žalované zakládají na nepřesném výkladu judikatury Soudního dvora článku 30 Smlouvy o EHS. Tato judikatura rozlišovala jednak mezi opatřeními, která postihují určité dovážené výrobky, jednak opatřeními, která tak nečiní. Opatření první kategorie, v jejichž případě překážky dovozům nutně vyplývají z rozdílnosti odpovídajících předpisů v jednotlivých státech, podléhají požadavku na odůvodnění, který uložil Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku ze dne 20. února 1979. Soudní dvůr se domnívá, že opatření druhé kategorie porušují dovozy ve smyslu výše uvedeného rozsudku ze dne 11. července 1974, jen pokud jsou diskriminační nebo znevýhodňují dovozy oproti tuzemským výrobkům. Tak tomu není v případě tuzemských právních předpisů týkajících se takových oblastí jako pracovní doba nebo úpravy otevírací doby obchodů nebo skupin výrobků, které mohou být prodávány určitými obchody.

Podpůrně se vláda Spojeného království domnívá, že Shops Act by mohl být odůvodněn jakožto vyplývající z posuzovací pravomoci, jež přísluší členským státům v rámci „naléhavých požadavků“ nebo na základě článku 36 Smlouvy o EHS.

Nicméně v souladu s judikaturou Soudního dvora se za oprávněný právní předpis považuje předpis, pokud ve vztahu k právu Společenství sleduje odůvodněný cíl, není diskriminační nebo neznevýhodňuje dovozy, aniž by dotyčný členský stát musel Soudnímu dvoru předkládat podrobné odůvodnění každého ustanovení tohoto právního předpisu.

Pokud jde o argument, podle něhož je tento právní předpis prostředkem svévolné diskriminace nebo zastřeným omezením obchodu, vláda Spojeného království připomíná především, že diskriminační účinky tohoto právního předpisu nebyly zmíněny a tvrdí, že ani neexistují. Není ani zřejmé, z jakého důvodu by tento právní předpis mohl být považován za zastřené omezení obchodu.

Pokud jde o skutečnost, že se sporná právní úprava nepoužívá ve Skotsku, vláda Spojeného království se domnívá, že je těžko pochopitelné, proč by proto dané ustanovení mělo pozbýt odůvodnění. Vždyť jednotlivé části Spojeného království mají rozdílné dějiny, různé tradice a v určité míře jiné chování. A Skotsko má i jiný právní systém. Za těchto okolností je těžké pochopit, jak může neexistence odpovídající právní úpravy ve Skotsku zbavit anglické právní předpisy jejich odůvodnění.

Spojené království navrhuje odpovědět na otázky položené v předkládacím usnesení takto:

„1. Článek 30 Smlouvy o EHS nesmí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení, které zakazuje obchodům otevřít v neděli, vyjma prodeje určitého zboží, je opatřením s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů.

2. Na otázku 2 není třeba odpovídat.

3. Předkládací usnesení neodhaluje žádný prvek, z něhož by vyplývalo, že dané opatření představuje prostředek svévolné diskriminace nebo zastřené omezení obchodu mezi členskými státy nebo že nedodržuje zásadu proporcionality nebo je jinak neodůvodněné.“

4. Komise uvádí, že množstevní omezení dovozů mohou snižovat dovozy a tím zvýhodňovat tuzemskou výrobu. Připomíná, že účinek výše uvedených rozsudků Soudního dvora ze dne 11. července 1974, Dassonville, a ze dne 20. února 1979, „Cassis de Dijon“, byl ve vzájemném spojení vykládán tak, že to znamená, že všechna tuzemská opatření, která omezují nebo brání dovozům odporují článku 30 Smlouvy o EHS, pokud nemohou být odůvodněna naléhavým požadavkem ve smyslu rozsudku „Cassis de Dijon“ nebo některým z důvodů uvedených v článku 36 Smlouvy o EHS.

Analýza judikatury Soudního dvora týkající se použití článku 30 Smlouvy o EHS na opatření použitelná bez rozdílu navrhuje rozdělení těchto opatření do tří velkých kategorií. První, nejdůležitější, se skládá z opatření přijatých státy, která upravují podmínky, kterým musejí výrobky vyhovovat, aby byly připuštěny na trh. Druhá kategorie opatření použitelných bez rozdílu jsou ta, která zakazují dovoz a výrobu (nebo jednoduše uvádění na trh) některých výrobků. Třetí kategorie opatření použitelných bez rozdílu, která mohou snížit dovozy, je vymezena okolnostmi, za nichž zboží může být prodáváno nebo používáno. Zahrnuje opatření, která omezují místo, čas, způsob a osoby, které mohou zboží prodávat nebo používat (viz výše uvedené rozsudky ve věcech 155/80, Oebel, 75/81, Blesgen, a rozsudek ze dne 25. listopadu 1986, Forest, 148/85, Recueil s. 3449, 3470).

Omezení, která se vztahují na otevírací dobu obchodů, spadají bezpochyby do této třetí kategorie. Tato opatření nebrání dovozu nebo uvádění na trh zboží pocházejícího z jiných členských států. Vazba k dovozům je zde vzdálenější nežli v předchozích dvou kategoriích. Mohla by však snížit úroveň dovozů tím, že by omezila odbytiště nebo použití a tím poptávku po zboží.

První otázka, která podle Komise vyvstává, je zjistit, zda omezení dotčená v projednávaném případě mohou mít nějaký vliv na obchod mezi členskými státy.

Nic ve spisu předloženém Soudnímu dvoru neukazuje, že nedělní uzavření obchodů s potřebami pro zahrádkáře vede spotřebitele k tomu, aby definitivně upustili od nákupu zboží, které je tam možné zakoupit. Naopak se dá rozumně předpokládat, že se přizpůsobí situaci a podle ní si zorganizují své nákupy. I když budeme předpokládat, že spotřebitelé věnují méně peněz na zahrádkářské potřeby, pokud jsou nákupní střediska zavřená v neděli, než kdyby byla otevřená, tvrzení žalované, že utratí své peníze za projížďky lodí, návštěvy v restauraci, za kutilství a jiné volnočasové aktivity, se jeví jako pouhé domněnky.

Omezení otevírací doby obchodů, kritizované v projednávané věci, spadá do kategorie č. 3. Omezují pouze dobu, během níž může být některé zboží prodáváno. Kromě toho je dotčený účinek na obchod způsoben právě tímto samotným omezením a nikoli jakýmkoli rozdílem mezi anglickými právními předpisy a předpisy, jež se používají v jiných členských státech. Skutečnost, že v jiných členských státech obchody jsou nebo nejsou v neděli otevřené, nemá vztah k argumentaci žalované, podle níž jsou její prodeje dovezených výrobků sníženy v důsledku omezení, jehož dodržování se žalobce domáhá.

Komise má za to, že rozdíly mezi otevíracími dobami obchodů zdaleka nejsou důvodem snížení obchodu mezi členskými státy a mohou je zvyšovat více, než kdyby byly otevírací hodiny sladěny.

Komise se domnívá, že nevyvstává otázka, může-li být omezení otevírací doby v neděli, jak to stanoví Shops Act z roku 1950, odůvodněno naléhavým požadavkem nebo některým z důvodů uvedených v článku 36 Smlouvy o EHS, a to vzhledem k výše uvedené judikatuře Soudního dvora, nicméně ji v krátkosti zkoumá, aby rozbor byl úplný.

Připomíná, že odchylky ze základní zásady volného pohybu zboží jsou vykládány velice přesně. Vycházejí zejména ze zásady proporcionality, jakož i druhé věty článku 36 Smlouvy o EHS. Opatření nesmí tedy být omezující více než je nezbytně nutné k dosažení zákonného cíle a nesmí představovat zastřené omezení obchodu nebo svévolnou diskriminaci.

Komise se domnívá, že třemi důvody, pomocí kterých by bylo možné odůvodnit omezení otevírací doby v neděli buď na základě naléhavého požadavku, anebo podle odchylky týkající se veřejného pořádku podle článku 36 Smlouvy o EHS, by byla péče o to, aby zaměstnanci obchodů měli dostatek volného času, aby byl dodržován nedělní odpočinek (nebo tradiční britská neděle) a o to, aby byly dodržovány podmínky hospodářské soutěže.

Pokud jde o zaměstnance, Komise připomíná, že tohoto cíle by mohlo být dosaženo i méně omezujícím způsobem. V případě nedělního odpočinku Komise uvádí, že vzhledem k rozmanitosti odchylek je těžké určit, jaký cíl je sledován a ještě těžší se přesvědčit, zda jsou omezení rozumná nebo přiměřená zákonnému cíli. Pokud jde o hospodářskou soutěž, Komise uvádí, že stupeň používání se různí podle měst a podle typu obchodu, o který se jedná.

Kromě toho, ať je odůvodnění jakékoli, svévolná povaha řady stanovených odchylek zřejmě může vytvářet svévolnou diskriminaci ve smyslu druhé věty článku 36 Smlouvy o EHS. Proč má být přípustné v neděli prodávat příslušenství k letadlům, motorovým vozidlům a ke kolům a nikoli potřeby k zahradničení? Bylo by snad možné odůvodnit výjimku pro benzín a pro výrobky pro havarijní případy, nikoli však pro ryze estetické doplňky.

Z výše uvedených důvodů se Komise domnívá, že omezení prodejní doby v neděli uvedené v Shops Act z roku 1950, by bylo v právu Společenství těžko odůvodnitelné, pokud by toto odůvodnění bylo považováno za nezbytné. Nedomnívá se však, že to, že se daná omezení nepoužívají ve Skotsku, by bylo důvodem k tomu, aby byla považována za neoprávněná, jak to v daném případě navrhuje žalovaná. Naléhavé požadavky se mohou různit v jednotlivých částech členského státu, jako se různí v jednotlivých státech.

Komise navrhuje odpovědět na předběžné otázky takto :

„Článek 30 Smlouvy o EHS musí být vykládán v tom smyslu, že nezakazuje vnitrostátní ustanovení, které v jedné části území členského státu povyšuje na přestupek prodej některých kategorií výrobků v neděli.“

Díez de Velasco

Soudce zpravodaj

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestý senát)
ze dne 23. listopadu 1989

Ve věci C-145/88,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS podal Cwmbran Magistrates´ Court Spojeného království ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi

Torfaen Borough Council, na jedné straně,

B Q plc, dříve B Q (Retail) Limited, v Gwentu, na druhé straně,

o výkladu článků 30 a 36 Smlouvy o EHS,

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

ve složení C. N. Kakouris, předseda senátu, F. A. Schockweiler, T. Koopmans, G. F. Mancini a Díez de Velasco, soudci,

generální advokát: W. Van Gerven
vedoucí soudní kanceláře: D. Louterman, vrchní rada
Jednací jazyk : angličtina

s ohledem na vyjádření předložená:

- za žalobce v původním řízení D. Robinsonem, Solicitor Torfaen Borough Council,

- za žalovanou v původním řízení D. Vaughanem, Queen´s Counsel, G. Barling, Barrister,

a A. Askhamem, Solicitor,

- za Spojené království S. J. Hayem, Treasury Solicitor,

- za Komisi E. L. Whitem, členem jejího právního oddělení, jako zmocněncem,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání a po ústní části řízení konané dne 23. května 1989,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 29. června 1989,

vydává tento

Rozsudek

1 Usnesením ze dne 25. dubna 1988, došlým kanceláři Soudního dvora dne 24. května 1988, Cwmbran Magistrates´ Court Spojeného království položil podle článku 177 Smlouvy o EHS tři předběžné otázky o výkladu článků 30 a 36 Smlouvy o EHS s cílem posoudit slučitelnost těchto ustanovení vnitrostátní s právní úpravou, která zakazuje vykonávání obchodních činností v neděli.

2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci sporu mezi Torfaen Borough Council (městská rada v Torfaenu), dále jen „Council“, a podnikem B Q plc, dříve B Q (Retail) limited, dále jen „B Q“, který provozuje nákupní střediska pro kutily a zahrádkáře.

3 Council vytýká B Q, že tím, že v neděli otevřela své maloobchody za účelem jiných obchodních činností, než jaké stanoví pátý dodatek Shops Act, porušila články 47 a 59 United Kingdom Shops Act z roku 1950. B Q GBP se tak vystavila pokutě až do maximální výše 1 000 GBP.

4 Pátý dodatek Shops Act totiž vyjmenovává zboží, které může být na základě odchylky v obchodech v prodeji v neděli. Jedná se zejména o alkoholické nápoje, o některé potraviny, tabák, noviny a jiné zboží běžné spotřeby.

5 Před vnitrostátním soudem B Q tvrdila, že článek 47 Shops Act z roku 1950 je opatřením s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS, a že toto opatření je neoprávněné jak na základě článku 36 Smlouvy o EHS, tak na základě jakéhokoli „naléhavého požadavku“.

6 Council popíral, že omezení, které postihuje obchodní činnosti v neděli, je opatřením s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení, a to z toho důvodu, že se používá jak na tuzemské výrobky, tak na výrobky dovezené, a neznevýhodňuje dovozy.

7 Vnitrostátní soud zprvu v projednávaném případě konstatoval, že zákaz otevřít obchod v neděli snižuje celkový objem prodeje podniku, že přibližně 10 % zboží nabízeného dotyčným podnikem pochází z jiných členských států a že z toho musí vyplývat odpovídající snížení dovozů z jiných členských států.

8 Na základě těchto zjištění vnitrostátní soud dospěl k názoru, že spor vyvolává problémy ohledně výkladu práva Společenství. Položil proto Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

„1) Pokud členský stát zakáže maloobchodům mít otevřeno v neděli za účelem prodeje zboží zákazníkům, s výjimkou určitého přesně stanoveného zboží, jehož prodej je povolen, a za předpokladu, že zákaz má za následek snížení v absolutních číslech objemu zboží prodaného těmito obchody, zejména pak zboží vyrobeného v jiných členských státech, představuje pak objem dovozů z jiných členských států opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozů ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS?

9 Pro podrobnější popis skutkových okolností sporu v původním řízení, průběhu řízení a písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru se odkazuje na zprávu k jednání. Tyto údaje ze spisu jsou dále převzaty pouze v míře nezbytné pro úvahy Soudního dvora.

K první otázce

10 Svou první otázkou se vnitrostátní soud snaží zjistit, zda pojem opatření s rovnocenným účinkem množstevním omezením, ve smyslu článku 30 Smlouvy, zahrnuje také ustanovení zakazující maloobchodům otevřít v neděli, pokud by tento zákaz měl za následek snížení v absolutních číslech objemu prodejů těchto obchodů, včetně zejména zboží dovezeného z jiných členských států.

11 Na úvod je třeba konstatovat, že se vnitrostátní právní úprava zakazující maloobchodům otevřít v neděli používá bez rozdílu na výrobky z dovozu i tuzemské. Uvedení výrobků dovezených z jiných členských států na trh tedy není oproti tuzemským výrobkům ztíženo.

12 Je na místě dále připomenout, že v rozsudku ze dne 11. července 1985, Cinéthèque (spojené věci 60 a 61/84, Recueil s. 2605, 2618), Soudní dvůr rozhodl v souvislosti se zákazem pronájmu videokazet, použitelného bez rozdílu na výrobky tuzemské i z dovozu, že takový zákaz je slučitelný se zásadou volného pohybu zboží, kterou stanoví Smlouva, jen pokud případné narušení, jež způsobuje obchodu Společenství, nepřekročí rámec toho, co je nutné pro zajištění sledovaného cíle a že je tento cíl oprávněný vzhledem k právu Společenství.

13 Za těchto okolností je tedy třeba v případech, jako je tento, v první řadě posoudit, zda taková právní úprava sleduje cíl oprávněný ve vztahu k právu Společenství. V tomto ohledu se Soudní dvůr již v rozsudku ze dne 14. července 1981, Oebel (155/80, Recueil p. 1993) domníval, že vnitrostátní právní úprava týkající se pracovní doby, doby dodávky a prodeje v odvětví pekařství a cukrářství představuje zákonnou volbu hospodářské a společenské politiky v souladu s cíli obecného zájmu, které Smlouva sleduje.

14 Stejná úvaha se musí používat i v případě vnitrostátní právní úpravy v oblasti maloobchodního prodeje. Taková právní úprava skutečně představuje vyjádření určitých politických a hospodářských zájmů, neboť směřuje k zajištění rozvržení pracovní doby a doby na odpočinek, přizpůsobené vnitrostátním a regionálním společensko-kulturním zvláštnostem, jejichž posouzení v daném stavu práva Společenství přísluší, členským státům. Kromě toho není cílem takové právní úpravy řídit toky obchodu mezi těmito státy.

15 Za druhé je třeba ověřit, zda účinky takové vnitrostátní právní úpravy nepřekračují rámec toho, co je nutné pro dosažení sledovaného cíle. Jak uvádí článek 3 směrnice Komise 70/50, ze dne 22. prosince 1969 (Úř. věst. 1970, L 13, s. 29), vnitrostátní opatření, jimiž se řídí uvádění na trh výrobků, spadají do zákazu článku 30, pokud jejich omezující účinky v oblasti volného pohybu zboží překračují rámec účinků odpovídajících obchodní právní úpravě.

16 Pokud jde o to, zda účinky určitého vnitrostátního předpisu skutečně zůstávají v tomto rámci, spadá do posouzení skutkových okolností, které přísluší vnitrostátnímu soudu.

17 Je tedy třeba odpovědět na první otázku, že článek 30 Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že se jím stanovený zákaz nevztahuje na vnitrostátní právní úpravu, která zakazuje maloobchodům otevřít v neděli, pokud omezující účinky pro obchod uvnitř Společenství, které z něj mohou případně vyplývat, nepřekračují rámec účinků odpovídajících právní úpravě tohoto druhu.

K druhé a třetí otázce

18 Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou a třetí otázku.

K nákladům řízení

19 Výdaje vzniklé vládě Spojeného království a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů,

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

o otázkách, které mu předložil Cwmbran Magistrates´ Court Spojeného království usnesením ze dne 25. dubna 1988, rozhodl takto :

Článek 30 Smlouvy musí být vykládán v tom smyslu, že se jím stanovený zákaz nepoužívá na vnitrostátní právní úpravu, která zakazuje maloobchodům otevřít v neděli, pokud omezující účinky na obchod uvnitř Společenství, které z něj mohou případně vyplývat, nepřesahují rámec účinků odpovídajících právní úpravě tohoto druhu.

Kakouris Schockweiler

Koopmans Mancini Díez de Velasco

Vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. listopadu 1989.

Vedoucí soudní kanceláře Předseda šestého senátu
J.-G. Giraud C. N. Kakouris

_____________________________________________________________________________