Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 :
Databáze judikatury
ă
Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR
- určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů
Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
Název:
Title:
Rozsudek ESD z 25. října 1983
Věc 107/82
Allgemeine Elektrizitäts-Gesellschaft AEG-Telefunken AG v. Komise Evropských společenství
Žaloba na neplatnost
[1983] SbSD 3151
”AEG”
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
-Věc 26/76,
Metro v Commission
[1977] SbSD 1875
-Věc 48/69,
International Chemical Industries
[1972] SbSD 619
-Věc 19/77,
Miller
[1978] SbSD 131
Plný text:
Fulltext:
Ne
Fakta:
AEG výrobce spotřební elektroniky notifikoval Komisi svůj selektivní distribuční systém pro výrobky nesoucí jeho obchodní značku Telefunken. Komise v roce 1976 informovala AEG, že proti tomuto systému nemá z hlediska čl. 85(1) Smlouvy ES námitky. Po čase však Komise obdržela stížnosti ohledně aplikace tohoto systému, a poté co uskutečnila prohlídky v prostorách poboček AEG zahájila řízení podle čl. 9(3) nařízení 17/62. 6 ledna 1982 přijala Komise rozhodnutí č. 82/267/ES, kterým konstatovala, že AEG porušila čl. 85(1) tím, že nenáležitě aplikovala svůj selektivní distribuční systém, a kterým Komise uložila AEG pokutu ve výši jednoho milionu ECU. AEG podala k ESD žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí Komise.
Názor soudu a komentář:
AEG tvrdila za a), že postup vedoucí k vydání rozhodnutí byl vadný, za b) že podmínky pro aplikaci čl. 85(1) nebyly dány, za c) že důvody o které se opíralo rozhodnutí Komise byly nepodložené.
Soud nejprve poznamenal, že Komise nemusela zkoumat všechny dokumenty týkající se prošetřovaného selektivního systému, nýbrž pouze ty dokumenty, které se vztahovaly k nenáležité aplikaci tohoto systému. Podobně při prošetřování tohoto systému, Komise se nemusela zabývat těmi případy, které nepředstavovaly žádné porušení. Soud nicméně shledal, že Komise porušila práva obhajoby během administrativní fáze řízení tím, že se opírala o důkazy, které z důvodu obchodního tajemství nebyly poskytnuty společnosti AEG. Práva obhajoby byla také porušena tím, že se Komise opírala o dokumenty, které nebyly uvedeny v obvinění Komise, čímž vznikl u AEG dojem, že tyto dokumenty nemají význam. Jelikož však se tato porušení týkala pouze určitých individuálních případů nenáležitého chování AEG, mohou vést pouze k vyloučení dotyčných dokumentů jako důkazů, nikoliv však k zneplatnění řízení jako celku.
Soud dále posuzoval, zda byly splněny podmínky pro aplikaci čl. 85(1). Soud uvedl, že selektivní distribuční systémy jsou v souladu s čl. 85(1), pokud mají za svůj účel zlepšit soutěž. Aby bylo zajištěno, že takovéto systémy tento účel splňují, musí být distributoři vybíráni na základě objektivních kritérií (věc 26/76, Metro v. Komise). Rozhodnutí AEG odmítající z důvodu udržení vysoké úrovně cen distributory, kteří splňují kvalitativní kritéria, nepředstavují jednostranné chování ze strany AEG nýbrž jsou součástí smluvních vztahů mezi AEG a distributory. Jsou proto zakázána článkem 85(1), který se vztahuje na dohody mezi podniky. Odmítání distributorů, kteří splňují kvalitativní kriteria je proto důkazem o protiprávní aplikaci selektivního distribučního systému, jestliže počet takovýchto rozhodnutí nasvědčuje, že k takovémuto odmítání dochází na systematické bázi.
Soud odlišil okolnosti současného případu od okolností ve věci Metro, kde nebylo dáno žádné chování zaměřené na zabránění přijetí do distribučního systému těch obchodníků, kteří nebyly ochotni účtovat určité ceny. Jelikož AEG měl možnost nepřipustit do své selektivní distribuční sítě distributory, kteří nebyly sto poskytovat odborné služby měl k dispozici veškeré prostředky k zajištění efektivní aplikace svého systému. Soud tudíž stanovil, že existence cenového závazku představuje podmínku, která je zřejmě cizí selektivnímu distribučnímu systému. Soud poté stanovil, že ačkoliv to byly dceřinné společnosti AEG, které porušily článek 85(1), toto porušení může být připisováno mateřské společnosti, jelikož dceřinné společnosti nerozhodovaly nezávisle (věc 48/69, ICI).
Poté se Soud zabýval tvrzením AEG, že námitky Komise vůči aplikaci selektivního distribučního systému byly nepodložené. Soud shledal, že z dokumentů, o které se opírala Komise jasně vyplývá, že AEG je toho názoru, že udržování vysoké ziskové marže bylo nezbytné pro přežití specializovaného obchodu. Podle Soudu však tento názor nemůže být slučitelný se správnou aplikací dotčeného selektivního distribučního systému, jelikož udržování minimální ziskové marže pro distributory nemůže být jedním z cílů sledovaných tímto systémem. Rozsudek ve věci Metro pouze povoluje omezení cenové soutěže v míře, která je nezbytná k zajištění soutěže, a to na takové úrovni služeb, která je poskytovaná specializovanými obchody. Jelikož i diskontní obchody mohou být schopny poskytovat služby na takové úrovni, Soud dospěl k závěru, že výrobce nemůže automaticky předpokládat, že určité formy distribuce nemohou splňovat podmínky specializovaného obchodu, a proto že by výrobce měl prověřovat, zda kandidáti na přijetí do selektivního distribučního systému splňují podmínky specializovaného obchodu.
Soud konečně posuzoval, zda by AEG měla platit úroky z prodlení z uložené pokuty. Soud stanovil, že vzhledem k tomu, že by zde mohla být značná výhoda pro podnik, který odkládá placení, jsou úroky z prodlení odůvodněné, a to ke kompenzaci takovéto výhody. Přijmout názor, že úroky z prodlení nejsou přípustné by mohlo povzbudit podniky k tomu, aby podávaly zcela nepodložené žaloby, pouze za účelem odložení placení pokut. Soud rovněž shledal, že stejná zásada vyplývá z čl. 86(2) Jednacího řádu Soudu, a že tudíž, AEG je povinna platit úroky z prodlení.
Shrnutí (Summary of the Judgment):
Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
