Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61982J0216

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 27 SEPTEMBER 1983. UNIVERSITAET HAMBURG V HAUPTZOLLAMT HAMBURG-KEHRWIEDER. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE FINANZGERICHT HAMBURG. COMMON CUSTOMS TARIFF - TAX ON SCIENTIFIC EQUIPMENT - EQUIVALENT SCIENTIFIC VALUE. CASE 216/82.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1983 PAGES 2771 - 2790

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;CUSTOMS UNION;COMMON CUSTOMS TARIFF;

	Související předpisy: Corresponding acts:		378D0851;157E177;375R3195

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ano

Fakta:

Názor soudu a komentář:

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE PERSON OR PERSONS CONCERNED BY A DECISION ADOPTED BY THE COMMISSION PURSUANT TO ARTICLE 4 (6) OF REGULATION NO 3195/75 REFUSING TO ALLOW THE IMPORTATION OF A SCIENTIFIC INSTRUMENT OR APPARATUS FREE OF CUSTOMS DUTIES WHO HAVE NOT BROUGHT AN ACTION UNDER THE SECOND PARAGRAPH OF ARTICLE 173 OF THE TREATY AGAINST THAT DECISION MAY PLEAD THE ILLEGALITY OF SUCH A DECISION BEFORE THE NATIONAL COURT IN PROCEEDINGS AGAINST THE FIXING OF CUSTOMS DUTY BY THE COMPETENT NATIONAL AUTHORITIES AND THE QUESTION OF THE VALIDITY OF THE DECISION AT ISSUE MAY THEREFORE BE REFERRED TO THE COURT IN PROCEEDINGS FOR A PRELIMINARY RULING. THE NATIONAL AUTHORITY' S REFUSAL, BASED ON THE COMMISSION' S DECISION, TO GRANT THE APPLICANT DUTY-FREE ADMISSION IS IN FACT THE ONLY MEASURE WHICH IS DIRECTLY ADDRESSED TO IT, OF WHICH IT HAS NECESSARILY BEEN INFORMED IN GOOD TIME AND WHICH THE APPLICANT MAY CHALLENGE IN THE COURTS WITHOUT ENCOUNTERING ANY DIFFICULTY IN DEMONSTRATING ITS INTEREST IN BRINGING PROCEEDINGS. ACCORDING TO A GENER
AL PRINCIPLE OF LAW WHICH FINDS ITS EXPRESSION IN ARTICLE 184 OF THE EEC TREATY, IN PROCEEDINGS BROUGHT UNDER NATIONAL LAW AGAINST THE REJECTION OF HIS APPLICATION THE APPLICANT MUST BE ABLE TO PLEAD THE ILLEGALITY OF THE COMMISSION' S DECISION.

2.GIVEN THE TECHNICAL CHARACTER OF THE EXAMINATION CARRIED OUT UNDER ARTICLE 4 OF REGULATION NO 3195/75 BY EXPERTS FROM ALL THE MEMBER STATES MEETING IN THE COMMITTEE ON DUTY-FREE ARRANGEMENTS AND HAVING AS ITS OBJECT THE ADMISSION FREE OF CUSTOMS DUTIES OF A SCIENTIFIC INSTRUMENT OR APPARATUS, THE COURT CANNOT, SAVE IN THE EVENT OF MANIFEST ERROR OF FACT OR LAW OR MISUSE OF POWER, FIND FAULT WITH THE CONTENTS OF A DECISION WHICH THE COMMISSION HAS ADOPTED IN CONFORMITY WITH THAT COMMITTEE' S OPINION.

3.FOR THE PURPOSES OF THE ADMISSION OF A SCIENTIFIC INSTRUMENT OR APPARATUS FREE OF CUSTOMS DUTIES THE QUESTION WHETHER THE INSTRUMENT IN QUESTION AND OTHER SIMILAR INSTRUMENTS MADE IN THE COMMUNITY ARE EQUIVALENT MUST NOT BE DECIDED SOLELY ON THE BASIS OF THE TECHNICAL SPECIFICATIONS WHICH THE USER DESCRIBED IN HIS APPLICATION AS BEING NECESSARY FOR HIS RESEARCH BUT PRIMARILY ON THE BASIS OF AN OBJECTIVE ASSESSMENT OF THEIR CAPACITY TO CARRY OUT THE EXPERIMENTS FOR WHICH THE USER INTENDED TO USE THE IMPORTED INSTRUMENT.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1983, Universität Hamburg proti Hauptzollamt Hamburg-Kehrwieder, C-216/82, Recueil 1983, s. 2771

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Finanzgericht Hamburg – Německo. Společný celní sazebník – osvobození od cla pro vědecké přístroje – rovnocenná vědecká hodnota.

Předmět:

O výkladu článků 173 a 177 Smlouvy o EHS, nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku a nařízení Komise (EHS) č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1798/75.

Skutkové okolnosti:

Skutkové okolnosti, průběh řízení a vyjádření předložená podle článku 20 Protokolu o statutu Soudního dvora Evropského hospodářského společenství lze shrnout takto:

I ─ Právní rámec

Původní řízení se týká přiznání osvobození od cla pro určitý vědecký přístroj dovezený do Společenství. Právní základ pro dovoz vědeckých přístrojů bez cla tvoří nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku (Úř.věst. L 184, s. 1) (pozměněné nařízením č. 1027/79 ze dne 8. května 1979, Úř. věst. L 134, s. 1) a nařízení Komise (EHS) č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1798/75, (Úř. věst. L 316, s. 17) (pozměněné nařízením č. 1324/76 ze dne 8. června 1976, Úř. věst. L 149, s. 7, a později nahrazené nařízením č. 2784/79 ze dne 12. prosince 1979, Úř. věst. L 318, s. 32).

Účelem těchto nařízení je zajistit provádění Florentské dohody, vypracované v rámci Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO), Společenstvím.

Podle článku 1 této dohody, která vstoupila v platnost v roce 1952,

„Smluvní státy se zavazují, že nebudou uvalovat cla ani jiné dávky na dovoz nebo v souvislosti s dovozem:
…

b) … vědeckých … materiálů uvedených v přílohách … D …“.

Příloha D této dohody obsahovala, s určitými výhradami, „vědecké nástroje nebo přístroje, zamýšlené výlučně pro vzdělávací účely nebo čistě vědecký výzkum“.

Za účelem usnadnění volné výměny myšlenek a vědeckého výzkumu ve Společenství Rada umožnila prostřednictvím nařízení č. 1798/75 dovážet do Společenství s osvobozením od cel společného celního sazebníku určité vzdělávací, vědecké a kulturní materiály. Článek 1 nařízení č. 1798/75 stanoví, že určitým materiálům má být přiznáno osvobození od cel společného celního sazebníku bez ohledu na jejich zamýšlené použití, zatímco článek 2 téhož nařízení stanoví, že druhá kategorie materiálů musí být určena buď pro určitá veřejná nebo veřejně prospěšná zařízení nebo organizace nebo pro určitá jiná schválená zařízení nebo organizace. Ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75 stanoví, že třetí kategorii, kategorii vědeckých nástrojů a přístrojů nezahrnutých do článku 2 a dovážených výlučně pro vzdělávací účely nebo čistě vědecký výzkum, může být přiznáno osvobození od cla za předpokladu, že:

„a) jsou určeny:

buď pro veřejná nebo veřejně prospěšná zařízení, jejichž hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum, včetně útvarů veřejných nebo veřejně prospěšných zařízení, jejichž hlavní činností je vzdělávání nebo vědecký výzkum,

nebo pro soukromá vědecká nebo vzdělávací zařízení, kterým příslušné orgány členských států povolily přijímat tyto předměty s osvobozením od cla,

a za předpokladu, že

b) ve Společenství v současnosti nejsou vyráběny nástroje nebo přístroje rovnocenné vědecké hodnoty“.

Vědecká rovnocennost musí být posouzena v souladu s druhou odrážkou čl. 3 odst. 3 nařízení č. 1798/75

„srovnáním parametrů a specifikací nástroje nebo přístroje, jenž je předmětem žádosti o osvobození podle článku 4, a parametrů a specifikací odpovídajícího nástroje nebo přístroje vyráběného ve Společenství za účelem zjištění, zda lze nástroj nebo přístroj vyráběný ve Společenství použít ke stejným vědeckým účelům, jako jsou ty, ke kterým lze použít nástroj či přístroj, jenž je předmětem žádosti o osvobození, a zda může poskytovat srovnatelné služby jako tento nástroj nebo přístroj“.

Aby zařízení nebo organizace získalo osvobození od dovozního cla podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75, musí podat u příslušného orgánu žádost v souladu s článkem 3 nařízení č. 3195/75 obsahující mimo jiné následující údaje:

„ …

c) zamýšlené místo určení nástroje nebo přístroje a způsob, jakým bude použit.

…

g) název nebo obchodní firmu a adresu podniku nebo podniků ve Společenství, u nichž byla poptávána dodávka nástroje nebo přístroje vědecké hodnoty rovnocenné tomu, u kterého je uplatňován nárok na osvobození od dovozního cla, výsledek těchto poptávek a případně i odůvodnění, proč není pro zamýšlenou specifickou výzkumnou práci vhodný nástroj nebo přístroj dostupný ve Společenství.

K žádosti je třeba připojit podklady poskytující veškeré věcné informace o parametrech a technických specifikacích nástroje nebo přístroje.“

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 3195/75 příslušný vnitrostátní orgán přímo rozhoduje o žádostech ve všech případech, kdy může s ohledem na informace, které má k dispozici, a popřípadě po konzultaci s příslušnými obchodními kruhy posoudit, zda jsou v současnosti ve Společenství vyráběny nástroje nebo přístroje rovnocenné vědecké hodnoty. V opačném případě musí být žádost o osvobození od cla postoupena Komisi, která si vyžádá stanoviska členských států a v případě nepříznivé odpovědi uvědomí odbornou skupinu, aby mohla záležitost posoudit.

Prokáže-li posouzení Komise, že ve Společenství je vyráběn rovnocenný přístroj, přijme Komise rozhodnutí, kterým určí, že podmínky pro osvobození dotyčného přístroje od dovozního cla nejsou splněny. V opačném případě přijme rozhodnutí, kterým určí, že uvedené podmínky jsou splněny. Rozhodnutí Komise musí být oznámeno všem členským státům do dvou týdnů.

II ─ SkutkovÚ okolnosti a °ÝzenÝ podle vnitrostßtnÝho prßva

Žalobkyně v původním řízení, univerzita v Hamburku (dále jen „žalobkyně“), dovezla v srpnu roku 1976 do Spolkové republiky Německo elektronický zkušební a měřicí přístroj zvaný „Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer“, pocházející ze Spojených států.

V celním prohlášení ze dne 15. srpna 1976 žalobkyně popsala výzkumný projekt takto: „Měření radioaktivity v tkáních a tělních tekutinách laboratorních zvířat v rámci experimentálního anatomického výzkumu pro zjištění a vyčíslení chemických metabolických procesů u savců“.

Pokud jde o vědeckou, vzdělávací nebo výchovnou hodnotu přístroje, žalobkyně udala tento popis: „Zjišťování metabolických látek v organismu s přesností na pikomoly po podání radioaktivních prvků určováním a měřením radioaktivního rozpadu radioaktivních prvků, vynásobení radioaktivních rozpadů fotoelektrickými impulsy“.

Zboží bylo nejprve celně odbaveno a bezcelně uvedeno do oběhu, ale oznámením o opraveném výměru ze dne 16. srpna 1977 příslušný celní úřad vyměřil clo ve výši 5.698,38 DM na základě toho, že ve Společenství byly vyráběny přístroje rovnocenné vědecké hodnoty.

Proti tomuto výměru podala žalobkyně stížnost založenou na znaleckém posudku profesora Garwega z univerzity v Hamburku. Ve své zprávě ze dne 13. října 1977 profesor Garweg v devíti bodech analyzoval požadované možnosti dotčeného přístroje.

Celní orgány předaly otázku osvobození Komisi, která ji předložila členským státům. Nizozemské království a Francouzská republika se vyjádřily nepříznivě a přiložily ke svým stanoviskům dokumentaci o přístrojích vyráběných ve Společenství, které považovaly za přístroje rovnocenné vědecké hodnoty, jakož i vyjádření a porovnání mezi těmito přístroji a přístrojem, který žalobkyně dovezla.

Shrnutí zápisu ze schůze Výboru pro osvobození od cla, kterému Komise záležitost postoupila, obsahuje následující informaci:

„5. Spis 015/78: ‘Tri-Carb Liquid Scintillation Spectrometer (kapalinový scintilační spektrometr Tri-Carb), model 2425’.

5.1 Pro přístroj, o který jde ve spisu 015/78, Německo odmítlo přiznat osvobození od cla …, avšak uživatel podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek.

5.2 Francouzská delegace oznamuje, že společnost Intertechnique

…

vyrábí rovnocenné přístroje. Tato delegace zdůrazňuje, že společnost Intertechnique předložila nenapadnutelné argumenty ohledně rovnocenné hodnoty svých přístrojů.

5.3 Nizozemská delegace sděluje, že existují následující přístroje rovnocenné hodnoty:

‘ISOCAP 300’ společnosti Searle a

‘PW 4540’ společnosti Philips

…

5.4 Německá delegace oznamuje, že uživatelé popírají rovnocennou hodnotu nizozemských přístrojů.

5.5 Závěr:

Druh rozhodnutí, které má být přijato:

─ UznßnÝ výdeckÚho charakteru

─ RozhodnutÝ à (bez osvobozenÝ od cla z d¨vodu v²roby ve SpoleÞenstvÝ. Toto vylouÞenÝ se zaklßdß zejmÚna na p°ÝstrojÝch spoleÞnosti Intertechnique)ô.

V důsledku toho Komise ve svém rozhodnutí 78/851/EHS ze dne 5. října 1978 (Úř. věst. L 293, s. 30) určeném členským státům prohlásila, že podmínky pro osvobození dovezeného zboží od cla nebyly splněny. Rozhodující body odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádějí:

„…

vzhledem k tomu, že rozhodnutím ze dne 23. května 1977 Komise nepřiznala osvobození od cel společného celního sazebníku pro vědecký přístroj zvaný ‘Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer’ s dálnopisem, z důvodu, že ve Společenství byl vyráběn přístroj rovnocenné vědecké hodnoty, který lze použít stejným způsobem;

…

… vzhledem k tomu, že … německá vláda požádala Komisi, aby zahájila postup uvedený v čl. 4 odst. 3 a 7 nařízení (EHS) č. 3195/75 s cílem stanovit, zda je v současnosti a v souladu s rozhodnutím ze dne 23. května 1977 ve Společenství vyráběn přístroj vědecké hodnoty rovnocenné přístroji zvanému ‘Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer’, s ohledem na zvláštní užití spočívající v měření radioaktivity v tkáních a tělních tekutinách laboratorních zvířat v rámci experimentálního anatomického výzkumu.

…

vzhledem k tomu, že na základě informací získaných od členských států jsou v současnosti ve Společenství vyráběny přístroje s vědeckou hodnotou rovnocennou jmenovanému přístroji, které lze použít ke stejnému účelu.“

Nakonec byla rozhodnutím Hauptzollamt Hamburg-Kehrwieder ze dne 7. května 1979 stížnost žalobkyně zamítnuta jako neopodstatněná.

Žalobkyně poté podala k Finanzgericht Hamburg žalobu proti tomuto rozhodnutí, v níž uplatňovala, že nizozemské a francouzské přístroje uvedené v ověřovacím postupu týkajícím se osvobození, jmenovitě ISOCAP 300 společnosti G. D. Searle Nederland, PW 4540 společnosti Philips z Eindhovenu a SL 4000 společnosti Intertechnique v Plaisir (Francie), nejsou rovnocenné. Výzkumný program nelze s takovými přístroji provádět. Žalobkyně pochybuje, zda Komise ve svém rozhodnutí dostatečně zohlednila všechny probíhající výzkumy. Zdůrazňuje, že rozhodnutí obsahuje jen obecný popis možností použití přístroje a že Komise neuvedla podrobnější důvody.

S odvoláním na rozhodnutí Komise Hauptzollamt upozorňuje, že jelikož rozhodnutí bylo určeno všem členským státům, bylo závazné rovněž pro správu, a že Hauptzollamt tedy neměl pravomoc ověřovat si, zda bylo opodstatněné.

Finanzgericht požádal o stanoviska dvou znalců, aby mohl porovnat dovezené přístroje s přístroji vyrobenými ve Společenství.

V prvním znaleckém posudku ze dne 23. dubna 1980 profesor H. C. Heinrich z univerzity v Hamburku uvedl, že:

„Znalecký posudek, o který jsem byl požádán, nemůže odpovědět jednoduchým ‘ano’ nebo ‘ne’ na otázku, ‘zda jsou na území Evropského společenství vyráběny kapalinové scintilační spektrometry podobné kvality, zejména pokud jde o výkonnost, fungování a používání, jako je přístroj Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer dovezený ze Spojených států´.

Vědecká hodnota konkrétního přístroje pro měření radiace (v tomto případě kapalinového scintilačního spektrometru) závisí na údajích o výkonu (specifikacích) jednotlivého typu přístroje a cíli zvláštního použití sledovaném vědcem, jenž tento přístroj používá.

(…) Přístroje společnosti Packard (…) stanovily od roku 1954 standard pro výkon, jehož lze dosáhnout za daného stavu techniky, a tím i měřítko pro vědeckou hodnotu tohoto principu měření.

Četní napodobitelé vyrábějící kapalinové scintilační spektrometry zpravidla nedosáhli, zhruba od roku 1960, srovnatelné vědecké hodnoty pro své přístroje. Proto si například téměř všichni vědci v univerzitní nemocnici Eppendorf nezávisle na sobě zvolili Packard Tri-Carb. (…)

Jedním z podstatných důvodů, proč nebyly zakoupeny nebo používány přístroje ISOCAP 300 a PW 4540, byla jejich nižší vědecká hodnota a špatná pověst několika instalovaných přístrojů těchto dvou typů, co se týká dosažitelných specifikací, a absence vhodné místní servisní organizace.

Náš institut se mohl konkrétně přesvědčit o nízké vědecké hodnotě přístroje LSS-ISOCAP 300 společnosti Searle při příležitosti zkušebního provozu na počátku roku 1975. Měřící testy, které provedl Dr. Eckstein, přinesly nepřijatelné množství nevyužitelných výsledků a nereprodukovatelnou statistiku výpočtů. (…)

Zaručené a konečné posouzení vědecké hodnoty dotyčných přístrojů Packard Tri-Carb, model 2425, Searle ISOCAP 300 a Philips PW 4540 je možné pouze tehdy, pokud uživatel měří typické vzorky, označené 3H a 14C, vznikající v rámci dané vědecké aplikace, kterou se zabývá, za použití optimálního nastavení energetického kanálu na všech přístrojích a jestliže vypočítá běžné hodnoty výkonu. Toto přímé porovnání potom spolehlivě ukáže, zda výše uvedené přístroje mají stejnou vědeckou hodnotu a zda mohou být použity ke stejnému účelu.

(…)“ .

Pokud jde o druhý znalecký posudek ze dne 1. února 1982 (opravený dne 4. února 1982), p. Dau z Institut für reine und angewandte Kernphysik, Christian-Albrechts-Universität Kiel, se zejména vyjádřil takto:

„Srovnatelnost

(…) porovnání vědecké hodnoty přístrojů je možné provést jen na základě specifikací uživatele. V zásadě je spolehlivé posouzení možné provést jen při použití přístrojů, které mají být porovnány, k vykonání stejných konkrétních měření a při porovnání jejich výkonu. Tento druh experimentálního porovnání však nebere v úvahu:

(a) způsob, jakým se přístroj dováží na trh;

(b) kvalitu údržby a oprav; a

(c) zda jsou již nainstalovány nějaké přístroje stejného typu.

Tato hlediska jsou často rozhodující při nákupu přístroje.

(…)

Posouzení, vědecká hodnota

Porovnání se týkalo přístrojů Packard 2425, Philips PW 4540, Berthold BF 5000, Intertechnique SL 4000 a Searle ISOCAP 300.

Domnívám se, že přístroj ISOCAP 300 byl vyroben v Americe a nikoli v členských státech Společenství.

Přístroj SL 4000 byl nabízen na trhu od roku 1977, ale nejsem schopen říci, zda již byl uveden na trh v letech 1975/76 (kdy mělo být přijato rozhodnutí o nákupu přístroje). Šetření dosud neukázala, že tento přístroj již byl na trhu.

(…)

Porovnají-li se přístroje s přihlédnutím ke specifikacím uživatele, přístroj Packard 2425 byl v roce 1976 lepší než ostatní a proto měl větší vědeckou hodnotu.

(…)“

Ve zprávě ze dne 7. června 1982 p. Dau uvedl mimo jiné:

„Posouzení

S přihlédnutím ke specifikacím uživatele byl přístroj Packard 2425 v roce 1976 lepší než přístroj ISOCAP 300 a proto měl větší vědeckou hodnotu.“

Finanzgericht přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

1) Dotýká se rozhodnutí, které Komise adresuje členským státům podle čl. 4 odst. 6 první věty nařízení Komise (EHS) č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975, týkajícího se osvobození dovozu určitého nástroje nebo přístroje od cla, nejsou splněny, rovněž bezprostředně a osobně osoby, která dovezla nástroj nebo přístroj, který je předmětem tohoto rozhodnutí, takže tato osoba může podat proti Komisi žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí, a pokud ano, odkdy a v jaké lhůtě?

2) Může osoba, které se dotýká rozhodnutí přijaté Komisí podle čl. 4 odst. 6 první věty nařízení (EHS) č. 3195/75, zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí pouze podáním žaloby proti Komisi ve lhůtě dvou měsíců stanovené v čl. 173 třetím pododstavci Smlouvy o EHS nebo může být legalita tohoto rozhodnutí zpochybněna rovněž před vnitrostátním soudem v rámci žaloby proti vyměření cla, takže vnitrostátní soud může v případě potřeby předložit otázku platnosti tohoto rozhodnutí Soudnímu dvoru Evropských společenství prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce?

3) V případě, že je možné zpochybnit legalitu rozhodnutí v řízení před vnitrostátním soudem, je rozhodnutí Komise 78/851/EHS ze dne 5. října 1978 ohledně přístroje označeného jako „Systém kapalné scintilace Packard Tri-Carb, model 2425“ neplatné, protože i když jsou ve Společenství vyráběny podobné typy přístrojů, jak uvádí Komise ve svém rozhodnutí, mají horší výkon než dovezený přístroj, zejména s ohledem na specifikace uživatele?

Ve svém předkládacím usnesení Finanzgericht poznamenává, že rozhodnutí Komise 78/851/EHS je určeno členským státům. Dodává však, že se také přímo dotýká osoby, která dotyčné zboží dovezla. V důsledku toho se Finanzgericht kloní k názoru, že tato osoba musí být oprávněna podat žalobu podle článku 173. Pokud jde o lhůtu pro podání žaloby, dodává, že čl. 81 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že tato lhůta počíná běžet od patnáctého dne po zveřejnění aktu v Úředním věstníku Evropských společenství, považuje však za nejasné, zda se uvedená lhůta pro podání žaloby použije rovněž na osoby, které nejsou výslovně uvedeny jako adresáti rozhodnutí Komise.

Finanzgericht se domnívá, že rozhodnutí Komise nemohou být napadnuta po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Jinak by tomu bylo v případě absolutní neplatnosti, o které v projednávané věci neexistuje žádný důkaz. Skutečnost, že rozhodnutí Komise nebylo výslovně určeno žalobkyni, která se tedy o něm nemohla dozvědět, však hovoří v neprospěch názoru, že žalobkyně musí toto rozhodnutí napadnout. Je třeba definovat vztah mezi řízením o žalobě podle článku 173 Smlouvy a řízením o předběžné otázce podle článku 177, tak aby bylo řízení o předběžné otázce vyloučeno v případech, kdy příslušná otázka mohla být rozhodnuta v řízení podle článku 173.

Finanzgericht zastává názor, že není-li možné zpochybnit platnost rozhodnutí před vnitrostátním soudem, uvedený soud musí žalobu na neplatnost vyměření cla zamítnout, jestliže nic nenasvědčuje tomu, že rozhodnutí Komise bylo přijato protiprávně. Avšak jsou-li tu známky nasvědčující protiprávnosti, vnitrostátní soud může nebo v závislosti na případu musí požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177 Smlouvy o EHS. Finanzgericht se domnívá, že je mu zakázáno, aby sám prohlásil rozhodnutí Komise za protiprávní nebo neplatné. Toto rozhodnutí přísluší Soudnímu dvoru bez ohledu na následné řízení.

Co se týká rovnocenné vědecké hodnoty, Finanzgericht podotýká, že dva znalci, jmenovitě pánové Heinrich a Dau, došli k závěru ─ odliÜnÚmu od zßvýru Komise ─ ×e se z°etelem ke specifikacÝm u×ivatele ×ßdn² p°Ýstroj vyrßbýn² ve SpoleÞenstvÝ nemß hodnotu rovnocennou tÚ, kterou mß p°Ýstroj Packard model 2425. Podle rozsudku SoudnÝho dvora ze dne 2. ·nora 1978 (Universiteitskliniek Utrecht, 72/77, Recueil s. 189) zßvisÝ výdeckß hodnota zbo×Ý v²luÞný na jeho objektivnÝch parametrech. Je nepochybnÚ, ×e výdeckß hodnota naprosto nesouvisÝ s rozdÝly v cený nebo pouhou vhodnostÝ designu Þi jednoduchou obsluhou. Zdß se vÜak spornÚ, zda v²robek vyroben² ve SpoleÞenstvÝ mß rovnocennou hodnotu, jestli×e neposkytuje mý°enÝ tak p°esnß, jako jsou mý°enÝ poskytovanß dovezen²m p°Ýstrojem. Je t°eba vzÝt v ·vahu, ×e dotyÞnÚ p°Ýstroje jsou po°izovßny pro ·Þely provßdýnÝ vysoce specializovan²ch v²zkumn²ch projekt¨. Podle Finanzgericht by pravidlo stanovenÚ na°ÝzenÝm Þ. 1798/75, podle nýho× výdeckÚ p°Ýstroje zßsadný majÝ b²t osvobozeny od cla, bylo redukovßno na prßzdnou formuli, jestli×e by s p°ihlÚdnutÝm k obecný vysok²m technick²m po×adavk¨m SpoleÞenstvÝ bylo ustanovenÝ chrßnÝcÝ zßjmy SpoleÞenstvÝ vyklßdßno p°ÝliÜ Üiroce ve prospých v²robk¨ SpoleÞenstvÝ s horÜÝm v²konem.

V souladu s Þlßnkem 20 Protokolu o statutu SoudnÝho dvora EvropskÚho hospodß°skÚho spoleÞenstvÝ pÝsemnß vyjßd°enÝ p°edlo×ily dßnskß vlßda, zastoupenß L. Mikaelsenem, prßvnÝm poradcem ministerstva zahraniÞnÝch výcÝ (Departementet for Udenrigsřkonomi), a Komise, zastoupená svým právním poradcem, A. Prozzillem, ve spolupráci s J. Grunwaldem, členem jejího právního oddělení.

Po vyslechnutí zprávy soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta Soudní dvůr rozhodl o zahájení ústní části řízení, poté co položil Komisi určité otázky.

III ─ PÝsemnß vyjßd°enÝ

I. K první a druhé otázce

Pokud jde o první otázku, dánská vláda souhlasí, že žalobkyně je přímo dotčena napadeným rozhodnutím, protože záporné rozhodnutí Komise neponechává členskému státu žádný prostor pro uvážení, ale naopak mu ukládá povinnost přijmout vůči žalobkyni rozhodnutí s určitým obsahem. Jelikož ze skutečností předcházejících sporu vyplývá, že rozhodnutí Komise bylo přijato poté, co žalobkyně podala u německých orgánů zvláštní žádost, dánská vláda se dále domnívá, že z tohoto důvodu je žalobkyně dotčena osobně. Skutečnost, že rozhodnutí je určeno všem členským státům, ho nezbavuje jeho individuálního charakteru ve vztahu k žalobkyni, za prvé proto, že posouzení, které má být provedeno, se postupem času mění a, za druhé, musí být provedeno přesně na základě potřeb, kterým má dotčený přístroj vyhovovat. Nicméně je třeba učinit jednu výhradu, a to, že na první otázku je možné dát konečnou odpověď jen v řízení zahájeném u Soudního dvora podle článku 173 Smlouvy.

Pokud jde o druhou otázku, dánská vláda především poznamenává, že článek 177 Smlouvy zakládá pravomoc Soudního dvora posuzovat prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce platnost aktů orgánů Společenství, aniž by v tomto ohledu stanovil jakékoliv omezení. Článek 177 předpokládá, že otázku platnosti aktů orgánů Společenství je možné položit kdykoli před soudem členského státu a že rozhodnutí o této otázce může být potřebné pro vnitrostátní soud, aby mohl vynést rozsudek. Tuto okolnost, jakož i skutečnost, že postup stanovený v článku 177 Smlouvy je určen k tomu, aby bylo vyhověno potřebám vnitrostátních soudů, Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku ze dne 12. října 1978 (Komise proti Belgii, 156/77, Recueil s. 1881). Z tohoto jediného důvodu se dánská vláda domnívá, že je možné učinit závěr, že žalobkyně může zpochybnit platnost předmětného rozhodnutí.

Kromě toho dotyčné rozhodnutí bylo formulováno takovým způsobem, že posoudit jeho platnost mohou pouze členské státy, které se zúčastnily jednání odborné skupiny. Dánská vláda se proto domnívá, že je rozumné, aby instituce, která požádala o dovoz osvobozený od cla, mohla vyčkat rozhodnutí vnitrostátních orgánů, které v tomto případě bylo přijato až několik měsíců po uplynutí lhůty pro podání žaloby na neplatnost u Soudního dvora.

Dánská vláda proto navrhuje Soudnímu dvoru, aby na druhou otázku odpověděl, že platnost rozhodnutí je možné napadnout rovněž před vnitrostátním soudem, takže tento soud může otázku platnosti rozhodnutí předložit Soudními dvoru v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

Komise se domnívá, že formální odpověď na první dvě otázky by nebyla účelná. V rozsahu, v němž se tyto otázky týkají přípustnosti žádosti v projednávaném případě, budou zodpovězeny příležitostně při přezkoumání věci samé. V rozsahu, v němž překračují rámec projednávaného případu, nakolik se týkají otázky přípustnosti in abstracto, nemusejí být zodpovězeny, jelikož nejsou nezbytné pro rozhodnutí v projednávané věci, jak to vyžaduje článek 177 Smlouvy. Komise ovšem podotýká, že mohou vzniknout pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177, jelikož předkládající soud v podstatě žádá o rozhodnutí o platnosti aktu Společenství, která může být napadnuta jen prostřednictvím žaloby na neplatnost podle čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy. Komise se však domnívá, že i když by taková žaloba na neplatnost byla v daném čase přípustná, skutečnost, že nebyla podána žaloba podle článku 173, by neuvedla v pochybnost přípustnost tohoto řízení o předběžné otázce. Tvrdit opak by znamenalo považovat článek 177 za podřízený článku 173; takový vztah nejenže by neměl oporu ve znění těchto ustanovení, ale dokonce by nutil vnitrostátní soud, aby před podáním žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177 posoudil v rámci původního řízení předběžnou otázku, zda některý z účastníků sporu mohl nebo měl napadnout akt Společenství podle čl. 173 druhého pododstavce. Za účelem rozhodnutí o této předběžné otázce by vnitrostátní soud mohl použít řízení stanovené v článku 177 a Soudní dvůr by tak musel rozhodnout pouhou hypotetickou otázku vyplývající z minulosti; tento postup by odporoval všem zásadám hospodárnosti procesu. Aby zabránil tomuto „vloženému“ řízení podle článku 177, vnitrostátní soud by mohl zvážit, že předloží Soudnímu dvoru v jediném návrhu podle téhož článku nejprve otázku přípustnosti a poté, v případě kladné odpovědi, základní otázku původního řízení. Výsledek by však byl stejný: Soudní dvůr by znovu musel zvažovat věc samu, aby mohl rozhodnout, zda bylo právně možné podat žalobu na neplatnost podle článku 173.

Kromě toho existuje nebezpečí, že by prekluze řízení podle článku 177 vedla k vlně preventivních žalob, většinou nepřípustných a neopodstatněných. Za druhé, jestliže by možnost přezkoumání platnosti určitého aktu podle článku 177 závisela na tom, zda je možné podat žalobu na neplatnost, bylo by řízení podle článku 177 tím spíše nepřípustné, pokud určitý akt není možné napadnout ani podle článku 173. V opačném případě by ti, jimž článek 173 výslovně uděluje právo na podání žaloby, měli toto právo jen po dobu dvou měsíců, zatímco ti, kteří ani nejsou oprávněni podat žalobu podle článku 173, by se mohli obrátit na Soudní dvůr podle článku 177 bez jakéhokoli časového omezení. Proto se ukazuje, že teorie, která se pokouší spojit články 173 a 177 popsaným způsobem, vede k nekonzistenci, a to i pokud vychází ze správných předpokladů.

Navíc za předpokladu, že teorie podřízenosti je správná, by Soudní dvůr musel přezkoumat z úřední moci nepřípustnost přímé žaloby v souladu s článkem 92 jednacího řádu Soudního dvora jako zápornou podmínku přípustnosti řízení o předběžné otázce. Avšak pokud je Komisi známo, Soudní dvůr nikdy nepřistoupil k takovému přezkoumání v řízení o předběžné otázce, ani nenaznačil, že by to bylo třeba.

2. K třetí otázce

Komise zdůrazňuje, že z čl. 3 odst. 3 druhé odrážky nařízení č. 1798/75 vyplývá, že posouzení rovnocennosti nespočívá v abstraktním technickém porovnání přístrojů, ale je založeno výhradně na otázce, zda určitý přístroj může plnit požadované vědecké úkoly a zda je jeho výkon srovnatelný s tím, který se očekává od přístroje vyrobeného v třetí zemi.

Kritika žalobkyně je ve skutečnosti namířena výhradně na výkon přístrojů vyráběných ve Společenství, které jsou podle znaleckého posudku ze dne 13. října 1977, předloženého žalobkyní, v devíti ohledech horší než přístroj společnosti Packard. Konkurenčním přístrojům Společenství je tedy vytýkáno, že nemohou poskytovat služby srovnatelné s těmi, které se očekávají od přístroje dovezeného žalobkyní. Komise však nemůže uznat metodu použitou pro přezkoumání rovnocennosti, protože tato metoda nebere v úvahu kritéria stanovená v čl. 3 odst. 3 druhé odrážce nařízení č. 1798/75 pro posuzování vědecké rovnocennosti. Namísto porovnání konkurenčních přístrojů na základě vědeckých úkolů, které by měly být plněny, a následného určení jejich výkonů v jejich vzájemném vztahu se výše uvedený posudek pokouší vyvolat dojem, že technické parametry a možnosti přístroje Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer jsou tak říkajíc spojeny se studovanými fyzikálními jevy. Rozhodnutí Komise bylo naproti tomu přijato s ohledem na konkrétní použití a určení v tomto případě. Všem zúčastněným v rozhodovacím procesu bylo známo zamýšlené použití přístroje, jakož i námitky žalobkyně proti konkurenčním výrobkům vyráběným ve Společenství.

Komise uvádí, že rozhodnutí ze dne 5. října 1978 bylo přijato po vyslechnutí argumentů žalobkyně a na základě jednomyslného stanoviska příslušné odborné skupiny. Toto rozhodnutí přijala na základě technického posouzení odborníků, po zvážení všech argumentů a při dodržení všech procesních pravidel. Rozhodnutí Komise, jakožto rozhodnutí o vědecké rovnocennosti technických přístrojů, představuje, po shromáždění všech údajů, informací a stanovisek, akt posouzení. Provádění tohoto posouzení bylo Komisi uloženo podle práva Společenství; nemůže je postoupit ani se mu žádným způsobem vyhnout. Takové posouzení je však možné, jen pokud má Komise určitý prostor pro uvážení, byť velmi omezený. Jestliže by Komise rozhodla na základě nepřesných nebo neúplných údajů, jestliže by se zabývala subjektivními úvahami nebo jestliže by porušila procesní pravidla, jednalo by se o zneužití pravomoci ze strany Komise, ale v projednávané věci žádný z prvků zneužití pravomoci není dán.

Proti platnosti rozhodnutí ze dne 5. října 1978 tedy není možné vznést žádnou právní námitku.

Komise dále zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co předpokládá p. Dau, a to, že přístroj ISOCAP 300 je vyráběn ve Spojených státech, příslušný odborník bývalého výrobce Searle potvrdil, že tento přístroj je vyráběn jak ve Spojených státech, tak i ve Společenství (Nizozemsko).

Z výše uvedených důvodů Komise navrhuje, aby na třetí otázku byla dána tato odpověď:

„Přezkum položených otázek neodhalil skutečnosti, jimiž by mohla být dotčena platnost rozhodnutí Komise 78/851/EHS ze dne 5. října 1978.“

IV ─ ┌stnÝ Þßst °ÝzenÝ

Na jednání konaném dne 17. května 1983 byla vyslechnuta a na otázky položené Soudním dvorem odpověděla Komise, zastoupená J. Grunwaldem, členem jejího právního oddělení, ve spolupráci s M. Naezerem, jako znalcem.

Komise uvedla, že její vyjádření k prvním dvěma otázkám, které položil vnitrostátní soud, musejí být chápána v tom smyslu, že se týkají pouze situace v projednávané věci, v níž žalobkyně není adresátem rozhodnutí Komise a v níž po tomto rozhodnutí následovalo rozhodnutí vnitrostátní.

Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 22. června 1983.

Odůvodnění:

1 Usnesením ze dne 20. července 1982, které Soudní dvůr obdržel dne 12. srpna 1982, Finanzgericht Hamburg položil Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS tři předběžné otázky týkající se výkladu, zaprvé, článků 173 a 177 Smlouvy o EHS a, zadruhé, nařízení Rady č. 1798/75 ze dne 10. července 1975 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku (Úř. věst. L 184, s. 1) a nařízení Komise č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1798/75 (Úř. věst.L 316, s. 17).

2 Tyto otázky vyvstaly v rámci žaloby podané univerzitou v Hamburku proti odmítnutí německých celních orgánů přiznat osvobození od cla ve věci dovozu elektronického zkušebního a měřicího přístroje zvaného „Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer“, pocházejícího ze Spojených států, který univerzita zamýšlela použít k „měření radioaktivity v tkáních a tělních tekutinách laboratorních zvířat v rámci experimentálního anatomického výzkumu pro zjištění a vyčíslení chemických metabolických procesů u savců“.

3 Ze spisu vyplývá, že německé orgány předaly žádost univerzity Komisi v souladu s ustanoveními výše uvedených nařízení. Ve svém rozhodnutí č. 78/851 ze dne 5. října 1978 (Úř. věst. L 293, s. 30) určeném všem členským státům Komise prohlásila, že podmínky pro osvobození od cla stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1798/75 nebyly splněny vzhledem k tomu, že ve Společenství byly vyráběny přístroje rovnocenné vědecké hodnoty, které lze použít ke stejnému zvláštnímu účelu. V důsledku tohoto rozhodnutí německé orgány dne 7. května 1979 nakonec žádost univerzity zamítly.

4 V průběhu řízení před vnitrostátním soudem univerzita uplatňovala, že vzhledem ke zvláštním potřebám výzkumu popsaného v žádosti přístroje vyráběné ve Společenství nejsou rovnocenné americkému přístroji. Za těchto okolností Finanzgericht Hamburg položil Soudnímu dvoru následující otázky:

1) Dotýká se rozhodnutí, které Komise adresuje členským státům podle čl. 4 odst. 6 první věty nařízení Komise (EHS) č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975, týkajícího se osvobození dovozu určitého nástroje nebo přístroje od cla, nejsou splněny, rovněž bezprostředně a osobně osoby, která dovezla nástroj nebo přístroj, který je předmětem tohoto rozhodnutí, takže tato osoba může podat proti Komisi žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí, a pokud ano, odkdy a v jaké lhůtě?

2) Může osoba, které se dotýká rozhodnutí přijaté Komisí podle čl. 4 odst. 6 první věty nařízení (EHS) č. 3195/75, zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí pouze podáním žaloby proti Komisi ve lhůtě dvou měsíců stanovené v čl. 173 třetím pododstavci Smlouvy o EHS nebo může být legalita tohoto rozhodnutí zpochybněna rovněž před vnitrostátním soudem v rámci žaloby proti vyměření cla, takže vnitrostátní soud může v případě potřeby předložit otázku platnosti tohoto rozhodnutí Soudnímu dvoru Evropských společenství prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce?

3) V případě, že je možné zpochybnit legalitu rozhodnutí v řízení před vnitrostátním soudem, je rozhodnutí Komise 78/851/EHS ze dne 5. října 1978 ohledně přístroje označeného jako „Systém kapalné scintilace Packard Tri-Carb, model 2425“ neplatné, protože i když jsou ve Společenství vyráběny podobné typy přístrojů, jak uvádí Komise ve svém rozhodnutí, mají horší výkon než dovezený přístroj, zejména s ohledem na specifikace uživatele?

K prvním dvěma otázkám

5 Těmito otázkami se vnitrostátní soud v podstatě snaží zjistit, zda tím, že nezahájily řízení podle čl. 173 druhého pododstavce proti rozhodnutí Komise daného druhu ve lhůtách stanovených ve třetím pododstavci tohoto článku, jsou osoba nebo osoby dotčené tímto rozhodnutím vyloučeny podle práva Společenství z možnosti dovolávat se neplatnosti uvedeného rozhodnutí v řízení před vnitrostátním soudem. Pro účely vyřešení tohoto problému je třeba zvážit postup stanovený výše uvedenými nařízeními.

6 Žádost o osvobození od cla musí být podle článku 3 nařízení č. 3195/75 podána u příslušného orgánu členského státu, ve kterém se nachází dotyčné vědecké zařízení. Článek 4 vyžaduje, aby vnitrostátní orgán přímo rozhodoval o žádostech ve všech případech, kdy mu dostupné údaje umožňují posoudit, zda existují přístroje rovnocenné vědecké hodnoty, které jsou v současnosti vyráběny ve Společenství. Pouze pokud se vnitrostátní orgán domnívá, že není schopen sám tuto otázku posoudit, je povinen postoupit ji Komisi, přičemž právo Společenství nevyžaduje, aby žadatel byl o tomto postoupení informován.

7 Rozhodnutí přijaté Komisí je určeno všem členským státům. Proto musí být podle článku 191 Smlouvy oznámeno členským státům a tímto oznámením nabývá účinku. Avšak nemusí být oznámeno osobě žádající o osvobození od cla a není opatřením, které podle Smlouvy musí být zveřejněno. I pokud je v praxi rozhodnutí skutečně zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství, jeho znění nezbytně nedává žadateli možnost zjistit, zda bylo přijato v souvislosti s řízením, které inicioval.

8 Protože rozhodnutí je pro členské státy závazné, vnitrostátní orgán musí v případě záporného rozhodnutí Komise žádost o osvobození dovozu od cla zamítnout, avšak právo Společenství ho nezavazuje, aby v aktu, kterým se žádost zamítá, odkázal na rozhodnutí Komise; kromě toho, jak ukazuje projednávaná věc, rozhodnutí vnitrostátního orgánu může být přijato s určitým časovým odstupem po oznámení rozhodnutí Komise.

9 Nakonec, jak Finanzgericht správně připomíná, pro účely podání žaloby podle čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy proti rozhodnutí Komise musí dotyčné vědecké zařízení prokázat, že se jej toto rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

10 Za těchto okolností je zamítnutí žádosti vědeckého zařízení vnitrostátním orgánem jediným aktem, který je tomuto zařízení přímo určen, o němž bylo nezbytně včas informováno, a který může napadnout před soudem bez jakýchkoli obtíží při prokazování svého právního zájmu na podání žaloby. V souladu s obecnou právní zásadou, která je vyjádřena v článku 184 Smlouvy o EHS, musí mít žadatel v řízení proti zamítnutí své žádosti zahájeném podle vnitrostátního práva možnost namítat protiprávnost rozhodnutí Komise, na němž je vnitrostátní rozhodnutí přijaté ve vztahu k němu založeno.

11 Toto zjištění postačuje k tomu, aby byla dána odpověď, která je s to rozptýlit pochybnosti vyjádřené vnitrostátním soudem, aniž by bylo zapotřebí zaujmout stanovisko k širší otázce obecného vztahu mezi články 173 a 177 Smlouvy nebo dát samostatnou odpověď na první předběžnou otázku.

12 Na první dvě otázky položené Finanzgericht je tedy třeba odpovědět tak, že osoba nebo osoby dotčené rozhodnutím přijatým Komisí podle článku 4 nařízení č. 3195/75 se mohou dovolávat protiprávnosti tohoto rozhodnutí před vnitrostátním soudem v rámci žaloby proti stanovení cla a že otázka platnosti tohoto rozhodnutí proto může být postoupena Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce.

Ke třetí otázce

13 Touto otázkou se Finanzgericht ptá, zda výše uvedené rozhodnutí 78/851 je neplatné z důvodu, že výkon obdobného přístroje vyráběného ve Společenství je horší než výkon dovezeného přístroje, zejména se zřetelem ke specifikacím uživatele.

14 V tomto ohledu je třeba nejprve zdůraznit, že předmětná nařízení mají zabezpečit, aby žádosti, které byly postoupeny Komisi a ke kterým se jeden nebo více členských států vyjádřilo nepříznivě, byly důkladně přezkoumány. Podle článku 4 nařízení č. 3195/75 toto posouzení provádějí odborníci všech členských států, kteří se scházejí v rámci Výboru pro osvobození od cla a mají k dispozici nejen žádost, ale i příslušnou technickou dokumentaci, a porovnávají dotyčné přístroje s přihlédnutím ke zvláštnímu užití, k němuž je dovezený přístroj dovozcem určen. Vzhledem k technickému charakteru tohoto posouzení Soudní dvůr může přezkoumat obsah rozhodnutí, které Komise přijala v souladu se stanoviskem výboru, pouze v případě zjevně nesprávného skutkového zjištění nebo právního posouzení nebo zneužití pravomoci.

15 Krom toho je třeba upozornit na to, že rovnocennost předmětných přístrojů nesmí být posuzována pouze na základě technických specifikací těchto přístrojů, které uživatel ve své žádosti uvedl jako nezbytné pro svůj výzkum, ale v první řadě na základě objektivního posouzení jejich schopnosti provádět pokusy, pro něž uživatel zamýšlí dovezený přístroj použít. Znalecké posudky, které vnitrostátní soud nařídil v projednávané věci, se však zakládají na technických specifikacích stanovených univerzitou a nezkoumají, zda jsou tyto specifikace oprávněné s ohledem na potřeby, které jsou vlastní plánovanému výzkumu; obsahují výslovnou výhradu, že není možné dospět ke spolehlivému posouzení vědecké hodnoty dotčených přístrojů jinak než jejich použitím pro sledovaný vědecký cíl a porovnáním jejich výkonu. Z toho vyplývá, že tyto znalecké posudky nedostačují k prokázání existence zjevné vady, která by způsobila neplatnost předmětného rozhodnutí.

16 Jelikož spis neobsahuje jiné důkazy k prokázání existence takové vady nebo zneužití pravomoci, je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že přezkum provedený Soudním dvorem neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost rozhodnutí Komise 78/851 ze dne 5. října 1978.

Náklady řízení:

17 Výdaje vzniklé dánské vládě a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu předložil Finanzgericht Hamburg usnesením ze dne 20. července 1982, rozhodl takto:

1) Osoba nebo osoby dotčené rozhodnutím přijatým Komisí podle článku 4 nařízení Komise č. 3195/75 ze dne 2. prosince 1975, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 1798/75 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku, mohou namítat protiprávnost tohoto rozhodnutí před vnitrostátním soudem v rámci žaloby proti stanovení cla a otázka platnosti tohoto rozhodnutí proto může být předložena Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce.

2) Přezkum provedený Soudním dvorem neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost rozhodnutí Komise 78//851/EHS ze dne 5. října 1978, kterým se doplňuje rozhodnutí ze dne 23. května 1977 a vylučuje se z osvobození od cel společného celního sazebníku vědecký přístroj zvaný „Packard 2425 Tri-Carb Spectrometer“ s dálnopisem.

Mertens de Wilmars Pescatore O’Keeffe Everling

Mackenzie Stuart Koopmans Due Bahlmann Galmot

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. září 1983.

Za vedoucího soudní kanceláře

H. A. Rühl J. Mertens de Wimars

Hlavní správce Předseda

_____________________________________________________________________________