Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61990J0033
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze 13. prosince 1991
Věc C-33/90
Commission v Italy
[1991] ECR I-5987
"Directives on waste"
Judgment of the Court of 13 December 1991.
Commission of the European Communities v Italian Republic.
Failure of a Member State to fulfil its obligations - Directives -
Waste - Toxic and dangerous waste - Obligation to forward information
to the Commission - Failure to do so.
Case C-33/90.
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1991 page I-5987
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Case 52/72 Commission v Italy [1976] ECR 277
    · Case C-137/91 Commission v Greece [1992] ECR I-4023
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Podle Směrnice Rady č. 75/442/EEC a Směrnice č. 78/319/EEC mají členské státy ustavit nebo určit kompetentní úřady, které budou odpovědné za plánování, organizaci a dohled nad nakládáním s odpady. Tyto úřady mají vypracovat podrobné plány, jak naložit s různými druhy odpadů. Navíc mají členské státy postoupit tyto plány Komisi a umožnit ji tak posoudit, zdali členské státy správně plní s
voje povinnosti.
Písemný dotaz předložený Evropskému parlamentu přiměl Komisi, aby se zajímala o řadu problémů týkajících se likvidace odpadů v oblasti Campania v Itálii. Následně Komise požádala v roce 1987 italskou vládu, aby věc objasnila a dodala informace. Když vláda na tento dopis neodpověděla, zaslala Komise v roce 1987 formální upozornění a pak, v roce 1989, odůvodněné stanovisko, které konstatovalo, že podle článku 5 Smlouvy ES, tím že neodpověděla na dotaz Komise, nedostála Itálie svým povinnoste
m
a že jim také nedostála podle již zmíněných směrnic. Nakonec podala Komise žalobu za porušení smlouvy podle článku 169 Smlouvy
According to Council Directive 75/442/EEC
Of 15 July 1975 on waste (OJ 1975 L 194, p. 39).
and Council Directive 78/319/EEC
Of 20 March 1978 on toxic and dangerous waste (OJ 1978 L 84, p. 43).
, Member States are required to establish or designate the competent authorities to be responsible for the planning, organization and supervision of waste disposal.
Article 5 Directive 75/442; Article 6 Directive 78/319.
Those authorities must draw up detailed plans on the disposal of the different types of waste.
Article 6 Directive 75/442; Article 12(1) Directive 78/319.
In addition, the Member States must forward those plans to the Commission, thus enabling it to determine whether Member States have been correctly carrying out their obligations.
Article 12(2) Directive 75/442; Article 16 Directive 78/319.
A written question submitted to the European Parliament
Written Question No 426/87 by Mrs Vera Squarcialupi of 20 May 1987 (OJ 1987 C 295, p. 29).
drew the Commission's attention to a number of problems concerning the disposal of waste in the region of Campania, Italy. Thereupon, the Commission in 1987 asked the Italian Government to clarify the matter and to supply information. When the Government did not respond to this letter, the Commission in 1988 sent a formal notice and then, in 1989, a reasoned opinion, stating that Italy had failed to fulfil its obligations under Article 5 of the EEC Treaty by not responding to the Commission’s request and that it had also failed to fulfil its obligations under the above-mentioned directives. Finally, the Commission lodged an action for Treaty infringement under Article 169 of the Treaty.

Názor soudu a komentář:
V reakci na tuto žalobu podala Itálie nejprve procedurální námitku, v níž se praví, že Komise nedodržela postup, který je popsán v článku 169, protože její formální upozornění se týkalo pouze neodepsání na první dopis z roku 1987, přestože žaloba se také týkala nedodržení povinností uložených směrnicemi. Soud shledává, že jak formální upozornění, tak odův
o
dněné stanovisko konstatují nedodržení nejen povinností vyplývajících z článku 5 Smlouvy, ale také neplnění povinností stanovených směrnicemi. "Italská republika si tedy byla hned v počátku této předběžné administrativní fáze vědoma, že kritika Komise se
n
etýká jen chybějící odpovědi, ale také provádění samotných směrnic. Členský stát měl tedy dostatek času k vysvětlení svého stanoviska nebo, pokud by bylo zapotřebí, ke splnění svých povinností." (viz také kauza C-137/91).
Dále se soud zabývá podstatnými ot
ázkami, které tato žaloba obsahuje: neplnění povinností vyplývajících pro Itálii ze Smlouvy a ze dvou směrnic. K první otázce Soud poukazuje na to, že podle článku 5 Smlouvy jsou členské státy povinny napomáhat dosažení úkolů Komise, zejména zajistit spr
á
vné uplatňování práva Společenství (článek 155 Smlouvy). Z tohoto důvodu je nanejvýš důležité, aby byla Komise podrobně informována o opatřeních používaných v členských státech k naplňování legislativy Společenství. Neposkytnutím požadovaných informací a
n
evysvětlením své nečinnosti porušila Itálie zásadu spolupráce obsaženou v článku 5 Smlouvy.
Co se týče povinností stanovených výše uvedenými směrnicemi, Itálie namítala, že v souladu se směrnicemi již předala odpovědnost za naplnění těchto směrnic svým krajům a že tedy nemůže být na základě článku 169 žalována. Tuto námitku ESD odmítá: "Členský stát nemůže odkazovat na podmínky existující ve jeho právním systému, aby jimi omluvil nevyhovění povinnostem a časovým lhůtám vyplývajícím ze směrnic Společenství.

I když každý členský stát může přidělovat části vnitřních právních kompetencí jak uzná za vhodné, faktem zůstává, že členský stát jako celek odpovídá Společenství za plnění svých povinností v rámci práva Společenství podle článku 169 " (viz kauza 52/72).
S
kutečnost, ze členský stát po určení takových úřadů (jak bylo směrnicemi požadováno), nepodnikne opatření zajišťující, aby tyto úřady své úkoly řádně plnily, se kvalifikuje jako nedodržení povinnosti ve smyslu článku 169 Smlouvy.
Responding to this action, Italy first raised a procedural objection, claiming that the Commission had not observed the procedure set out in Article 169 because its formal notice only dealt with the failure to answer the first letter of 1987 while the action also concerned the failure to fulfil obligations arising under the directives. The Court notices that also the formal notice and the reasoned opinion referred to the failure to fulfil not only the obligations under Article 5 of the Treaty but also to the failure to fulfil the obligations under the directives. “The Italian Republic was therefore in a position to be aware at the outset of the preliminary administrative phase that the Commission’s criticism related not only to the absence of a reply to its letter but also to the implementation of the directives themselves. That Member State consequently had ample time in which to clarify its position or, if necessary, to comply with its obligations.” ( see also Case C-137/91).
The Court then addresses the substantive questions raised by the action: Italy’s failure to fulfil its obligations under the Treaty and under the two directives. With respect to the first issue, the Court points out that, by virtue of Article 5 of the Treaty, Member States are under a duty to facilitate the achievement of the Commission's tasks, namely to ensure the proper application of Community law (Article 155 of the Treaty). For this purpose it is vital that the Commission is fully informed of the measures adopted by Member States for the implementation of the Community legislation. By not providing the information requested and not even explaining its inaction, Italy had violated the principle of cooperation laid down in Article 5.
With regard to the obligations provided for in the above-cited directives, Italy had argued that it had, in accordance with the directives, conferred the responsibility for giving effect to the directives to its regions and that consequently it could not be sued under Article 169. The ECJ rejects this argument: “[A] Member State cannot plead conditions existing within its own legal system in order to justify its failure to comply with obligations and time-limits resulting from Community directives. While each Member State may be free to allocate areas of internal legal competence as it sees fit, the fact still remains that it alone is responsible towards the Community under Article 169 for compliance with obligations under Community law” ( see Case 52/72). [T]he fact that a Member State, after designating such authorities [as required by the directives], refrains from taking the measures necessary to ensure that those authorities meet their obligations constitutes a failure within the meaning of Article 169 of the Treaty.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):