Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61988J0025
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze dne 11. května 1989
Věc 25/88
Trestní řízení proti Esther Renée Bouchara, roz. Wurmser, a Norlaine SA
[1989] ECR 1105
“Wurmser”
Judgment of the Court of 11 May 1989.
Criminal proceedings against Esther Renée Bouchara, née Wurmser, and Norlaine SA.
Reference for a preliminary ruling: Tribunal de grande instance de Bobigny - France.
Free movement of goods.
Case 25/88.
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1989 page 1105
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Dassonville (č. 85)
    · Cassis de Dijon (č. 179)
    · Biologische Produkten (č. 202)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost Norlaine SA působila jako prodejní oddělení pro obchody obchodující látkami pod jménem “Bouchara”. Norlaine dovážela do Francie látky od výrobců z Itálie a Německa, které zasílali faktury, na kterých uváděli složení látek. Norlaine dále prodávala látky svým zákazníkům a na svých prodejních fakturách uváděla složení látek, tak jak je uváděli za
h
raniční dodavatelé. Obchody Bouchara tedy svým zákazníkům poskytovaly stejné informace jako výrobci. Během kontroly, kterou provádělo Oddělení pro spotřebitele a prevence podvodů na místě, bylo zjištěno, že se skutečné složení látek od deklarovaného odliš
o
valo. Státní zástupce obvinil paní Bouchara, roz. Wurmser jako ředitelku a jednatelku společnosti Norlaine před tribunálem vyšší instance v Bobigny z porušení mezi jiným článku 11(4) zákona z 1. srpna 1905 o podvodech a uvedení v omyl co se týče zboží a s
l
užeb.
1
1
Ve znění zákona č. 83-660 z 21. července 1983 o ochraně spotřebitele (Journal officiel de la Republique francaise (JORT), str. 2262). Uvedený článek stanoví: Výrobky musí při svém prvním uvedení na trh vyhovovat platným normám upravujícím zdraví a bezpečnost osob, spravedlivé obchodování a ochranu spotřebitele. Je proto povinností osoby odpovědné za první uvedení výrobku na trh, aby ověřila soulad výrobku s platnými normami”.
Společnost Norlaine byla vedena k odpovědnosti za uvedené porušení ve smyslu občanského práva. Soud si však nebyl jist, zda je předmětné odsouzení v souladu s právem Společenství a požádal Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy EHS), zda je článek 11(4) francouzského zákona slučitelný s článkem 30 Smlouvy EHS.

Názor soudu a komentář:
Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nemůže rozhodovat o slučitelnosti konkrétní národní normy s ustanovením Smlouvy EHS, přeformuloval předloženou otázku tak, že jde v zásadě o otázku, zda je s články 30 a 36 Smlouvy EHS slučitelná aplikace zákona na výrobky dovážené z jiného členského státu, který požaduje na osobě, která uvede výrobky poprvé na národní trh, aby ověřila jejich slučitelnos
t
s pravidly o zdraví a bezpečnosti lidí, spravedlivém obchodování a ochraně spotřebitele a stanoví jejich trestněprávní odpovědnost pro případ, že tak neučiní, slučitelná
Článek 30 Smlouvy zakazuje kvantitativní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření, která mají na obchod mezi členskými státy rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení. Opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením zahrnují opatření “způsobilá omezit, přímo nebo nepřímo, v současnosti nebo potencionálně, obchod v rámci Společ
enství” (
Dassonville
). V dané věci Soud došel k závěru, že dochází k omezování obchodu, protože sporná francouzská legislativa může způsobit, že podnikatel bude preferovat domácí produkty před dováženými, neboť ověření, zda výrobek vyhovuje platné právní úpravě je odpovědností nikoliv distributora, ale výrobce.
Opatření, které zamezuje obchodu je však třeba tolerovat, pokud je ve veřejném zájmu (článek 36 Smlouvy). Soudní dvůr ve věci
Cassis de Dijon
rozhodl, že překážky volného pohybu zboží, které vyplývají z národní legislativy aplikovatelné jak na domácí, tak na dovážené výrobky, jsou povoleny, pokud neexistuje platné komunitární nařízení a pokud jsou nezbytné pro ochranu spotřebitele a spravedlivé obchodování. V dané věci komunitární nařízení neexisto
v
ala. Soud považoval ustanovení podobná ustanovení francouzského práva, které bylo předmětem sporu, za v zásadě nezbytná pro ochranu zdraví a bezpečnosti lidí, spotřebitelů a spravedlivého obchodování. Odůvodnění takových opatření rovněž předpokládá, že js
o
u přiměřená, tj. daného cíle nelze dosáhnout prostřednictvím opatření, která mají na obchod v rámci Společenství méně omezující účinky.
Za opatření, jež by měla méně omezující účinky na obchod, však podle mínění Soudního dvora nelze považovat opatření, která stanoví trestněprávní odpovědnost zahraničního výrobce před soudy státu dovozu, jako je tomu v případě domácích výrobců. Může se totiž také stát, že výrobky budou uvedeny na trh nezávislým obchodníkem a nikoliv výrobcem. Navíc právo Společenství člens
k
ým státům neukládá povinnost vykonat trest, o kterém bylo rozhodnuto v jiném členském státě.
To znamená, že v zásadě nejsou námitky proti tomu, když je dovozci ukládána povinnost ověřovat. Co se však musíme mít stále na paměti je, že právo musí v souladu se zásadou proporcionality zohlednit význam veřejného zájmu a důkazními prostředky, které má dovozce k dispozici. Obecně platí, že dovozce nesmí být povinován v případě uvádění výrobku na trh provádět jeho analýzu, aby prověřil informace o složení výrobk
u
. Postačí, když dovozce předloží certifikát os ložení výrobku vydaný orgány členského státu sídla výrobce nebo laboratoří těmito státy uznanou (
Biologische Produkten
). Pokud členský stát výrobce takový oficiální certifikát nepožaduje, pak se dovozce musí mít možnost dovolávat se jiných zkoušek, jež poskytují podobný stupeň jistoty. Je věcí národního soudu, aby zhodnotil, zda atest výrobce vyhovuje těmto podmínkám či nikoliv.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):