Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61985C0309

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 2.února 1988 Vec 309/85 Bruno Barra v Belgian State and City of Liége /1988/ECR 355 "Barra" Opinion of Mr Advocate General Sir Gordon Slynn delivered on 17 September 1987. Bruno Barra v Belgian State and City of LiŐge. Reference for a preliminary ruling: Tribunal de premiŐre instance de LiŐge - Belgium. Non-discrimination - Access to non-university education - Repayment of amounts unduly paid. Case 309/85.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1988 page 0355

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Defrenne II Case 43/75 Defrenne v Sabena /1976/ECR 455 Case 199/82 Amministrazione delle Finanze dello Stato v SpA San Girogio /1983/ECR 3595 Gravier Case 293/83, Gravier v City of Liége /1985/ECR 593 See also judgement of same date: Blaizot Case 24/86, Vincet Blaizot v University of Liége /1988/ECR 379


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Bruno Barra, francouzský státní príslušník, studoval na liegském Mestském technickém institutu presného strojírenství, zbrojarství a hodinárství v Belgii. Behem studií byl každý rok povinen zaplatit zápisné (“minerval"), které nebylo požadováno po studentech belgické státní príslušnosti.
Ve veci 293/83,
Gravier v City of Liége
(), Soud rozhodl, že uvalení poplatku na studenty clenských státu ES jakožto podmínky prístupu k odbornému vzdelání za situace, kdy studenti hostitelského státu jsou této podmínky zprošteni, zakládá protiprávní diskriminaci, která je v rozporu se clánkem 7 Smlouvy ES. Ve veci
Barra
nebylo sporu, že dotycná studiy jsou soucástí odborného vzdelávání.
Bruno Barra, s odkazem na vec
Gravier
, požadoval vrácení poplatku, které již zaplatil. Nicméne, podle belgických zákonu, by poplatky vybrané mezi 1.zárím 1976 a 31.prosincem 1984 mohly být vráceny jedine v prípade, že žaloba na jejich vrácení byla podána pred 13.únorem 1985, což je datum vynesení rozsudku ve veci 293/83,
Gravier v City of Liége
.
Soudní tribunál v Liége proto postoupil Evropskému soudnímu dvoru otázku, zda se rozhodnutí ve veci
Gravier
vztahuje také na období pred tímto rozhodnutím a zda národní legislativa muže omezit právo na vrácení poplatku výše uvedeným zpusobem.

Názor soudu a komentář:
Soud se již v predchozích rozsudcích zabýval otázkou, zda jsou jeho rozhodnutí aplikovatelná také retroaktivne. Soud shledal, že - vzhledem k “objektivnosti práva" - tak tomu obecne je. Nicméne, Soud ve své judikature také uznal, že, z duvodu právní jistoty za vyjímecných okolností, muže být casová platnost rozsudku omezena (viz
Defrenne II
). Soud v prípadu
Barra
znovu zduraznil, že k takovým omezením je možné pristoupit za vyjímecných okolností. Dále poukazuje na to, že “taková omezení jsou možná, pouze pokud vyplývají ze samotného rozsudku. Základní potreba obecné a jednotné aplikace práva Spolecenství vyžaduje, aby bylo pouze na samotném Soudním dvoru rozhodování o omezení casové pusobnosti jeho rozsudku." Jelikož Soud v prípadu
Gravier
casovou pusobnost neomezil, není možno jeho casovou pusobnost omezit v nynejším rozsudku.
Soud dále zkoumá, zda národní predpisy mohou omezit právo studentu na vrácení nenáležite zaplacených poplatku. V tomto kontextu Soud vychází z obecné zásady práva Spolecenství o neoprávneném prospechu: “Musí se konstatovat, že právo na vrácení cástek, jejichž vybírání narídil clenský stát v rozporu s pravidly ES, je dusledkem a doplnkem práv, která vyplývají z ustanovení práva Spolecenství tak, jak jsou interpretována Soudem". Nicméne domáhat se vrácení cástky je možné pouze za materiálních a procesních podmínek obsažených v použitelných národních predpisech. Tyto podmínky však nesmí být méne výhodné než ty, které se vztahují na vrácení poplatku zaplacených v rozporu s národními predpisy, a nesmí být takové, aby výkon práva vyplývajícího z práva Spolecenství cinily prakticky nemožným (viz také
Amministrazione delle Finanze dello Stato v SpA San Girogio
). V praxi to znamená, že takové nároky na vrácení poplatku mohou být podrobeny
obecnému
režimu pro podobné nároky - napr. obecným promlcecím lhutám, obecným procesním požadavkum, zákonnému požadavku být zastoupen právníkem a pod. Národní predpisy ale nesmí ukládat požadavky, které ciní “prakticky nemožným" uplatnení nároku na vrácení penez vyplývajícího z práva Spolecenství - jak tomu bylo u belgického predpisu v tomto prípade.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):