Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993J0427
Název:
Title: 		Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, Bristol-Myers Squibb a další proti Paranova A/S, spojené věci C-427/93, C-429/93 a C-436/93, Recueil 1996, s. I-03457-03545
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, Bristol-Myers Squibb a další proti Paranova A/S, spojené věci C-427/93, C-429/93 a C-436/93, Recueil 1996, s. I-03457-03545


Klíčová slova:

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce: Sø- og Handelsretten i København a Højesteret – Dánsko. Směrnice 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Článek 36 Smlouvy o ES. Přebalování výrobků označených ochrannou známkou


Předmět:

Výklad článku 7 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1) a článku 36 Smlouvy o ES.




Odůvodnění:

1 Usneseními ze dne 22. října (C-427/93), 21. října (C-429/93) a 1. listopadu 1993 (C-436/93), došlými Soudnímu dvoru dne 25. října, 26. října a 4. listopadu 1993, položily Sø- og Handelsretten i København (C-427/93 a C-429/93) a Højesteret (C-436/93) na základě článku 177 Smlouvy o ES několik předběžných otázek týkajících se výkladu článku 7 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1, dále jen „směrnice“), a článku 36 Smlouvy o ES.

2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci tří sporů mezi společností Bristol-Myers Squibb, společnostmi C. H. Boehringer Sohn, Boehringer Ingelheim KG a Boehringer Ingelheim A/S (dále jen „Boehringer“) a společnostmi Bayer Aktiengesellschaft a Bayer Danmark A/S (dále jen „Bayer“), výrobci farmaceutických výrobků, na jedné straně a společností Paranova A/S (dále jen „Paranova“), která dováží do Dánska určité výrobky vyráběné prvně jmenovanými společnostmi, na straně druhé.
3 Podle článku 36 Smlouvy jsou zákazy a omezení dovozu mezi členskými státy odůvodněné ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví dovoleny za předpokladu, že neslouží jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

4 Článek 5 směrnice, který se týká „práv z ochranné známky“, zní takto:
a) označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána; b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.
a) umísťovat označení na zboží nebo jeho obaly; b) nabízet zboží pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat za tímto účelem služby;

c) dovážet či vyvážet pod tímto označením zboží;

d) užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.
5 Článek 7 směrnice stanoví zásadu tzv. „vyčerpání práv z ochranné známky“ takto:
6 Tato ustanovení byla provedena v dánském právu prostřednictvím článků 4 a 6 zákona č. 341 ze dne 6. června 1991 o továrních, obchodních a kolektivních ochranných známkách.
7 Společnost Bristol-Myers Squibb uvádí na trh v různých členských státech farmaceutické výrobky vyráběné jí samou nebo společností, která je s ní spojena. Náleží jí práva k zápisu ochranných známek Capoten, Mycostatin, Vepesid, Vumon a Diclocil v Dánsku. Capoten je užíván jako hypotenzivum a uváděn na trh ve formě tablet balených v blistrech. Mycostatin je směs proti ústním mykózám uváděná na trh v lahvičkách. Vesepid je cytostatikum uváděné na trh v lahvičkách nebo tobolkách balených v blistrech. Vumon je rovněž cytostatikum balené v ampulích. Diclocil je antibiotikum s protiinfekčním účinkem uváděné na trh ve formě tobolek balených v blistrech.

8 Společnost Boehringer vyrábí farmaceutické výrobky v Německu a uvádí je na trh na celém území Společenství. V Dánsku si nechala zapsat ochrannou známku Boehringer Ingelheim, která je umísťována obecně na farmaceutické výrobky společnosti Boehringer, a rovněž ochranné známky Atrovent, Berodual, Berotec a Catapresan, které jsou užívány k označení určitých farmaceutických výrobků. Atrovent, Berodual a Berotec jsou předepisovány k léčbě bronchiálního astmatu a jsou prodávány ve formě aerosolu. Jsou uváděny na trh ve všech členských státech v aerosolových inhalátorech, avšak s různým množstvím účinné látky. Catapresan je užíván v případě vysokého krevního tlaku a je prodáván ve formě tablet balených v blistrech.

9 Společnost Bayer vyrábí a uvádí na trh v různých členských státech farmaceutický výrobek pod názvem Adalat, který si v Dánsku nechala zapsat jako ochrannou známku společně se svou obchodní firmou Bayer. Adalat je určen k léčbě srdečních a kardiovaskulárních onemocnění. Po několik let byl v Dánsku uváděn na trh v baleních po 30 nebo 100 tabletách balených v blistrech, které obsahovaly 10 tablet. Od roku 1990 byla v Dánsku uváděna na trh pouze balení po 100 tabletách. V ostatních členských státech je Adalat uváděn na trh v baleních o různé velikosti, která obsahují 20, 30, 50, 60 nebo 100 tablet.

10 Paranova je společnost distribuující farmaceutické výrobky pocházející z tzv. paralelních dovozů. Nakoupila výše uvedené farmaceutické výrobky v šaržích v členských státech, ve kterých jsou ceny relativně nízké (Řecko, Spojené království, Španělsko a Portugalsko), a dovezla je do Dánska, kde je prodává pod oficiální prodejní cenou výrobců, a přesto dosahuje zisku.

11 Pro účely prodeje v Dánsku přebalila Paranova veškeré léčivé přípravky do nových vnějších obalů, které mají jednotný vzhled a vlastní úpravu, tj. bílý podklad s barevnými pruhy odpovídajícími barvám původních obalů výrobců. Na nových obalech byly uvedeny zejména příslušné ochranné známky výrobců a údaj, že výrobek byl vyroben společností „Bristol-Myers Squibb“, popřípadě společností „Boehringer Ingelheim“ nebo společností „Bayer“, a údaj „dovezeno a přebaleno společností Paranova“.

12 Pokud jde o léčivé přípravky Capoten, Diclocil, Catapresan a Adalat, mělo přebalení provedené společností Paranova za následek změnu velikosti balení.

13 Co se týče zejména léčivého přípravku Adalat, dánské balení používané společností Bayer neslo údaj „Adalat 20 mg“. Paranova dovezla Adalat z Řecka, kde byl přípravek prodáván v baleních obsahujících 3 blistry po 10 tabletách. Přebalila je do nových balení označených názvem „Adalat retard“ a obsahujících 10 blistrů po 10 tabletách.

14 Kromě nahrazení vnějších obalů provedla společnost Paranova níže uvedené úkony.

15 Pokud jde o léčivé přípravky Vepesid a Vumon, vyjmula společnost Paranova lahvičky a ampule z okolní výplně a na každou lahvičku či ampuli umístila novou samolepící etiketu, kterou překryla etiketu výrobce. Na nové etiketě byla vytištěna ochranná známka společnosti Bristol-Myers Squibb jakož i údaje „vyrobeno společností Bristol-Myers Squibb“ a „dovezeno a přebaleno společností Paranova“. Lahvičky a ampule byly poté znovu umístěny do původní výplně a vloženy do nového vnějšího obalu. Pokud jde o léčivé přípravky Mycostatin, Atrovent, Berodual a Berotec, také v jejich případě překryla Paranova původní etikety lahviček a inhalátorů vlastní etiketou, na níž byly uvedeny mimo jiné ochranné známky výrobců.

16 Co se týče léčivých přípravků Vepesid, Vumon, Berodual a Berotec, připojila Paranova k novým balením příbalovou informaci v dánském jazyce.

17 V balení léčivého přípravku Mycostatin nahradila společnost Paranova rozprašovač obsažený v původním balení rozprašovačem, který nepocházel od společnosti Bristol-Myers Squibb.

18 Krom toho a v souladu s dánskou právní úpravou v této oblasti si nechala společnost Paranova zapsat výrobky jako hromadně vyráběné léčivé přípravky do dánského rejstříku hromadně vyráběných léčivých přípravků pod stejnými názvy jako výrobci.

19 Společnosti Bristol-Myers Squibb a Boehringer podaly u Sø- og Handelsret žaloby proti společnosti Paranova, kterými se domáhaly zejména toho, aby žalované byla uložena povinnost uznat, že se dopustila zásahu do práv z ochranných známek žalobkyň tím, že je umístila bez jejich souhlasu na výrobky, které nabízí k prodeji, a aby žalované bylo uloženo zdržet se umísťování těchto ochranných známek na výrobky, které přebaluje a uvádí na trh.

20 Uvedený soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

„1) Je třeba vykládat čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, v tom smyslu, že majitel ochranné známky, který uvedl na trh v členském státě zboží pod určitou ochrannou známkou, nemůže – s výjimkou použití čl. 7 odst. 2 – bránit tomu, aby třetí osoba dovážela toto zboží do jiného členského státu za účelem jeho uvádění na trh v tomto státě pod shodnou ochrannou známkou, a to ani tehdy, jestliže tato třetí osoba opatřila vnitřní obal etiketami, na které opětovně umístila ochrannou známku, a vnější obal nahradila novým obalem, na který byla opětovně umístěna ochranná známka? 2) V případě kladné odpovědi na otázku 1 může Soudní dvůr uvést, zda čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104/EHS předpokládá, že po provedení směrnice bude mít judikatura Soudního dvora stanovená ve výše uvedeném rozsudku 102/77 a následně rozvinutá pouze podpůrný význam, jelikož právo k provedení přebalení bude nutno posuzovat v prvé řadě na základě ustanovení vnitrostátního práva odpovídajících čl. 7 odst. 2 výše uvedené směrnice?“

21 Ve věci C-427/93 předložil Sø- og Handelsret Soudnímu dvoru dále tyto dvě otázky:

„3) Za předpokladu, že cílem čl. 7 odst. 1 výše uvedené směrnice je umožnit paralelnímu dovozci opětovně umístit ochrannou známku, přeje si soud vědět, zda okolnost, že zboží bylo přebaleno, musí být považována za „legitimní důvod“ ve smyslu čl. 7 odst. 2. 4) Ve spojení s odchylným ustanovením v čl. 36 první větě Smlouvy a v souvislosti s úvahami uvedenými Soudním dvorem ve věci 102/77 si soud přeje vědět, co může být v případě konkrétního výrobku popsáno jako rozdělení trhu, a zejména jaké okolnosti musí být vzaty v úvahy při posuzování toho, zda je v případě konkrétního výrobku a v rámci prodejního systému používaného majitelem ochranné známky možné mít za to, že existuje „umělé rozdělení“ trhů mezi členskými státy?“ 22 Společnost Bayer podala žalobu proti společnosti Paranova u Sø- og Handelsret, který ji zamítl. Podala tedy odvolání k Højesteret, který předložil Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

„1) Musí být možnosti majitele ochranné známky bránit tomu, aby paralelní dovozce nahrazoval, a to zcela nebo zčásti, původní obal výrobku dotyčného majitele ochranné známky novým obalem, na který paralelní dovozce opětovně umísťuje ochrannou známku, posuzovány na základě ustanovení vnitrostátního známkového práva pouze ve spojení s čl. 7 odst. 1 a 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, nebo je krom toho třeba pro účely takového posouzení a ve spojení s výše uvedenými ustanoveními použít čl. 36 první a druhou větu Smlouvy o EHS? 2) Co se týče posouzení právních možností majitele ochranné známky reagovat na takové praktiky, má v tomto ohledu význam skutečnost, že je možno považovat za prokázanou existenci „umělého rozdělení trhů“ v souvislosti s uváděním dotyčného zboží na trh? 3) V případě kladné odpovědi na otázku 2: má okolnost, že majitel ochranné známky zamýšlel vyvolat takové umělé rozdělení trhů nebo jej využít, dopad s ohledem na práva majitele ochranné známky? 4) Musí paralelní dovozce v souvislosti s otázkou 3 prokázat existenci nebo alespoň pravděpodobnost existence takového záměru majitele ochranné známky, nebo je naopak povinností posledně jmenovaného, aby prokázal neexistenci nebo alespoň pravděpodobnost neexistence takového záměru? 5) Představuje opětovné umístění ochranné známky za podmínek popsaných v otázce 1 samo o sobě „legitimní důvod“ ve smyslu článku 7 směrnice, nebo musí majitel ochranné známky krom toho prokázat existenci jiných skutečností, jako je změna původního stavu výrobku nebo jeho zhoršení při uvádění výrobku na trh paralelním dovozcem?“

23 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 18. listopadu 1993 byly tyto věci spojeny pro účely písemné části řízení, ústní části řízení a rozsudku.
24 Podstatou první otázky Højesteret ve věci C-436/93 je, zda skutečnost, že se majitel práva k ochranné známce dovolává tohoto práva s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, pokud dotyčný dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele, musí být posuzována na základě ustanovení vnitrostátního známkového práva ve spojení pouze s článkem 7 směrnice, nebo je třeba pro účely takového posouzení a ve spojení s výše uvedenými ustanoveními použít rovněž článek 36 Smlouvy.

25 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že stanoví-li směrnice Společenství harmonizaci opatření nezbytných k zajištění ochrany zájmů uvedených v článku 36 Smlouvy, musí být každé k tomu se vztahující vnitrostátní opatření posuzováno s ohledem na ustanovení dotyčné směrnice, a nikoliv s ohledem na články 30 až 36 Smlouvy (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 5. října 1977, Tedeschi, 5/77, Recueil, s. 1555, bod 35; ze dne 30. listopadu 1983, Van Bennekom, 227/82, Recueil, s. 3883, bod 35; ze dne 12. října 1993, Vanacker a Lesage, C-37/92, Recueil, s. I-4947, bod 9; a ze dne 5. října 1994, Centre d’insémination de la Crespelle, C-323/93, Recueil, s. I-5077, bod 31).

26 Je namístě dále uvést, že článek 7 směrnice, jehož znění má obecnou povahu, upravuje úplným způsobem otázku vyčerpání práv z ochranné známky, pokud jde o výrobky uváděné na trh ve Společenství. V důsledku toho musí být vnitrostátní pravidla v této oblasti posuzována s ohledem na uvedené ustanovení.

27 Směrnice musí být však jako každý předpis sekundárního práva vykládána ve světle pravidel Smlouvy týkajících se volného pohybu zboží, a zejména článku 36 (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 9. června 1992, Delhaize a Le Lion, C-47/90, Recueil, s. I-3669, bod 26, a ze dne 2. února 1994, Verband Sozialer Wettbewerb, C-315/92, Recueil, s. I-317, bod 12).

28 Je tedy třeba odpovědět na první otázku ve věci C-436/93 tak, že skutečnost, že se majitel práva k ochranné známce dovolává tohoto práva s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, pokud dotyčný dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele, musí být posuzována na základě ustanovení vnitrostátního známkového práva ve spojení s článkem 7 směrnice vykládaným ve světle článku 36 Smlouvy.
29 Podstatou první otázky Sø- og Handelsret ve věcech C-427/93 a C-429/93 je, zda čl. 7 odst. 1 směrnice brání tomu, aby se majitel práva k ochranné známce dovolával, vyjma případu, kdy jsou splněny podmínky vymezené v odstavci 2 uvedeného ustanovení, tohoto práva s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, a to i tehdy, jestliže dotyčný dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele.

30 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že čl. 7 odst. 1 směrnice stanoví, že práva z ochranné známky neumožňují majiteli ochranné známky zakázat její užívání pro výrobky, které byly pod dotyčnou ochrannou známkou uvedeny majitelem nebo s jeho souhlasem do oběhu ve Společenství.

31 Znění uvedeného ustanovení odpovídá znění použitému Soudním dvorem v rozsudcích, které při výkladu článku 30 a 36 Smlouvy uznaly v rámci práva Společenství zásadu vyčerpání práv z ochranné známky. Ustanovení tak přejímá judikaturu Soudního dvora, podle které se nemůže majitel práva k ochranné známce chráněného právními předpisy členského státu dovolávat těchto předpisů s cílem zabránit dovozu nebo uvádění na trh výrobku, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem nebo s jeho souhlasem (viz zejména rozsudky ze dne 31. října 1974, Winthrop, 16/74, Recueil, s. 1183, body 7 až 11; ze dne 17. října 1990, HAG, C-10/89, Recueil, s. I-3711, bod 12, dále jen „rozsudek HAG II“; a ze dne 22. června 1994, IHT Internationale Heiztechnik a Danziger, C-9/93, Recueil, s. I-2789, bod 33 a 34).

32 Žalobkyně v původním řízení jakož i německá vláda však tvrdily, že čl. 7 odst. 1 směrnice přiznává paralelnímu dovozci pouze právo dále prodávat výrobky ve formě, ve které je majitel ochranné známky uvedl do oběhu v jiném členském státě. Výlučné právo umísťovat na výrobek ochrannou známku, které přísluší majiteli ochranné známky v souladu s článkem 5 směrnice, není vyčerpáno. Proto může majitel zakázat umísťování ochranné známky na přebalené výrobky, a to i mimo rámec výjimek uvedených v čl. 7 odst. 2.

33 Tato argumentace nemůže být přijata.

34 Z judikatury Soudního dvora týkající se článku 36 Smlouvy totiž vyplývá, že výlučné právo majitele umísťovat ochrannou známku na výrobek musí být za určitých okolností považováno za vyčerpané, aby bylo dovozci umožněno prodávat pod touto ochrannou známkou výrobky, které byly uvedeny do oběhu v jiném členském státě majitelem nebo s jeho souhlasem (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 23. května 1978, Hoffmann-La Roche, 102/77, Recueil, s. 1139, a ze dne 10. října 1978, American Home Products, 3/78, Recueil, s. 1823, a rovněž rozsudky z téhož dne ve věcech Eurim-Pharm Arzneimittel, C-71/94, C-72/94 a C-73/94, a MPA Pharma, C-232/94).

35 Přijetí tvrzení, podle kterého nemůže být zásada vyčerpání stanovená v čl. 7 odst. 1 použita, pokud dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku, by tak znamenalo významnou změnu zásad vyplývajících z článků 30 a 36 Smlouvy.

36 Žádná skutečnost však neumožňuje tvrdit, že cílem článku 7 směrnice je omezit dosah uvedené judikatury. Krom toho by takový důsledek byl nepřípustný vzhledem k tomu, že směrnice nemůže odůvodňovat překážky obchodu uvnitř Společenství, neděje-li se tak v rámci stanoveném pravidly Smlouvy. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že zákaz množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem platí nejen pro vnitrostátní opatření, ale rovněž pro opatření pocházející od orgánů Společenství (viz naposledy rozsudek ze dne 9. srpna 1994, Meyhui, C-51/93, Recueil, s. I-3879, bod 11).

37 Na první otázku ve věcech C-427/93 a C-429/93 je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 směrnice brání tomu, aby se majitel práva k ochranné známce dovolával tohoto práva, vyjma případu, kdy jsou splněny podmínky vymezené v odstavci 2 téhož ustanovení, s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, a to i tehdy, jestliže dotyčný dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele.
38 Podstatou druhé otázky ve věcech C-427/93 a C-429/93, třetí a čtvrté otázky ve věci C-427/93 a druhé, třetí, čtvrté a páté otázky ve věci C-436/93 předložených vnitrostátními soudy je, zda mohou být upřesněny podmínky, za jakých může majitel práva k ochranné známce bránit na základě čl. 7 odst. 2 směrnice dalšímu uvádění farmaceutického výrobku, který byl dovozcem přebalen a na který byla opětovně umístěna ochranná známka jejího majitele, na trh. V tomto ohledu se vnitrostátní soudy dotazují zejména na to, zda je judikatura stanovená v rámci článku 36 Smlouvy relevantní pro použití čl. 7 odst. 2 směrnice. Soudní dvůr je v případě, že tomu tak je, dotazován na význam a obsah pojmů „umělé rozdělení trhů“ a „změna původního stavu výrobku“ stanovených touto judikaturou.

39 Článek 7 odst. 2 směrnice stanoví, že majitel práva k ochranné známce může bránit dalšímu uvádění zboží na trh, pokud existuje legitimní důvod, a zejména pokud došlo ke změně nebo zhoršení stavu zboží po jeho uvedení na trh. Použití slova „zejména“ svědčí o tom, že uvažovaná situace je uvedena pouze jako příklad.

40 Je třeba se totiž domnívat, že cílem článku 7 směrnice, právě tak jako článku 36 Smlouvy, je uvedení základních zájmů ochrany práv z ochranných známek v soulad se základními zájmy volného pohybu zboží na společném trhu, takže tato dvě ustanovení, která mají za cíl dosažení téhož výsledku, musí být vykládána shodným způsobem.

41 Pro určení toho, zda může majitel ochranné známky na základě čl. 7 odst. 2 směrnice bránit uvádění přebalených výrobků, na které byla opětovně umístěna ochranná známka, na trh, je tudíž namístě vycházet z judikatury Soudního dvora stanovené v rámci článku 36.

42 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že článek 36 připouští odchylky od základní zásady volného pohybu zboží na společném trhu pouze tehdy, jsou-li odůvodněny ochranou práv, které představují specifický předmět dotčeného průmyslového nebo obchodního vlastnictví.

43 Co se týče práva k ochranné známce, Soudní dvůr tvrdil, že představuje základní prvek systému nenarušené hospodářské soutěže, který má vytvořit Smlouva. V takovém systému musí být podniky schopny získat si zákazníky jakostí svých výrobků nebo svých služeb, což je možné pouze díky existenci odlišných označení, která umožňují jejich identifikaci. Aby mohla ochranná známka plnit tuto úlohu, musí představovat záruku, že veškeré výrobky, které jsou jí opatřeny, byly vyrobeny pod kontrolou jediného podniku, kterému je možno přičíst odpovědnost za jejich jakost (výše uvedené rozsudky HAG II, bod 13, a IHT Internationale Heiztechnik a Danziger, body 37 a 45).

44 V důsledku toho, jak Soudní dvůr opakovaně uznal, je specifickým předmětem práva k ochranné známce zejména zajistit majiteli výlučné právo užívat ochrannou známku pro první uvedení výrobku do oběhu a chránit jej tak před konkurenty, kteří by měli v úmyslu zneužít postavení a dobrého jména ochranné známky prodejem výrobků neoprávněně opatřených dotyčnou ochrannou známkou (viz zejména výše uvedené rozsudky Hoffmann-La Roche, bod 7; ze dne 3. prosince 1981, Pfizer, 1/81, Recueil, s. 2913, bod 7; HAG II, bod 14, a IHT Internationale Heiztechnik a Danziger, bod 33).

45 Z toho vyplývá, jak bylo připomenuto výše, zejména to, že majitel práva k ochranné známce chráněného právními předpisy členského státu se nemůže dovolávat těchto předpisů s cílem zabránit dovozu či uvádění na trh výrobku, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě jím samotným nebo s jeho souhlasem (viz zejména výše uvedené rozsudky Winthrop, body 7 až 11; HAG II, bod 12; a IHT Internationale Heiztechnik a Danziger, body 33 a 34).

46 Předmětem práva k ochranné známce totiž není umožnit majitelům ochranných známek rozdělení vnitrostátních trhů a napomoci tak zachování cenových rozdílů, které mohou existovat mezi členskými státy. Je sice pravda, že zejména na trhu s farmaceutickými výrobky mohou takové cenové rozdíly vyplývat z faktorů, nad kterými nemají majitelé ochranných známek žádnou kontrolu, zejména rozdílné právní úpravy v členských státech týkající se stanovení maximálních cen, ziskové marže velkoobchodníků s farmaceutickými výrobky a lékáren nebo maximální výše náhrad léčebných výloh v systémech zdravotního pojištění. Narušení způsobená odlišnou právní úpravou cen v jednom členském státě je však třeba odstranit prostřednictvím opatření přijatých orgány Společenství, a nikoliv prostřednictvím opatření zavedených jiným členským státem, která nejsou slučitelná s pravidly týkajícími se volného pohybu zboží (viz zejména výše uvedený rozsudek Winthrop, body 16 a 17).

47 K zodpovězení otázky, zda výlučné právo přiznané majiteli ochranné známky zahrnuje právo bránit užívání ochranné známky třetí osobou po přebalení výrobku, je třeba vzít v úvahu základní funkci ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli či konečnému uživateli totožnost původu výrobku označeného ochrannou známkou tím, že je mu umožněno odlišit takový výrobek bez možnosti záměny od výrobků majících jiný původ. Tato záruka původu znamená, že si spotřebitel či konečný uživatel může být jist tím, že výrobek označený ochrannou známkou, který je mu nabízen, nebyl v předchozí fázi jeho uvedení na trh předmětem zásahu třetí osoby bez svolení majitele ochranné známky, jímž by byl ovlivněn původní stav výrobku (výše uvedené rozsudky Hoffmann-La Roche, bod 7, a Pfizer, bod 8).

48 Z toho vyplývá, že právo přiznané majiteli ochranné známky bránit každému užití této ochranné známky, které může narušit takto chápanou záruku původu, je součástí specifického předmětu práva k ochranné známce, jehož ochrana může odůvodnit odchylky od základní zásady volného pohybu zboží (výše uvedené rozsudky Hoffmann-La Roche, bod 7, a Pfizer, bod 8).

49 Ve výše uvedeném rozsudku Hoffmann-La Roche Soudní dvůr rozhodl, že na základě uvedených zásad musí být článek 36 Smlouvy vykládán v tom smyslu, že majitel práva k ochranné známce se jej může dovolávat s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, jestliže tento dovozce provedl přebalení výrobku do nového obalu, na který byla opětovně umístěna ochranná známka, ledaže

50 V souladu s uvedenou judikaturou musí být tedy čl. 7 odst. 2 směrnice vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně bránit dalšímu uvádění farmaceutického výrobku na trh, jestliže dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku, ledaže by byly splněny čtyři podmínky uvedené ve výše uvedeném rozsudku Hoffmann-La Roche.

51 Je však třeba uvedenou judikaturu upřesnit s ohledem na argumenty uvedené v projednávaných věcech, jakož i věcech Eurim-Pharm Arzneimittel (C-71/94, C-72/94 a C-73/94) a MPA Pharma (C-232/94), ve kterých Soudní dvůr vydal rozsudky téhož dne.
52 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že užívání práva k ochranné známce jejím majitelem s cílem bránit uvádění přebalených výrobků na trh pod dotyčnou ochrannou známkou přispívá k rozdělení trhů mezi členskými státy, zejména uvedl-li majitel ochranné známky do oběhu v různých členských státech shodný farmaceutický výrobek v různých baleních a nemůže-li být výrobek ve stavu, v jakém byl uveden na trh majitelem práva k ochranné známce v členském státě, dovážen a uváděn do oběhu v jiném členském státě paralelním dovozcem.

53 Z toho vyplývá, že majitel ochranné známky nemůže bránit přebalení výrobku do nového vnějšího obalu, pokud balení ve velikosti používané majitelem ochranné známky v členském státě, ve kterém dovozce výrobek nakoupil, nemůže být uváděno na trh v členském státě dovozu zejména z důvodu existence právní úpravy povolující pouze balení určité velikosti nebo vnitrostátní praxe v tomto smyslu, pravidel v oblasti zdravotního pojištění podmiňujících náhradu léčebných výloh velikostí balení nebo zavedené praxe v předepisování léčivých přípravků, která vychází z velikostních norem doporučených profesními sdruženími nebo institucemi zdravotního pojištění.

54 V tomto ohledu je namístě upřesnit, že pokud majitel ochranné známky v souladu s pravidly a praxí platnými v členském státě dovozu v tomto státě používá více různých velikostí balení, nepostačuje konstatovat, že jedna z těchto velikostí je rovněž uváděna na trh v členském státě vývozu, aby bylo možné učinit závěr, že přebalení výrobku není nezbytné. Kdyby totiž dovozce mohl uvádět výrobek na trh pouze v omezené části svého trhu, existovalo by rozdělení trhů.

55 Naproti tomu může majitel ochranné známky bránit přebalení výrobku do nového vnějšího obalu, pokud je dovozce schopen vytvořit balení, které smí být uváděno na trh v členském státě dovozu, například tím, že na původní vnější či vnitřní obal umístí nové etikety v jazyce členského státu dovozu, tím, že připojí nový návod k použití či příbalovou informaci v jazyce členského státu dovozu, nebo tím, že nahradí doplňkový předmět, který nemůže být v členském státě dovozu povolen, podobným předmětem, který takové povolení získal.

56 Právo majitele práva k ochranné známce chráněné v členském státě bránit dalšímu uvádění přebalených výrobků pod touto ochrannou známkou na trh smí být totiž omezeno pouze v rozsahu, v němž je přebalení, které provedl dovozce, nezbytné k uvedení výrobku na trh v členském státě dovozu.

57 Konečně je namístě upřesnit, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně v původním řízení, neznamená použití pojmu „umělé rozdělení trhů“Soudním dvorem, že dovozce musí prokázat, že tím, že majitel ochranné známky uvedl do oběhu v různých členských státech shodný výrobek v různých baleních, záměrně usiloval o rozdělení trhů mezi členskými státy. Svým upřesněním, že se musí jednat o umělé rozdělení trhů, měl totiž Soudní dvůr v úmyslu zdůraznit, že se majitel ochranné známky může vždy dovolávat svého práva k ochranné známce s cílem zabránit uvádění přebalených výrobků na trh, je-li to odůvodněno nezbytností chránit základní funkci ochranné známky, přičemž výsledné rozdělení trhů nemůže být považováno za umělé.
58 V tomto ohledu je třeba ve světle argumentů předložených žalobkyněmi v původním řízení nejprve upřesnit, že pojem ovlivnění původního stavu výrobku se vztahuje ke stavu výrobku obsaženého v balení.

59 Majitel práva k ochranné známce může tedy bránit každému přebalení, které představuje riziko vystavení výrobku obsaženého v balení zacházení či vlivům ovlivňujícím jeho původní stav. Pro potřeby posouzení, zda je tomu tak, je namístě, jak uvedl Soudní dvůr v bodě 10 výše uvedeného rozsudku Hoffmann-La Roche, přihlédnout k povaze výrobku a způsobu přebalení.

60 Co se týče farmaceutických výrobků, vyplývá z téhož bodu výše uvedeného rozsudku Hoffmann-La Roche, že se přebalení považuje za provedené za podmínek, které nemohou ovlivnit původní stav výrobku, zejména tehdy, uvedl-li majitel ochranné známky výrobek do oběhu ve dvojitém obalu a týká-li se přebalení pouze vnějšího obalu, přičemž vnitřní obal zůstává nedotčen, nebo podléhá-li přebalení dohledu orgánu veřejné moci s cílem zajistit neporušenost výrobku.

61 Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že pouhá skutečnost, že jsou blistry, lahvičky, ampule nebo inhalátory vyjmuty ze svého původního vnějšího obalu a že jsou vloženy do nového vnějšího obalu, nemůže ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v balení.

62 Žalobkyně v původním řízení však tvrdily, že i takovéto zacházení s výrobkem představuje riziko ovlivnění původního stavu výrobku. Například blistry, které pocházejí z různých původních balení a které jsou společně vloženy do jediného vnějšího obalu, by mohly pocházet z různých výrobních šarží a mohly by mít odlišná data použitelnosti, výrobky by mohly být skladovány po příliš dlouhou dobu a výrobky citlivé na světlo by jím mohly být při přebalování poškozeny.

63 Tato argumentace nemůže být přijata. Nelze totiž připustit, že by každé hypotetické riziko izolovaného omylu dostačovalo k tomu, aby bylo majiteli ochranné známky přiznáno právo bránit každému přebalení farmaceutických výrobků do nových vnějších obalů.

64 Co se týče úkonů spočívajících v umístění samolepících etiket na lahvičky, ampule či inhalátory, v připojení nových návodů k použití či příbalové informace v jazyce státu dovozu k balení nebo ve vložení doplňkového předmětu, jako je rozprašovač, který nepochází od majitele ochranné známky, nic nedovoluje předpokládat, že původní stav výrobku obsaženého v balení byl jimi přímo ovlivněn.

65 Je však namístě uznat, že původní stav výrobku obsaženého v balení může být nepřímo ovlivněn, a to zejména tehdy,

66 Je věcí vnitrostátního soudu, aby posoudil, zda je tomu tak, zejména na základě srovnání s výrobkem uváděným na trh majitelem ochranné známky v členském státě dovozu. Nesmí být však vyloučena možnost dovozce poskytnout určité doplňující informace za předpokladu, že tyto informace nejsou v rozporu s informacemi poskytnutými majitelem ochranné známky v členském státě dovozu, přičemž posledně uvedená podmínka je splněna, jedná-li se zejména o odlišné informace vyplývající z balení použitého majitelem ochranné známky v členském státě vývozu.
67 Za předpokladu, že je přebalení výrobku provedeno za podmínek, které nemohou ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v balení, je základní funkce ochranné známky jako záruky původu zachována. Spotřebitel či konečný uživatel tak není uváděn v omyl ohledně původu výrobků, nýbrž dostává skutečně výrobky vyrobené pod výlučnou kontrolou majitele ochranné známky.

68 Je tedy třeba konstatovat, že ačkoliv je za výše uvedených podmínek závěr, podle kterého se majitel ochranné známky nemůže dovolávat svého práva k ochranné známce s cílem zabránit uvádění dovozcem přebalených výrobků na trh pod jeho ochrannou známkou, nezbytný k zajištění volného pohybu zboží, znamená nicméně tolik co přiznat dovozci určité oprávnění, které je za běžných okolností vyhrazeno samotnému majiteli ochranné známky.

69 V zájmu majitele jakožto osoby vlastnící ochrannou známku a s cílem chránit jej před každým zneužitím je tudíž třeba, jak konstatoval Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Hoffmann-La Roche, uznat takové oprávnění pouze tehdy, splňuje-li dovozce některé další požadavky.

70 S ohledem na zájem majitele ochranné známky, aby u spotřebitele či konečného uživatele nemohlo být vyvoláno přesvědčení, že za přebalení je odpovědný majitel ochranné známky, musí být tedy na obalu uvedeno, kým byl výrobek přebalen.

71 Jak již Soudní dvůr upřesnil, tento údaj musí být jasně uveden na vnějším obalu přebaleného výrobku (výše uvedené rozsudky Hoffmann-La Roche, bod 12, a Pfizer, bod 11). To znamená, jak uvedl generální advokát v bodě 128 svého stanoviska, že vnitrostátní soud musí posoudit, zda je údaj vytištěn takovým způsobem, aby mu porozuměla osoba s běžným zrakem věnující výrobku běžnou pozornost.

72 Naproti tomu není namístě vyžadovat, aby bylo krom toho na balení výslovně uvedeno, že přebalení bylo provedeno bez svolení majitele ochranné známky, jelikož takový údaj, jak uvedl generální advokát v bodě 88 svého stanoviska, by mohl být vykládán v tom smyslu, že přebalený výrobek není zcela řádný.

73 Pokud však paralelní dovozce k balení připojil doplňkový předmět, který nepochází od majitele ochranné známky, musí zajistit, aby byl původ doplňkového předmětu uveden takovým způsobem, aby byl vyloučen jakýkoliv dojem, že je za něj odpovědný majitel ochranné známky.

74 Stejně tak, jak vyplývá z bodu 11 výše uvedeného rozsudku Pfizer, může být vyžadováno, aby bylo na vnějším obalu jasně uvedeno, kým byl výrobek vyroben, jelikož výrobce může mít zájem na tom, aby u spotřebitele či konečného uživatele nebylo vyvoláno přesvědčení, že dovozce je majitelem ochranné známky a že výrobek byl vyroben pod jeho kontrolou.

75 I když je původce přebalení výrobku na obalu uveden, nelze vyloučit, že by i přesto mohlo být dobré jméno ochranné známky a tím i jejího majitele poškozeno nevhodnou obchodní úpravou přebaleného výrobku. V takovém případě má majitel ochranné známky oprávněný zájem na tom, aby mohl zabránit uvádění výrobku na trh, který souvisí se specifickým předmětem práva k ochranné známce. Při posuzování toho, zda obchodní úprava přebaleného výrobku může poškodit dobré jméno ochranné známky, je třeba přihlížet k povaze výrobku a trhu, pro který je určen.

76 V případě farmaceutických výrobků je třeba konstatovat, že se jedná o citlivou oblast, ve které je veřejnost obzvláště náročná, pokud jde o jakost a neporušenost výrobku, a že obchodní úprava výrobku může mít ve skutečnosti schopnost vzbudit v tomto ohledu důvěru veřejnosti. V důsledku toho by mohl vadný, nekvalitní či neupravený obal poškodit dobré jméno ochranné známky.

77 Požadavky, které musí obchodní úprava přebaleného farmaceutického výrobku splňovat, se liší podle toho, zda se jedná o výrobek prodávaný nemocnicím nebo prostřednictvím lékáren spotřebitelům. V prvním případě jsou farmaceutické výrobky pacientům podávány odborníky, pro které nemá obchodní úprava výrobku příliš velký význam. V druhém případě má obchodní úprava výrobku pro spotřebitele větší význam, ačkoliv, jedná-li se o výrobky podléhající lékařskému předpisu, může již samotná tato okolnost u spotřebitelů budit určitou důvěru v jakost výrobku.

78 Konečně, jak uvedl Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Hoffmann-La Roche, majitel ochranné známky musí být předem vyrozuměn o uvedení přebaleného výrobku do prodeje. Krom toho může majitel ochranné známky vyžadovat, aby mu dovozce poskytl vzorek přebaleného výrobku před jeho uvedením do prodeje, aby se mohl přesvědčit, že přebalení není prováděno způsobem, který by přímo či nepřímo ovlivňoval původní stav výrobku, a že obchodní úprava po přebalení nepoškozuje dobré jméno ochranné známky. Takový požadavek majiteli ochranné známky rovněž umožňuje lépe se chránit před činnostmi padělatelů.

79 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku ve věcech C-427/93 a C-429/93, na třetí a čtvrtou otázku ve věci C-427/93 a na druhou, třetí, čtvrtou a pátou otázku ve věci C-436/93 odpovědět, že čl. 7 odst. 2 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně bránit dalšímu uvádění farmaceutického výrobku na trh, jestliže dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku, ledaže

K nákladům řízení

80 Výdaje vzniklé německé vládě, francouzské vládě, vládě Spojeného království a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
1) Skutečnost, že se majitel práva k ochranné známce dovolává tohoto práva s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, jestliže tento dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele, musí být posuzována na základě ustanovení vnitrostátního známkového práva ve spojení s článkem 7 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, vykládaným ve světle článku 36 Smlouvy o ES. 2) Článek 7 odst. 1 směrnice 89/104 brání tomu, aby se majitel ochranné známky dovolával tohoto práva, vyjma případu, kdy jsou splněny podmínky vymezené odstavcem 2 téhož ustanovení, s cílem zabránit dovozci, aby uváděl na trh výrobek, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, a to i tehdy, jestliže tento dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku bez svolení jejího majitele.

3) Článek 7 odst. 2 směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně bránit dalšímu uvádění farmaceutického výrobku na trh, jestliže dovozce výrobek přebalil a opětovně na něj umístil ochrannou známku, ledaže

– se prokáže, že užívání práva k ochranné známce jejím majitelem s cílem zabránit uvádění přebalených výrobků na trh pod touto ochrannou známkou přispívá k umělému rozdělení trhů mezi členskými státy. Tak tomu je zejména tehdy, uvedl-li majitel ochranné známky do oběhu v různých členských státech shodný farmaceutický výrobek v různých baleních a je-li přebalení provedené dovozcem na jedné straně nezbytné pro uvádění výrobku na trh v členském státě dovozu a je-li na druhé straně prováděno za takových podmínek, že jím původní stav výrobku nemůže být ovlivněn. Naproti tomu tato podmínka neznamená, že je zapotřebí prokázat, že majitel ochranné známky záměrně usiloval o rozdělení trhů mezi členskými státy; – se prokáže, že přebalení nemůže ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v balení. Tak tomu je zejména tehdy, pokud se dovozce omezil na úkony, které nepředstavují žádné riziko ovlivnění, totiž například na vyjmutí blistrů, lahviček, ampulí či inhalátorů z jejich původního vnějšího obalu a jejich vložení do nového vnějšího obalu, na umístění samolepících etiket na vnitřní obal výrobku, na připojení nového návodu k použití nebo nové příbalové informace k balení nebo na vložení doplňkového předmětu. Je věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda původní stav výrobku obsaženého v balení není nepřímo ovlivněn zejména tím, že vnější či vnitřní obal přebaleného výrobku nebo nový návod k použití či nová příbalová informace neobsahují některé důležité informace nebo uvádějí nepřesné informace, nebo tím, že doplňkový předmět vložený do balení dovozcem a určený k podávání a dávkování výrobku neodpovídá způsobu použití a výrobcem zamýšleného dávkování; – že je na novém obalu jasně uveden původce přebalení výrobku a název výrobce, přičemž tyto údaje musí být vytištěny takovým způsobem, aby jim mohla porozumět osoba s běžným zrakem věnující výrobku běžnou pozornost. Stejně tak musí být původ doplňkového předmětu, který nepochází od majitele ochranné známky, uveden takovým způsobem, aby byl vyloučen jakýkoli dojem, že je za něj odpovědný majitel ochranné známky. Naproti tomu není nezbytné uvádět, že přebalení bylo provedeno bez svolení majitele ochranné známky; – obchodní úprava přebaleného výrobku nemůže poškodit dobré jméno ochranné známky a jejího majitele. Obal tedy nesmí být vadný, nekvalitní či neupravený; a – dovozce před uvedením přebaleného výrobku do prodeje o tom vyrozumí majitele ochranné známky a na jeho žádost mu poskytne vzorek přebaleného výrobku.

_____________________________________________________________________________