Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. prosince 1997, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice, C-265/95, Recueil 1997
Klíčová slova:
Volný pohyb zboží – Zemědělské produkty – Překážky obchodu vyplývající z akcí soukromých osob – Povinnosti členských států
Předmět:
Ve věci C-265/95, Komise Evropských společenství, podporovaná Španělským královstvím a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska proti Francouzské republice, jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že nepřijala všechna potřebná a přiměřená opatření, aby akce soukromých osob nebránily volnému pohybu ovoce a zeleniny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze společné organizace trhu se zemědělskými produkty a z článku 30 Smlouvy o ES ve spojení s článkem 5 této smlouvy, Soudní dvůr vydává tento rozsudek:
Odůvodnění:
1 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. srpna 1995 podala Komise Evropských společenství na základě článku 169 Smlouvy o ES žalobu, kterou se domáhá, aby bylo určeno, že Francouzská republika tím, že nepřijala všechna potřebná a přiměřená opatření, aby akce soukromých osob nebránily volnému pohybu ovoce a zeleniny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze společné organizace trhu se zemědělskými produkty a z článku 30 ve spojení s článkem 5 této smlouvy.
2 Komise vysvětluje, že již více než deset let dostává pravidelně stížnosti na nečinnost francouzských orgánů v souvislosti s násilnými akcemi namířenými proti zemědělským produktům pocházejícím z jiných členských států, jichž se dopouštějí soukromé osoby a protestní hnutí francouzských zemědělců. Tyto akce spočívají především v zadržování nákladních automobilů, které převážejí tyto produkty na území Francouzské republiky, a v ničení jejich nákladů, v násilí používaném proti řidičům nákladních automobilů, ve výhrůžkách pronášených na adresu francouzských obchodních domů, které nabízejí zemědělské produkty pocházející z jiných členských států k prodeji a v poškozování tohoto zboží vystaveného v prodejnách ve Francii.
3 Komise zjistila, že od roku 1993 určitá hnutí francouzských zemědělců, mezi nimi pak především organizace zvaná „Coordination rurale“, zahájila systematickou kampaň za omezení dodávek zemědělských produktů pocházejících z jiných členských států, která se vyznačuje především zastrašováním velkoobchodníků a maloobchodníků s cílem podnítit je, aby nakupovali výhradně francouzské produkty, diktováním minimálních prodejních cen dotyčných produktů a organizováním kontrol za účelem ověření, zda hospodářské subjekty dodržují vydané pokyny.
4 V období od dubna do července 1993 se tato kampaň zaměřila například na jahody pocházející ze Španělska. V srpnu a září téhož roku čekal podobný osud rajčata pocházející z Belgie.
5 V roce 1994 byl stejný typ akcí, spojených s výhrůžkami vůči obchodním střediskům a ničením zboží a dopravních prostředků, namířen zejména proti španělským jahodám. V průběhu dvou týdnů došlo dvakrát na témže místě k násilným událostem, aniž by přítomné pořádkové síly zasáhly, aby účinně ochránily nákladní automobily a jejich náklad.
6 Komise poukazuje i na další případy vandalismu, jež ve Francii zabránily volnému pohybu zemědělských produktů pocházejících z Itálie a Dánska.
7 Po opakovaných intervencích u francouzských orgánů se Komise domnívá, že Francouzská republika, tím že nepřijala veškerá potřebná a přiměřená opatření, aby trestné jednání soukromých osob nebránilo volnému pohybu zemědělských produktů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze společné organizace trhu se zemědělskými produkty a z článku 30 Smlouvy o ES ve spojení s článkem 5 této smlouvy. Proto Komise dopisem z 19. července 1994 vyzvala podle článku 169 Smlouvy francouzskou vládu, aby jí do dvou měsíců předložila své vyjádření ohledně vytýkaného nesplnění povinností.
8 Francouzská vláda odpověděla v dopise z 10. října 1994, že vždy tvrdě odsuzovala vandalismus, jehož se dopouštějí francouzští zemědělci. Francouzská vláda zdůraznila, že preventivní opatření přijatá za účelem dohledu, ochrany a shromažďování informací měla za následek značné snížení incidentů v letech 1993 a 1994. Skutečnost, že státní zastupitelství prováděla systematicky soudní vyšetřování, dokazuje mimo jiné odhodlání francouzských orgánů stíhat jakékoliv trestné jednání, jehož cílem je bránit dovozu zemědělských produktů z jiných členských států. Tyto akce typu „komando“ prováděné nepředvídatelným způsobem malými velmi mobilními skupinami však neobyčejně ztěžovaly zásah pořádkových sil a vysvětlují i častý neúspěch v zahájených soudních řízeních. Konečně pak praktiky hnutí „Coordination rurale“, jejichž cílem je regulace trhu se zemědělskými produkty cestou použití výhrůžek a ničení zboží, byly projednávány před Conseil de la concurrence (Rada pro hospodářskou soutěž).
9 Dne 20. dubna 1995 však došlo k novým závažným incidentům na jihozápadě Francie, během nichž byly zničeny zemědělské produkty pocházející ze Španělska.
10 Komise proto vydala dne 5. května 1995 odůvodněné stanovisko v souladu s čl. 169 prvním pododstavcem Smlouvy. V tomto stanovisku je Komise toho názoru, že Francouzská republika tím, že nepřijala veškerá potřebná a přiměřená opatření, aby akce soukromých osob nebránily volnému pohybu ovoce a zeleniny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze společné organizace trhu se zemědělskými produkty a z článku 30 Smlouvy ve spojení s článkem 5 této smlouvy, a na základě čl. 169 druhého pododstavce Smlouvy ji vyzvala, aby přijala opatření nezbytná k dosažení souladu s tímto stanoviskem ve lhůtě jednoho měsíce.
11 Dne 16. června 1995 francouzská vláda zdůraznila, že přijala veškerá dostupná opatření, aby zajistila volný pohyb zboží na svém území, a že zavedené odstrašující prostředky umožnily velmi výrazně omezit násilné akce v roce 1995. Na celostátní úrovni byla mezi příslušnými ministerstvy dohodnuta společná akce v rámci boje proti opakovaným projevům vandalismu, která zahrnovala především zesílený dohled a důrazné instrukce, vydané prefektům a pořádkovým silám. Kromě toho na lokální úrovni systém včasného varování, jehož součástí byl i režim přísného dohledu nad ohroženými místy, umožnil zabránit řadě incidentů. Přestože nelze zabránit všem rizikům zničení, neboť jde o izolované nepředvídatelné akce, při nichž lze jen velmi obtížně určit viníky, tribunal correctionnel (trestní soud) v Nîmes v roce 1994 odsoudil 24 zemědělců za poškozování majetku cizí osoby. Od 1. března 1994, kdy vstoupil v platnost paragraf 322-13 nového trestního zákoníku, je postihování výhrůžek o poškození majetku účinnější. A konečně stát převzal odpovědnost za způsobené škody a byly vydány příslušné instrukce k urychlení vypořádání škod, které utrpěly příslušné hospodářské subjekty.
12 Podle Komise však francouzský ministr zemědělství v roce 1995 prohlásil, že i když nesouhlasí s násilnými akcemi zemědělců a odsuzuje je, v žádném případě neuvažuje o zásahu pořádkových sil za účelem nápravy stavu věcí.
13 Dne 3. června 1995 se staly terčem násilných akcí na jihu Francie tři nákladní automobily převážející ovoce a zeleninu ze Španělska, přičemž pořádkové síly nezasáhly. Na počátku července 1995 opět zničili francouzští zemědělci ovoce pocházející z Itálie a Španělska.
14 Komise proto podala tuto žalobu.
15 Usneseními ze dne 14. a 27. února 1996 povolil Soudní dvůr vedlejší účastenství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Španělského království na podporu návrhů Komise.
16 Na podporu své žaloby Komise uvádí, že článek 30 Smlouvy a společná organizace trhu s ovocem a zeleninou, které jsou založeny na stejné zásadě odstranění překážek obchodu, zakazují množstevní omezení dovozu mezi členskými státy, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem. Kromě toho podle článku 5 Smlouvy jsou všechny členské státy povinny přijmout veškerá potřebná opatření, aby zajistily plnění povinností vyplývajících z této smlouvy.
17 Zadržování dopravních prostředků a poškozování zemědělských produktů pocházejících z jiných členských států a atmosféra nejistoty vyvolaná výhrůžkami ze strany různých zemědělských organizací vůči distributorům ovoce a zeleniny z těchto zemí, jež byly zjištěny v daném případě na území Francie, tudíž představují překážku obchodu s těmito produkty v rámci Společenství, které jsou členské státy povinny zabránit tím, že přijmou vhodná opatření včetně opatření proti soukromým osobám, které by ohrožovaly volný pohyb tohoto zboží.
18 Skutečnost, že vážné incidenty i v následujících letech neustále bránily dovozu ovoce a zeleniny pocházejících z jiných členských států do Francie a jejich tranzitu přes její území, ukazuje, že preventivní a represivní opatření, která francouzská vláda uvádí na svoji obhajobu, nejsou dostatečná ani přiměřená tomu, aby skutečně odradila pachatele trestných činů od páchání a opakování těchto deliktů. Nadto je ze skutkových okolností, jež má Komise k dispozici, zřejmé, že francouzské orgány trvale nepodnikaly kroky, aby účinně zabránily násilným akcím zemědělců ve Francii a potíraly je.
19 Vlády Španělska a Spojeného království podporují návrhy Komise.
20 Francouzská vláda naopak tvrdí, že žaloba Komise je neopodstatněná.
21 Proto prý použila za podobných podmínek, jež lze vztáhnout na srovnatelné porušení vnitrostátního práva, veškeré potřebné a přiměřené prostředky, aby zabránila akcím soukromých osob, jež narušují volný pohyb zemědělských produktů, a potlačila je. Kontrolní opatření zavedená v roce 1993 umožnila výrazně omezit násilné akce, k nimž došlo v dalších letech.
22 Avšak s ohledem na velký počet nákladních automobilů, které převážejí zemědělské produkty na území Francie, a na rozmanitost jejich destinací na straně jedné a na nepředvídatelnost akcí zemědělců, kteří operují v malých skupinách typu „komando“, na straně druhé, není možno zabránit všem rizikům zničení zboží. Tento poslední důvod rovněž vysvětluje, jak je obtížné zjistit pachatele a dokázat jim osobní účast na násilných akcích, aby mohly být systematicky potlačovány. Šest dalších osob však bylo odsouzeno nebo proti nim bylo vedeno vyšetřování od roku 1994. Kromě toho je třeba přiznat policejním orgánům při rozhodování, zda je třeba zasáhnout za účelem ochrany veřejného pořádku, pravomoc volného uvážení. V každém případě stát oběti trestných činů odškodnil na základě odpovědnosti orgánů veřejné moci bez zavinění. V letech 1993, 1994 a 1995 tak bylo vyplaceno z titulu náhrady škody více než 17 milionů francouzských franků.
23 Žalovaná vláda dodává, že nespokojenost francouzských zemědělců je zapříčiněna citelným nárůstem vývozu španělských produktů po vstupu Španělského království do ES, což mělo za důsledek značný pokles cen, který je umocněn devalvací španělské pesety za účelem konkurenceschopnosti a dumpingovými cenami, jež uplatňují španělští producenti. Francouzský trh s ovocem a zeleninou byl vážně narušen, neboť pro přechodné období stanovené při přistoupení této země nebyl zaveden žádný mechanismus kontroly nad vývozními cenami uplatňovanými španělskými producenty. Francouzská vláda rovněž zdůrazňuje, že nejenže nezaujala ochranářský postoj, ale naopak se v tomto případě zachovala konstruktivně, když v Radě iniciovala opatření za účelem vyřešení obtíží na trhu s ovocem a zeleninou, a dohodla se se španělskými orgány.
24 Při zvažování důvodnosti žaloby Komise je třeba ihned na úvod připomenout, že volný pohyb zboží představuje jednu ze základních zásad Smlouvy.
25 V tomto ohledu čl. 3 písm. c) Smlouvy o ES stanoví, že činnosti Společenství pro účely vymezené v článku 2 zahrnují vnitřní trh, jenž se vyznačuje odstraněním překážek, zejména volného pohybu zboží, mezi členskými státy.
26 Podle čl. 7druhého pododstavce Smlouvy o ES zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží v souladu s ustanoveními této smlouvy.
27 Tato základní zásada je provedena článkem 30 a následujícími články Smlouvy.
28 Zvláště pak článek 30 stanoví, že množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána.
29 Toto ustanovení v kontextu, v jakém se nachází, musí být chápáno tak, že směřuje k odstranění veškerých přímých či nepřímých, existujících či potencionálních překážek toků dovozu v rámci obchodu probíhajícího uvnitř Společenství.
30 Článek 30, jakožto prostředek, který je nezbytný k vytvoření trhu bez vnitřních hranic, tudíž nezakazuje pouze opatření vydaná státními orgány, která sama o sobě vytvářejí omezení obchodu mezi členskými státy, ale může být použit i tehdy, pokud členský stát nepřijal požadovaná opatření, aby odstranil překážky volného pohybu zboží, jejichž příčiny nejsou státního původu.
31 Skutečnost, že některý členský stát nezasáhne nebo případně nepřijme dostatečná opatření, aby odstranil překážky volného pohybu zboží vytvářené především akcemi soukromých osob na jeho území zaměřenými proti produktům pocházejícím z jiných členských států, brání obchodu uvnitř Společenství stejně, jako pozitivní akt.
32 Článek 30 tedy členským státům ukládá nejenom povinnost, že samy nesmějí přijímat opatření nebo zaujímat postoje, které by mohly vytvářet překážky obchodu, ale ve spojení s článkem 5 Smlouvy jim rovněž ukládá povinnost přijmout veškerá potřebná a vhodná opatření, aby na svém území zajistily respektování této základní svobody.
33 Za posledně uvedeného předpokladu členské státy, do jejichž výlučné pravomoci náleží udržování veřejného pořádku a ochrana vnitřní bezpečnosti, mají zajisté určitou míru uvážení při stanovení toho, jaká opatření jsou v dané situaci nejvhodnější pro odstranění překážek dovozu produktů.
34 Orgánům Společenství proto nepřísluší, aby nahrazovaly členské státy a nařizovaly jim opatření, jež jsou členské státy povinny přijmout a skutečně provádět za účelem zajištění volného pohybu zboží na svém území.
35 Soudnímu dvoru nicméně přísluší, aby v případech, jež jsou mu předloženy, ověřil s ohledem na výše uvedenou míru uvážení, zda dotyčný členský stát přijal vhodná opatření k zajištění volného pohybu zboží.
36 Je třeba dodat, že předchozí úvahy se rovněž vztahují na nařízení Rady o společné organizaci trhů s jednotlivými zemědělskými produkty v souladu s články 38 až 46 ve spojení s čl. 7 odst. 7 Smlouvy o ES (viz rozsudek ze dne 14. července 1976, Kramer e.a., 3/76, 4/76 a 6/76, Recueil s. 1279, bod 53 a 54, a rozsudek ze dne 25. května 1993, Komise/Itálie, C-228/91, Recueil s. I-2701, bod 11, týkající se nařízení o společné organizaci trhu s produkty rybolovu).
37 V tomto konkrétním případě je třeba konstatovat, že skutkové okolnosti, na jejichž základě Komise podala proti Francouzské republice žalobu pro nesplnění povinnosti, nejsou zpochybňovány.
38 Násilné akce namířené proti zemědělským produktům pocházejícím z jiných členských států, k nimž došlo na území Francie a jež spočívaly především v zadržování nákladních automobilů převážejících takovéto produkty, v ničení jejich nákladů, v násilí používaném vůči řidičům, ve výhrůžkách pronášených na adresu velkoobchodníků a maloobchodníků a v poškozování vystavovaného zboží, vytvářejí zcela nepochybně překážky obchodu s těmito produkty ve Společenství.
39 Je tedy třeba přezkoumat, zda v tomto případě francouzská vláda dostála svým povinnostem, které jí ukládá článek 30 Smlouvy ve spojení s článkem 5, a přijala dostatečná a vhodná opatření, aby zabránila akcím soukromých osob, jejichž důsledkem jsou překážky volného pohybu některých zemědělských produktů.
40 V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že z písemných podání Komise vyplývá, že k incidentům, jež tento orgán napadá v rámci této žaloby, dochází pravidelně již více jak deset let.
41 Již 8. května 1985 zaslala Komise Francouzské republice první dopis, v němž ji vyzývá, aby přijala potřebná preventivní a represivní opatření, a skoncovala tak s akcemi tohoto typu.
42 Ostatně Komise v této záležitosti francouzské vládě opakovaně připomínala, že právo Společenství ukládá povinnost dbát na skutečné dodržování zásady volného pohybu zboží a že byla zrušena veškerá omezení volného pohybu zemědělských produktů pocházejících z jiných členských států.
43 Francouzské orgány měly v této souvislosti dostatečně dlouhou dobu na to, aby přijaly nezbytná opatření vyplývající z jejich povinností podle práva Společenství.
44 Navzdory vysvětlením podaným francouzskou vládou, podle níž byla přijata veškerá opatření, aby bylo zabráněno dalším násilnostem a aby byli postiženi viníci těchto násilných akcí, zůstává skutečností, že každým rokem docházelo k závažným incidentům, které vážně ohrozily obchod se zemědělskými produkty na území Francie.
45 Z vylíčení skutkového stavu předloženého Komisí, jež francouzská vláda nezpochybňuje, vyplývá, že k těmto incidentům dochází především v určitých ročních obdobích a že existují zvláště exponovaná místa, kde k incidentům došlo opakovaně v průběhu téhož roku.
46 Od roku 1993 nebyly násilné akce a projevy vandalismu zaměřeny pouze na dopravní prostředky převážející zemědělské produkty, ale rozšířily se i na odvětví velkoobchodu a maloobchodu s těmito produkty.
47 K dalším podobným závažným incidentům došlo i v roce 1996 a 1997.
48 Kromě toho nebylo zpochybněno, že při takovýchto incidentech francouzské pořádkové síly buď nebyly přítomny na místě činu, a to navzdory skutečnosti, že v některých případech byly příslušné orgány upozorněny na bezprostřední nebezpečí demonstrací zemědělců, nebo tyto pořádkové síly nezasáhly, a to ani v případech, kdy byly početnější než řady podněcovatelů nepokojů. Kromě toho se ne vždy jednalo o rychlé akce demonstrantů, kteří by využili momentu překvapení a dali se ihned po akci na útěk, neboť v některých případech nepokoje trvaly i několik hodin.
49 Je nepochybné, že určitý počet projevů vandalismu byl nafilmován televizními kamerami, že demonstranti často neměli maskovanou tvář a že skupinky zemědělců, kteří zorganizovali násilné demonstrace, jsou policejním orgánům známy.
50 Kromě toho je nepochybné, že byla zjištěna totožnost pouze velmi malého počtu osob, které se účastnily těchto závažných porušení veřejného pořádku, a ty byly stíhány.
51 A tak pokud jde o řadu projevů vandalismu, k nimž došlo od dubna do srpna roku 1993, byly francouzské orgány schopny uvést pouze jeden případ trestního stíhání.
52 S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem Soudní dvůr, aniž by podceňoval obtíže, jimž musí čelit příslušné orgány v souvislosti s řešením podobných situací, jako je tento případ, může pouze konstatovat, že s ohledem na četnost a závažnost incidentů, které Komise jmenovala, nebyla opatření, jež v této souvislosti přijala francouzská vláda, zcela zjevně dostačující, aby zajistila volný obchod se zemědělskými produkty v rámci Společenství na svém území a aby zabránila pachatelům předmětných trestných činů v jejich spáchání nebo opakování a účinně je odstrašila.
53 Toto zjištění je o to přesvědčivější, že poškozování zboží a výhrůžky, jež uvedla Komise, nejenom že ohrožují na území Francie dovoz a tranzit produktů, jichž se násilné akce přímo dotkly, ale mohly by i vytvořit atmosféru nejistoty, která odrazuje všechny obchodní toky.
54 Předchozí zjištění není nikterak zpochybněno argumentem francouzské vlády, podle níž byla situace francouzských zemědělců natolik obtížná, že zavdávala důvod k oprávněným obavám, že by rozhodnější zásahy ze strany příslušných orgánů mohly vyvolat násilné reakce dotyčných hospodářských subjektů, jež by měly za důsledek ještě vážnější porušení veřejného pořádku či dokonce sociální nepokoje.
55 Obava z vnitřních nepokojů však nemůže odůvodnit skutečnost, že členský stát nepoužil náležitým způsobem právo Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. prosince 1995, Komise/Francie, C-52/95, Recueil s. I-4443, bod 38).
56 Dotyčný členský stát je povinen přijmout veškerá opatření, aby zajistil působnost a účinnost práva Společenství za účelem náležitého uplatňování tohoto práva v zájmu všech hospodářských subjektů, ledaže by prokázal, že by akce z jeho strany měla pro veřejný pořádek takové důsledky, jimž by nemohl čelit s ohledem na prostředky, jimiž disponuje.
57 V daném případě však žalovaná vláda konkrétně neprokázala existenci takového ohrožení veřejného pořádku, jemuž by nebyla s to čelit.
58 Je třeba dodat, že ačkoli nelze vyloučit, že by nebezpečí vážného narušení veřejného pořádku mohlo být případným zdůvodněním, proč nedošlo k zásahu pořádkových sil, může být tento argument každopádně uplatněn pouze v konkrétním případě, a nikoliv, jako v tomto případě, obecně na všechny incidenty uvedené Komisí.
59 Pokud jde o škody způsobené obětem incidentů, za které převzala odpovědnost Francouzská republika, je třeba zdůraznit, že se žalovaná vláda nemůže dovolávat tohoto argumentu, aby se zprostila svých povinností podle práva Společenství.
60 I když odškodnění nahrazuje alespoň zčásti újmu, kterou utrpěly dotyčné hospodářské subjekty, nemůže vyloučit pochybení členského státu.
61 Rovněž nelze přijmout argumenty založené na velmi obtížném sociálněekonomickém kontextu, v němž se ocitl francouzský trh s ovocem a zeleninou po přistoupení Španělského království do Evropského společenství.
62 Podle ustálené judikatury nemohou důvody ekonomické povahy v žádném případě odůvodnit překážky, které zakazuje článek 30 Smlouvy (viz především rozsudek ze dne 11. června 1985, Komise/Irsko, 288/83, Recueil s. 1761, bod 28).
63 K tomu, co žalovaná vláda uvádí na podporu svých argumentů, že destabilizace francouzského trhu s ovocem a zeleninou byla vyvolána nekalými praktikami či dokonce porušením právních předpisů Společenství ze strany španělských producentů, je třeba připomenout, že členský stát nemůže jednostranně přijímat ochranná opatření, nebo se chovat takovým způsobem, aby zabránil případnému porušení právních předpisů Společenství ze strany jiného členského státu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 23. května 1996, Hedley Lomas, C-5/94, Recueil s. I-2553, bod 20).
64 Tím spíše tomu tak musí být v oblasti společné zemědělské politiky, kde pouze Společenství může v případě potřeby přijmout opatření nezbytná k překonání obtíží, s nimiž se setkávají některé hospodářské subjekty, především pak v důsledku přistoupení nového státu.
65 S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba dojít k závěru, že v daném případě francouzská vláda zcela zjevně a trvale nepřijímala dostatečná a vhodná opatření, aby zastavila projevy vandalismu, které na jejím území ohrožují volný pohyb některých zemědělských produktů pocházejících z jiných členských států, a zabránila opakování takovýchto činů.
66 Proto je třeba určit, že Francouzská republika tím, že nepřijala všechna potřebná a přiměřená opatření, aby akce soukromých osob nebránily volnému pohybu ovoce a zeleniny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 30 Smlouvy ve spojení s jejím článkem 5, a ze společné organizace trhu se zemědělskými produkty.
Náklady řízení
67 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu je účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, požadoval náhradu nákladů ve svém návrhu. Podle čl. 69 odst. 4 nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, své vlastní náklady.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR rozhodl takto:
1) Francouzská republika tím, že nepřijala veškerá potřebná a přiměřená opatření, aby akce soukromých osob nebránily volnému pohybu ovoce a zeleniny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 30 Smlouvy o ES ve spojení s jejím článkem 5 a ze společné organizace trhu se zemědělských produkty.
2) Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Španělské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska nesou své vlastní náklady.
_____________________________________________________________________________