Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61980J0158
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 7 JULY 1981. REWE-HANDELSGESELLSCHAFT NORD MBH AND REWE-MARKT STEFFEN V HAUPTZOLLAMT KIEL. (PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE FINANZGERICHT HAMBURG). BUTTER - BUYING CRUISES. CASE 158/80.
Rozsudek ESD ze dne 7. července 1981
Věc č. 158/80
Rewe-Handelsgesellschaft Nord mbH a Rewe-Markt Steffen v. Hauptzollamt Kiel
Rozhodnutí o předběžné otázce
(1981) ECR “Rewe”
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1981 PAGES 1805 - 1841
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;CUSTOMS UNION;COMMON CUSTOMS TARIFF;TAXATION;APPROXIMATION OF LAWS;VALUE ADDED TAX;AGRICULTURE;MILK PRODUCTS;EXTERNAL RELATIONS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		377R3023;369R1544;378R3061;369L0169;372L0230;378L1032;157E177
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · von Colson věc 14/83, Von Colson and Kamann v. Land Nordrhein Westfalen (1984) ECR 1891
    Factortame věc C-213/89 R. v. Ministr dopravy, ex parte Factortame Ltd a ostatní (1990 ECR I-2433)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
The plaintiff in the main action asked the Finanzgericht (Finance Court) to stop permitting goods acquired on so-called “butter-buying cruises” to clear customs free of tax and to order the Hauptzollamt (Principal Customs Office) not to apply to passengers of such “butter-buying cruises”, when they cross the customs frontier, the exemption in respect of goods acquired by them tax-free or subsidised on “butter-buying cruises”. “Butter-buying cruises” cross the maritime customs zone into the territorial waters or on the high seas outside German territory. During the cruise passengers on the ships have the opportunity to buy goods such as spirits, butter, meat, tobacco, perfume and the like. Within certain limits, no tax is charged on the importation of the goods at the German frontier. Such “butter-buying cruises” are of considerable commercial importance. The plaintiffs in the main action are a wholesaler and a retailer. They argued that the effect of the “butter-buying cruises” was to withdraw a large part of the purchasing power of the inhabitants of the Baltic coast from the local retail and wholesale business and to redistribute it amongst the shipping companies which arrange such cruises. The fact that these undertakings are able to sell goods tax-free or subsidised gives them a considerable competitive advantage which leads to distortion of competition.
The Finanzgericht under Article 177 of the Treaty referred to the ECJ for preliminary ruling a number of questions relating to the question whether such tax-exemption or subsidy was compatible with Community law.
Navrhovatel v hlavní žalobě požadoval od Finanzgericht (Finanční soud) zastavit povolování osvobození od cla a daní u zboží získaného na tzv. “butter buying cruises” (nákupní plavby) a nařídit Hauptzollamt (Ředitelství celní správy) neposkytování pasažérům takových “butter-buying cruises” při přechodu hranic osvob
o
zení od cla u zboží jimi nabytého jako tax-free na “butter buying cruises”. “Butter - buying cruises” překračují celní hraniční písma plavbami do teritoriálních vod, nebo na širé moře mimo teritorium Německa. Během plavby si mohou pasažéři na lodi zakoup
i
t zboží jako je alkohol, máslo, maso, tabák, parfémy a podobné. Do určitého limitu není na německých hranicích na importované zboží uvalována daň, nebo clo. Takové “butter-buying cruises” mají značný obchodní význam. Navrhovateli v hlavní žalobě jsou velk
o
obchodník a maloobchodník. Navrhovatelé tvrdili, že kvůli “butter-buying cruises” je odčerpávána velká část kupní síly obyvatel Baltického pobřeží, která je pak redistribuována mezi lodní společnosti organizující takové plavby. Fakt, že takové podniky moh
o
u prodávat zboží tax-free, nebo s podobnými výhodami jim dává značnou soutěžní výhodu, což vede k narušení soutěže.


Finanční soud podle článku 177 Smlouvy postoupil ESD k rozhodnutí o předběžné otázce několik otázek, které se vztahovaly k otázce, zda taková výjimka z daní, nebo podobná výhoda je slučitelná s právem Společenství.

Názor soudu a komentář:
The plaintiff in the main action asked the Finanzgericht (Finance Court) to stop permitting goods acquired on so-called “butter-buying cruises” to clear customs free of tax and to order the Hauptzollamt (Principal Customs Office) not to apply to passengers of such “butter-buying cruises”, when they cross the customs frontier, the exemption in respect of goods acquired by them tax-free or subsidised on “butter-buying cruises”. “Butter-buying cruises” cross the maritime customs zone into the territorial waters or on the high seas outside German territory. During the cruise passengers on the ships have the opportunity to buy goods such as spirits, butter, meat, tobacco, perfume and the like. Within certain limits, no tax is charged on the importation of the goods at the German frontier. Such “butter-buying cruises” are of considerable commercial importance. The plaintiffs in the main action are a wholesaler and a retailer. They argued that the effect of the “butter-buying cruises” was to withdraw a large part of the purchasing power of the inhabitants of the Baltic coast from the local retail and wholesale business and to redistribute it amongst the shipping companies which arrange such cruises. The fact that these undertakings are able to sell goods tax-free or subsidised gives them a considerable competitive advantage which leads to distortion of competition.
The Finanzgericht under Article 177 of the Treaty referred to the ECJ for preliminary ruling a number of questions relating to the question whether such tax-exemption or subsidy was compatible with Community law.



Rozhodnutí má řadu různých zajímavých aspektů. V prvé řadě, Soud poskytuje důležitý návod jak interpretovat ustanovení práva Společ
enství týkající se cel
ních poplatků a daní. Za druhé, v rozhodnutí se objevuje jeden z mála případů, kdy Nařízení Rady bylo zrušeno kvůli rozporu s článkem 190 Smlouvy ES. A konečně, rozhodnutí se zabývá bezprostředním účinkem práva Společenství a jeho výkonem prostřednictvím
n
árodních soudů.
Soud se v prvé řadě zabývá interpretací Nařízení č. 1544/69
1
, které upravuje celní režim zboží obsaženého v osobních zavazadlech cestujících. Soud interpretuje Nařízení úzce tak, že se týká pouze zavazadel cestujících, cestujících z nečlenských států. Z důvodů zjednodušení, Soud shledává, že se nařízení vztahuje na dotčené zboží bez ohledu na jeho původ. V důsledku čehož se vynětí, které může být podle nařízení uděleno, nevztahuje na “butter buying cruises”, při kterých

loď nepřipluje do nečlenského státu, a nezůstane tam po dobu potřebnou k nakupování
.
Dále Soud rozhodl, že Nařízení č. 1544/69 obsahuje vyčerpávající pravidla, která neponechávají členským států pravomoc poskytovat vynětí z celních poplatků v širším rozsahu, než

jaké stanoví
Nařízení.


Soud rozhodl, že Nařízení Rady (EEC) č. 2023/77
2
je neplatné, neboť odporuje článku 190 Smlouvy ES. Článek 190 Smlouvy ES stanoví, že “Nařízení, směrnice a rozhodnutí přijímané Komisí a Radou musí být zdůvodněny a odkazovat na návrhy nebo stanoviska, které jim byly podle této smlouvy předloženy”. Účelem tohoto ustanovení je “umožnit Soudu přezkoumání a obeznámit členské státy a jejich dotčené příslušníky s podmínkami. za kterých instituce Společenství aplikovaly Smlouvu ES”. Přestože Nařízení o
bsahuje

odůvodnění, Soud shledává, že to není dostačující, protože odůvodnění nevysvětluje

rozpor: Odůvodnění “fakticky neuvádí žádné vysvětlení důvodů pro které Rada při zjištění, že Nařízení č. 1544/69, v rozporu s praxí, která se upravila,

by nemělo být použitelné za (určitých) okolností (…), považovala za potřebné založit zvláštní systém vynětí, použitelných na takový typ situace”.


Soud se poté zabývá interpretací vynětí z daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně, upravené Směrnicí č. 69/169
3
. Směrnice upravuje dva druhy vynětí, první z nich týkající se Cestujících, kteří cestují z nečlenských zemí a druhé týkající se
_______________________________________
1
Rady ze dne 23. července 1969 o tarifech aplikovaných na zboží obsažené v osobních zavazadlech (OJ Zvláštní anglické vydání 1969 (II), str, 359) posledně pozměněná Nařízením Rady (EHS) č. 3061/78 ze dne 19. Prosince 1978.

2
ze dne 20. Prosince 1977 o některých opatřeních k zamezení zneužívání plynoucích z prodeje zemědělských výrobků na palubá
ch lodí (OJ, L 358, str. 2)
3
ze dne 28. Května 1969 o harmonizaci ustanovení zákonů a ostatních předpisů týkajících se vynětí z daně z obratu a spotřební daně na dovozy v mezinárodním cestovních ruchu (OJ, zvláštní anglické vydání 1969 (II), str. 232) doplněná Druhou Směrnicí Rady ze dne 12. Června 1972 (OJ zvláštní anglické vydání 1972 (II), str. 565) a Třetí Směrnicí Rady ze dne 19. Prosince 1978 (OJ L 366, str. 28) týkající se harmonizace ustanovení zákonů, a ostatních předpisů vztahujících se k pra
v
idlům upravujícím daň z obratu a spotřební daň aplikovanou v mezinárodních cestovním ruchu.


cestujících cestujících z ostatních členských zemí. Soud vykládá první kategorii stejným způsobem, jakým vyložil Nařízení 1544/69, a stanoví, že vynětí se vztahuje pouze na cestující, kteří přijíždějí do celního prostoru Společenství z nečlenských zemí. Ke druhé kategorii, Soud žádá po cestujících prokázání, “že zboží převážené v jeho zavazadlech bylo nabyto v souladu s obecnými podmínkami upravujícími zdanění na d
o
mácím trhu členského státu a nevztahuje se na něj nárok na vrácení daně z obratu a/nebo spotřební daně”; pokud není cestující schopen toto prokázat, může být oprávněn pouze k vynětí podle prvé kategorie, týkající se cest mezi nečlenskými státy a Společens
tvím.


Závěrem se Soud zabývá otázkou bezprostředního účinku práva Společenství. Finanční soud (Finanzgericht) především žádal vysvětlení, zda osoba, jejíž zájmy jsou nepříznivě ovlivněny ať už národní právní úpravou neslučitelnou s právem Společenství, nebo aplikací nezákonného opatření Společenství může podat k národnímu soudu žalobu na prohlášení takových opatření, která odporují právu Společenství, za neúčinná. V souladu se svojí předcházející rozhodovací praxí Soud shledává, že osoba se může před ná
r
odním soudem dovolávat svých práv přiznaných právem Společenství za předpokladu, že relevantní ustanovení jsou “nepodmíněná a

dostatečně určitá”. “Podobně národní orgán nemůže aplikovat na osoby legislativní, nebo administrativní opatření, která nejsou slučitelná s nepodmíněnými a dostatečně určitými povinnostmi plynoucími ze směrnice”. Za výše uvedených okolností byl Soud dotázán,

zda se obchodník (REWE) - i tam, kde není zainteresovaný, ale je ekonomicky značně ovlivněn nedodržováním práva Společenství - může obrátit na národní soudy s žádostí o vydání příkazu orgánům členských států, aby přinutily třetí stranu (zde: Hlavní celní úřad), aby dodržovala povinnosti vyplývající z práva Společenství. Soud shledává, že i když Smlouva ES nezamýšlela zavést nov
é
prostředky národních soudů k zabezpečení dodržování práva Společenství (* viz také
Von Closon; Factortame
), jeho právní systém “předpokládá, že jakékoliv podání podle národního práva musí umožňovat zajištění dodržování ustanovení pravidel Společenství, která mají bezprostřední účinek, za stejných podmínek co se týče přístupnosti a procesu, jaké platí v případě zajišťování dodržování národního práva”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE EXEMPTION PROVIDED FOR BY REGULATION NO 1544/69, AS LAST AMENDED BY REGULATION NO 3061/78, APPLIES ONLY TO GOODS CONTAINED IN THE PERSONAL LUGGAGE OF TRAVELLERS COMING FROM A NON-MEMBER COUNTRY. THAT EXEMPTION APPLIES IRRESPECTIVE OF THE ORIGIN OF THE GOODS OR THE PLACE FROM WHICH THEY COME AND OF THE CUSTOMS DUTIES AND TAXES WHICH THEY HAVE BORNE PRIOR TO THEIR IMPORTATION INTO THE TERRITORY OF THE COMMUNITY. HOWEVER, IT IS IMPOSSIBLE TO CONSIDER AS A TRAVELLER COMING FROM A NON-MEMBER COUNTRY, WITHIN THE MEANING OF THE REGULATION, A PERSON WHO, DURING A CRUISE DEPARTING FROM A PORT OF A MEMBER STATE, DOES NOT CALL AT A NON-MEMBER COUNTRY OR WHO MAKES ONLY A TOKEN CALL THERE AND DOES NOT REMAIN THERE FOR AN APPRECIABLE PERIOD, THAT IS TO SAY, A PERIOD DURING WHICH HE HAS IN FACT AN OPPORTUNITY OF MAKING PURCHASES.

2. REGULATION NO 1544/69 OF THE COUNCIL OF 23 JULY 1969 CONTAINS EXHAUSTIVE RULES ON THE EXEMPTION FROM CUSTOMS DUTY OF GOODS CONTAINED IN THE PERSONAL LUGGAGE OF TRAVELLERS COMING FROM NON-MEMBER COUNTRIES AND THOSE RULES DO NOT LEAVE MEMBER STATES ANY POWER TO GRANT, IN THE FIELD COVERED BY THE REGULATION, ANY EXEMPTION WIDER THAN THOSE PROVIDED FOR BY THE REGULATION.

3. ARTICLE 190 OF THE EEC TREATY REQUIRES THAT REGULATIONS SHOULD CONTAIN A STATEMENT OF THE REASONS WHICH LED THE INSTITUTION TO ADOPT THEM, SO AS TO MAKE POSSIBLE A REVIEW BY THE COURT AND SO THAT THE MEMBER STATES AND THE NATIONALS CONCERNED MAY HAVE KNOWLEDGE OF THE CONDITIONS UNDER WHICH THE COMMUNITY INSTITUTIONS HAVE APPLIED THE TREATY. A STATEMENT OF REASONS WHICH DOES NOT PROVIDE ANY LEGAL JUSTIFICATION FOR THE CONTESTED PROVISIONS OF THE REGULATION DOES NOT FULFIL THAT REQUIREMENT.

4. (A) IN THE CASE OF TRAVEL BETWEEN NON-MEMBER COUNTRIES AND THE COMMUNITY, THE EXEMPTION PROVIDED FOR IN DIRECTIVE NO 69/169, AS SUPPLEMENTED BY DIRECTIVES NOS 72/230 AND 78/1032, ON THE HARMONIZATION OF PROVISIONS LAID DOWN BY LAW, REGULATIONS OR ADMINISTRATIVE ACTION RELATING TO EXEMPTION FROM TURNOVER TAX AND EXCISE DUTY ON IMPORTS IN INTERNATIONAL TRAVEL MAY BE GRANTED ONLY TO TRAVELLERS WHO ARRIVE IN THE CUSTOMS TERRITORY OF THE COMMUNITY FROM A NON-MEMBER COUNTRY AND IN THIS CASE THE CIRCUMSTANCES IN WHICH THE GOODS HAVE BEEN ACQUIRED ARE IRRELEVANT TO THE GRANT OF THE EXEMPTIONS. (B) IN THE CASE OF TRAVEL WITHIN THE COMMUNITY, WHERE THE JOURNEY FROM ONE MEMBER STATE TO ANOTHER INVOLVES TRANSIT THROUGH THE TERRITORY OF A NON-MEMBER COUNTRY OR BEGINS IN A PART OF THE TERRITORY OF THE OTHER MEMBER STATE IN WHICH THE TAXES TO WHICH THE DIRECTIVE REFERS ARE NOT CHARGEABLE ON GOODS WHICH ARE CONSUMED WITHIN THAT TERRITORY, THE TRAVELLER MUST BE ABLE TO ESTABLISH THAT THE GOODS TRANSPORTED IN HIS LUGGAGE WE
RE ACQUIRED SUBJECT TO THE GENERAL CONDITIONS GOVERNING TAXATION ON THE DOMESTIC MARKET OF A MEMBER STATE AND DO NOT QUALIFY FOR ANY REFUND OF TURNOVER TAX OR EXCISE DUTY. IF THE TRAVELLER IS UNABLE TO PROVIDE THE AFOREMENTIONED PROOF HE MAY ENJOY ONLY THE MORE RESTRICTED EXEMPTION PROVIDED FOR IN THE CASE OF TRAVEL BETWEEN NON-MEMBER COUNTRIES AND THE COMMUNITY.

5. IN ADOPTING DIRECTIVE NO 69/169, AND DIRECTIVES NOS 72/230 AND 78/1032 WHICH SUPPLEMENT IT, THE COUNCIL INTENDED GRADUALLY TO ESTABLISH A COMPLETE SYSTEM OF EXEMPTIONS FROM TURNOVER TAX AND EXCISE DUTY FOR GOODS CONTAINED IN TRAVELLERS' PERSONAL LUGGAGE. CONSEQUENTLY IN THIS FIELD THE MEMBER STATES ARE LEFT WITH ONLY THE RESTRICTED POWER GIVEN TO THEM BY THE DIRECTIVES TO GRANT EXEMPTIONS OTHER THAN THOSE SPECIFIED IN THE DIRECTIVES.

6. ALTHOUGH THE EEC TREATY HAS MADE IT POSSIBLE IN A NUMBER OF INSTANCES FOR PRIVATE PERSONS TO BRING A DIRECT ACTION, WHERE APPROPRIATE, BEFORE THE COURT OF JUSTICE, IT WAS NOT INTENDED TO CREATE NEW REMEDIES IN THE NATIONAL COURTS TO ENSURE THE OBSERVANCE OF COMMUNITY LAW OTHER THAN THOSE ALREADY LAID DOWN BY NATIONAL LAW. ON THE OTHER HAND THE SYSTEM OF LEGAL PROTECTION ESTABLISHED BY THE TREATY, AS SET OUT IN ARTICLE 177 IN PARTICULAR, IMPLIES THAT IT MUST BE POSSIBLE FOR EVERY TYPE OF ACTION PROVIDED FOR BY NATIONAL LAW TO BE AVAILABLE FOR THE PURPOSE OF ENSURING OBSERVANCE OF COMMUNITY PROVISIONS HAVING DIRECT EFFECT, ON THE SAME CONDITIONS CONCERNING THE ADMISSIBILITY AND PROCEDURE AS WOULD APPLY WERE IT A QUESTION OF ENSURING OBSERVANCE OF NATIONAL LAW.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):