Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61975J0032

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 30 SEPTEMBER 1975. ANITA CRISTINI V SOCIETE NATIONALE DES CHEMINS DE FER FRANCAIS. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE COUR D' APPEL PARIS. RAILWAY TARIFFS FOR LARGE FAMILIES. CASE 32-75. Rozhodnutí ESD z 30. září 1975 Věc 32/75 Anita Cristini v Société nationale des chemins de fer francais Rozhodnutí o předběžné otázce [1975] ECR 1085 “Cristini”

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1975 PAGES 1085 - 1096

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF WORKERS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		368R1612

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Castelli, věc 261/83 Carmela Castelli v Office National des Pension pour Travailleurs Salariés [1983] ECR 3199


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mrs Fiorini, née Cristini, an Italian national, has resided in France since 1962. She is the widow of Eugenio Fiorini, a worker of Italian nationality, who died as a result of an industrial accident in France in 1968. Mrs Fiorini is not herself gainfully employed. She has four children born in 1956, 1958,, 1966 and 1967. In 1971 Mrs Fiorini asked for the issue of a reduction card for large families by the Société nationale des chemins de fer français (SNCF) for herself and her children. The SNCF refused this request on the ground of Mrs Fiorini’s nationality: Under the relevant statutes, the reduction card for large families is in principle reserved solely to French nationals; it is issued to foreigners only whose country of origin has entered into a reciprocal treaty with France on this particular subject, which is not the case as far as Italy in concerned.
Upon an action brought against this refusal, the Cour d’appel, Paris, seised of the case on appeal, stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the question whether the reduction card issued by the SNCF to large families constitutes for the worekers of the Member States a “social advantage” within the meaning of Article 7 of Council Regulation (EEC) No 1612/68.
Of 15 October 1968 on freedom of movement for workers within the Community (OJ L 257 of 19 October 1968).

Paní Fiorini, rozená Cristini, italská státní příslušnice, žila od roku 1962 ve Francii. Byla vdovou po panu Eugeniu Fiorinim, pracovníkovi italské státní příslušnosti, který ve Francii zemřel v roce 1968 v důsledku průmyslové havárie. Paní Fiorini nebyla výdělečně činná. Měla čtyři děti, které se narodily postupně v letech 1956, 1958, 1966 a 1967. V roce 1971 paní Fiorini požádala francouzské dráhy (Société nationale des chemins de fer francais, “SNCF”) o kartu, která by jí a jejím dětem umožňovala využívat slevy na dráze. SNCF však její žádost zamítly z důvodu státní příslušnosti paní Fiorini: Na základě odpovídající právní úpravy mají právo na slevy na dráze v zásadě pouze velké rodiny francouzských státních příslušníků; tyto karty jsou vydávány zahraničním státním příslušníkům těch států, které v této otázce uzavřely reciproční smlouvu s Francií, což však nebyl případ Itálie.
Paní Fiorini podala proti zamítavému rozhodnutí SNCF odvolání k odvolacímu soudu (Cour d´appel) v Paříži, který přerušil řízení a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy předložil Soudnímu dvoru otázku zda je karta opravňující ke slevám na dráze vydávaná SNCF velkým rodinám “sociální výhodou” pracovníků členských států ve smyslu ustanovení článku 7 nařízení Rady (EHS) 1612/68.
11 Z 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství (OJ L 257 z 19. října 1968)

Názor soudu a komentář:
Regulation 1612/68 implements the right of free movement within the Community and in particular seeks to establish equal treatment of workers from other Member States in respect of social advantages. Article 7(1) of Regulation 1612/68 provides that a worker who is a national of a Member State may not, in the territory of the other Member States, be treated differently from national workers by reason of his nationality in respect of any conditions of employment and work. Under paragraph (2) of that article he is to enjoy “the same social and tax advantages as national workers”, under paragraph (3) he must also “by virtue of the same right and under the same conditions as national workers, have access to training in vocational schools and retraining centres”.
The Court was asked to determine the scope of “social advantages” within the meaning of Article 7(2) of the regulation. SNCF maintained that the advantages thus prescribed are exclusively those attaching to the status of worker. The Court rejects this view, pointing out that Article 7 not only refers to relationships deriving from the contract of employment but also concerns e.g. reinstatement and re-employment, i.e. situations where the previous employment has been terminated. “In these circumstances, the reference to ‘social advantage’ in Article 7(2) cannot be interpreted restrictively. (…) [I]n the view of the equality of treatment which the provision seeks to achieve, the substantive area of application must be delineated so as to include all social and tax advantages, whether or not attached to the contract of employment, such as reductions in fares for large families.” (see also Castelli).
This right to equality also applies to the widow and children after the death of the migrant worker. The Court first points out that the survivors of a migrant worker cannot in this respect be treated differently from the survivors of a national of the host-Member State. The same follows from Regulation 1251/70 Of the Commission of 29 June 1970 on the right of workers to remain in the territory of a Member State after being employed in that State (OJ, English Special Edition 1970 (II), p. 402).
: Under Article 3(1) of Regulation 1251/70, the members of a migrant worker’s family who are residing with him are entitled to remain there after his death. Article 7 of Regulation provides: “The right to equality of treatment, established by Council Regulation (EEC) No 1612/68, shall apply also to persons coming under the provisions of this regulation.”

Nařízení 1612/68 slouží k implementaci práva na volný pohyb v rámci Společenství, přičemž ve vztahu k sociálním výhodám zejména usiluje o zajištění rovného zacházení s pracovníky ostatních států Společenství. Článek 7(1) nařízení 1612/68 stanoví, že s pracovníkem, který je státním příslušníkem jiného členského státu, nesmí být na území jiného členského státu na základě jeho státní příslušnosti zacházeno odlišně než s domácími pracovníky, a to co se týče všech podmínek zaměstnávání a pracovních podmínek. Na základě ustanovení odstavce 2 uvedeného článku je třeba mu přiznat “stejné sociální a daňové výhody jako vlastním národním pracovníkům” a podle odstavce 3 “musí mít stejná práva jako národní pracovníci a za stejných podmínek mu musí být umožněna odborná výchova a praxe v tréninkových centrech.”Soud byl požádán o určení věcné působnosti pojmu “sociální výhody” ve smyslu ustanovení článku 7(2) nařízení. SNCF tvrdily, že tyto výhody, jsou výlučně výhodami spojenými s postavením pracovníka. Soudní dvůr však tento argument odmítl s tím, že článek 7 odkazuje nejenom na vztah vyplývající z pracovní smlouvy, ale týká se i nového jmenování a zaměstnání, tj. situací, kdy byl předchozí pracovní poměr ukončen. “Za těchto podmínek, není možné interpretovat odkaz na “sociální výhody” v článku 7(2) restriktivně (...) [Z] hlediska rovnosti zacházení, která je i cílem daného ustanovení, musí být jeho aplikace vymezena tak, že zahrnuje všechny sociální a daňové výhody, ať už jsou nebo nejsou spojeny s pracovní smlouvou. Takovou výhodou je i sleva na jízdném pro velké rodiny.” (viz také Castelli).
Právo na rovné zacházení se vztahuje i na vdovu a děti po migrujícím pracovníkovi. Soudní dvůr v prvé řadě zdůraznil, že s pozůstalými po migrujícím pracovníkovi nelze zacházet odlišně od pozůstalých po státním příslušníku daného členského státu. Toto vyplývá i z nařízení 1251/7022 Nařízení Komise z 29. června 1970 o právu pracovníků zůstat na území členského státu poté, co byly na území tohoto členského státu zaměstnáni (OJ, Zvláštní anglické vydání 1970 (II), str. 402). Ustanovení článku 3(1) tohoto nařízení říká, že členové rodin migrujících pracovníků, kteří s ním společně žijí, mají právo zůstat na daném území i po jeho smrti. Článek 7 uvedeného nařízení stanoví: “Právo na rovné zacházení, které bylo zavedeno nařízením Rady (EHS) 1612/68, se vztahuje i na osoby, jejichž postavení je upraveno ustanoveními tohoto nařízení.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):
ARTICLE 7 (2) OF REGULATION (EEC) NO 1612/68 OF THE COUNCIL ON FREEDOM OF MOVEMENT FOR WORKERS WITHIN THE COMMUNITY MUST BE INTERPRETED AS MEANING THAT IT REFERS TO ALL SOCIAL AND TAX ADVANTAGES, WHETHER OR NOT ATTACHED TO THE CONTRACT OF EMPLOYMENT. THESE ADVANTAGES THEREFORE ALSO INCLUDE FARES REDUCTION CARDS ISSUED BY A NATIONAL RAILWAY AUTHORITY TO LARGE FAMILIES AND THIS APPLIES EVEN IF THIS ADVANTAGE IS ONLY SOUGHT AFTER THE WORKER'S DEATH, TO THE BENEFIT OF HIS FAMILY REMAINING IN THE SAME MEMBER STATE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):