Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61989J0010
Název:
Title:
JUDGMENT OF THE COURT OF 17 OCTOBER 1990. CNL-SUCAL SA V HAG GF AG. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: BUNDESGERICHTSHOF - GERMANY. FREE MOVEMENT OF GOODS - TRADE MARK. CASE C-10/89.
Rozsudek ESD z 17.ríjna 1990
Vec C-10/89
SA CNL-SUCAL NV vs Hag GF AG
/1990/ECR I-3711 "Hag II"
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1990 PAGES I-3711
Předmět (klíčová slova):
Keywords
FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;
Související předpisy:
Corresponding acts:
157E030;157E036
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    [83] Hag I Case 192/73 Van Zuylen v HAG [1974] ECR 731
    · [47] Deutsche Grammophon Case 78/70 Deutsche Grammophon v Metro [1971] ECR 487
    · [88a] Centrafarm II Case 16/74 Centrafarm v Winthrop [1974] ECR 1183
    · [356] Pharmon Case 19/84 Pharmon v Hoechst [1985] ECR 2281
    · [158] Hoffmann-La Roche Case 102/77 Hoffmann-La Roche v Centrafarm [1978] ECR 1139
    · [164] Centrafarm/American Home Products Case 3/78 Centrafarm v American Home Products Corporation [1978] ECR 1823
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
The HAG GF AG (hereinafter “HAG”) produces and distributes coffee decaffeinated by a process of its invention. It is the proprietor of several trade marks in the Federal Republic of Germany in which the essential element is the word “HAG”. HAG had also registered a number of trade marks, including “Kaffee HAG” in Belgium and set up a wholly-owned subsidiary there, the Kaffee HAG SA. The latter, to which HAG had assigned its Belgian trade-marks, had itself registered two trade marks, one of which includes,
inter alia,
the proprietory name “Café HAG”. In 1944 Café HAG SA was seized as enemy property. The Belgian authorities subsequently sold the shares to the Van Oevelen family. In 1971 Café HAG SA assigned the Benelux marks which it held to Van Zuylen Frčres which was later transformed into the SA CNL-SUCAL NV (“SUCAL”). SUCAL has now begun to import into the Federal Republic of Germany decaffeinated coffee under the proprietory name “HAG”.
In order to prevent such importation, HAG, which asserts that “Kaffe HAG” has become a well-known brand name in Germany and that the decaffeinated coffee which it markets under that name is, by virtue of a new manufacturing process, superior in quality to the decaffeinated coffee imported by SUCAL in to the Federal Republic of Germany, instituted proceedings before the German courts. The Bundesgerichtshof (Federal Supreme Court), seised with the case on appeal, stayed the proceedings and referred to the Court of Justice the question (as restated by the court) whether Articles 30 and 36 of the Treaty preclude national legislation from allowing an undertaking which is the proprietor of a trade mark in a Member State to oppose the importation from another Member State of similar goods which lawfully bear in the latter State an identical trade mark or one which may give rise to confusion with the protected trade mark, even though the mark under which the goods in dispute were imported initially belonged to a subsidiary of the undertaking which opposes such importation and was acquired by a third undertaking following the expropriation of that subsidiary.
HAG GF AG (dále jen “HAG”) vyrábí a distribuje kávu bez kofeinu, kterou kofeinu zbavuje vlastním vynálezem. HAG vlastní nekolik obchodních znacek ve Spolkové republice Nemecko, pricemž základem znacky je vždy slovo “HAG”. HAG má také zaregistrováno nekolik obchodních znacek v Belgii, vcetne
Kaffee HAG
, kde rovnež založil vlastní dcerinnou spolecnost
Kaffee HAG SA
. Jmenovaná dcerinná spolecnost, které HAG pridelil své belgické obchodní znacky, sama zaregistrovala dve obchodní znacky, z nichž jedna
inter alia
obsahuje jméno “
Café HAG”
. V roce 1944 byla belgická
Café HAG SA
konfiskována jako majetek neprítele. Belgické úrady následne akcie prodaly rodine Van Oevelen. V roce 1971
Café HAG SA
pridelil své znacky v Beneluxu firme Van Zuylen Fréres, která byla pozdeji transformována v SA CNL-SUCAL NV (“SUCAL”). SUCAL zacal dovážet do Spolkové republiky Nemecko kávu bez kofeinu pod názvem
HAG
.
Aby dovozu zabránila, firma HAG, která tvrdí, že “
Kaffee Hag”
se stala známou obchodní znackou v Nemecku a že káva bez kofeinu, která se pod tímto jménem prodává, je, díky novému výrobnímu procesu, lepší kvality ve srovnání s kávou bez kofeinu dováženou do Nemecka firmou SUCAL, iniciovala rízení pred nemeckými soudy. Bundesgerichtshof (federální nejvyšší soud), pri odvolacím rízení rízení prerušil a obrátil se na Soud s otázkou, zda clánky 30 a 36 Smlouvy zbavují národní legislativu možnosti umožnit majiteli obchodní znacky v clenském státe bránit dovozu podobného zboží z jiného clenského státu, které v souladu se zákonem tohoto jiného clenského státu má stejnou obchodní znacku a nebo znacku zamenitelnou presto, že znacka, pod níž se zboží dováží, puvodne patrila podniku, který dovozu brání a byla získána tretím podnikem po vyvlastnení zmínené dcerinné spolecnosti.


Názor soudu a komentář:
In the present case, the court departs from its case-law established in the preceding case
Hag I
([83] ) which concerned similar questions.
The Court accepts that an import restriction such as that presently in question would violate Article 30 of the Treaty. It could therefore be upheld only under Article 36 of the Treaty. Article 36
inter alia
admits derogations from the basic principle of free movement of goods for the purpose of protecting industrial and commercial property, including trade marks. The justification provided for by Article 36 is limited, however, to the protection of the “specific subject-matter” of such property. Article 36 of the Treaty therefore cannot be invoked “in order to prevent the importation or marketing of a product which has been marketed in another Member State by the owner of the right himself, with his consent, or by a person economically dependent on him” ( [47]
Deutsche Grammophon;
[88a]
Centrafarm II
; [356]
Pharmon
).
“Trade mark rights are, it should be noted, an essential element in the system of undistorted competition which the Treaty seeks to establish and maintain. Under such a system, an undertaking must be in a position to keep its customers by virtue of the quality of its products and services, something which is possible only if there are distinctive marks which enable customers to identify those products and services. For the trade mark to be able to fulfil this role, it must guarantee that all goods bearing it have been produced under the control of a single undertaking which is accountable for their quality. Consequently, as the Court has ruled on numerous occasions, the specific subject-matter of trade marks is in particular to guarantee to the proprietor of the trade mark that he has the right to use that mark for the purpose of putting a product into circulation for the first time and therefore to protect him against competitors wishing to take advantage of the status and reputation of the trade mark by selling products illegally bearing that mark. In order to determine the exact scope of this right exclusively conferred on the owner of the trade mark, which is to guarantee the identity of the origin of the marked product to the consumer or ultimate user by enabling him without any possibility of confusion to distinguish that product from products which have another origin” ( [158]
Hoffmann-La Roche
; [164]
American Home Products
).
Under these considerations, the Court finds that the import restriction presently in issue is justified under Article 36. “[T]he determinant facto is the absence of consent on the part of the proprietor of the trade mark”. The Court finds that since the proprietor has not consented, the use of the trade mark was liable to lead to confusion and thus to jeopardize the essential function of the trade mark.
The effect of the judgement is that both, HAG and SUCAL, can prohibit the importation of the other companies coffee into the territory for which they hold the trade mark if it bears the trade mark “HAG”. Owing to the specific circumstances resulting from the expropriation, the Court thus accepts a partitioning of the national markets of different Member States.
V tomto prípadu se Soud odchyluje od svého rozhodnutí v prípadu
Hag I
(/83/), kde se jednalo o podobné otázky.
Soud akceptuje, že dovozní omezení, o které se jedná, porušuje Clánek 30 Smlouvy. Muže tak prípadne spadat pouze pod výjimku Clánku 36 Smlouvy. Clánek 36
inter alia
pripouští výjimku ze základního principu volného pohybu zboží za úcelem ochrany prumyslového a obchodního vlastnictví, vcetne obchodních znacek. Výjimka poskytovaná Clánkem 36 je nicméne omezena na ochranu “specifického predmetu” takovéhoto vlastnictví. Clánek 36 Smlouvy proto nemuže být použit, aby “zabránil dovozu nebo obchodování výrobku, který se prodává v jiném clenském státe samotným vlastníkem práv, s jeho souhlasem nebo osobou na nem ekonomicky závislou” (/47/
Deutsche Grammophon
; /88a/
Centrafarm/Winthrop
; /356/
Pharmon
).
“Práva k obchodní znacce jsou základním prvkem systému nerušené souteže, kterou se Smlouva snaží vybudovat a udržovat. V takovém systému musí podnik být s to udržet si zákazníky kvalitou svých produktu a služeb, což je možné jedine existují-li rozlišovací znaky, které zákazníkum umožnují takové výrobky a služby identifikovat. Má-li obchodní znacka splnovat tento požadavek musí garantovat, že všechno zboží jí oznacené bylo vyrobeno jedinou spolecností, která zodpovídá za kvalitu. Tudíž, jak Soud rozhodl pri jiných príležitostech, specifickým predmetem obchodních znacek je predevším garance toho, že vlastník obchodní znacky má právo znacku používat za úcelem prvotního uvádení výrobku na trh a tudíž predmetem je ochrana pred konkurencí, která by ráda využila statutu a reputace obchodní znacky prodejem výrobku ilegálne znackou oznacených.” (/158/
Hoffmann-La Rpche
; /164/
Centrafarm/American Home Products
).
Vzhledem k predchozím úvahám Soud shledává, že projednávaná dovozní omezení jsou oduvodnena podle Clánku 36. “Urcujícím je absence souhlasu vlastníka obchodní znacky”. Soud konstatuje, že jelikož vlastník neudelil souhlas, užití obchodní znacky by mohlo vést ke zmatení a tak ohrozit základní funkci obchodní znacky.
Dopad rozhodnutí je takový, že jak HAG tak SUCAL mohou zakázat dovoz zboží jiným spolecnostem na území, kde jsou vlastníky obchodní znacky, pokud zboží nese oznacení
HAG
. Vzhledem ke specifickým okolnostem vyplývajícím z vyvlastnení, Soud tak akceptuje rozdelení národních trhu v ruzných clenských zemích.


Shrnutí (Summary of the Judgment):
ARTICLES 30 AND 36 OF THE EEC TREATY DO NOT PRECLUDE NATIONAL LEGISLATION FROM ALLOWING AN UNDERTAKING WHICH IS THE PROPRIETOR OF A TRADE MARK IN A MEMBER STATE TO OPPOSE THE IMPORTATION FROM ANOTHER MEMBER STATE BY AN UNDERTAKING WHICH IS LEGALLY AND ECONOMICALLY INDEPENDENT OF IT AND WITHOUT ITS CONSENT OF SIMILAR PRODUCTS LAWFULLY BEARING IN THE LATTER STATE AN IDENTICAL TRADE MARK OR ONE WHICH IS LIABLE TO BE CONFUSED WITH THE PROTECTED MARK, EVEN IF THE MARK UNDER WHICH THE GOODS IN DISPUTE ARE IMPORTED ORIGINALLY BELONGED TO A SUBSIDIARY OF THE UNDERTAKING WHICH OPPOSES THE IMPORTATION AND WAS ACQUIRED BY A THIRD UNDERTAKING FOLLOWING THE EXPROPRIATION OF THAT SUBSIDIARY. FROM THE DATE OF EXPROPRIATION AND NOTWITHSTANDING THEIR COMMON ORIGIN, EACH OF THE MARKS INDEPENDENTLY FULFILLED ITS FUNCTION, WITHIN ITS OWN TERRITORIAL FIELD OF APPLICATION, OF GUARANTEEING THAT THE MARKED PRODUCTS ORIGINATED FROM ONE SINGLE SOURCE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):