Klíčová slova:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Finanzgericht Baden-Württemberg – Německo. Cla: pašované omamné látky
Předmět:
Výklad předpisů Společenství týkajících se celní unie v souvislosti s nezákonným dovozem omamných látek
Skutkové okolnosti
Skutkové okolnosti, průběh řízení a vyjádření předložená podle článku 20 Protokolu o statutu Soudního dvora EHS lze shrnout takto:
I – Skutkové okolnosti a řízení
1. Na základě pravomocného rozsudku vydaného Landgericht Freiburg dne 27. července 1977 byla Senta Einberger, žalobkyně v původním řízení, odsouzena za porušení zákona o omamných látkách („Betäubingsmittelgesetz“) k jednomu roku vězení podmíněně.
Podle zjištění Landgericht Senta Einberger v období od jara do podzimu roku 1974 několikrát odjela do Basileje ve Švýcarsku, kde manželům Winigerovým prodala celkem 280 g morfia rozděleného do dávek od 30 do 100 g za cenu 150 až 170 CHF za gram. Morfium bylo pašováno do Spolkové republiky Německo a poté je žalobkyně dopravila do Švýcarska.
V souladu s čl. 57 odst. 2 celního zákona („Zollgesetz“) se Hauptzollamt Freiburg, žalovaný v původním řízení, domníval, že žalobkyně dluží dovozní clo odpovídající množství omamných látek uvedených v rozsudku Landgericht, protože převzala nezákonně dovezené zboží po vzniku celního dluhu, avšak před jeho zánikem, a věděla nebo měla vědět, že se jedná o zboží podléhající clu.
V důsledku toho Hauptzollamt v daňovém výměru ze dne 19. ledna 1978 na žalobkyni požadoval uhrazení dovozního cla ve výši 10 960,30 DM (5 712 DM činí clo a 5 248,30 DM daň z obratu vybíraná při dovozu).
Jelikož byla stížnost, kterou žalobkyně v původním řízení podala proti daňovém výměru, zamítnuta, podala žalobkyně žalobu k Finanzgericht Baden-Württemberg.
2. S odvoláním na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 1981 (Horvath, 50/80, Recueil s. 385) Finanzgericht Baden-Württemberg usnesením ze dne 16. června 1981 vyzval Soudní dvůr, aby se vyjádřil k této otázce:
„Je členský stát po zavedení společného celního sazebníku oprávněn vybírat clo z omamných látek pašovaných na celní území Společenství a znovu vyvezených mimo toto celní území?“
3. V odůvodnění svého předkládacího usnesení Finanzgericht uvádí, že ve výše uvedeném rozsudku ze dne 5. února 1981 Soudní dvůr rozhodl, že „po zavedení společného celního sazebníku již členské státy nejsou oprávněny uvalit clo na omamné látky, které byly nezákonně dovezeny a které byly po odhalení zlikvidovány, avšak je jim umožněno trestně stíhat porušení předpisů, a to se všemi následky, které z porušení vyplývají, včetně finančních postihů.
Hauptzollamt uvedl, že uvedený rozsudek nelze v tomto případě použít, protože morfium nebylo zlikvidováno. Finanzgericht si však položil otázku, zda jsou použití jednotného celního sazebníku a v důsledku toho i vznik celního dluhu vyloučeny pouze v případě likvidace omamných látek, nebo zda jsou použití sazebníku a vznik celního dluhu vyloučeny již na základě zákazu dovozu a uvedení omamných látek na trh.
Finanzgericht poukazuje na to, že odůvodnění rozsudku Soudního dvora může být chápáno tak, že společný celní sazebník se vztahuje pouze na dovoz zboží za účelem jeho legálního použití. Dovoz zboží, které by v případě odhalení mělo být zabaveno a zlikvidováno, neodůvodňuje vybírání cla. Nicméně odůvodnění rozsudku může být vykládáno i tak, že skutečná likvidace omamných látek vylučuje použití společného celního sazebníku nebo činí jeho následné použití bezpředmětným. Ostatně právo Společenství neobsahuje zvláštní ustanovení, které by stanovilo podmínky zániku nebo vyloučení celního dluhu v této souvislosti. Pokud povinnost uhradit clo zaniká pouze v případě současného splnění podmínek zákazu a likvidace zboží, vyvstává zde otázka, zda má být vyvezení zboží mimo celní území považováno za jeho likvidaci.
4. Předkládací usnesení bylo zapsáno do rejstříku Soudního dvora dne 4. září 1981.
Podle článku 20 Protokolu o statutu Soudního dvora EHS byla předložena písemná vyjádření Sentou Einberger, žalobkyní v původním řízení, zastoupenou Rainerem Endrissem, advokátem ve Freiburgu, a Komisí Evropského společenství, zastoupenou právním poradcem Rolfem Wägenbaurem, jako zmocněncem.
Usnesením ze dne 3. února 1982 Soudní dvůr rozhodl spojit věci 221/81 a 240/81 za účelem ústní části řízení.
Usnesením ze dne 1. dubna 1982 Soudní dvůr (první senát) rozhodl podle čl. 104 odst. 3 jednacího řádu v rámci právní pomoci poskytnout pomoc za účelem usnadnit zastupování žalobkyně v původním sporu.
Na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodl Soudní dvůr zahájit ústní část řízení bez dokazování. Vyzval však Komisi, aby Soudnímu dvoru poskytla soupis právních a správních předpisů a celní praxe, které v jednotlivých členských státech upravují:
Při nezákonném dovozu omamných látek, jejichž používání a uvádění na trh jsou přísně zakázány, vzniká celní dluh a povinnost vybírat dovozní clo v Belgii. Při takovém dovozu vzniká celní dluh i v Německu, Irsku a Nizozemsku.
Nicméně v Německu není od vynesení rozsudku Soudního dvora ze dne 5. února 1981 ve výše uvedené věci 50/80 dovozní clo vybíráno po odhalení omamných látek v případě jejich následné likvidace, která se ostatně předpokládá. V Irsku je celní dluh považován za zaniklý na základě skutečnosti, že nezákonně dovezené omamné látky byly zabaveny a zlikvidovány. V Nizozemsku je dovozní clo vybíráno, pokud byly omamné látky spotřebovány a pokud jejich dovoz může být prokázán, avšak nevybírá se v případě zabavení a likvidace.
V Itálii vzniká při nezákonném dovozu omamných látek celní dluh s výjimkou případů, kdy jsou omamné látky znovu vyvezeny nebo zlikvidovány z úřední povinnosti.
Při nezákonném dovozu omamných látek nevzniká žádný celní dluh v Řecku a v Lucembursku, kde jsou odhalené omamné látky zabaveny a zlikvidovány. V Lucembursku však vzniká celní dluh v případě, že omamné látky byly spotřebovány.
Dovozní clo z nezákonného dovozu omamných látek není vybíráno v Dánsku, ve Francii a ve Spojeném království. Nicméně ve Francii je v případě, že nezákonně dovezené a zadržené omamné látky nejsou zlikvidovány z úřední povinnosti, ale jsou prodány, například do schválených laboratoří, vybírána daň z tohoto prodeje. Ve Spojeném království není v těchto případech vybíráno žádné dovozní clo bez ohledu na to, zda dovozce, který omamné látky dovezl nezákonně, tyto látky prodal, spotřeboval nebo znovu vyvezl.
Při nezákonném dovozu produktů, jejichž uvádění na trh není samo o sobě zakázáno, vzniká celní dluh ve všech členských státech s výjimkou Řecka, kde je nezákonně dovezené zboží zabavováno.
Nicméně v Dánsku není dovozní clo vybíráno, pokud je dlužník (plátce cla) neznámý a zboží je prodáno nebo zlikvidováno.
V Irsku je dovozní clo považováno za uhrazené, pokud je pašované zboží předáno zúčastněné osobě výměnou za zaplacení dohodnuté částky a pokud je produkt poté zabaven a prodán; naproti tomu, pokud je zboží zlikvidováno z úřední povinnosti nebo znovu vyvezeno, je celní dluh považován za zaniklý.
V Lucembursku jsou nezákonně dovezené produkty v zásadě zabavovány a prodány. Dovozní clo je vybíráno při prodeji, pokud je cílem prodeje spotřeba zboží na území státu. Dovozní clo je vybíráno i pokud byly dotyčné produkty spotřebovány.
Ve Spojeném království není dovozní clo vybíráno při zabavení zboží, s výjimkou případů, kdy jsou dotyčné produkty vráceny dovozci nebo jsou prodány z úřední povinnosti. Naproti tomu dovozní cla jsou vybírána, pokud dovozce zboží prodá nebo znovu vyveze.
II – Souhrn písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru
Senta Einberger, žalobkyně v původním řízení, tvrdí, že podstatná skutečnost týkající se položené otázky je uvedena v odstavci 11 rozsudku Soudního dvora ze dne 5. února 1981 (Horvath, 50/80, Recueil s. 385), podle kterého valorické clo nelze stanovit pro zboží, které nemůže být distribuováno v žádném členském státě, ale naopak jej příslušné orgány musí ihned po odhalení zabavit a stáhnout z oběhu.
Tato okolnost by prokazovala, že v případě dovozu omamných látek, jejichž distribuce je zakázána, chybí již samotná skutečnost, na jejímž základě by bylo možné vybírat clo. Předpoklad, že nejdříve existuje položka podléhající clu, která zmizí až později za určitých podmínek, je tedy mylný.
Žalobkyně v původním řízení se domnívá, že otázka, zda může nebo nemůže být vybíráno clo, nesmí záviset na náhodném odhalení a/nebo likvidaci a/nebo vývozu zboží. Tyto okolnosti totiž nemají význam pro skutečnost, na jejímž základě je vybíráno clo.
Komise Evropského společenství se rovněž domnívá, že rozhodující kritérium pro použitelnost společného celního sazebníku, které má být vyvozeno z výše uvedeného rozsudku Horvath, spočívá v určení, zda se jedná o zboží, které může být distribuováno. V případě omamných látek jako heroin a kokain jsou dovoz a uvedení na trh zakázány ve všech členských státech. Skutečnost, že tyto produkty musí být zabaveny a staženy z oběhu, je pouze právním důsledkem, který lze vyvodit ze zákazu distribuce těchto produktů.
Tento názor potvrzuje i skutečnost, že ostatní důvody, ke kterým přihlížel Soudní dvůr v souvislosti s omamnými látkami, které byly pašovány a které byly po odhalení zlikvidovány, se uplatní v případech, kdy vzhledem k okolnostem není likvidace možná.
Mimoto Komise se odvolává zejména na body odůvodnění směrnice Rady č. 79/623 ze dne 25. června 1979 o harmonizaci ustanovení právních a správních předpisů týkajících se celního dluhu (Úř. věst. L 179, s. 31) v rámci svého tvrzení, že vývozní a dovozní cla mají především ekonomický charakter. Článek 2 této směrnice navíc stanoví, že celní dluh vzniká v případě běžného celního odbavení a v přesně vymezených případech, kdy dochází k porušení celních předpisů v užším slova smyslu, jako je porušení předpisů práva Společenství v oblasti celního režimu nebo odnětí zboží, které bylo přechodně uloženo ve skladu, celnímu dohledu. Naproti tomu směrnice nestanoví vznik celního dluhu v případě absolutního zákazu dovozu.
Komise tedy navrhuje odpovědět na položenou otázku záporně. Nicméně zdůrazňuje, že analýza, kterou předložila, se vztahuje pouze na případ omamných látek, jejichž distribuce je zakázána. V důsledku toho se její stanovisko nevztahuje na další případy dovozu, kdy je porušován zákaz dovozu, například dovoz ruční zbraně v zavazadle.
III – Ústní část řízení
V rámci jednání konaného dne 25. května 1982 byla vyslechnuta vyjádření Senty Einberger, žalobkyně v původním sporu, zastoupené Rainerem Endrissem, advokátem ve Freiburgu, vyjádření vlády Francouzské republiky, pro účely ústního řízení zastoupené Alexandrem Carneluttim, tajemníkem ministerstva zahraničních věcí, jako zmocněncem, a vyjádření Komise Evropského společenství, zastoupené právním poradcem Rolfem Wägenbaurem, jako zmocněncem, za pomoci Ursuly Baumann, znalkyně z oddělení Komise pro celní unii.
Generální advokát přednesl své stanovisko na jednání konaném dne 30. června 1982.
Právní otázky
1. Usnesením ze dne 16. června 1981, došlým Soudnímu dvoru dne 4. září 1981, podal Finanzgericht Baden-Württemberg podle článku 177 Smlouvy o EHS žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně použití společného celního sazebníku na nezákonně dovezené (pašované) omamné látky.
2. Spor v původním řízení se týká stanovení cla pro množství morfia, které poté, co bylo nezákonně dovezeno do Spolkové republiky Německo, bylo prodáno ve Švýcarsku, čímž žalobkyně v původním řízení porušila německý zákon o omamných látkách (Betäubungsmittelgesetz). Žalobkyně byla za uvedené činy německým trestním soudem odsouzena k jednomu roku vězení podmíněně.
3. Finanzgericht si položil otázku, zda morfium podle práva Společenství podléhá clu. V tomto ohledu uvádí, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. února 1981 (Horvath, 50/80, Recueil s. 385) rozhodl, že po zavedení společného celního sazebníku již členské státy nejsou oprávněny uvalit clo na nezákonně dovezené omamné látky, které byly po odhalení zlikvidovány, avšak je jim umožněno trestně stíhat porušení předpisů.
4. Pokud jde o skutkové okolnosti projednávaného případu, Finanzgericht zjistil, že morfium nebylo vyrobeno ve Spolkové republice Německo a že množství tohoto produktu, které žalobkyně v původním řízení prodala, bylo na německé území propašováno, aby bylo nezákonně vyvezeno na území třetího státu. S odkazem na výše uvedený rozsudek Soudního dvora si Finanzgericht položil otázku, zda uvalení cla nebrání spíše zákaz dovozu a uvádění omamných látek na trh než jejich likvidace a zda za těchto okolností není namístě vyvodit závěr, že žádný celní dluh vzniknout nemůže. Pouze v případě, že by Soudní dvůr tento závěr zamítl, by bylo nutné položit otázku, zda má být vyvezení nezákonných omamných látek mimo celní území považováno za jejich likvidaci.
5. Na základě uvedených důvodů vnitrostátní soud položil tuto předběžnou otázku:
7. Takto položená otázka se netýká obecné problematiky nezákonného dovozu produktů obecně, ale konkrétně nezákonného dovozu omamných látek.
8. Jak Soudní dvůr připomenul ve výše uvedeném rozsudku ze dne 5. února 1981, omamné látky jako morfium, heroin a kokain jsou charakteristické tím, že jejich škodlivost je všeobecně uznávaná a jejich dovoz a uvádění na trh jsou ve všech členských státech zakázány, s výjimkou striktně kontrolovaného a omezeného prodeje za účelem povoleného použití těchto látek k farmaceutickým a lékařským účelům.
9. Tento právní stav je v souladu s Jednotnou úmluvou o omamných látkách z roku 1961 (Sbírka smluv OSN, 520, č. 7515), jejímiž účastníky jsou v současnosti všechny členské státy. V preambuli této úmluvy strany konstatují, že toxikomanie je pohromou pro jednotlivce a je hospodářským a společenským nebezpečím pro celé lidstvo. Prohlašují, že jsou si vědomy své úlohy předcházet této pohromě a bojovat proti ní a že jsou si vědomy, že lékařské použití omamných látek je i nadále nezbytné pro ulehčení bolestí, a že je nutné podniknout potřebná opatření k zajištění omamných látek k těmto účelům. Podle článku 4 Jednotné úmluvy strany přijmou veškerá opatření nutná k tomu, aby omezily produkci, výrobu, vývoz, dovoz, distribuci, prodej, použití a přechovávání omamných látek výlučně pro lékařské a vědecké účely.
10. Z výše uvedeného vyplývá, že na omamné látky, které nejsou distribuovány v rámci sítě striktně kontrolované příslušnými orgány za účelem jejich použití k lékařským nebo vědeckým účelům, se vztahuje absolutní zákaz dovozu a distribuce ve všech členských státech.
11. V praxi jsou tyto omamné látky po odhalení zabaveny a zlikvidovány na základě vnitrostátních právních předpisů o omamných látkách s výjimkou několika vzácných případů, kdy je zabavený produkt propůjčen k lékařským nebo vědeckým účelům a kdy je zařazen do kontrolované sítě, načež podléhá clu.
12. Naproti tomu omamné látky, které jsou distribuovány prostřednictvím nezákonné sítě, clu nepodléhají, pokud setrvávají v této síti bez ohledu na to, zda jsou odhaleny a zlikvidovány, nebo zda je příslušné orgány neodhalí.
13. Celní dluh při dovozu omamných látek, které nemohou být uvedeny na trh a začleněny do hospodářství Společenství, tedy nevzniká. Zavedení společného celního sazebníku podle čl. 3 písm. b) Smlouvy je v souladu s cíli, které byly podle článku 2 pro Společenství stanoveny a v souladu se zásadami, které článek 29 stanoví pro řízení celní unie. Dovoz omamných látek na území Společenství, na který se vztahují výlučně represivní opatření, do rámce těchto cílů a zásad v žádném případě nespadá.
14. Tento názor je potvrzen ustanoveními nařízení Rady č. 803/68 ze dne 27. června 1968 o hodnocení zboží pro celní účely (Úř. věst. L 148, s. 6) a ustanoveními směrnice Rady 79/623 ze dne 25. června 1979 o harmonizaci ustanovení právních a správních předpisů týkajících se celního dluhu (Úř. věst. L 179, s. 31). Body odůvodnění této směrnice výslovně uvádí, že okamžik vzniku celního dluhu je stanoven s ohledem na ekonomickou povahu dovozního cla a na podmínky, za kterých je zboží podléhající dovoznímu clu začleněno do hospodářství Společenství. Za těchto okolností nemůže při nezákonném dovozu omamných látek vzniknout žádný celní dluh a tyto omamné látky musí být po odhalení zabaveny a zlikvidovány, nikoliv distribuovány.
15. Kromě toho je v tomto ohledu bezdůvodné rozlišovat mezi neodhalenými omamnými látkami a omamnými látkami, které byly zlikvidovány pod dohledem příslušných orgánů, vzhledem k tomu, že, kdyby tomu tak bylo, uvalení cla by záviselo na náhodě, tj. na tom, zda budou omamné látky odhaleny či nikoliv.
16. Z výše uvedeného vyplývá, že při dovozu omamných látek, které nejsou dovezeny v rámci obchodní sítě striktně kontrolované příslušnými orgány pro lékařské nebo vědecké účely, celní dluh nevzniká.
17. Toto zjištění nemá žádný vliv na pravomoc členských států trestně postihovat porušení vnitrostátních předpisů o omamných látkách odpovídajícími tresty, a to se všemi následky, které pro porušení vyplývají, včetně finančních postihů.
18. Na základě této odpovědi jsou ostatní otázky vznesené vnitrostátním soudem bezpředmětné.
K nákladům řízení
Výdaje vlády Francouzské republiky a Komise Evropského společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, co se týče účastníků původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu projednávanému vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR
o otázce, kterou mu předložil Finanzgericht Baden-Württemberg usnesením ze dne 16. června 1981, rozhodl takto: