Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61991J0132

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 16 DECEMBER 1992. GRIGORIOS KATSIKAS V ANGELOS KONSTANTINIDIS AND UWE SKREB AND GUENTER SCHROLL V PCO STAUEREIBETRIEB PAETZ & CO. NACHFOLGER GMBH. REFERENCES FOR A PRELIMINARY RULING: ARBEITSGERICHT BAMBERG AND ARBEITSGERICHT HAMBURG - GERMANY. SAFEGUARDING OF EMPLOYEES' RIGHTS IN THE EVENT OF TRANSFERS OF UNDERTAKINGS. JOINED CASES C-132/91, C-138/91 AND C-139/91. Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 19921 Spojené věci C-132/91, C-138/91 a C-139/91 Grigorios Katsikas v Angelos Konstantinidis Uwe Skreb v PCO Stauereibetreib Paetz & Co. Nfl. GmbH Günther Schroll v. PCO Stauereibetreib Paetz & Co. Nfl. GmbH Rozhodnutí o předběžné otázce [1992] ECR I-6577 “Katsikas”

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1992 PAGES I-6577

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		377L0187;377L0187

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		A:\ Katsikas.doc - 21.10.97 9:41 Bearbeiter: Karl Riesenhuber Erstellungsdatum: 21.10.97 9:41 Verfahrenssprache: Deutsch Stichworte: Betriebsübergang Interne Ordnungsnummer: 580


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
In the joined cases, the question arose whether an employee could object to the transfer of his employment in the case of a transfer of an undertaking, or business or part of the business.
Mr Katsikas was employed in a restaurant which was run by Mr. Konstantinidis. Mr Konstantinidis had sub-let the restaurant to Mr. Mitossis. In the sub-lease, Mr Mitossis undertook
inter alia
to discharge Mr Konstantinidis from any obligations arising out of the operation of the restaurant, in particular, those relating to the payment of wages and other items of remuneration. Mr Katsikas refused to work for Mr Mitossis. He was therefore dismissed by Mr Konstntinidis.
Mr Skreb and Mr Schroll had been employed by PCO Stauereibetrieb Paetz (hereinafter “PCO”). When the company along with its ‘stevedoring department’ was transferred to the Carl Tiedemann Company, Mr Skreb and Mr Schroll refused to allow their employment relationship to be transferred to that company.
The respective labour courts referred to the ECJ questions regarding the interpretation of Article 3 (1) of Directive 77/187/EEC on the approximation of the laws of the Member States relating to the safeguarding of employees’ rights in the event of transfers of undertakings, businesses or parts of businesses
OJ 1977 L 61, p. 26.
.
Ve výše uvedených spojených věcech se objevila otázka zda může být zaměstnancův pracovní poměr předmětem převodu v případě převodu podniku, provozu nebo části provozu.
Pan Katsikas byl zaměstnán v restauraci, kterou provozoval pan Konstantinidis. Pan Konstantinidis dal restauraci do podnájmu panu Mitossisovi, v jehož rámci se pan Mitossis
mimo jiné
zavázal, že zprostí pana Konstantinidise všech závazků, které vznikají při provozování restaurace, zejména závazků vztahujících se k vyplácení mezd a ostatních náhrad. Pan Katsikas odmítl pro pana Mitossise pracovat. Pan Konstantinidis mu proto dal výpověď.
Pánové Skreb a Schroll byli zaměstnáni u firmy PCO Stauereibetrieb Paetz (dále jen “PCO”). Poté co společnost byla i se svým “oddělením pro nakládání a vykládání lodního nákladu” převedena na Carl Tiedemann Company, odmítli pánové Skreb a Schroll, aby jejich pracovní poměry byly na tuto společnost převedeny.
Odpovídající pracovní soudy předložily ESD otázky týkající se výkladu článku 3(1) směrnice 77/187/EHS o sbližování práva členských států týkajícího se zajištění práv zaměstnanců v případě převodů podniků, provozů nebo částí provozů.
1
1 OJ 1977 L 61, str. 26.

Názor soudu a komentář:
The Court first turns to the interpretation of Article 3 (1) of the directive which provides:
‘The transferor’s rights and obligations arising from a contract of employment or from an employment relationship existing on the date of a transfer within the meaning of Article 1 (1) shall, by reason of such transfer, be transferred to the transferee..
Member States may provide that, after the date of transfer with the meaning of Article 1 (1) and in addition to the transferee, the transferor shall continue to be liable in respect of obligations which arose from a contract of employment or an employment relationship.”
It reviews its prior judgements on the interpretation of said article which provide namely that:
consent of the workers concerned was not necessary in order for the transferor to be discharged from his obligations under a contract of employment (cf.
Berg v Besselson
);
the protection provided by the directive was independent of the will of the parties to the contract of employment and could not be restricted even with their consent (
Tellerup
).
The Court had not previously ruled whether an employee may object to the transfer of his employment contract to the transferee. It rules that the directive only allows the employee to remain in employment with the transferee, it does not, however, oblige him “to work for an employer whom he has not freely chosen. Such an obligation would jeopardize the fundamental rights of the employee, who must be free to choose his employer”. The Court, in other words, accepts that the freedom of contract constitutes a fundamental right of the Community law which, as an overriding principle, is not being restricted by Directive 77/187. Therefore, Article 3 (1) of the directive does not preclude an employee from deciding to object to the transfer of his contract of employment.
However, the Member States under the Directive are not obliged to provide that in such a case, where the employer objects to the transfer, the employment relationship with the transferor continues. The Member States may provide that the employment relationship must in this case be regarded as terminated either by the employee or by the employer, they may provide that it should be maintained with the transferor.
Secondly, questions as to the interpretation of Article 7 had been referred to the Court. Under this provision, the Member States have the possibility to provide for more favourable “laws, regulations or administrative provisions”. In the present case, there was no explicit provision which contained the right to object but it was rather the Federal Labour Court’s interpretation that such right existed. The ECJ points out that it had “consistently held (...) that the scope of national laws, regulations or administrative provisions has to be assessed having regard to the interpretation given to them by the national courts.” Thus, Article 7 of the directive also had to be interpreted as meaning laws etc. as interpreted by the national courts. The Court leaves open the question as to whether the right to object was “more favourable” since according to its interpretation the right to object is not precluded by Article 3 (1) of the directive.
Soudní dvůr se v prvé řadě věnoval výkladu článku 3 (1) směrnice. Tento článek stanoví:
“Práva a povinnosti, které pro převádějícího vyplývající z pracovní smlouvy nebo z jiného zaměstnaneckého poměru, a které existují v den převodu upraveného článkem 1 (1), se vzhledem k převodu převádějí na nabyvatele...
Členské státy mohou stanovit, že po datu převodu, který splňuje požadavky definice obsažené v článku 1 (1), je ve vztahu k závazkům, které vznikly z pracovní smlouvy nebo jiného zaměstnaneckého vztahu, nadále odpovědný převodce vedle nabyvatele,”
Na základě svých předchozích rozhodnutí týkajících se výkladu uvedeného ustanovení Soud došel zejména k závěru:
- k převodu závazků vyplývajících pro převodce z pracovní smlouvy na nabyvatele není souhlas dotčených pracovníků nutný (viz
Berg v Besselson
);
- ochrana poskytovaná směrnicí existuje nezávisle na vůli stran pracovní smlouvy a nemůže být omezen
a ani s jejich souhlasem (viz
Tellerup
)
Soud se však doposud nezabýval otázkou, zda zaměstnanec může převodu své pracovní smlouvy na nabyvatele odporovat vůči nabyvateli. Soudní dvůr došel k závěru, že směrnice zaměstnanci pouze umožňuje být v zaměstnaneckém poměru s nabyvatelem, nezavazuje ho však “pracovat pro zaměstnavatele, kterého si svobodně nezvolil. Taková povinnost by ohrozila základní práva zaměstnance, který musí mít při určování zaměstnavatele volnost.” Jinými slovy Soud akceptoval, že smluvní
s
voboda je v rámci komunitárního práva právem základním, které jako nadřazená zásada není směrnicí 77/187 omezeno. Proto článek 3(1) směrnice nevylučuje rozhodnutí zaměstnance převod vlastní pracovní smlouvy na nového zaměstnavatele odporovat.
Směrnice však členské státy nezavazuje v případě, že zaměstnanec převod odporuje, aby stanovily, že zaměstnanecký poměr s převodcem pokračuje. Členské státy mohou stanovit, že zaměstnanecký poměr je třeba považovat v takovém případě za skončený buď ze strany zaměstn
a
nce nebo ze strany zaměstnavatele. Mohou však také stanovit, že tento vztah by měl být zachován s převodcem jako zaměstnavatelem.
Dále byly Soudnímu dvoru předloženy otázky týkající se výkladu článku 7. Na základě tohoto ustanovení mají členské státy možnost stanovit výhodnější právní úpravu prostřednictvím “zákonů, nařízení nebo správních předpisů.” V dané věci právní úprava neobsahovala výslovné ustanovení o odporovatelnosti. Jednalo se spíše o interpretaci Federálního pracovního soudu, že toto právo ex
i
stuje. ESD prohlásil, že “vždy důsledně zastával názor, (...) že působnost národních zákonů, nařízení a správních předpisů je třeba hodnotit s ohledem na jejich interpretaci národními soudy.” Proto měl být článek 7 směrnic vykládán ve znění interpretace z
á
konů, aj. národními soudy. Soud ponechal otevřenou otázku, zda právo odporovat převod je “výhodnější úpravou”, protože v souladu s jeho výkladem není odporovatelnost článkem 3(1) směrnice vyloučena.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ARTICLE 3(1) OF DIRECTIVE 77/187 ON THE APPROXIMATION OF THE LAWS OF THE MEMBER STATES RELATING TO THE SAFEGUARDING OF EMPLOYEES' RIGHTS IN THE EVENT OF TRANSFERS OF UNDERTAKINGS IS TO BE INTERPRETED AS NOT PRECLUDING AN EMPLOYEE OF THE TRANSFEROR ON THE DATE OF THE TRANSFER OF THE UNDERTAKING, WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 1(1) OF THE DIRECTIVE, FROM OBJECTING TO THE TRANSFER OF HIS CONTRACT OF EMPLOYMENT OR EMPLOYMENT RELATIONSHIP TO THE TRANSFEREE. THE DIRECTIVE DOES NOT, HOWEVER, REQUIRE MEMBER STATES TO PROVIDE THAT, IN THE EVENT OF THE EMPLOYEE DECIDING OF HIS OWN ACCORD NOT TO CONTINUE WITH THE CONTRACT OF EMPLOYMENT OR EMPLOYMENT RELATIONSHIP WITH THE TRANSFEREE, THE CONTRACT OR RELATIONSHIP SHOULD BE MAINTAINED WITH THE TRANSFEROR. NEITHER DOES THE DIRECTIVE PRECLUDE THIS. IN SUCH A CASE, IT IS FOR THE MEMBER STATES TO DETERMINE WHAT THE FATE OF THE CONTRACT OF EMPLOYMENT OR EMPLOYMENT RELATIONSHIP WITH THE TRANSFEROR SHOULD BE.

2. THE EXPRESSION "LAWS, REGULATIONS OR ADMINISTRATIVE PROVISIONS" WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 7 OF COUNCIL DIRECTIVE 77/187 ON THE APPROXIMATION OF THE LAWS OF THE MEMBER STATES RELATING TO THE SAFEGUARDING OF EMPLOYEES' RIGHTS IN THE EVENT OF TRANSFERS OF UNDERTAKINGS MUST BE UNDERSTOOD AS MEANING THE LAWS, REGULATIONS OR ADMINISTRATIVE PROVISIONS OF A MEMBER STATE AS THEY ARE INTERPRETED BY THE COURTS OF THAT STATE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):