Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1979 Caisse régionale d´assurance maladie de Lille (CRAM) proti Diamante Palermo, rozenéToia, C-237/78, Recueil 1979, s. 2645.
Klíčová slova:
Sociální zabezpečení – Podmínka státní příslušnosti.
Předmět:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS, týkající se výkladu čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 nařízení Rady č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2).
Skutkové okolnosti:
I – Skutkový základ a průběh řízení
Francouzský zákoník sociálního zabezpečení stanoví v článku L 640 „podporu pro matky početných rodin“. Právo na podporu závisí na těchto podmínkách:
1) Článek L 640 zákoníku sociálního zabezpečení:
– francouzská státní příslušnost,
– manželka zaměstnance,
– je bez prostředků,
– vychovávala alespoň pět dětí po dobu nejméně devíti let před jejich šestnáctými narozeninami.
Po vznesení námitek Komise prvního stupně pro sporné záležitosti sociálního zabezpečení v Lille rozhodnutím ze dne 21. března 1978 prohlásila žádost za opodstatněnou z důvodu, že se jedná o dávku ve stáří nepříspěvkového charakteru a podle ustanovení článků 2, 3 a 4 nařízení č. 1408/71 ji mohou požívat nejen Francouzi, ale také příslušníci jiné země Společenství.
Dne 18. dubna 1978 se proti tomuto rozhodnutí Caisse régionale odvolala ke Cour d´appel v Douai.
Caisse régionale prohlásila, že je pověřena správními směrnicemi nenamítat nic proti tomu, že matka není francouzské státní příslušnosti.
Cour d´appel se domnívá, že vyřešení právního problému, který mu byl předložen, závisí na výkladu ustanovení Společenství, a proto odložil rozhodnutí a předložil Soudnímu dvoru v souladu s článkem 177 Smlouvy tuto otázku:
„Jak mají být vykládána ustanovení čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 nařízení č. 1408/71 ze dne 14. června 1971, pokud jde o poskytnutí dávky ve stáří, která nemá příspěvkový charakter a je v zásadě vyhrazena Francouzům?“
Rozsudek o postoupení ze dne 10. října 1978 byl zapsán kanceláří Soudního dvora dne 30. října 1978.
V souladu s článkem 20 protokolu o Statutu Soudního dvora EHS byla Caisse régionale a Palermo rozené Toia, vládou Italské republiky zastoupenou velvyslancem Adolfo Maresca, ve funkci zmocněnce, s pomocí avvocato dello Stato Franco Favara, a Komisí Evropských společenství zastoupenou Marie-José Jonczy, členkou právního oddělení, ve funkci zmocněnce, s pomocí Henri Scheyvaerts a Francis Herbert, advokátů z bruselské advokátní komory, předložena písemná vyjádření.
Po slyšení zprávy soudce zpravodaje a názorů generálního advokáta, požádal Soudní dvůr Caisse régionale o předložení některých dokladů.
II – Shrnutí písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru
Caisse régionale uvádí, že Smlouva ponechává vládám volnost provádět takovou demografickou politiku, jakou považují za správnou. Podpora pro matky početných rodin je výslovně nástrojem demografické politiky.
Uložení podmínky státní příslušnosti dětí nelze považovat než za pouhé vybídnutí k přivedení na svět a výchově dětí, což rozšíří společenství francouzských státních příslušníků. Požadovaná doba zaměstnání manžela je velmi krátká (tři měsíce). Kromě toho ženy, které žádají o uvedenou podporu, nepatří do kategorie „pracovníků“, kterým Smlouva chtěla zajistit volný pohyb.
Rovněž nařízení č. 1408/71 se nevztahuje na podporu pro matky početných rodin. Preambule uvedeného nařízení uvádí, že nezohledňuje dávky, které mají převážně demografický charakter.
Pokud jde o hlavu II „Zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek“, v její kapitole 3 „Stáří a úmrtí (důchody)“ stanoví nařízení č. 1408/71 opatření, aby dávky mohly být poskytovány na základě dob pojištění nebo bydlení, ale není zde žádná narážka na přivedení na svět nebo výchovu dětí.
Následkem toho nelze říci, že autoři nařízení č. 1408/71 nahlíželi na podporu pro matky početných rodin jako na dávku ve stáří ve smyslu článku 4 uvedeného nařízení.
Francouzská vláda sice usoudila (dopisy ministra práce ze dne 6. 5. 1949 a 8. 9. 1950), že podporu pro matky početných rodin lze přirovnat k podpoře pro zaměstnance v důchodu podle diplomatických dohod, ale toto jednostranné hodnocení nemůže změnit charakter podpory.
Caisse régionale zdůrazňuje, že podpora pro matky početných rodin nemůže být požadována proto, že děti nejsou francouzské, i když ženy příslušnice států Společenství jsou oprávněny podporu využívat.
Článek 3 nařízení č. 1408/71 stanoví rovnost zacházení mezi aktivními subjekty práva i mezi pasivními subjekty práva. V článku L 640 francouzského zákoníku sociálního zabezpečení nejsou děti ani aktivními, ani pasivními subjekty práva, ale jsou pouze jednou ze složek situace žadatelky, jako věk nebo nedostatek prostředků.
Kromě toho v systému nařízení č. 1408/71 nemůže stejná skutečnost dát vznik právu na více než jednu dávku stejného druhu. Nakonec i za předpokladu, že by nařízení bylo použitelné, musely by děti, aby mohly být zohledněny, bydlet na území jednoho z členských států. V tomto případě tomu tak není.
Paní Palermo Toia uvádí, že podmínka státní příslušnosti, pokud jde o děti, neodpovídá duchu a znění nařízení č. 1612/68 (čl. 7 a 10) a č. 1408/71 (čl. 2, 3 a 4).
Podpora pro matky početných rodin je dávkou ve stáří nepříspěvkového charakteru. Musí se tedy vztahovat nejen na Francouze, ale také na příslušníky jiného členského státu a jejich rodiny.
Paní Palermo Toia tvrdí, že z kombinace článků 2 a 3 nařízení č. 1408/71 vyplývá, že členové rodiny migrujícího pracovníka musí mít možnost využívat výhod právních předpisů státu, v kterém je jejich bydliště, za stejných podmínek jako příslušníci tohoto státu. V souladu s ustanoveními čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 se uvedené nařízení vztahuje na všechny právní předpisy týkající se sociálního zabezpečení a dávek v těchto předpisech stanovených.
Podle vlády Italské republiky spadá uvedená podpora do oblasti věcné působnosti nařízení č. 1408/71, jak je vymezena článkem 4 uvedeného nařízení. Jedná se o typickou podpůrnou dávku systému sociálního zabezpečení (i když nepříspěvkovou); své „odůvodnění“ nachází ve stáří, kterému předcházela usilovná výchovná práce, a je doplněna podmínkou, že manžel musí být zaměstnán.
Dále italská vláda zkoumá soudní praxi Soudního dvora (s. 5 až 10 vyjádření). Z uvedeného vyplývá, že do seznamu příjemců uvedené podpory patří všechny staré matky, občanky jednoho z členských států, s bydlištěm ve Francii, zvláště pokud jsou ještě manželkami zaměstnance, který vykonává nebo vykonával činnost ve Francii. Skutečnost, že „vychované“ děti si nevybraly francouzské občanství, nestačí k odůvodnění jakékoliv diskriminace, a to zejména proto, že v tomto případě by zacházení se starou a potřebnou matkou v oblasti sociálního zabezpečení bylo určováno chováním a volbami jiných osob, tj. jejích dětí.
Komise se domnívá, že ze soudní praxe Soudního dvora vyplývá (věc 1/72, Frilli, Sbírka 1972, s. 457; věc 187/73, Callemeyn, Sbírka 1974, s. 553), že podpora pro matky početných rodin, která uděluje příjemkyni určité zákonem stanovené postavení dávající právo na dávku podobnou dávce ve stáří a závisející na tom, zda je manžel příjemkyně zaměstnán, spadá do kategorie nepříspěvkových „dávek ve stáří“ uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 nařízení č. 1408/71.
Otázka tak, jak je položena, se snaží o upřesnění výkladu zásady rovného zacházení vyjádřené v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, a zejména výkladu výrazu „stejná práva a povinnosti …, jako státní příslušníci uvedeného státu“ s ohledem na odstavec 3 tohoto článku.
Pokud se položená otázka vztahuje pouze ke státní příslušnosti příjemce dávky, tj. manželky migrujícího pracovníka, lze na ni nalézt odpověď v soudní praxi Soudního dvora (věc 7/75, Sbírka 1975, s. 679). Dávka jí nesmí být odmítnuta na základě její státní příslušnosti.
Z odůvodnění rozsudku Cour d´appel a z jím předaného soudního spisu vyplývá, že odmítnutí podpory pro matky početných rodin nebylo založeno na státní příslušnosti matky, ale na státní příslušnosti některých jejích dětí.
Aby byla vnitrostátnímu soudci dodána některá upřesnění, pokud jde o skutečný problém, který mu byl předložen, je třeba, aby Soudní dvůr vybral z prvků dodaných soudem, a zejména z odůvodnění usnesení o postoupení věci, prvky práva Společenství, které vyžadují výklad týkající se předmětu sporu.
Otázka zní, zda odmítnutí dávky ve stáří založené na státní příslušnosti dětí žadatelky porušuje zásadu rovného zacházení vyjádřenou v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71.
Podle Komise obhajují argumenty jak zápornou, tak kladnou odpověď.
Argumentem obhajujícím zápornou odpověď je zjevně především skutečnost, že podmínka vztahující se ke státní příslušnosti dětí žalobkyně se stejným způsobem dotýká jak francouzských, tak cizích státních příslušníků. Za druhé jde o jednu z objektivních podmínek nároku na dávku. Za třetí, pokud se jedná o podmínku objektivně odůvodněnou z hlediska podstaty a cíle dávky, nemůže jít o diskriminaci, neboť tento pojem předpokládá zacházení svévolně odlišné. Objektivním odůvodněním je skutečnost, že objektivní podmínka odpovídá úvahám demografické politiky.
Argumentem obhajujícím kladnou odpověď je, že zákaz diskriminace vyjádřený čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se nevztahuje pouze na diskriminaci zjevnou, ale také na diskriminaci faktickou nebo nepřímou, tj. na ustanovení, která vyjadřují požadavky použitelné jak na vnitrostátní, tak na cizí státní příslušníky, ale jejichž splnění je ve skutečnosti pro cizince složitější (věc 55/77, Maris, Sbírka 1977, s. 2327; věc 16/78, Choquet, Sbírka 1978, s. 2293). Tak podmínka státní příslušnosti dětí nemá stejný účinek pro francouzskou státní příslušnici jako pro příslušnici „Společenství“. Tuto podmínku splní francouzská matka početné rodiny mnohem snadněji.
Kromě toho rozdílnost v zacházení není odůvodněná. Úvahy demografického rázu byly uznány jako odůvodnění pro vyloučení některých dávek z oblasti použití nařízení č. 1408/71, jak ukazuje čl. 1 písm. u) uvedeného nařízení.
Tato výjimka z obecného použití ustanovení nařízení č. 1408/71 ve všech oblastech sociálního zabezpečení vyjmenovaných v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení musí být vykládána restriktivně. Nemůže tedy být analogicky rozšířena na podpory pro matky početných rodin, které jsou součástí dávek ve stáří.
Závěrem se Komise domnívá, že podmínka státní příslušnosti dětí není objektivně odůvodněná a že tedy nemůže být podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71 manželce migrujícího pracovníka odmítnuta podpora pro matky početných rodin uvedená v článku L 640 zákoníku sociálního zabezpečení.
III – Ústní část řízení
Na jednání dne 13. června 1979 byla vyslechnuta ústní vyjádření Komise Evropských společenství zastoupené Marií-José Jonczy a Francisem Herbertem.
Generální advokát předložil své stanovisko na jednání dne 3. července 1979.
Právní otázky:
1 Usnesením ze dne 10. října 1978 doručeným Soudnímu dvoru dne 30. října 1978 položil Cour d´appel v Douai v souladu s článkem 177 Smlouvy o EHS Soudnímu dvoru otázku týkající se výkladu nařízení Rady č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2).
2 Otázka vyvstala v rámci sporu o odmítnutí Caisse régionale d´assurance maladie („Oblastní pokladna nemocenského pojištění“) v Lille přiznat matce početné rodiny italské státní příslušnosti s bydlištěm ve Francii podporu pro matky početných rodin stanovenou článkem L 640 francouzského zákoníku sociálního zabezpečení.
3 Výše uvedené ustanovení stanoví právo na uvedenou podporu ženě francouzské státní příslušnosti ve věku 65 let a bez prostředků, která je manželkou zaměstnance a která vychovávala alespoň pět dětí po dobu nejméně devíti let před jejich šestnáctými narozeninami. Článek 1 nařízení 50-76 ze dne 16. ledna 1950, pozměněný v roce 1956, stanoví dále, že děti musí mít francouzskou státní příslušnost ke dni splnění podmínek pro poskytnutí sociální dávky.
4 V tomto případě bylo poskytnutí podpory pro matky početných rodin odmítnuto z důvodu, že pět ze sedmi dětí matky početné rodiny nemá francouzskou státní příslušnost, ale od narození má státní příslušnost italskou. V průběhu sporu Caisse régionale prohlásila, že nemá nic proti tomu, že matka sama nemá francouzskou státní příslušnost.
5 Za těchto okolností se Cour d´appel ptá, jak mají být vykládána ustanovení čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 nařízení č. 1408/71, pokud jde o poskytnutí dávky ve stáří, která nemá příspěvkový charakter a je v zásadě vyhrazena Francouzům.
6 Pokud jde o oblast věcné působnosti nařízení č. 1408/71, z čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyplývá, že nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se odvětví sociálního zabezpečení dávek ve stáří ustavujících systém příspěvkový i nepříspěvkový.
7 Článek 5 nařízení stanoví, že „členské státy upřesní v prohlášeních, oznámených a zveřejněných v souladu s článkem 96, právní předpisy a systémy uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2“. V prohlášení Francouzské republiky (Úř. věst. ES 1973, č. C 12, s. 11) je uvedena podpora pro zaměstnance v důchodu a podpora pro matky početných rodin (díl VII zákoníku sociálního zabezpečení).
8 Okolnost, že členský stát zmínil určitou peněžitou podporu v prohlášení, musí být přijata jako důkaz, že poskytování této podpory je dávkou sociálního zabezpečení ve smyslu nařízení č. 1408/71.
9 Pokud jde o oblast osobní působnosti nařízení, vztahuje se podle čl. 2 odst. 1 na rodinné příslušníky nebo pozůstalé všech pracovníků, kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských států s bydlištěm na území jednoho z členských států a kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států týkajícím se oblastí a systémů sociálního zabezpečení, na něž se nařízení vztahuje. Ustanovení čl. 3 odst. 1 týkající se rovnosti zacházení stanoví, že tyto osoby požívají výhod podle těchto právních předpisů za stejných podmínek jako státní příslušníci.
10 Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě právě z tohoto titulu rozhodla Caisse régionale, že nic nenamítá proti skutečnosti, že matka početné rodiny nemá francouzskou státní příslušnost.
11 Z odůvodnění usnesení o postoupení však vyplývá, že uvedený problém výkladu se netýká pouze státní příslušnosti matky, ale také státní příslušnosti jejích dětí.
12 Z tohoto hlediska je třeba připomenout, že pravidla rovného zacházení uvedená v čl. 3 odst. 1 nařízení zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti poživatelů sociálního zabezpečení, ale také všechny skryté formy diskriminace, které mají při použití jiných rozlišovacích kritérií stejný výsledek.
13 Podmínka týkající se státní příslušnosti dětí, jako je podmínka použitých francouzských právních předpisů, může vést k tomu, že matka početné rodiny jiné státní příslušnosti může požívat podporu pouze výjimečně. Je tedy znevýhodněna především vůči matkám početných rodin, které jsou příslušnicemi státu, v kterém mají bydliště, pokud státní příslušnost dětí závisí v podstatě na státní příslušnosti rodičů podle právních předpisů země původu a země bydliště, jako je tomu v případě italských a francouzských právních předpisů.
14 Proto podmínka týkající se státní příslušnosti dětí musí být považována za nepřímou diskriminaci, pokud není odůvodněna objektivními odlišnostmi.
15 Takové odůvodnění nemůže vycházet ze skutečnosti, na kterou se odvolává Caisse régionale, že podpora pro matky početných rodin má za cíl podporovat porodnost ve Francii. Jednak Cour d´appel, jediný, který je příslušný vykládat francouzské právní předpisy v tomto řízení, označil podporu pro matky početných rodin za dávku ve stáří nepříspěvkového charakteru; jednak nařízení č. 1408/71 nerozlišuje systémy sociálního zabezpečení, na které se vztahuje, podle toho, zda sledují cíle demografické politiky nebo nikoliv.
16 Protože jde o dávku ve stáří, nemůže být podmínka týkající se státní příslušnosti dětí považována za ustanovení, které se snaží zabránit hromadění podobných dávek podle právních předpisů různých členských států. Pokud se vyskytne takový problém, musí se řešit v rámci pravidel Společenství podle kritérií běžně použitelných na případy tohoto druhu.
17 Jiné argumenty pro zjištění, že podmínka státní příslušnosti dětí je zdůvodněna objektivní odlišností, nebyly Soudnímu dvoru předloženy. Z toho je třeba odvodit, že sporná podmínka představuje nepřímou diskriminaci příslušníků členských států podléhajících systémům sociálního zabezpečení, na které se vztahuje nařízení č. 1408/71.
18 Za těchto podmínek není třeba přezkoumávat výklad čl. 3 odst. 3 nařízení, který se týká rozsahu možnosti využití ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených mezi členskými státy na osoby, na které se vztahuje toto nařízení.
19 Následkem toho je třeba Cour d´appel odpovědět, že čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. c) a odst. 2 nařízení č. 1408/71 musí být vykládány v tom smyslu, že udělení dávky ve stáří nepříspěvkového charakteru matkám početných rodin nemůže být podřízeno ani státní příslušnosti matky, která podporu pobírá, ani státní příslušnosti dětí, pokud se jedná o státní příslušnost členského státu.
SOUDNÍ DVŮR
o otázce, kterou mu položil Cour d´appel v Douai rozsudkem ze dne 10. října 1978, rozhodl takto: