Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61990J0370
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD z 7. července 1992
Věc C-370/90
The Queen v Immigration Appeal Tribunal and Surinder Singh, Ex parte Secretary of State for the Home Department
[1992] ECR I-4265
“Surinder Singh”
JUDGMENT OF THE COURT OF 7 JULY 1992. THE QUEEN V IMMIGRATION APPEAL TRIBUNAL AND SURINDER SINGH, EX PARTE SECRETARY OF STATE FOR HOME DEPARTMENT. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: HIGH COURT OF JUSTICE, QUEEN' S BENCH DIVISION - UNITED KINGDOM. FREE MOVEMENT OF PERSONS - RIGHT OF RESIDENCE OF THE SPOUSE OF A NATIONAL OF A MEMBER STATE WHO RETURNS TO ESTABLISH HIMSELF IN HIS COUNTRY OF ORIGIN. CASE C-370/90.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1992 PAGES I-4265
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREEDOM OF ESTABLISHMENT AND SERVICES;RIGHT OF ESTABLISHMENT;FREE MOVEMENT OF WORKERS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E052;373L0148;157E048
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · Bouchoucha Case 61/89 Bouchoucha [1990] ECR I-3551
    · [282[ Morson and Jhanjan Joined Cases 35 and 36/82 Morson and Jhanjan v Netherlands [1982] ECR 3723
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Ind pan Singh se v roce 1983 oženil s britskou státní příslušnicí paní Rashpal Purewal. V letech 1983-1985 pracovali oba manželé Singhovi ve Spolkové republice Na konci roku 1985 se za účelem podnikání vrátili do Velké Británie. V roce 1986 získal pan Singh, jako manžel britské státní příslušnice, povolení
k
pobytu na území Velké Británie na omezenou dobu. Z důvodů, které z hlediska otázky předložené Soudu nejsou podstatné (rozvod manželství), odmítly britské úřady panu Singhovi povolit trvalý pobyt na britském území a přikázaly mu opustit zemi.
Pan Singh se
proti příkazu k deportaci odvolal k Nejvyššímu soudu (“Queen´s Bench Division”), který se na základě ustanovení článku 177 Smlouvy ES předložil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, zda podle správného výkladu ukládá ustanovení článku 52 Smlouvy a směrnice 7
3/148/EHS1
1
Z 21. května 1973 o zrušení omezení pohybu a pobytu státních příslušníků členských států v rámci Společenství v souvislosti se svobodou usazovací a poskytováním služeb.
členským státům povinnost udělit povolení ke vstupu a pobytu na svém území manželu či manželce státního příslušníka dané země, bez ohledu na jeho/její státní příslušnost, který s tímto svým manželem/manželkou odešel do jiného členského státu, aby tam pracoval ve smyslu ustanovení článku 48 Smlouvy, a poté se za účelem realizace svobody usazovací podle článku 52 Smlouvy vrátil na území státu, jehož je státním příslušníkem/příslušnicí.
Mr Singh, an Indian national, in 1983 married Mrs Rashpal Purewal, a British national. From 1983 until 1985, Mr and Mrs Singh were employed in the Federal Republic of Germany. At the end of 1985, they returned to the United Kingdom in order to open a business. In 1986 Mr Singh was granted limited leave to remain in the United Kingdom as the husband of a British national. On grounds irrelevant to the question referred to the Court of Justice (the divorce of the couple) the British authorities refused Mr Singh permanent leave to remain and ordered him to leave the country.
Upon Mr Singh’s appeal against the deportation order, the High Court of Justice (Queen’s Bench Division) referred to the Court of Justice for a preliminary ruling under Article 177 of the Treaty the question whether Article 52 of the Treaty and Directive 73/148/EEC
Of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services (OJ 1973 L 172, p. 14).
, properly construed, require a Member State to grant leave to enter and reside in its territory to the spouse, of whatever nationality, of a national of that State who has gone with that spouse to another Member State in order to work there as an employed person as envisaged by Article 48 of the Treaty and returns to establish himself or herself as envisaged by Article 52 of the Treaty in the territory of the State of which her or she is a national.

Názor soudu a komentář:
Soud na předloženou otázku odpověděl kladně. Na okraj zdůraznil, že jeho rozhodnutí je požadováno bez ohledu na skutečnost, že dotčené manželství bylo rozvedeno, za předpokladu, že nešlo o manželství “na oko”. Účelem předložené otázky je zjistit, zda se manžel/manželka státního příslušní
k
a členského státu může dovolávat ustanovení komunitárního práva, které manželu/manželce a dětem osoby, která využívá práva svobody pohybu a pobytu za účelem realizace ekonomické činnosti, vůči členskému státu, kterého je tato osoba státním příslušníkem.
S
oudní dvůr opřel své rozhodnutí o zásadní význam článků 48 a 52 Smlouvy. Zdůraznil, že tyto články, jakož i nařízení 1612/68
2
2
Nařízení Rady z 15. října 1968 o svobodě pohybu pracovníků v rámci Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1968 (II), str. 475)
, směrnice Rady 68/360/EHS
3
3
Z 15. října 1968 o zrušení omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodin v rámci Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1968 (II), str. 485)
a směrnice 73/148 “implementují základní zásadu obsaženou v článku 3(c) Smlouvy ES, podle které pro účely stanovené článkem 2 činnosti Společenství zahrnují zrušení překážek pohybu osob mezi členskými státy” ([119]
Watson
). Účelem článků 48 a 52 “je zjednodušit příslušníkům Společenství výkon všech druhů pracovních aktivit v rámci Společenství, a zabránit opatřením, které mohou zapříčinit nevýhodné postavení příslušníků Společenství v situacích, kdy mají zájem vykonávat své pracovní aktivity na území jiného členského státu” (
Stanton
). Navíc různá ustanovení sekundární komunitární legislativy
4
4
Viz zejména článek 10 nařízení 1612/68, články 1 a 4 směrnice 68/360 a články 1(c) a 4 směrnice 73/148
přiznávají manželu/manželce a dětem osoby, která využívá svobody pohybu a pobytu za účelem provozování ekonomických aktivit, stejná práva jako má dotčená osoba.
Soudní dvůr pak dovodil, že články 48 a 52 vylučují všechna opatření, jež mohou omezit výkon základních svobod upravených Smlouvou příslušníky Společenství (viz [597]
Kraus
, zde Soud k tomuto závěru výslovně došel). Pokud by došlo k odmítnutí ochrany práva pobytu, které přiznává komunitární právo manželu/manželce a dětem, kteří jsou rodinnými příslušníky občana členského státu, který se pohybuje v rámci Společenství za účelem realizace svobody pohybu, v situaci, kdy se vrací do svého domovského státu, tento případ by měl výše uvedený omezující účinek. Soud prohlásil: “Právo příslušníka členského státu opustit svů
j
stát původu za účelem provozování ekonomické činnosti jako zaměstnanec nebo sebe zaměstnávající osoba na území jiného státu, jež Smlouva přiznává, by mohlo být omezeno, pokud by v případě, že se vrací do svého domovského státu, aby zde vykonával aktivity

jako zaměstnanec nebo osoba zaměstnávající sama sebe, nebyly podmínky jeho vstupu a pobytu přinejmenším shodné s podmínkami, které by vůči němu byly aplikovány na základě ustanovení Smlouvy nebo sekundární legislativy na území jiného členského státu.” “Z
t
oho vyplývá, že státní příslušník členského státu, který odešel do jiného členského státu, aby tam pracoval jako zaměstnanec ve smyslu ustanovení článku 48, a pak se vrátil do svého domovského státu, aby tam začal vykonávat činnosti jako osoba zaměstnávaj
í
cí sama sebe, má ve smyslu článku 52 Smlouvy právo, aby jej na území tohoto státu doprovázel manžel/manželka, státní příslušník nečlenského státu Společenství, za stejných podmínek, jako jsou podmínky stanovené nařízením 1612/68, směrnicí 68/360 nebo směr
nicí 73/148.”
Poté se Soudní dvůr zabýval námitkami Velké Británie, že takovýto výklad může zvýšit pravděpodobnost rizika podvodu. Soudní dvůr prohlásil, že podle své ustálené rozhodovací praxe účinky komunitárního práva “neumožňují osobám, které z nich mají prospěch, obcházet aplikaci národní legislativy, a členským státům nemohou zakazovat přijímat opatření, která jsou nezbytná k předcházení takových zneužití” ([175]
Knoors, Bouchoucha).
Fakt, který tuto věc odlišuje od věci
Morson and Jhanjan
([282], kd
y Soudní dvůr nepřiznal právo na pobyt na území členského státu zahraničním příbuzným příslušníka Společenství, je ten, že v této věci využila paní Singh svobody pohybu předtím než se vrátila do svého domovského státu. Ačkoliv v tomto směru rozhodnutí Sou
d
u není zcela jasné, důležitým je to, že paní Singh pracovala v Německu (článek 48) a nikoliv, že měla v úmyslu začít podnikat ve Velké Británii, tj. v jejím domovském členském státě (článek 52). Na základě tohoto výkladu rozhodnutí Soudního dvora by bylo
m
ožné dojít ke stejnému závěru i v případě, kdyby paní Singh po svém návratu do Německa přestala pracovat.
The Court answers the question in the affirmative. At the outset, it emphasizes that its ruling is required without regard to the fact that the marriage was divorced and under the assumption that the marriage was not a sham. The aim of the reference is thus to establish whether the spouse of a national of a Member State may invoke the Community provisions granting the spouse and children of a person making use of the freedom of movement to pursue an economic activity rights of residence as against the Member State of which that person is a national.
The Court bases its judgement on the fundamental importance of Articles 48 and 52 of the Treaty. It points out that Articles 48 and 52 of the Treaty and Regulations 1612/68
Of the Council of 15 October 1968 on freedom of movement of workers within the Community (OJ, English Special Edition 1968 (II), p. 475).
, Council Directive 68/360/EEC
Of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families (OJ, English Special Edition 1968 (II), p. 485).
and Directive 73/148 “implement the fundamental principle contained in Ariticle 3(c) of the Treaty, which states that, for the purposes set out in Article 2, the activities of the Community shall include the abolition, as between Member States of obstacles to freedom of movement for persons” ( [119]
Watson
). Articles 48 and 52 “are intended to facilitate the pursuit by Community citizens of occupational activities of all kinds throughout the Community, and preclude measures which might place Community citizens at a disadvantage when they wish to pursue an economic activity in the territory of another Member State” (
Stanton
). Above that various provisions of secondary Community
See in particular Article 10 of Regulation 1612/68, Articles 1 and 4 of Directive 68/360 and Articles 1(c) and 4 of Directive 73/148.
legislation grant the spouse and children of a person making use of the freedom of movement to pursue an economic activity rights of residence equivalent to those enjoyed by that person.
The Court proceeds on the implicit assumption that Articles 48 and 52 preclude any measure which are liable to hamper the exercise of Community nationals of fundamental freedoms guaranteed by the Treaty (cf. [597]
Kraus
, where the Court expressly rules so). To refuse the protection of the right of residence afforded by Community law to the spouse and children to those relatives of a national of a Member State who has been moving within the Community in pursuit of the freedom of movement when he or she returns to his or her home Member State would have such hampering effect, the Court finds: “[A] national of a Member State might be deterred from leaving his country of origin in order to pursue an activity as an employed or self-employed person as envisaged by the Treaty in the territory of another Member State if, on returning to the Member State of which he is a national in order to pursue an activity there as an employed or self-employed person, the conditions of his entry and residence were not at least equivalent to those which he would enjoy under the Treaty or secondary law in the territory of another Member State”. “It follows that a national of a Member State who has gone to another Member State in order to work there as an employed person pursuant to Article 48 of the Treaty and returns to establish himself in order to pursue an activity as a self-employed person in the territory of the Member State of which he is a national has the right, under Article 52 of the Treaty, to be accompanied in the territory of the latter State by his spouse, a national of a non-member country, under the same conditions as are laid down by Regulation 1612/68, Directive 68/360 or Directive 73/148.”
Answering to the concern expressed by the British Government that such interpretation might enhance the risk of fraud, the Court points out that under the established case-law od the Court, Community law “cannot have the effect of allowing the persons who benefit from them to evade the application of national legislation and of prohibiting Member States from taking the measures necessary to prevent such abuse” ( [175]
Knoors;

Bouchoucha
).
The factual element that distinguishes this case from
Morson and Jhanjan
( [282]), where the Court did not grant a right to residence to the foreign relatives of a Community national is that in the present case, Mrs Singh had made use of the freedom of movement before re-entering her home Member State. Although the Court’s ruling appears to be somewhat unclear on this point, the important aspect seems to be that Mrs Singh had worked in Germany (Article 48) and not that she intended to start a business in the U.K., i.e. her home Member State (Article 52). On this interpretation of the ruling, the same result would have been reached had Mrs Singh ceased to work upon returning from Germany.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
L' ENSEMBLE DES DISPOSITIONS DU TRAITÉ RELATIVES ů LA LIBRE CIRCULATION DES PERSONNES VISENT ů FACILITER, POUR LES RESSORTISSANTS COMMUNAUTAIRES, L' EXERCICE D' ACTIVITÉS PROFESSIONNELLES DE TOUTE NATURE SUR L' ENSEMBLE DU TERRITOIRE DE LA COMMUNAUTÉ ET S' OPPOSENT AUX MESURES QUI POURRAIENT DÉFAVORISER CES RESSORTISSANTS LORSQU' ILS SOUHAITENT EXERCER UNE ACTIVITÉ ÉCONOMIQUE SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE. A CETTE FIN, LES RESSORTISSANTS DES ETATS MEMBRES DISPOSENT, EN PARTICULIER, DU DROIT, QU' ILS TIRENT DIRECTEMENT DES ARTICLES 48 ET 52 DU TRAITÉ, D' ENTRER ET DE SÉJOURNER SUR LE TERRITOIRE DES AUTRES ETATS MEMBRES EN VUE D' Y EXERCER UNE ACTIVITÉ ÉCONOMIQUE AU SENS DE CES DISPOSITIONS. UN RESSORTISSANT D' UN ETAT MEMBRE POURRAIT ëTRE DISSUADÉ DE QUITTER SON PAYS D' ORIGINE POUR EXERCER UNE ACTIVITÉ SALARIÉE OU NON SALARIÉE SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE S' IL NE POUVAIT PAS BÉNÉFICIER, LORSQU' IL REVIENT DANS L' ETAT MEMBRE DONT IL A LA NATIONALITÉ POUR Y EXERCER UNE ACTIVITÉ SALARI
ÉE OU NON SALARIÉE, DE FACILITÉS AU MOINS ÉQUIVALENTES ů CELLES DONT IL PEUT DISPOSER, EN VERTU DU DROIT COMMUNAUTAIRE, SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE. IL SERAIT, EN PARTICULIER, DISSUADÉ DE LE FAIRE SI SON CONJOINT ET SES ENFANTS N' ÉTAIENT PAS AUTORISÉS, EUX AUSSI, ů ENTRER ET ů SÉJOURNER SUR LE TERRITOIRE DE CET ETAT DANS DES CONDITIONS AU MOINS ÉQUIVALENTES ů CELLES QUI LEUR SONT RECONNUES PAR LE DROIT COMMUNAUTAIRE SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE. LE FAIT QUE LE RESSORTISSANT D' UN ETAT MEMBRE ENTRE ET SÉJOURNE SUR LE TERRITOIRE DE CET ETAT EN VERTU DES DROITS QUI SONT ATTACHÉS ů SA NATIONALITÉ, SANS AVOIR BESOIN DE SE PRÉVALOIR DES DROITS QUE LUI CONFŐRENT LES ARTICLES 48 ET 52 DU TRAITÉ, N' EXCLUT PAS QU' IL SE PRÉVALE DE CES DROITS LORS DE SA RÉINSTALLATION DANS LEDIT ETAT MEMBRE. PAR CONSÉQUENT, LES DISPOSITIONS DE L' ARTICLE 52 DU TRAITÉ ET CELLES DE LA DIRECTIVE 73/148, RELATIVE ů LA SUPPRESSION DES RESTRICTIONS AU DÉPLACEMENT ET AU SÉJOUR DES RESSORTISSANTS DES ETATS MEMBRES ů
L' INTÉRIEUR DE LA COMMUNAUTÉ EN MATIŐRE D' ÉTABLISSEMENT ET DE PRESTATION DE SERVICES, DOIVENT ëTRE INTERPRÉTÉES EN CE SENS QU' ELLES OBLIGENT UN ETAT MEMBRE ů AUTORISER L' ENTRÉE ET LE SÉJOUR SUR SON TERRITOIRE DU CONJOINT, QUELLE QUE SOIT SA NATIONALITÉ, DU RESSORTISSANT DE CET ETAT QUI S' EST RENDU, AVEC CE CONJOINT, SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE POUR Y EXERCER UNE ACTIVITÉ SALARIÉE, AU SENS DE L' ARTICLE 48 DU TRAITÉ, ET QUI REVIENT S' ÉTABLIR, AU SENS DE L' ARTICLE 52 DU TRAITÉ, SUR LE TERRITOIRE DE L' ETAT DONT IL A LA NATIONALITÉ. LE CONJOINT DOIT, AU MOINS, JOUIR DES MëMES DROITS QUE CEUX QUI LUI SERAIENT CONSENTIS, PAR LE DROIT COMMUNAUTAIRE, SI SON ÉPOUX OU ÉPOUSE ENTRAIT ET SÉJOURNAIT SUR LE TERRITOIRE D' UN AUTRE ETAT MEMBRE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):