Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61983J0143
Název:
Title:
JUDGMENT OF THE COURT OF 30 JANUARY 1985. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V KINGDOM OF DENMARK. EQUAL PAY FOR MEN AND WOMEN. CASE 143/83.
Rozsudek ESD ze dne 30. ledna 1985
Věc 143/83
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1985 PAGES 0427 - 0437
Předmět (klíčová slova):
Keywords
SOCIAL PROVISIONS;
Související předpisy:
Corresponding acts:
375L0117
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Annex 4 I, pp. 66 - 70 (Stage I)
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
The Commission brought an application to the Court under Article 169 of the EEC Treaty, claiming that the Kingdom of Denmark had not properly transformed Council Directive 75/117/EEC of February 1975 on the approximation of the laws of the Member States relating to the application of the principle of equal pay for men and women (OJ L 45, p 19). The implementation period provided for in Article 8 of that Directive had expired on 12 February 1976 with regard to the Kingdom of Denmark. Prior to that date, Denmark had adopted a Law on equal pay for men and women, Article 1 of which provided:
“Every person who employs men and women to work at the same place of work must pay them the same salary for the same work under this Law if he is not already required to do so pursuant to a collective agreement.”
The Council argued that there was a lack of transformation in so far as the law required equal pay only for “equal work”, leaving out “work to which equal value is attributed”. Secondly, it criticised that the law did not provide for any means of redress enabling workers discriminated against in violation of the principle of equal pay to pursue their claims.
The Kingdom of Denmark argued that further implementation was unnecessary because the principle of equal pay was already ensured by collective agreements which govern most employment relationships.
Komise předložila Evropskému soudnímu dvoru, v souladu s článkem 169, k posouzení případ v němž poukazovala na nesprávnou transformaci směrnice 75/117 EEC z února 1975 O sbližování zákonů členských států v oblasti aplikace principu rovných podmínek pro muže a ženy př
i
vyplácení mezd (OJ L 45, p 19) v Dánském království. Lhůta pro implementaci stanovená v článku 8 směrnice vypršela pro Dánsko 12. února 1976. Před tímto datem Dánsko přijalo zákon o rovných mzdových podmínkách jehož článek 1 stanovil:
“...každá osoba zaměstnávající muže a ženy zařazené na stejném pracovním místě, je povinna jim vyplácet za stejnou práci stejnou mzdu, podle tohoto zákona, pokud již k tomu není zavázána kolektivní smlouvou.”
Kritické připomínky k nedostatečné transformaci se týkaly skutečnosti, že dánský zákon požadoval rovnocenné mzdy pouze za “rovnocennou práci” a opomíjel “práci, které je přikládána stejná hodnota”. Dále bylo kritizováno to, že zákon neposkytoval žádnou možnost dovolat se nápravy, který by pracovníkům postiženým mzdov
o
u diskriminací dosáhnout svých nároků.
Dánsko argumentovalo názorem, že další implementace směrnice není nutná, protože princip rovných mzdových podmínek je dostatečně zakotven v kolektivních smlouvách, které se vztahují na většinu pracovně právních vztahů v Dánsku.


Názor soudu a komentář:
The Court found that the Kingdom of Denmark had failed to fulfil its obligations under the Treaty by not properly transforming Directive 75/117/EEC into Danish law.
As to the general question of adequate transformation, the Court points out: “The principles of legal certainty and the protection of individuals (...) require an unequivocal wording which would give the person concerned a clear and precise understanding of their rights and obligations and would enable the courts to ensure that those rights and obligations are observed”. These requirements have not been met in the present case. Even though the Court accepts that the implementation of the principle of equal pay may in the first place left to the two sides of industry, it also points out that the Member States cannot be discharged from their obligation to ensure that all workers are afforded the full protection provided by the Directive. The Court argues that this guarantee is especially important with respect to workers who are not union members or who work in sectors which are not governed by collective agreements. The Danish law in question, according to the Court, does not in a sufficiently clear manner provide for the protection required by the Directive.
The Court ascertains a lack of transformation especially with respect to the principle of equal pay for work of
equal value.
In this context, it rejects the argument put forward by the Kingdom of Denmark, that in the preparatory work which led to the Directive No 75/117/EEC, the Danish Government had expressed the view that in Danish labour law, the expression “same work” could continued to be used also under this Directive. Here as in other cases, the Court gives little weight to such an historical method of interpretation: “The Court has consistently held that such unilateral declarations cannot be relied upon for the interpretation of Community measures, since the objective scope of rules laid down by the common institutions cannot be modified by reservations or objections which Member States may have made at the time the rules were being formulated.”
Soud shledal, že Dánské království nesplňuje svou povinnost k řádné transformaci směrnice do dánského práva, vyplývající se smlouvy ES.
K obecné otázce odpovídající transformace ESD uvádí: “Princip právní jistoty a
ochrany jednotlivců ... vyžadují jednoznačné znění, které dává dotčené osobě možnost jasného a důkladného porozumění ustanovení týkající se jejich práv a umožňuje soudům dohlížet nad dodržováním těchto práv a povinností. Tyto požadavky nebyly v případě Dá
n
ska splněny.
Jakkoliv soud uznává, že implementace principu mzdové diskriminace může být primárně svěřena zaměstnancům (odborům) a zaměstnavatelům, ale též uvádí, že se členské státy nemohou zříci plné zodpovědnosti všech zaměstnanců v souladu se zněním směrnice. Tato záruka je zvláště důležitá ve vztahu k zaměstnancům, kteří nejsou členy odborů nebo pracují v oblastech, které nespadají pod režim kolektivních vyjednávání a kolektivních smluv. Sporný dánský zákon, podle mínění soudu, neposkytuje dostatečně jasným způsobem ochranu požadovanou ve směrnici.
ESD shledává nedostatečnou transformaci, zvláště vzhledem k principům rovných mzdových podmínek za práci stejné hodnoty. V tomto kontextu odmítá argument Dánska, že během přípravných na směrnici 75/117 Dánská vláda vyjádřila stanovisko, že výraz “stejná práce” použitý v dánském pracovním právu může být používán i po zavedení směrnice. Zde stejně jako v jiných případech přikládá soud k této historické metodě interpretace malý význam: “Soud opakovaně konstat
o
val, že jednostranná prohlášení nemohou být brána v potaz při interpretaci komunitárních opatření, neboť objektivní záměry pravidel vypracovaných společnými institucemi nemohou být měněny námitkami, jenž členské státy vznesly v době přípravy těchto pravid
el.
Odkazy na další rozsudky ESD
·
Odkaz na Bílou knihu
Příloha 41. Str. 66-70 (fáze I.)


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ALTHOUGH MEMBER STATES MAY LEAVE THE IMPLEMENTATION OF THE PRINCIPLE OF EQUAL PAY IN THE FIRST INSTANCE TO REPRESENTATIVES OF MANAGEMENT AND LABOUR, THAT POSSIBILITY DOES NOT DISCHARGE THEM FROM THE OBLIGATION OF ENSURING, BY APPROPRIATE LEGISLATIVE AND ADMINISTRATIVE PROVISIONS, THAT ALL WORKERS IN THE COMMUNITY ARE AFFORDED THE FULL PROTECTION PROVIDED FOR IN DIRECTIVE NO 75/117. THAT STATE GUARANTEE MUST COVER ALL CASES WHERE EFFECTIVE PROTECTION IS NOT ENSURED BY OTHER MEANS, FOR WHATEVER REASON, AND IN PARTICULAR CASES WHERE THE WORKERS IN QUESTION ARE NOT UNION MEMBERS, WHERE THE SECTOR IN QUESTION IS NOT COVERED BY A COLLECTIVE AGREEMENT OR WHERE SUCH AN AGREEMENT DOES NOT FULLY GUARANTEE THE PRINCIPLE OF EQUAL PAY.

2. THE PRINCIPLES OF LEGAL CERTAINTY AND OF THE PROTECTION OF INDIVIDUALS REQUIRE AN UNEQUIVOCAL STATEMENT OF THE RIGHTS FLOWING FROM DIRECTIVE NO 75/117 SO AS TO GIVE THE PERSONS CONCERNED, AND IN PARTICULAR WORKERS WHOSE RIGHTS ARE NOT LAID DOWN IN COLLECTIVE AGREEMENTS, A CLEAR AND PRECISE UNDERSTANDING OF THEIR RIGHTS AND OBLIGATIONS AND ENABLE THE COURTS TO ENSURE THAT THOSE RIGHTS AND OBLIGATIONS ARE OBSERVED. NATIONAL LEGISLATION IMPLEMENTING THE DIRECTIVE WHICH SETS OUT THE PRINCIPLE OF EQUAL PAY WITHOUT SPEAKING OF WORK OF EQUAL VALUE, THUS RESTRICTING THE SCOPE OF THE PRINCIPLE, DOES NOT FULFIL THOSE CONDITIONS.

3. UNILATERAL DECLARATIONS ENTERED BY MEMBER STATES IN THE MINUTES OF COUNCIL MEETINGS CANNOT BE RELIED UPON FOR THE INTERPRETATION OF COMMUNITY MEASURES, SINCE THE OBJECTIVE SCOPE OF RULES LAID DOWN BY THE COMMON INSTITUTIONS CANNOT BE MODIFIED BY RESERVATIONS OR OBJECTIONS WHICH MEMBER STATES MAY HAVE MADE AT THE TIME THE RULES WERE BEING FORMULATED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):