Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61992J0398
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT (SIXTH CHAMBER) OF 10 FEBRUARY 1994. MUND & FESTER V HATREX INTERNATIONAAL TRANSPORT. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: HANSEATISCHES OBERLANDESGERICHT HAMBURG - GERMANY. SEIZURE ORDER - SUFFICIENT GROUNDS: ENFORCEMENT OF A JUDGMENT IN ANOTHER CONTRACTING STATE PARTY TO THE BRUSSELS CONVENTION - PROHIBITION OF DISCRIMINATION. CASE C-398/92.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1994 PAGES I-0467
Předmět (klíčová slova):
Keywords		BRUSSELS CONVENTION OF 27 SEPTEMBER 1968;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E007;157E220;468A0927(01)
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. BY PROVIDING THAT THE MEMBER STATES SHALL, SO FAR AS IS NECESSARY, ENTER INTO NEGOTIATIONS WITH EACH OTHER WITH A VIEW TO ENSURING FOR THE BENEFIT OF THEIR NATIONALS THE SIMPLIFICATION OF FORMALITIES GOVERNING THE RECIPROCAL RECOGNITION AND ENFORCEMENT OF JUDGMENTS OF COURTS AND TRIBUNALS, THE PURPOSE OF THE FOURTH INDENT OF ARTICLE 220 OF THE TREATY IS TO FACILITATE THE WORKING OF THE COMMON MARKET THROUGH THE ADOPTION OF RULES OF JURISDICTION FOR DISPUTES RELATING THERETO AND THE ELIMINATION, AS FAR AS IS POSSIBLE, OF DIFFCULTIES CONCERNING THE RECOGNITION AND ENFORCEMENT OF JUDGMENTS IN THE TERRITORY OF THE CONTRACTING STATES. IT FOLLOWS THAT THE PROVISIONS OF THE BRUSSELS CONVENTION OF 27 SEPTEMBER 1968 ON JURISDICTION AND THE ENFORCEMENT OF JUDGMENTS IN CIVIL AND COMMERCIAL MATTERS, CONCLUDED ON THE BASIS OF THAT ARTICLE AND WITHIN THE FRAMEWORK DEFINED BY IT, AND ALSO THE NATIONAL PROVISIONS TO WHICH THE CONVENTION REFERS, ARE LINKED TO THE EEC TREATY.

2. ARTICLE 7 OF THE TREATY, READ IN CONJUNCTION WITH ARTICLE 220 THEREOF AND THE BRUSSELS CONVENTION, PRECLUDES A NATIONAL PROVISION OF CIVIL PROCEDURE WHICH, IN THE CASE OF A JUDGMENT TO BE ENFORCED WITHIN NATIONAL TERRITORY, AUTHORIZES SEIZURE ONLY ON THE GROUND THAT IT IS PROBABLE THAT ENFORCEMENT WILL OTHERWISE BE MADE IMPOSSIBLE OR SUBSTANTIALLY MORE DIFFICULT BUT, IN THE CASE OF A JUDGMENT TO BE ENFORCED IN ANOTHER MEMBER STATE, AUTHORIZES SEIZURE SIMPLY ON THE GROUND THAT ENFORCEMENT IS TO TAKE PLACE ABROAD. THE DISTINCTION MADE BY SUCH A PROVISION IS NOT JUSTIFIED BY OBJECTIVE CIRCUMSTANCES, SINCE ALL THE MEMBER STATES ARE CONTRACTING PARTIES TO THE BRUSSELS CONVENTION AND THE CONDITIONS FOR ENFORCING JUDGMENTS AND THE RISKS ATTACHED TO THE DIFFICULTIES RAISED BY ENFORCEMENT ARE THE SAME.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:



Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. února 1994 ve věci Mund & Fester proti Hatrex Internationaal Transport. Věc C-398/92.


Klíčová slova:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Hanseatisches Oberlandesgericht, Hamburg - Zadržení věci– Dostatečný důvod: výkon rozhodnutí v jiném smluvním státě Bruselské úmluvy – Zákaz diskriminace.





Předmět:


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článku 7 Smlouvy o EHS ve spojení s článkem 220 této Smlouvy a s Úmluvou ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, č. L 299, s. 32), ve znění pozdějších změn, kterou předložil Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg (Spolková republika Německo ) Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS.





Právní otázky:


1 Usnesením ze dne 16. listopadu 1992 došlým Soudnímu dvoru dne 23. listopadu 1992 položil Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg na základě článku 177 Smlouvy o EHS předběžnou otázku týkající se výkladu článku 7 Smlouvy o EHS ve spojení s článkem 220 této smlouvy a výkladu Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, č. L 299, s. 32), ve znění pozdějších změn (dále jen „Bruselská úmluva“).
2 Tato otázka byla vznesena v rámci řízení zahájeném německou společností Mund & Fester proti společnosti Hatrex Internationaal Transport (dále jen „Hatrex“), mezinárodní dopravce se sídlem v Nizozemsku, a směřující k nařízení zadržení zboží společnosti Hatrex, které se nachází v Německu.
3 Hatrex přepravovala z Carsamba (Turecko) do Hamburku lískové ořechy, které byly během přepravy poškozeny vlhkostí způsobenou nedostatečným utěsněním kamionu, který je přepravoval.
4 Mund & Fester, která vstoupila do práv příkazce na základě postoupení pohledávky, požadovala náhradu škody a, aby zajistila uhrazení této pohledávky, podala, dne 23. června 1992, návrh u Landgericht Hamburg, v souladu s článkem 917 Zivilprozessordnung (občanský soudní řád, dále jen „ZPO“), za účelem nařízení zadržení věci kamionu společnosti Hatrex, který byl použit pro přepravu lískových ořechů a který se stále nacházel v Německu.
5 Článek 917 ZPO stanoví:
6 Landgericht Hamburg zamítl povolení zadržení usnesením z téhož dne. Podle jeho názore zde nebyl dán důvod k zadržení věci podle čl. 917 odst. 2 ZPO, jelikož se jedná o výkon rozhodnutí ve smluvním státě Bruselské úmluvy.
7 Mund & Fester podala proti usnesení Landgericht Hamburg stížnost k Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg a odůvodnila ji mimo jiné tím, že výklad čl. 917 odst. 2 ZPO není dotčen Bruselskou úmluvou.
8 Jelikož měl Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg za to, že rozhodnutí o zadržení závisí na zjištění, zda je dán důvod zadržení stanovený v čl. 917 odst. 2 ZPO, pokud má být rozhodnutí vykonáno v Nizozemsku, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tuto předběžnou otázku:
9 Podstatou otázky předkládacího soudu je, zda je článek 7 Smlouvy o EHS, ve spojení s článkem 220 této Smlouvy a s Bruselskou úmluvou v rozporu s předpisy civilního řízení, které pro rozhodnutí, které má být vykonáno na vnitrostátním území, povoluje zadržení věci pouze z důvodu, že je pravděpodobné, že pokud by nebylo povoleno, stal by se takový výkon nemožný nebo podstatně ztížený, zatímco v případě rozhodnutí, který má být vykonáno v jiném členském státě, postačuje jako důvod k zadržení věci, že výkon rozhodnutí má být proveden v zahraničí.
10 Za účelem odpovědi na tuto otázku je nejprve namístě přezkoumat, zda toto ustanovení spadá do oblasti působnosti Smlouvy o EHS.
11 Podle čl. 220 čtvrté odrážky této Smlouvy členské státy zahájí mezi sebou v případě potřeby jednání s cílem zajistit ve prospěch svých státních příslušníků zjednodušení formalit týkajících se vzájemného uznávání a výkonu soudních rozhodnutí.Ačkoliv účelem tohoto článku není stanoveníprávně závazné pravidlo, přímo použitelné jako takové, ale pouze vymezení záležitostí, ohledně kterých mají členské státy v „případě potřeby“ jednat (viz rozsudek ze dne 11. července 1985, Mutsch, 137/84, Recueil, s. 2681, bod 11), má za cíl usnadnit fungování společného trhu přijetím pravidel soudní příslušnosti pro s tím související právní spory, a v možném rozsahu usnadnění uznávání a výkonu rozhodnutí na území smluvních států.
12 Na základě tohoto článku a v jím stanoveném rámci uzavřely členské státy Bruselskou úmluvu. Z toho důvodu ustanovení této úmluvy, které se týkají soudní příslušnosti a zjednodušení formalit ohledně uznávání a výkonu rozhodnutí, jakož i vnitrostátní předpisy, na které odkazuje, mají vztah ke Smlouvě o EHS.
13 V tomto případě je třeba přezkoumat, zda dotčené vnitrostátní ustanovení ve věci v původním řízení zavádí diskriminaci z důvodu státní příslušnosti, zakázanou článkem 7 Smlouvy.
14 Podle ustálené judikatury zakazuje článek 7 Smlouvy o EHS jakoukoli diskriminaci z důvodu státní příslušnosti v oblasti působnosti Smlouvy. Tento článek zakazuje nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také všechny skryté formy diskriminace, které použitím jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku (viz rozsudek ze dne 29. října 1980, Boussac, 22/80, Recueil, s. 3427, bod 9).
15 Dotčené vnitrostátní ustanovení ve věci v původním řízení zahrnuje skrytou formu diskriminace.
16 I když přezkoumání čl. 917 odst. 2 ZPO neprokázalo zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti, protože se použije na všechny případy, kdy rozhodnutí má být vykonáno v zahraničí, a to i v případě, kdy zboží, které je předmětem zadržení , patří německému státnímu příslušníkovi, nic to nemění na tom, že, jak správně poznamenává Komise, tento posledně uvedený případ je vzácný, jelikož velká většina výkonů rozhodnutí v zahraničí směřuje proti osobám, které nemají německou státní příslušnost, nebo proti právnickým osobám, které nemají sídlo ve Spolkové republice Německo. Z toho vyplývá, že dotčené vnitrostátní ustanovení vede ve skutečnosti ke stejnému výsledku jako diskriminace na základě státní příslušnosti.
17 Nicméně takové zjištění nestačí k tomu, aby bylo možno učinit závěr o neslučitelnosti takového ustanovení, jako je dotčené ustanovení ve sporu v původním řízení, s článkem 7 Smlouvy. K tomu je rovněž třeba, aby dané ustanovení nemohlo být odůvodněno objektivními okolnostmi.
18 V tomto ohledu je třeba připomenout, že zadržení věci zaručuje věřiteli účinný a včasný výkon pozdějšího rozhodnutí, které odsuzuje dlužníka. Podle čl. 917 odst. 1 ZPO musí být toto zajišťovací opatření povoleno, je-li důvodná obava, s ohledem na okolnosti případu, že bez takového opatření by byl pozdější výkon rozhodnutí nemožný nebo podstatně ztížený. Na základě odstavce 2 tohoto článku jsou tyto obtíže předpokládány na základě pouhé skutečnosti, že k výkonu rozhodnutí má dojít v jiném státě, než ve Spolkové republice Německo.
19 Ačkoli je taková domněnka odůvodněná, pokud má být výkon pozdějšího rozhodnutí uskutečněn na území třetího státu, není tomu tak, pokud má být uskutečněn na území členských států Společenství. Všechny uvedené státy jsou totiž smluvními stranami Bruselské úmluvy, jejichž území tvoří jednotný celek, jak je uvedeno ve zprávě k Bruselské úmluvě (Úř. věst. 1979, č. C 59, zvláště str. 13).
20 Ačkoli jsou podmínky výkonu rozhodnutí a rizika spojená s obtížemi, které vyvolává, stejné ve všech členských státech, ustanovení čl. 917 odst. 2 ZPO v podstatě považuje tato rizika nebo obtíže za spolehlivá a jistá na základě pouhé skutečnosti, že výkon rozhodnutí bude uskutečněn na území jiného členského státu než na německém území.
21 Z toho vyplývá, že vnitrostátní ustanovení není odůvodněno objektivními okolnostmi.
22 Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, je namístě odpovědět na položenou otázku tak, že se článek 7 Smlouvy o EHS, ve spojení s článkem 220 této Smlouvy a s Bruselskou úmluvou, je v rozporu s vnitrostátním ustanovením civilního řízení, které pro rozhodnutí, jenž má být vykonáno na vnitrostátním území, povoluje zadržení věci pouze z důvodu, že je pravděpodobné, že pokud by nebylo povoleno, stal by se takový výkon nemožný nebo podstatně ztížený, zatímco v případě rozhodnutí, které má být vykonáno v jiném členském státě, postačuje jako důvod k jeho povolení, že výkon rozhodnutí má být uskutečněn v zahraničí.
23 Výdaje vzniklé německé vládě a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.




Z těchto důvodů rozhodl Soudní dvůr o otázce položené dne 16. listopadu 1992 Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg takto:




_____________________________________________________________________________