Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61990J0001

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze dne 25. července '91 Spojené věci C-1/90 a C-176/90 Aragonesa de Publicidad Exterior SA and Publivia SAE v. Departamento de Sanidad y Seguridad Social de la Generalitat de Cataluna [1991] ECR I-4151 “Aragonesa” Judgment of the Court of 25 July 1991. Aragonesa de Publicidad Exterior SA and Publivía SAE v Departamento de Sanidad y Seguridad Social de la Generalitat de CataluĄa. References for a preliminary ruling: Tribunal Superior de Justicia de CataluĄa - Spain. Free movement of goods - National legislation on the advertising of alcoholic beverages. Joined cases C-1/90 and C-176/90.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1991 page I-4151

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E030;157E036

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Dassonville (č. 85) · Cassis de Dijon (č. 179) · Henn and Darby (č. 202) · Commission/France (věc 152/78, [1980] ECR 229) · Oosthoek (č. 285) · GB-INNO-BM (č. 481) · Yves Rocher (č. 601) · Keck (č. 626) · Leclere-Siplec (č. 679) · De Agostini (spojené věci 34 až 36/95, [1997] ECR I-3843, Consumer Ombudsman v De Agostini (Sweden) Forlag AB and TV-Shop i Sverige AB) · Dior/Evora (věc C-337/95, [1997], Parfums Christian Dior SA and Parfums Christian Dior BV v. Evora BV)


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnosti Aragonesa de Publicidad Exterior SA a Publivia SAE podnikaly v oblasti reklamy. Katalánské oddělení pro zdravotní a sociální zabezpečení (Departamento de Sanidad y Seguridad Social) jim udělilo pokutu, neboť porušily katalánské právo o prevenci a pomoci proti l
átkám, které mohou vést k závislosti.1
1
Zákon č. 20/85 ze dne 25. července 1985 Parlamentu autonomního společenství Katalánsko, DOG č. 572 ze 7. srpna 1985, str. 465.
Zákon zakazoval reklamu na nápoje s obsahem alkoholu přesahujícím 23 % v médiích, na ulicích a dálnicích (kromě případů, kdy sloučí k indikaci center výroby a prodeje), v kinech a veřejných dopravních prostředcích. Obě společnosti se proti uložení pokuty odvolaly k Vyššímu soudnímu tribunálu Katalánska (Tribunal Superior de Justicia de Cataluna). Soud řízení přerušil a požádal Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy

EHS) zda lze katalánské právo považovat za slučitelné s články 30 a 36 Smlouvy EHS.

Názor soudu a komentář:
Článek 30 Smlouvy EHS zakazuje kvantitativní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení na obchod mezi členskými státy. Není rozhodující, který domácí orgán daná opatření vydal. Článek 30 se uplatňuje bez ohledu na to, zda byla dotčená opatření přijata centrálním státem, federálním nebo jedním ze států federace nebo jinými jednotkami.
Ve smyslu pr
ecedentního rozhodnutí Evropského soudního dvora zahrnují opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením opatření “způsobilá přímo nebo nepřímo, v současnosti nebo potencionálně, omezit obchod uvnitř Společenství” (
Dassonville
). Soudní dvůr dále prohlásil, že legislativa, která “omezuje nebo zakazuje určité formy reklamy nebo určité metody podpory prodeje může být, i když nemá na obchod přímý vliv, považována za omezující množství obchodů, neboť ovlivňuje marketingové příležitosti” (
Oosthoek, GB-INNO-BM, Yves Rocher
). V tomto smyslu tedy legislativa, která zakazuje reklamu na alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 23 % na určitých místech může omezit volný pohyb zboží. Taková legislativa je v zásadě opatřením s rovnocenným účinkům omezením dovozu ve smyslu ustanovení článku 30 Smlouvy.
Ve věci
Cassis de Dijon
však Soud rozhodl, že v případ “absence společných komunitárních nařízení, je třeba ... překážky volného pohybu zboží ... tolerovat, pokud ... se národní legislativa vztahuje bez rozdílu jak na domácí, tak na dovážené výrobky, a to z důvodu povinného zohlednění ochrany spotřebitele a spravedlivého obchodování”. V dané věci Komise tvrdila, že ochrana veřejného zdraví je “povinným požadavkem”, který může ospravedlňovat opatření omezující obchod

ve smyslu definice ve věci
Cassis.
Soudní dvůr toto odmítl. Ochrana veřejného zdraví je výslovně vyjmenována v ustanovení článku 36 Smlouvy jako jeden z důvodů veřejného zájmu, který odůvodňuje omezení obchodu. Článek 36 se uplatňuje i v případě, kdy jsou omezující opatření diskriminačního charakteru, zatímco otázka povinného požadavku pro účely výkladu článku 30 může vyvstat pouze tehdy, pokud dotčené opatření není diskriminující. Soudní dvůr článek 36 interpretoval vždy úzce, avšak nyní je rozsah jeho ap
l
ikace širší než je tomu v případě povinných požadavků ve smyslu článku 30. Stává se proto nutností uvážit, zda může být zájem na ochraně veřejného zdraví považován za povinný požadavek pro účely aplikace článku 30.
Sporná legislativa sloužila k ochraně veřejného zdraví ve smyslu ustanovení článku 36 Smlouvy a byla přiměřenou ve vztahu k cíli, k jehož dosažení sloužila. V jiném případě Soudní dvůr prohlásil, že v případech, kdy reklama ponouká spotřebitele, pak legislativa, jejímž účelem je potírání alkoho
l
ismu a která omezuje reklamu na alkoholické nápoje, slouží veřejnému zájmu (
Commission/France
). Katalánská legislativa byla také přiměřená, protože nezakazovala veškerou reklamu na alkoholické nápoje, ale pouze na nápoje, jejichž obsah alkoholu je vyšší než 23 % a pouze na těch místech, kde se pohybují osoby, které obzvláště snadno vlivu podléhají.
Druhá věta článku 36 však zakazuje legislativu, jejímž cílem je sice veřejný zájem, avšak která je zároveň svévolnou diskriminací nebo skrytým omezením obchodu mezi členskými státy. Účelem druhé věty článku 36 je tedy “předejít, aby byla omezení obchodu z důvodů uvedených v první větě článku 36, odkloněna od jejich řádného účelu a použita takovým způsobem, aby se buď stala diskriminací ve vztahu ke zboží pocháze
j
ícímu z jiných členských států nebo nepřímo ochraňovala určité národní výrobky” (
Henn and Darby
). Soud nemůže rozhodnout o účincích legislativy uplatňující se pouze v Katalánsku, kde většina alkoholických nápojů tam vyrobených má obsah alkoholu méně než 23 %. Samotná skutečnost, že v této části Španělska se vyrábí více nápojů s obsahem alkoholu méně než 23 % než nápojů nad touto hranicí není dostatečným odůvodněním, aby předmětná právní úprava byla považována za svévolnou diskriminaci nebo skryté omezení o
b
chodu uvnitř Společenství.
V následném rozhodnutí ve věci
Keck
Soud prohlásil, že “aplikaci národních ustanovení omezujících nebo zakazujících určité prodejní ujednání ve vztahu k výrobkům pocházejícím z jiných členských států nelze považovat za přímé nebo nepřímé, současné nebo potencionální, omezení obchodu mezi členskými státy ve smyslu rozhodnutí ve věci
Dassonville
, pokud se dotčená ustanovení vztahují na všechny dotčené obchodníky působící na daném národním území a pokud stejným způsobem, po právní stránce nebo skutečně, ovlivňují marketing domácích výrobků a výrobků pocházejících z ostatních členských států”. Doposud je stále předmětem diskusí otázka, zda zákaz reklamy na nápoje obsahující více než 23 % alkoholu je prodejním ujednáním ve smyslu rozh
o
dnutí ve věci
Keck.
Soud doposud nevydal rozhodnutí v obdobné věci. Poté, co však rozhodl ve věci
Keck,
rozhodl také, že prodejní ujednání je problémem v případě omezení televizní reklamy zvýhodňující marketing uvnitř určitého ekonomického sektoru ze strany členského státu (
Leclers-Siplec
). Ve věci
De Agnosti
Soudní dvůr nechtěl vyloučit možnost, aby úplný zákaz podpory prodeje výrobku (v televizní reklamě zaměřené na děti do dvanácti let) v členském státu, kde byl dotčený výrobek uváděn na trh legálně, měl výrazný vliv na výrobky z jiných členských států a mohl proto ovlivnit omezení obchodu. Ve věci
Dior/Evora
Soudní dvůr prohlásil, že zákaz reklamy za účelem ochrany obchodních značek výrobků prodávaných maloobchodníky, kteří je kupovali prostřednictvím paralelních dovozů, omezuje volný pohyb zboží, protože zákaz učinil dovoz dotčených výrobků, jakož i jejich marketing, daleko obtížnějším

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. WHERE IT HAS TO BE ASSESSED WHETHER A MEASURE HAVING EQUIVALENT EFFECT TO A QUANTITATIVE RESTRICTION ON IMPORTS MAY BE JUSTIFIED BY THE FACT THAT IT IS PURSUING AN OBJECTIVE RELATING TO THE PROTECTION OF PUBLIC HEALTH, IT IS NOT NECESSARY TO CONSIDER WHETHER THAT OBJECTIVE MAY BE EQUATED WITH AN IMPERATIVE REQUIREMENT WHICH MUST BE TAKEN INTO ACCOUNT IN THE INTERPRETATION OF ARTICLE 30 OF THE TREATY, SINCE THE PROTECTION OF PUBLIC HEALTH IS EXPRESSLY MENTIONED AMONGST THE GROUNDS OF PUBLIC INTEREST WHICH ARE SET OUT IN ARTICLE 36 AND ENABLE A RESTRICTION ON IMPORTS TO ESCAPE THE PROHIBITION LAID DOWN IN ARTICLE 30. IT IS ONLY IN THE LIGHT OF ARTICLE 36 THAT THAT ASSESSMENT IS TO BE CARRIED OUT SINCE THAT ARTICLE APPLIES EVEN WHERE THE MEASURE IN QUESTION SPECIFICALLY RESTRICTS IMPORTS, WHEREAS IMPERATIVE REQUIREMENTS FALL FOR CONSIDERATION ONLY IN THE CASE OF MEASURES WHICH APPLY WITHOUT DISTINCTION TO NATIONAL AND IMPORTED PRODUCTS.

2. WHEN A NATIONAL MEASURE HAS LIMITED TERRITORIAL SCOPE BECAUSE IT APPLIES ONLY TO A PART OF THE NATIONAL TERRITORY, IT CANNOT ESCAPE BEING CHARACTERIZED AS DISCRIMINATORY OR PROTECTIVE FOR THE PURPOSES OF THE RULES ON THE FREE MOVEMENT OF GOODS ON THE GROUND THAT IT AFFECTS BOTH THE SALE OF PRODUCTS FROM OTHER PARTS OF THE NATIONAL TERRITORY AND THE SALE OF PRODUCTS IMPORTED FROM OTHER MEMBER STATES. FOR SUCH A MEASURE TO BE CHARACTERIZED AS DISCRIMINATORY OR PROTECTIVE, IT IS NOT NECESSARY FOR IT TO HAVE THE EFFECT OF FAVOURING NATIONAL PRODUCTS AS A WHOLE OR OF PLACING ONLY IMPORTED PRODUCTS AT A DISADVANTAGE AND NOT NATIONAL PRODUCTS.

3. ARTICLES 30 AND 36 OF THE TREATY, VIEWED TOGETHER, DO NOT PRECLUDE LEGISLATION ADOPTED BY AN AUTONOMOUS COMMUNITY OF A MEMBER STATE FROM PROHIBITING, IN THE TERRITORY TO WHICH IT APPLIES, THE ADVERTISING OF BEVERAGES HAVING AN ALCOHOLIC STRENGTH OF MORE THAN 23 DEGREES IN THE MEDIA, ON STREETS AND HIGHWAYS (WITH THE EXCEPTION OF SIGNS INDICATING CENTRES OF PRODUCTION AND SALE), IN CINEMAS AND ON PUBLIC TRANSPORT. SUCH LEGISLATION, EVEN IF IT CONSTITUTES A MEASURE HAVING EQUIVALENT EFFECT WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 30, CAN BE JUSTIFIED UNDER ARTICLE

36. ON THE ONE HAND, IT IS NOT DISPROPORTIONATE TO THE PUBLIC-HEALTH OBJECTIVE, NAMELY THE CAMPAIGN AGAINST ALCOHOLISM WHICH IT IS PURSUING. ON THE OTHER HAND, IT DOES NOT CONSTITUTE A MEANS OF ARBITRARY DISCRIMINATION OR A DISGUISED RESTRICTION ON TRADE BETWEEN MEMBER STATES, SINCE IT DOES NOT DISTINGUISH BETWEEN PRODUCTS ACCORDING TO THEIR ORIGIN AND THE RESTRICTIONS WHICH IT IMPOSES DO NOT APPLY TO BEVERAGES HAVING AN ALCOHOLIC STRENGTH OF LESS THAN 23 DEGREES AND THEREFORE DO NOT RESTRICT IMPORTS OF SUCH BEVERAGES FROM OTHER MEMBER STATES SINCE, IN REGARD TO BEVERAGES HAVING AN ALCOHOLIC STRENGTH OF MORE THAN 23 DEGREES, THOSE RESTRICTIONS AFFECT BOTH PRODUCTS, IN NOT INCONSIDERABLE QUANTITIES, ORIGINATING IN THE PART OF THE TERRITORY TO WHICH THEY APPLY AND PRODUCTS IMPORTED FROM OTHER MEMBER STATES. THE FACT THAT THAT PART OF THE NATIONAL TERRITORY PRODUCES MORE BEVERAGES HAVING AN ALCOHOLIC STRENGTH OF LESS THAN 23 DEGREES THAN BEVERAGES WITH A HIGHER ALCOHOL CONTENT IS NOT IN ITSELF SUFFICIENT TO CAUS
E LEGISLATION TO BE REGARDED AS NOT SATISFYING THE REQUIREMENTS OF ARTICLE 36.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):