Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61996J0045

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze dne 17. března 1998 Věc C-45/96 Bayerische Hypotheken- und Wechselbank AG v. Edgar Dietzinger [1998] ECR I-1199

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Otec pana Edgara Dietzingera měl stavební firmu, v jejíž prospěch Bayerische Hypotheken- und Wechselsbank AG (dále jen "Banka"), mimo jiné, otevřela běžný kontokorentní účet. 11. září 1992 Edgar Dietzinger posytl Bance přímou písemnou záruku/garanci pokrývající v určité maximální výši závazky jeho rodičů. Smlouva o záruce byl uzavřena v domě jeho rodičů během návštěvy z
a
městnance Banky, s kterou matka p. Dietzingera projevila souhlas po telefonu. Pan Dietzinger nebyl informován o svém právu na odstoupení od smlouvy/zrušení smlouvy. V květnu 1993 Banka odvolala s okamžitým účinkem všechny úvěry, které poskytla rodičům p.
D
ietzingera a žalovala p. Dietzingera podle smlouvy o záruce. Pan Dietzinger se pokusil záruku odvolat, přičemž tvrdil, že nebyl informován o svém právu na zrušení smlouvy, a to v rozporu se zákonem o zrušení podomních obchodů (Gesetz über den Widerruf von
Haustürgeschäften und ähnlichen Geschäften) z 16. ledna 1986,
Spolkové zákony (BGBl.) I, str. 122.
kterým byla do německého práva transponována směrnice 85/577/EHS
Směrnice Rady č. 85/577/EHS z 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele ve vztahu ke smlouvám sjednávaným mimo obchodní provozovnu (ÚL 1985 L 372, str. 31).
. Zemský soud (Landgericht) rozhodl ve prospěch Banky. V rámci odvolacího řízení Vrchní zemský soud (Oberlandesgericht) toto rozhodnutí zrušil. Při dalším odvolání Spolkový nejvyšší soud (Bundesgerichtshof) rozhodl, že interpretace směrnice 85/577/EHS je nezbytná pro rozhodnutí sporu a požádal ESD o rozhodnutí o předběžné otázce (dle čl. 177 SES), zda smlouva o záruce nebo o jisto
t
ě, pokud je uzavřena podle německého práva mezi finanční institucí a fyzickou osobou, která nejedná v rámci svého podnikání či profese, za účelem zajištění nároku finanční instituce vůči třetí straně ohledně úvěru, spadá do kategorie "smluv, podle nichž o
b
chodník dodává zboží či služby spotřebiteli" (čl. 1(1) směrnice Rady 85/577/EHS).

Názor soudu a komentář:
Čl. 1 směrnice 85/577/EHS je aplikovatelný na všechny "smlouvy, podle nichž obchodník dodává zboží či služby spotřebiteli", které jsou sjednávány mimo obchodní provozovnu podnikatele, pokud podnikatel nebyl spotřebitelem výslovně požádán, aby ho navštívil za účelem uzavření takové smlouvy. Podle názoru ESD směrnice 85/577/EHS zásadně pokrývá smlouvy o záruce či o jistině. Smlouva o záruce je pouze
s
mlouvou vedlejší/doplňkovou k hlavní smlouvě o poskytnutí služby podle čl. 1(1). V praxi je obvykle podmínkou pro uzavření smlouvy hlavní. Nic ve znění směrnice nenaznačuje, že osoba uzavírající smlouvu, podle které mají být dodány zboží nebo služby, musí

být osobou, které mají tyto být skutečně dodány. Účelem směrnice je ochránit spotřebitele tím, "že je mu poskytnuta možnosti odstoupit od smlouvy uzavřené spíše z iniciativy obchodníka než spotřebitele, kdy spotřebitel nemusí být schopen předvídat všechny

následky svého jednání". Z toho plyne, že smlouva ve prospěch třetí strany nemůže být vyňata z působnosti směrnice pouze na základě toho, že koupené zboží či služby byly určeny pro potřebu třetí strany, která stojí mimo příslušný smluvní vztah. Rozhodujíc
í
je úzká vazba mezi úvěrovou smlouvou a smlouvou o záruce garantující její plnění. Zboží a služby podle smlouvy, která má být zrušena, musí být určeny ke spotřebě. Záruka poté spadá do působnosti směrnice, neboť je prakticky "quid pro quo" pro poskytnutí
s
lužby či dodání zboží obchodníkem.
Soud došel k závěru, že ze znění čl. 1 směrnice a podpůrné povahy záruk plyne, že směrnice pokrývá "pouze záruky podpůrné k dané smlouvě, kterými při podomním obchodu spotřebitel přejímá závazky vůči obchodníku za účelem obdržení zboží a služeb". Směrnice má za cíl ochraňovat pouze spotřebitele. Záruka tedy spadá do působnosti směrnice pouze v tom případě, pokud v souladu s 1. odst. čl. 2 ručitel vstoupil do tohoto závazku za účelem, který není spojen s jeho živností či
p
rofesí. Aby smlouvy o záruce spadaly do působnosti směrnice 85/577/EHS, musí být podle názoru Soudu splněny dvě podmínky: Smlouva o záruce stejně jako smlouva hlavní (o dodávce zboží či služeb) nemohou být uzavírány za účelem spojeným s živností či profes
í
osoby, která vstupuje do závazku. Soud došel k závěru, že smlouva o záruce uzavřená fyzickou osobou, která nejedná v rámci své živnosti či profese, nespadá do působnosti 1.odst. čl. 2 směrnice, pokud garantuje splacení úvěru, který byl sjednán jinou osob
o
u, která jednala v rámci své živnosti či profese.
Soud má v zásadě pravdu, když zahrnuje smlouvy o záruce do působnosti směrnice 85/577/EHS. Jeho vynětí záruky pro smlouvy mezi obchodníky však není přesvědčivé. Čl. 1 požaduje, aby podnikatel dodal zboží či služby dle smlouvy uzavřené se spotřebitelem. Z čl. 1 není zřejmé, že osoba oprávněná k převzetí zboží či služeb je povinna založit svůj nárok na spotřebitelské smlouvě. To samé může být řečeno ve vztahu k podpůrné povaze smlouvy o záruce. Vedlejší smlo
u
va znamená, že pouze ručitel prostřednictvím věřitele má k dispozici stejné námitky jako základní dlužník. Z povahy podpůrné smlouvy nevyplývá, že by ručitel neměl k dispozici námitky vzniklé přímo ze smlouvy o záruce (např. postavení slabšího, účely příč
ící se morálce, atd.).

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):