Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61978J0168
	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 27 FEBRUARY 1980. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V FRENCH REPUBLIC. TAX ARRANGEMENTS APPLICABLE TO SPIRITS. CASE 168-78.
	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1980 PAGES 0347
	Předmět (klíčová slova): Keywords		TAXATION;AGRICULTURE;ALCOHOL;
	Související předpisy: Corresponding acts:		157E095
	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:
	Plný text: Fulltext:		Ano

Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. února 1980, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice

Zdanění lihovin

Předmět:

Žaloba, jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že u lihovin uplatňovala rozdílné zdanění, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 95 Smlouvy o EHS.

Skutkové okolnosti, průběh řízení, návrhy, žalobní důvody a argumenty stran lze shrnout takto:

I – Skutkový stav

Francouzská produkce lihovin, tedy alkoholických nápojů získávaných destilací, spadajících do podpoložky 22.09 C společného celního sazebníku, dosahuje řádově 1 230 000 hektolitrů ročně.

Tato výroba je podle pravidel Service des alcools (Sekce lihovin) rozdělena do tří kategorií:

a) První kategorie zahrnuje vinné nebo ovocné destiláty s označením původu a obsahuje velmi známé destiláty, jako je koňak, armagnac nebo calvados. Nejdůležitější je výroba koňaku; mezi lety 1955 a 1975 se zvýšila z 100 000 / 125 000 hektolitrů na 546 000 hektolitrů ročně. Výroba ostatních vinných destilátů dosahuje přibližně 120 000 hektolitrů, výroba destilátů z ovoce pak 140 000 hektolitrů.

Vzhledem k tomu, že se celní sazby stanovují na základě dalšího dělení, je třeba vzít v úvahu, že podobnost chápání podpoložek a dalších pododdílů je založeno na zvláštních hlediskách, která se odvíjejí od obchodní politiky Společenství nebo jeho daňové politiky, a že existence takových dalších dělení nebrání tomu, aby byly lihové nápoje takto zařazené považovány za podobné.

Při posuzování podobnosti samozřejmě slouží zařazování do podpoložek sazebníku pouze jako návod; zařazení „lihových nápojů“ do podpoložky C položky 22.09 je nicméně známkou jejich podobnosti, kterou ostatní části spisu jen potvrzují.

Prodejní ceny stanovené francouzskou vládou neodpovídají průměrným maloobchodním cenám, které se ve Francii u dotyčných výrobků používají.

Závažnost diskriminace ovšem nelze posuzovat zohledněním rozdílu mezi dopadem daně u whisky a dopadem daně u koňaku, ale s ohledem na vztah, který mezi oběma dopady existuje.

Vláda Francouzské republiky se domnívá, že systém zdanění alkoholu ve Francii neodporuje ani prvnímu, ani druhému pododstavci čl. 95 Smlouvy o EHS.

K údajnému porušení článku 95 prvního pododstavce

Při neexistenci harmonizace na úrovni Společenství přísluší pravomoc stanovit daňové zařazení vnitrostátním orgánům; v tomto případě je však třeba ověřit, zda účinky tohoto zařazení jsou slučitelné s článkem 95.

Přesun ve spotřebě daný relativní úrovní cen může nastat pouze uvnitř jedné homogenní kategorie, která odpovídá stejným spotřebním zvyklostem, nikoli však od jedné kategorie ke druhé.

Srovnávací tabulka o podílu nepřímého zdanění (zvláštních poplatků a dopad DPH) na maloobchodní prodejní ceně hlavních dotčených nápojů ukazuje, že podíl nepřímého zdanění vinných destilátů je o 6 % nižší než zdanění whisky. Tento rozdíl ve zdanění je v absolutních číslech relativně malý a byl by minimální, nebo dokonce žádný, pokud by se zohlednily skutečné vztahy mezi těmito výrobky. Zdanění lihovin tedy ve francouzském systému zdanění nemá ochranářský účinek, z něhož je tento systém obviňován, ale ukazuje se, že je prakticky neutrální.

Tento systém navíc není nijak diskriminační vůči výrobkům, které pocházejí z jiných zemí Společenství.

e) Údajný ochranářský účinek francouzského systému zdanění lihovin je rovněž vyvrácen zkoumáním vývoje spotřeby dovážených výrobků; mezi lety 1963 až 1977 se spotřeba koňaku zvýšila o méně než 35 %, zatímco spotřeba whisky se zvýšila na desetinásobek.

f) Systém zdanění lihovin ve Francii nemá tedy takový účinek, který by byl v rozporu s čl. 95 druhým pododstavcem.


V – Odpovědi na otázky Soudního dvora

V písemných odpovědích na otázky Soudního dvora Komise především zdůraznila, pokud jde o práce probíhající na úrovni Společenství ohledně produkce lihovin a harmonizace daňových systémů, že neexistuje vztah příčiny a následku mezi skutečností, že návrh směrnice o harmonizaci spotřební daně z alkoholu a návrh nařízení o organizaci trhu se zemědělským lihem nebyly včas přijaty, a skutečností, že zákaz daňové diskriminace stanovený v článku 95 Smlouvy nebyl respektován. Článek 95 Smlouvy může mít od nynějška plné účinky; podmiňovat zrušení daňových překážek přijetím příslušné směrnice nebo příslušného nařízení Radou není odůvodněné.

Návrh směrnice o harmonizaci spotřební daně z alkoholu (Úř. věst. 1972, C 43, s. 25) je ostatně založen na zásadě podobnosti všech lihovin a na požadavku podrobit výrobky zdanění s jednotnou sazbou za hektolitr čistého alkoholu. Návrh nařízení o společné organizaci trhu s lihem zemědělského původu a doplňujících ustanoveních (Úř. věst. 1972, C 43, s. 3 a Úř. věst. 1976, C 309, s. 2) počítá s opatřeními týkajícími se výroby alkoholu a intervenčních systémů (cenové vyrovnání, stažení z trhu a prodej určeným sektorům), opatřeními týkajícími se alkoholických nápojů (poskytnutí pomoci a uplatňování vyrovnávacích poplatků), opatřeními obchodní politiky a všeobecnými ustanoveními. Na alkoholické nápoje z vína a vinné destiláty se tento návrh vztahuje jen částečně, příslušná intervenční opatření nezbytná k podpoře cen těchto výrobků je výslovně upravena předpisy Společenství o víně a vinařství (nařízení Rady č. 337/79 ze dne 5. února 1979 o společné organizaci trhu s vínem; Úř. věst. 1979, L 54, s. 1). Společenství má již k dispozici vhodné hospodářské prostředky k vyřešení nejdůležitějšího problému, kterým je vyrovnání rozdílu mezi výrobními náklady u alkoholických nápojů z vína a vinných destilátů na straně jedné a u výrobků založených na jiných zemědělských surovinách, především na obilovinách. Tyto mechanismy mohou správně fungovat pouze tehdy, pokud působí na daňově neutrálním trhu. Zpoždění, které bylo u Rady zjištěno v práci na návrzích Komise, je ve značné míře způsobeno tím, že existují diskriminační vnitrostátní daňová opatření, která zajišťují domácím výrobkům dodatečnou a nijak neopodstatněnou ochranu proti konkurenčním výrobkům pocházejícím z ostatních členských států.

S článkem 95 jsou slučitelná na jedné straně zdanění, jimž podléhají domácí výrobky a podobné nebo konkurenční dovezené výrobky ve smyslu článku 95, a to nejen ve stejné sazbě, ale také ve stejné struktuře, a na druhé straně vnitřní zdanění, která představují odlišné daňové zacházení z hlediska sazeb a struktury daně, aby upřednostnila určité druhy domácích výrobků, avšak zatěžují dovezené výrobky nediskriminačním způsobem, tedy rozšiřují na dovážené výrobky příznivější daňové zacházení, vyhrazené některým domácím výrobkům podobným nebo konkurenčním ve smyslu článku 95. Hlavním faktorem je bezpodmínečné respektování zásady daňové neutrality v obchodě uvnitř Společenství. Tato zjištění jsou ve shodě s judikaturou Soudního dvora, především s rozsudkem ze dne 10. října 1978 ve věci 148/77 (Hansen, Recueil 1978, s. 1787).

Francouzská vláda připomněla, že ve Francii se tradičně rozlišují obilné destiláty, které jsou určeny ke konzumaci ve formě aperitivů, a vinné destiláty, které se konzumují jako digestivy. Toto rozlišení vedlo velmi brzy francouzskou vládu k tomu, aby stanovila rozdílné zdanění těchto různých výrobků, a to způsobem, který se stal zavedeným.

VI – Ústní část řízení

Komise, zastoupená J.-C. Séchém, za asistence odborníka p. Maurela, hlavního administrátora generálního ředitelství pro zemědělství, odboru pro „vína, lihoviny a související produkty“, a vláda Francouzské republiky, zastoupená N. Museauxem, za asistence odborníka p. Correze, zástupce ředitele ústřední správy ministerstva pro rozpočet, generálního ředitelství pro daně, přednesly ústní stanoviska a odpověděly na otázky Soudního dvora na jednání konaném dne 9. října 1979.

Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 28. listopadu 1979.

Jak měl Soudní dvůr příležitost zdůraznit v rozsudku Hansen & Balle ze dne 10. října 1978 (věc 148/77, Recueil 1978, s. 1787), musí být toto ustanovení vykládáno široce, aby pokrylo všechny daňové postupy, které se dotýkají rovného zacházení s domácími a dováženými výrobky; pojem „podobné výrobky je tedy třeba vykládat dostatečně pružně“. V rozsudku Rewe ze dne 17. února 1976 (věc 45/75, Recueil 1976 s.181) Soudní dvůr upřesnil, že je třeba považovat za podobné ty výrobky, které „mají podobné vlastnosti nebo odpovídají stejným potřebám z hlediska spotřebitele“. Oblast působnosti prvního pododstavce čl. 95 je tedy třeba určit nikoli na základě kriteria přísné totožnosti výrobků, ale podle kriteria jejich podobnosti a srovnatelného využití.

a) nesmí se především opominout skutečnost, že všechny dotčené výrobky mají bez ohledu na specifické vlastnosti společné vlastnosti. Všechny jsou výsledkem procesu destilace; hlavním charakteristickým prvkem všech těchto výrobků je přítomnost alkoholu vhodného pro lidskou spotřebu v relativně vysoké koncentraci. Z toho vyplývá, že uvnitř širší skupiny alkoholických nápojů představují lihoviny identifikovatelný celek, spojený společnými vlastnostmi;

b) přes tyto společné rysy je možné uvnitř této skupiny rozlišit výrobky, které mají své typické vlastnosti, více či méně výrazné. Tyto vlastnosti vyplývají z užitých surovin (v této souvislosti je možné rozlišit především destiláty z vína, z ovoce, z obilovin a z cukrové třtiny), z výrobních procesů nebo také z dodatečně přidaných aromatických látek. Tyto typické vlastnosti umožňují skutečně definovat typické druhy lihovin do té míry, že některé z nich jsou dokonce chráněny označením původu;

c) zároveň však nelze ztrácet ze zřetele fakt, že vedle lihovin, které jsou dobře vymezené a mají relativně přesné použití, existují další výrobky, jejichž vlastnosti jsou méně charakteristické a jejichž užití je rozmanitější. Jedná se jednak o početné produkty vyráběné z toho, co se označuje jako „neutrální“ lihoviny, totiž lihoviny jakéhokoli původu včetně alkoholu z melasy a z brambor; tyto výrobky vděčí za svůj osobitý charakter pouze aromatickým přísadám více či méně výrazné chuti. Na druhé straně je třeba upozornit na to, že mezi lihovinami jsou výrobky, které mohou být konzumovány různým způsobem, v čistém stavu nebo ředěné vodou nebo míchané. V důsledku toho mohou tyto výrobky konkurovat dosti široké škále dalších alkoholických výrobků omezenějšího využití. Pro všechny tři případy, které byly předloženy Soudnímu dvoru, je tedy typický fakt, že v každém z nich je vedle přesně charakterizovaných lihovin také jeden nebo několik výrobků s širším spektrem využití.

- 2 110 FF „pro alkoholické nápoje, které jsou vyrobeny destilací obilovin, a lihoviny prodávané pod stejným názvem jako tyto nápoje, s výjimkou borovičky“; a

- 710 FF „pro všechny ostatní nápoje na bázi alkoholu, které mohou být konzumovány jako aperitiv, jakož i aperitivy na bázi vína, vermut, likérová vína nebo podobná vína, která nemají označení původu, přírodní sladká vína, která podléhají systému zdanění alkoholu, a borovičky“.

- v první řadě zpochybňuje, že výrobky uvedené v žalobě jsou podobné ve smyslu čl. 95 prvního pododstavce;
- dále zpochybňuje, že mezi těmito výrobky existuje dostatečně významný konkurenční vztah, který by odůvodnil použití článku 95 druhého pododstavce.