Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61989J0363
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD z 5. února 1991
Věc C-363/89
Danielle Roux v Belgian State
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1990] ECR I-273
“Roux”
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1991 page I-0273
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		- Royer, věc 48/75 Royer [1976] ECR 497
- Watson, věc 118/75 Watson and Belmann [1976] ECR 1185
- Messner, věc C-265/88 Criminal proceedings against Lothar Messner [1989] ECR 4209
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Paní Danielle Roux, francouzská státní příslušnice, přijela na konci roku 1988 do Belgie a 10. ledna 1989 požádala orgány městského zastupitelstva v Liége o vydání povolení k pobytu s tím, že pracuje jako servírka zaměstnávající sama sebe. Správním rozhodnutím však Úřad pro cizince (“Office des étrangers”) její žádost zamítl z důvodu, že nebyla zaměstnána jako servírka za
m
ěstnávající sama sebe, ale že byla zaměstnancem pracujícím pro zaměstnavatele; zaměstnanecký poměr nebyl vykonáván v souladu s legislativou upravující sociální zabezpečení, v té době platnou na území Belgie. Následně nařídily belgické orgány paní Roux, ab
y belgické území opustila.
Soud první instance (“Tribunal de premiére instance”), ke kterému se paní Roux odvolal, přerušil řízení a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy předložil Soudnímu dvoru následující otázky (ve znění přeformulovaném Soudem): (1) je právo pobytu podmíněno předchozí registrací pro účely systému sociálního zabezpečení, který platí v hostitelském členském státě, zejména zda nesprávná registrace může být důvodem pro neudělení povolení k pobytu a vyhoštění; (2) zda právo Společenství
v
ylučuje, aby členské státy samy stanovily podmínku předchozí registrace pro účely sociálního zabezpečení jako důkaz, že dotčená osoba patří do některé ze skupin osob, které mají právo se volně pohybovat; (3) zda aplikovatelné komunitární právo požaduje, a
b
y členské státy vydaly povolení k pobytu příslušníku jiného členského státu, pokud není zpochybněno, že tato osoba vykonává ekonomickou činnost, přičemž jediným předmětem zkoumání mlže být to, zda je třeba dotčený vztah klasifikovat jako zaměstnanecký poměr ve smyslu článku 48 anebo zda se jedná o činnost osoby zaměstnávající samu sebe ve smyslu ustanovení článku 52 Smlouvy; a (4) zda členské státy mohou podle komunitárního práva odmítnou vydat povolení k pobytu příslušníku Společenství s tím, že dotčená o
s
oba nevykonává činnost v souladu s ustanoveními legislativy upravující sociální zabezpečení.

Názor soudu a komentář:
Soudní dvůr se věnoval předmětným otázkám ve výše uvedeném sledu.
S odkazem na svou ustálenou rozhodovací praxi (
Royer
) Soudní dvůr zdůraznil, že “právo pobytu je právo přiznané přímo Smlouvou, které je podmíněno pouze tím, že dotčená osoba vykonává ekonomickou činnost ve smyslu ustanovení článků 48, 52 a 59 Smlouvy.” V důsledku toho členské státy nemohou podmiňovat přiznání práva po
b
ytu další podmínkou, jako např. registrací pro účely sociálního zabezpečení. Stejně tak nevyhovění podmínce registrace nemůže být důvodem pro vydání příkazu k deportaci. Totéž vyplývá z článku 4 směrnice 68/360
1
1
Z 15. října 1968 o zrušení omezení pohybu a pobytu v rámci Společenství pro pracovníky členských států a jejich rodiny (OJ, zvláštní anglické vydání 1968 (II), str. 485).
pro zaměstnance, a z článku 6 směrnice 73/14
82
2
Z 21. května 1973 o zrušení omezení pohybu a pobytu příslušníků členských států v rámci Společenství ve vztahu ke svobodě usazovací a poskytování služeb (OJ 1973 L 172, str. 14)
pro osoby zaměstnávající sama sebe. Podle těchto ustanovení lze vydání povolení k pobytu podmínit pouze [1] předložením identifikačního průkazu, a [2] zaměstnaneckým průkazem nebo jiným důkazem, že dotčená osoba zaměstnává sama sebe; co se týče důkazu, že dotčená osoba zaměstnává sama sebe, tento může být předložen jakýmkoliv způsobem. Shrneme-li výše uvedené: právo pobytu nemůže být podmíněno registrací pro účely systému sociálního zabezpečení.
Odpověď na druhou otázku vyplývá z následujícího: Na základě ustanovení článku 4 směrnice 68/360 a článku 6 směrnice 73/148 nemůže členský stát omezit dokazování skutečnosti, že dotčená osoba patří do skupiny osob, které mají právo volně se pohybovat pouze na důkaz předchozí registrace pro účely sociálního zabez
p
ečení.
Není pochyb o tom, že příslušník jiného členského státu vykonává ekonomickou činnost v hostitelském členském státě. Otázkou však zůstává, zda dotčená činnost spadá pod ustanovení článku 48 nebo článku 52 Smlouvy, přičemž tento spor nemůže být důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k pobytu, neboť obě ustanovení poskytují stejnou právní ochranu.
Nakonec se Soud věnoval otázce, jaký druh sankcí lze aplikovat v případě nedodržení legislativy upravující sociální zabezpečení v hostitelském státě. Soud vždy tvrdil, že komunitární právo nebrání členským státům, aby v případě nedodržení ustanovení práva sociálního zabezpečení, aplikovaly sankce nebo donucující opatření, která jsou srovnatelná se sankcemi aplikovatelnými na příslušníky hostitelskéh
o státu (
Watson, Messner
). “Národní orgány však nemají právo sankcionovat nedodržení právní úpravy sociálního zabezpečení tím, že odmítnou vydat povolení k pobytu příslušníku Společenství, na kterého se vztahují pravidla o volném pohybu osob”. V neposlední řadě Soudní dvůr neakceptoval argument, který při slyšení předložila belgická vláda, a sice, že požadavek registrace lze odůvodnit podmínkou veřejného pořádku, kterou upravuje článek 48(3) nebo článek 56(1) Smlouvy. Tyto výjimky je podle mínění Soudu třeb
a
vykládat jako omezení výkonu práva přiznaného Smlouvou, což znamená, že je možné je aplikovat spíše ve zvláštních případech než jako obecnou odkládací podmínku existence daného práva. Požadavek registrace, o který v dané věci šlo, nelze tedy odůvodnit us
t
anoveními článků 48(3) a 56(1) Smlouvy.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):