Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0416

	Název: Title:

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		678J0007 682J0286 683J0026


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Rozhodnutí ESD ze dne 23. února 1995
Spojené věci C-358/93 a C-416/93
Trestní řízení proti Aldo Bordessa, Vincente Marí Melldo and Conepción Mae
stre
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1995] ECR I-361
“Aldo Bordessa”
Fakta
Pan Bordessa, italský státní příslušník byl zadržen na španělsko-francouzských hranicích v souvislosti s vývozem peněz bez požadovaného povolení. Na cestě do Francie byla v průběhu prohlídky jeho automobilu nalezena ukrytá na různých místech částka 50 milionů PTA. Podle španělského práva je vývoz částek, které přesahují 1 milion PTA na osobu a cestu, ve španělských mincích, bankovkách a bankovních šecích, které jsou splatné na dor
u
čitele, nebo i v jiné měně, nutné předem oznámit. V případě, že je vyvážena částka přesahující 5 milionů PTA na osobu a cestu, je třeba předchozího úředního povolení.
V rámci trestního řízení zahájeného proti panu Bordessovi předložil Audiencia Nacional (Národní vrchní soud) Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy otázky týkající se slučitelnosti uvedená národní právní úpravy vyžadující oznámení vývozu peněz nebo jeho povolení (1) s ustanovením článku 30 Smlouvy (2) a s ustanovením článku 59 Smlouvy
,
(3) zda ustanovení článků 1 a 4 směrnice Rady 88/361
1
1
Z 24. června 1988 o implementaci článku 67 Smlouvy (OJ 1988 L 178, str. 5). Tato směrnice byla následně na základě Maastrichtské smlouvy zrušena a v zásadě nahrazena články 73a až 73g nové Smlouvy ES, účinné od 1. ledna 1994.
vylučují, aby národní legislativa podmiňovala vývoz mincí, bankovek nebo bankovních šeků na doručitele předchozím oznámením nebo povolením a (4) zda jsou články 1 a 4 uvedené směrnice přímo aplikovatel
né.

Názor soudu a komentář:
Stanovisko Soudu a komentář
Co se týče prvních dvou otázek, Soudní dvůr zopakoval svůj závěr, že “na základě jeho ustálené rozhodovací praxe nelze v rámci Smlouvy peněžní prostředky považovat za zboží spadající pod ustanovení článků 30 a 37 Smlouvy”
(
Regina
). Stejně tak nelze pod ustanovení článku 59 subsumovat fyzický pohyb peněz. “I když by takový pohyb byl platbou spojenou s obchodem s pohybem zboží nebo služeb, taková transakce by se neřídila články 30 a 59 Smlouvy, ale článkem 106.” Obecně, jsou článek 67 a směrnice 88/361, která jej implementuje, normami regulujícími pohyb peněz uvnitř Společenství.
Soudní dvůr dále zkoumal, zda jsou požadavky oznámení a povolení v souladu se směrnicí 88/361. Články 1 a 4 této Směrnice stanoví:
Článek 1 Směrnice takto stanoví “úplnou liberalizaci pohybů kapitálu”.

Článek 4: ... Členské státy mohou “přijmout veškerá opatření k zabránění porušování jejich předpisů a nařízení,
mezi jiným
v oblasti daní a fiskálního dohledu, anebo stanovit postupy pro oznamování
pohybu kapitálu za účelem sběru úředních a statistických informací.
Taková opatření ...”nesmí bránit pohybům kapitálu, ke kterým dochází v souladu s právem Společenství.”
První odstavec článku 4, který obsahuje demonstrativní (
inter alia
) výčet dovolených opatření, má zajistit, aby liberalizace pohybů kapitálu nebránila efektivnímu fungování “daňové kontroly a boje proti protiprávním aktivitám jako neplacení daní, praní špinavých peněz, pašování drog a terorismus” v rámci členských států. Cílem druhého
o
dstavce článku 4 je zavést rovnováhu mezi těmito opatřeními a obecnou zásadou volného pohybu kapitálu.
Na základě těchto ustanovení došel Soud k závěru, že požadavek předchozího povolení nelze uznat za oprávněný. Soudní dvůr sice akceptoval, že tento požadavek je možno považovat za opatření, na něž se vztahuje první odstavec článku 4. Nicméně požadavek povolení ve skutečnosti zabraňuje vývozu měny a podmiňuje jej souhlasem, jehož udělení je na uvážení správních orgánů. V souladu s rozhodovací praxí Soudu
(
Luisi
) není možné tento požadavek uznat, protože by ve skutečnosti učinil pohyb kapitálu iluzorním, čímž by zašel za hranice stanovené druhým odstavcem článku 4.
Na druhé straně došel Soud k závěru, že “vývozu předcházející oznámení (...) může být jedním z ... opatření, která členské státy mohou přijmout, protože na rozdíl od předtím uvedeného povolení, požadavek oznamování nemá za následek pozastavení dané transakce a umožňuje národním orgánům vykonávat účinný dohled s cílem zabraňovat porušování vlastní
c
h předpisů a nařízení.”
Konečně, Soud došel k závěru, že požadavek ve smyslu ustanovení článku 1 směrnice, aby členské státy zrušily všechna omezení pohybů kapitálu “je přesné a bezpodmínečné” a je proto přímo aplikovatelné. Je možné tvrdit, že s ohledem na podmínku obsaženou v článku 4 nelze tento článek považovat za dostatečně jasný a bezpodmínečný, protože členské státy mají právo stanovit omezení zásady volného pohybu kapitálu, přičemž rozsah této svobody není jasný. Soudní dvůr očekával toto tvrzení,

přesto však došel k závěru, že článek 1 je přímo aplikovatelný. Důvodem pro jeho závěr bylo, že “podmínka obsažená v článku 4 směrnice
může být
soudy přezkoumána.” Soudy jsou proto v takovém postavení, že mohou hodnotit přesný rozsah svobody pohybu kapitálu při zohlednění národních omezení přijatých na základě ustanovení článku 4.
Odkazy na další rozhodnutí ESD
-
Regina
, věc 7/78
Regina v Thompson and Others
[1978] ECR 2247
-
Luisi
, spojené věci 286/82 a 26/83
Luisi and Carbone v Ministero del Tesoro
[1984] ECR 377.
Odkaz na Bílou knihu
- Příloha 1, str. 1-5 (fáze II)

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):