Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. května 1986. Margeurite Johnston proti Chief Constable of the Royal Ulster Constabulary. Věc 222/84.
Klíčová slova:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce : Industrial Tribunal of Northern Ireland, Belfast,– Rovné zacházení pro muže a ženy - Ozbrojený člen pomocné policejní jednotky .
Předmět:
Rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu směrnice Rady č. 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy a o výkladu článku 224 Smlouvy o založení EHS.
Skutkové okolnosti:
Skutkové okolnosti, průběh řízení a vyjádření předložená na základě článku 20 protokolu o statutu Soudního dvora EHS mohou být shrnuty takto:
I –Skutkové okolnosti a řízení
A – Skutkové okolnosti
1. Royal Ulster Constabulary (dále jen RUC), policie Severního Irska, spadá do pravomoci Chief Constable RUC, který je na základě Police Act (Northern Ireland) 1970 příslušný jmenovat členy pomocných policejních sil jako Reserve Constables v Royal Ulster Constabulary Reserve (dále jen RUCR). Podmínky jmenování a výkonu služby členů RUCR jsou upraveny Royal Ulster Constabulary Reserve (Appointment and Conditions of Service)Regulations (Northern Ireland) z roku 1973 (SR & O 1973, č. 83) (Předpisy o jmenování a podmínkách výkonu služby RUCR (Severní Irsko)) (dále jen Předpisy o pomocné policejní síle z roku 1973); jehož článek 4 stanoví, že mohou být jmenovány pouze osoby bezúhonné, s dobrým zdravotním stavem a fyzicky schopné vykonávat tuto profesi. Chief Constable může jmenovat pomocné policisty do zaměstnání na plný úvazek v „RUC Full-time Reserve“.
Počet policistů z RUC a RUCR, kteří zemřeli v důsledku teroristických činů od roku 1969 se zvýšil, podle předkládacího usnesení, na 180 mužů, z nichž bylo 59 předem vybráno za cíl útoků. Ve stejném období byly zabity dvě policistky, žádná z nich nebyla předem vybrána za cíl útkou.
Poté byla zaměstnána na částečný úvazek u RUCR, kde pracuje v současné době jako asistentka komunikace. Její plat je úměrně nižší než plat, který dostávala u RUC Full-time Reserve.
Je nesporné, že paní Johnston byla platným a uznávaným členem RUC Full-time Reserve a získala zkušenosti s činností a postupy policie, a že důvodem, proč její smlouva na plný úvazek nebyla obnovena, byla nová politika Chief Constable týkající se členek RUC Full-time Reserve, a že kdyby byla mužem, Chief Constable by jí nabídl novou smlouvu na plný úvazek.
B – Vnitrostátní předpisy týkající se diskriminace na základě pohlaví
Podle čl. 8 odst. 1 písm. c) Sex Discrimination Order je při obsazování tohoto místa nezákonné diskriminovat ženu tím, že je odmítnuto nebo úmyslně opomenuto jí nabídnout toto zaměstnání. Ustanovení čl. 8 odst. 2 písm.a) zakazuje diskriminaci žen v zaměstnání na základě podmínek přístupu k postupu v zaměstnání, ke přeložení nebo odbornému vzdělávání nebo k jakýmkoliv jiným peněžitým nebo naturálním výhodám, odmítnutím či úmyslným opomenutím umožnit jí přístup k těmto možnostem nebo výhodám.
Podle čl. 10 odst. 1 se výše uvedená ustanovení nevztahují na zaměstnání, pro něž je skutečnost být mužem jediným profesním předpokladem, výjimka, která se omezuje na případy vyjmenované v odst. 2 tohoto článku, mezi něž patří případ, ve kterém „zásadní povaha zaměstnání vyžaduje, aby bylo z fyziognomických důvodů obsazeno mužem (s výjimkou síly nebo fyzické odolnosti), nebo z důvodů autentičnosti, jedná-li se o divadelní představení či jiné představení, tak, že by byla povaha zaměstnání zásadně rozdílná, pokud by ho vykonávala žena“.
Policie je upravena ve zvláštních ustanoveních Sex Discrimination Order, která v čl. 19 odst. 1 stanoví, že funkce policisty je považováno za zaměstnání a podle odstavce 2 tohoto článku nesmí předpisy přijaté na základě Police Act (Northern Ireland) 1970 zacházet s muži a ženami rozdílně, s výjimkou požadavků na výšku, uniformu nebo vybavení a příspěvky na uniformu a vybavení.
Článek 53 Sex Discrimination Order stanoví, že žádné ustanovení třetí části, do které patří článek 8, nesmí učinit nezákonným akt k zajištění národní bezpečnosti a k ochraně veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Ustanovení čl. 53 odst. 2 stanoví, že osvědčení podepsané ministrem, které potvrzuje, že akt byl přijat za tímto účelem, je nevyvratitelným důkazem splnění stanovených podmínek.
C – Spor v původním řízení a předběžné otázky
1. Dne 27.listopadu 1980 podala paní Johnston u Industrial Tribunal žalobu na určení jejích práv ve vztahu k Chief Constable RUC týkající se: – nového zaměstnání na plný úvazek u RUC Full-time Reserve; – přístupu k výcviku v zacházení se střelnými zbraněmi a jejich používání – možnosti vykonávat veřejnou službu v souvislosti se zachovávání veřejného pořádku; – poskytnutí náhrady škody.
Ve své žalobě, kterou založila na Sex Discrimination Order z roku 1976, paní Johnston tvrdila, že:
– byla ze strany šéfa policie (Chief Constable) nezákonně diskriminována ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c), tím že jí Chief Constable odmítl nebo úmyslně opomněl nabídnout nové zaměstnání u RUC Rull-time Reserve a – že byla ze strany Chief Constable nezákonně diskriminována ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a), tím že jí Chief Constable neumožnil přístup k výcviku v zacházení se střelnými zbraněmi a jejich používání a neumožnil jí plnit úkoly související se zachováváním veřejného pořádku.
Před prvním slyšením v této věci vydal příslušný ministr osvědčení podle článku 53 Sex Discrimination Order, ve kterém potvrdil, že odmítnutí zaměstnat paní Johnston na plný úvazek u RUCR bylo učiněno s cílem zajistit národní bezpečnost nebo ochránit veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.
Před Industrial Tribunal paní Johnston také uvedla, že toto osvědčení při samostatném použití ustanovení Sex Discrimination Order zbavilo paní Johnston možnosti podat opravný prostředek . Nicméně paní Johnston se opírala o směrnici Rady 76/207/ EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky.
Industrial Tribunal rozhodl na základě článku 177 Smlouvy o založení EHS podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce , a rozhodl o odložení vypracování jejich znění.. Odvolání proti tomuto rozhodnutí podané Chief Constable bylo zamítnuto Lordem Lowry, Nejvyšším soudem Severního Irska. Proti tomuto rozhodnutí se Chief Constable odvolal ke Court of Appeal in Northern Ireland.
Po přerušení tohoto řízení za účelem nového věcného projednání před Industrial Tribunal Chief Constable připustil, že články 10 a 19 Sex Discrimination Order mu nemohou poskytnout důvod obhajoby, a dovolával se článku 224 Smlouvy o založení EHS. Industrial Tribunal rozhodl, že tento důvod obhajoby představuje další hlediska výkladu práva Společenství, která je třeba předložit Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o založení EHS.
Odvolání Chief Constable proti rozhodnutí Nejvyššího soudu Severního Irska bylo zamítnuto dne 13. října 1983.
3. Rozhodnutím ze dne 8. srpna 1984 položil Industrial Tribunal Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:
2)Umožňuje směrnice zvažovaná za okolností popsaných uvedených ve vylíčení skutkového stavu ve společném popisu skutkového stavu této věci zařazení zaměstnání ozbrojeného člena pomocné policejní jednotky na plný úvazek nebo výcvik v zacházení se střelnými zbraněmi a jejich používání a v případě potřeby výcvik vedoucí k tomuto zaměstnání, mezi výdělečné činnosti, pro které je z důvodu jejich povahy nebo podmínek výkonu pohlaví podle čl. 2 odst. rozhodující podmínkou?
D – Písemná část řízení před Soudním dvorem
II –Písemná vyjádření předložená Soudnímu dvoru
1. Vyjádření paní Johnston
K první otázce se paní Johnston vyjádřila tak, že dosažení cíle zajištění národní bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti odůvodňuje výjimku ze základní zásady rovného zacházení pouze tehdy, vztahuje-li se na tuto výjimku znění stanovené v čl. 2 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EHS. Pouze ve vztahu ke konkrétními výdělečným činnostem je možné určit, zda z důvodu jejich povahy nebo podmínek jejich výkonu je pohlaví pracovníka rozhodující podmínkou. Na obecnou výjimku, která se nevztahuje na konkrétní výdělečné činnosti, nebo jejich povahu či podmínky jejich výkonu, a která je odůvodněná pouze tím, že dotčená diskriminační opatření bylo přijato k zajištění národní bezpečnosti a ochrany veřejného pořádek nebo veřejné bezpečnosti, se tento článek nevztahuje. V opačném případě může členský stát bez dohledu orgánů Společenství jednostranně určit rozsah působnosti uvedeného článku (viz Rozsudek ze dne 4. prosince 1974, Van Duyn/Home Office, 41/74, Receuil s. 1337).
Na druhou otázku není z důvodu její příliš obecné formulace možno odpovědět. Otázka, zda se na zaměstnání člena pomocného policejního sboru pracujícího na plný úvazek vztahuje čl. 2 odst. 2 směrnice, závisí na konkrétní výdělečné činnosti v rámci obecného zařazení uvedeného zaměstnání. Paní Johnston však vždy plnila své úkoly k naprosté spokojenosti, aniž by její pohlaví bylo rozhodující podmínkou. Pouhá skutečnost, že Chief Constable uložil členům pomocných složek RUC nosit střelné zbraně, nezměnila povahu její výdělečné činnosti nebo podmínky jejího výkonu. Jelikož jí nikdy nebylo naznačeno, že by z důvodu pohlaví nebyla schopná výcviku v zacházení se střelnými zbraněmi a jejich používání, nejde o případ, kdy ve smyslu článku 10 Sex Discrimination Order „vyžaduje povaha zaměstnání, aby bylo z fyziognomických důvodů obsazeno mužem“. Na zaměstnání uvedené v tomto případě se čl. 2 odst. 2 směrnice vztahuje pouze tehdy, je-li konkrétní výdělečná činnost v rámci uvedeného druhu zaměstnání činností, pro kterou je pohlaví policisty rozhodujícím faktorem. Důvody uvedené Chief Constable neodůvodňují a jsou pouze zobecněním, což nemůže být uznáno v případě vyloučení tak obecného, jakým je vyloučení žen z RUCR.
Co se týče třetí otázky, paní Johnston uvádí, že členské státy musí při rozhodování o splnění podmínek čl. 2 odst. 2 směrnice zohlednit skutečnost, že toto ustanovení jako výjimka ze základního lidského práva, musí být vykládáno restriktivně. Vnitrostátní soudy jsou povinny vykonávat dohled nad plněním těchto podmínek a stát nebo zaměstnavatel o tom musí přeložit důkaz. Členský stát může vyloučit pouze konkrétní pracovní činnost a to z důvodu její povahy nebo podmínek jejího výkonu. Výjimka se musí zakládat na objektivních důvodech. Za daných podmínek představuje pohlaví policisty „rozhodující podmínku“ jen tehdy, má-li vyloučení ženy z určité činnosti za následek změnu povahy této činnosti nebo, je-li z důvodu podmínek výkonu této činnosti nezbytné, aby ji vykonával muž v zájmu zajištění dodržování práva na ochranu soukromí, například při provádění osobní prohlídky. Cíle, které jsou v tomto případě uvedené v osvědčení ministra a důvody, kterých se dovolává Chief Constable, k tomuto účelu nepostačují.
Ustanovení čl. 2 odst. 3 směrnice, kterého se týká čtvrtá otázka o ustanoveních o ochraně ženy, musí být vykládáno restriktivně a dotyčný stát či zaměstnavatel musí prokázat, že jsou splněny podmínky používání těchto ustanovení. Cílem čl. 2 odst. 3 je zajistit ženám zvláštní zacházení, aby bylo ochráněno jejich zdraví a zajištěna jejich bezpečnost v době těhotenství a mateřství, ale nepovoluje opatření diskriminující ženy, která pod záminkou jejich ochrany vedou ke ztrátě zaměstnání. Chief Constable dokonce ani netvrdí, že by podmínky vnitrostátních ustanovení Sex Discrimination Order týkající se ochrany žen, byly v tomto případě splněny. Skutečnost, že ministr a Chief Constable se dovolávali osvědčení vydaného na základě článku 53 Sex Discrimination Order je v rozporu s tím, aby uplatnili další cíle, jako je například ochrana žen, o kterých před zavedením dotčeného postupu nebylo vůbec uvažováno. V každém případě je obecné vyloučení žen z RUCR a odmítnutí jejich výcviku v používání střelných zbraní bez zohlednění plněných úkolů a osobnosti dotyčné ženy nepřiměřené uvedenému cíli ochrany. Obecný zákaz není k dosažení tohoto cíle nutný. K dosažení stejného cíle mohou být použity jiné způsoby, s méně závažnými důsledky pro ženy, jako je výcvik žen v zacházení se střelnými zbraněmi a v jejich používání a nasazování pouze policistů obou pohlaví mající zkušenosti se zacházením se střelnými zbraněmi a jejich používání při akcích vyžadujících tuto odbornost.
Jelikož odpověď na čtvrtou otázku je záporná, odpovídat na pátou otázku je zbytečné. V každém případě je při provádění čl. 3 odst. 2 třeba jeho ustanovení vykládat restriktivně. Dotyčný stát nebo zaměstnavatel musí prokázat, že snaha o ochranu žen je odůvodněná a že použité nástroje jsou přiměřené a nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Co se týče možnosti jednotlivce dovolat se směrnice uvedené v šesté otázce, je článek 53 Sex Discrimination Order v rozporu s jasným, úplným a přesným ustanovením článku 6 směrnice, a tedy nemůže bránit paní Johnston, aby se před vnitrostátním soudem dovolávala příslušných ustanovení této směrnice. V tomto případě Chief Constable a ministr nevystupovali jako soukromé osoby, ale jako osoby pověřené zákonnou pravomocí nebo službou ve veřejném zájmu, a tudíž byli přímo vázáni směrnicí. V každém případě mají příslušná ustanovení směrnice přímý horizontální účinek.
Článek 224 Smlouvy o založení EHS, k němuž se vztahuje sedmá otázka, nedovoluje členským státům, aby se jednostranně a bez soudní kontroly odchýlily od jakýchkoliv práv a povinností vyplývajících ze smluv a především od výkonu základních práv zaručených právem Společenství. Článek 224 musí být vykládán restriktivně a může být použit jen tehdy, jsou-li splněny všechny jeho podmínky. Členský stát má, co se týče podmínky týkající se veřejného pořádku a závažných vnitřních nepokojů, určitý prostor k uvážení, nikoliv však neomezenou pravomoc, bez jakékoliv kontroly vnitrostátních soudů i Soudního dvora. Členský stát musí také prokázat, že přijal ustanovení upravující výjimku z důvodů uvedených ve článku 224, a že tyto prostředky jsou přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. Musí konzultovat ostatní členské státy a společně musí přijmout opatření. V každém případě se jednotlivec může dovolat před vnitrostátním soudem jakéhokoliv nesplnění povinností vyplývajících z článku 224, aby strany „bojovaly stejnými zbraněmi“ a zachovávaly právní normy, dovolává-li se členský stát tohoto článku. 2. Vyjádření vlády Spojeného království
Pokud jde o první otázku, vláda Spojeného království se domnívá, že směrnice Rady 76/207/ EHS je ze zásady nepoužitelná při jednání členských států majících za cíle zajistit národní bezpečnost a ochránit veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost, a že členské státy jsou oprávněny vyloučit tuto oblast z rozsahu působnosti jejich právních předpisů o rovném zacházení. Toto vyplývá za prvé z výkladu směrnice v souladu s pravidly Smlouvy a obecnými právními zásadami. Smlouvou o EHS nejsou dotčeny pravomoc členských států přijmout opatření, jež považují za prospěšná nebo potřebná pro dosažení výše uvedených cílů, jak ukazují ochranné doložky obsažené v článcích 36, 48, 56, 66, 223 a 224. Bylo by nepochopitelné, že by směrnice mohla být vykládaná tak, že omezuje tu pravomoc členských států, která není dotčena ani Smlouvou. Výklad směrnice v souladu s jejím cílem a obecným systémem by vedl ke stejnému výsledku, neboť k dosažení cílů směrnice, který, jak vyplývá z jejích bodů odůvodnění, spočívá v zabránění problémům s fungováním společného trhu z důvodu konkurenčních nevýhod, což může k odstranění diskriminací, a k dosažení společenských cílů Společenství, a nebylo by nutné omezit tuto pravomoc členských států. Za okolností, které přetrvávají v Severním Irsku má členský stát právo z důvodu zajištění bezpečnosti státu a ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti , vyloučit z rozsahu působnosti svých právních předpisů o uplatnění zásady rovnosti pro muže a ženy opatření, jako jsou ta přijatá Chief Constable.
Co se týče druhé otázky, vláda Spojeného království uvádí, že znění čl. 2 odst. 2 směrnice klade důraz na souvislost, ve které je činnost vykonávána a na schopnosti osoby určitého pohlaví, které mohou záviset na tomto kontextu stejně jako na povaze požadované kvalifikace. Členským státům přísluší na základě čl. 2 odst. 2 určit činnosti, které mají být vyloučeny z rozsahu působnosti směrnice. Z tohoto hlediska, mají volnost v jednání. Při výkladu směrnice a určování jejího rozsahu působnosti musí Soudní dvůr a členské státy vzít v úvahu nutnost uvést v soulad zásadu rovného zacházení s ostatními odlišnými zájmy. Na právní otázku předloženou Soudnímu dvoru v tomto případě, zda zaměstnání vykonávané za podmínek uvedených předkládajícím soudem, může být výdělečnou činností, pro kterou je pohlaví pracovníka rozhodující podmínkou, musí být po zohlednění stejně důležitého zájmu národní bezpečnosti, odpovězeno kladně.
Vyjmenovat zásady a kritéria, která musí členské státy uplatňovat při rozhodování o tom, zda „ pohlaví představuje rozhodující podmínku“ ve smyslu čl. 2 odst. 2, není možné. Kritéria závisí na povaze činnosti a na kontextu, ve kterém je vykonávána. Členský stát musí určit, zda je nutné z důvodu fyziognomických rozdílů nebo obvyklého rozlišování mezi pohlavími, zacházet z hlediska uvedeného zaměstnání a výcviku různým způsobem s osobami obou pohlaví, aby uvedl v soulad zásadu rovného zacházení s požadavky národní bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Z tohoto hlediska by mohl být zohledněn rozdíl ve fyzické síle z důvodu vyššího nebezpečí odcizení střelné zbraně, stejně jako možná reakce veřejnosti, objeví-li se ozbrojené policistky v ulicích, stanou-li se cílem vražedného útoku nebo pracují-li v kontaktu s rodinami nebo dětmi. To jsou kritéria, která použil Chief Constable.
Pojem „předpisy“ o ochraně žen ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice, uvedený ve čtvrté otázce, který vychází z pojmů „ právní a správní předpisy“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. c), zahrnuje politiku, kterou Chief Constable použil při výkonu svých zákonných pravomocí. Cílem této politiky je chránit ženy tím, že zabrání, aby se staly terči vražedných útoků. Rozsah „ochrany žen“ není omezen v případě jejich těhotenství nebo mateřství. To jasně vyplývá z čl. 3 odst. 2 písm. c), neboť je velmi málo pravděpodobné, aby oprávněná „snaha o ochranu“ nemohla nadále podněcovat ustanovení upravující mateřství nebo těhotenství. Soudnímu dvoru nepřísluší stanovit, zda Chief Constable byl oprávněn svou politiku použít. Mohl oprávněně zohlednit fyzickou sílu a kulturní a sociální postavení žen, jež by v období závažných nepokojů odůvodnilo přijetí ustanovení na ochranu žen.
Je nemožné podat vyčerpávající seznam kritérií, jež musí být zvážena pro účely čl. 3 odst. 2 písm. c), jak vyžaduje pátá otázka. Nicméně výklad tohoto ustanovení může být usnadněn jeho srovnáním s Dohodou č. 111 Mezinárodní organizace práce o diskriminaci v zaměstnání a povolání (25. června 1958, United Nations Trreaty Series, Svazek 362, str. 31), která povoluje zachování platnosti zvláštních opatření na ochranu žen za stanovených okolností (mateřství) nebo ve vymezeném čase (noc), nebo pro některá zaměstnání (v podzemí), i když jsou tato zaměstnání stejně namáhavá a nebezpečná pro muže. Opravňuje stát k zachování v platnosti ustanovení určených k ochraně žen, je-li ostatními státy nebo dotyčným obyvatelstvem obecně uznáno, že osoby tohoto pohlaví potřebují zvláštní ochranu nebo pomoc. Ustanovení čl. 8 bod 4 písm. b) Evropské sociální charty ukládá povinnost zakázat zaměstnávání ženské pracovní síly při práci, která je pro ně nevhodná z důvodu nebezpečí , škodlivosti pro zdraví nebo namáhavé povahy. Členský stát tedy může ve snaze o ochranu žen zohlednit existenci a povahu naléhavé situace namáhavé nebo nebezpečné povahy dotyčného zaměstnání a obecný souhlas, že ženy potřebují zvláštní ochranu nebo zvláštní pomoc.
Vláda Spojeného království se s ohledem na šestou otázku, která podle jejího názoru nevyžaduje žádnou odpověď, domnívá, že příslušná ustanovení směrnice nejsou dostatečně přesná a nepodmíněná, aby mohla mít přímý účinek. Ustanovení čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1, v souvislosti s dalšími ustanoveními směrnice a s ohledem okolnosti tohoto případu, jsou podmíněnými a nepřesnými ustanoveními, jelikož jsou podřízené pravomoci a schopnosti každého členského státu, který může v souladu se čl. 9 odst. 2 vyloučit některé činnosti a nebo přezkoumat stávající právní a správní předpisy, a jelikož kritéria, která musí být použita při výkonu této pravomoci nebo možnosti, nejsou ve směrnici vyjádřená a není možné je vyjmenovat. V každém případě se těchto ustanovení směrnice jedinec ve vztahu k zaměstnavateli nemůže dovolávat. V tomto případě je Chief Constable na základě ústavy nezávislý na státu a jakožto zaměstnavatel rozhoduje o tom, bude-li určitá osoba zaměstnána či nikoliv. V těchto vztazích nemá směrnice přímý účinek. Opačný závěr by způsobil neodůvodněnou a nelogickou diskriminaci mezi veřejným a soukromým sektorem a mezi členskými státy podle rozdělení funkcí mezi veřejným a soukromým sektorem v případě podobných činností.
Co se týče článku 224 Smlouvy, na nějž se vztahuje sedmá otázka, členskému státu přísluší určit opatření, která mají být přijata v případě závažných nepokojů. Situace v Severním Irsku musí být chápána jako závažný vnitřní nepokoj narušující veřejný pořádek. Fungování společného trhu není ovlivněno politikou mající za cíl zaměstnávat ve službách ozbrojené policie výhradně muže. Mimo to jednotlivec, který se chce dovolat článku 224, se nemůže dovolávat té skutečnosti, že členský stát tuto záležitost nekonzultoval s ostatními členskými státy. Opravný prostředek stanovený ve Smlouvě v případě zneužití článku 224 je stanovený v článku 225. Článek 224 nepřiznává jednotlivcům žádná práva, která by jim umožnila zabránit členským státům ve výkonu jejich pravomocí na základě tohoto článku.
3. Vyjádření Komise
Komise především uvádí , že výjimky ze zákazu diskriminace mezi muži a ženami, které stanoví čl. 2 odst. 2 a článek 3 směrnice Rady 76/207/ EHS, a které se týkají povahy nebo podmínek výkonu dotyčných výdělečných činností nebo odborného vzdělávání a ochrany žen, nejsou v projednávaném případě relevantní. Nevztahují se výslovně na národní bezpečnost ani zachovávání pořádku. Nicméně Smlouva ve svém článku 224 takovéto případy předpokládá, a proto není možné vyloučit možnost výjimky ze zásady rovnosti z takovýchto důvodů na základě ustanovení samotné směrnice nebo na základě článku 224 Smlouvy o založení EHS.
Směrnice musí být vykládána s ohledem na článek 224 Smlouvy o založení EHS. Komise je připravena připustit, že situace v Severním Irsku v příslušném období v roce 1980, mohla odůvodnit použití tohoto článku z důvodu „závažných vnitřních nepokojů narušujících veřejný pořádek“. Z důvodů uvedených níže není nutné posuzovat, zda se může jednotlivec dovolávat skutečnosti, že Spojené království v této záležitosti nekonzultovalo ostatní členské státy. S ohledem na článek 224 Smlouvy o založení EHS, není zásadně nutné posuzovat výjimky stanovené samotnou směrnicí. Komise v této otázce nicméně uvádí, že není-li žádná výjimka vztahující se k zajištění národní bezpečnosti a k ochraně veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti výslovně stanovena, mohou tyto důvody vést k tomu, že některé výdělečné činnosti budou vyhrazeny osobám jednoho pohlaví. Komise je proto v situaci přetrvávající v Severním Irsku připravena uznat politické rozhodnutí neozbrojovat ženy nebo vyhradit některé činnosti policie ozbrojeným mužům za odůvodněné a možnost přijmout tuto politiku pro ochranu žen policistek. Výjimka ze základní zásady práva Společenství přijatá pouhým správním rozhodnutím bez dohledu soudu, tak jak ji stanoví článek 53 Sex Discrimination Order není přípustná ani na základě článku 224 Smlouvy o založení EHS ani na základě samotné směrnice. Článek 224 v každém případě ukládá povinnost konzultovat. Výjimky ze směrnice vyžadují především možnost soudní kontroly stanovenou bez výjimky v článku 6 směrnice. Proto není možné vyloučit soudní kontrolu z důvodů bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku . Nestačí, aby členský stát potvrdil, že opatření přijal opatření na základě výjimky stanovené ve Smlouvě nebo v sekundárním právu, ale musel by prokázat, že jsou splněny nezbytné podmínky , což by podléhalo přezkumu Soudního dvora.
V rámci článku 224 musí být prokázáno nejen to, že rozhodnutí vyplývají ze vzniklé situace, ale také, že jsou nezbytné pro její řešení a že byla dodržena zásada proporcionality. Z tohoto hlediska může být načrtnuta paralela s výjimkami stanovenými v článku 36 a v čl. 48 odst. 3 Smlouvy o založení EHS, které nepřiznávají členským státům žádnou vyhrazenou oblast. Skutečnost, že by nastala výjimečná situace takového druhu, jež je stanoven v článku 224, nepostačuje k tomu, aby členský stát učinit výjimku ze základní zásady práva Společenství, která by nepodléhala soudní kontrole. S ohledem na zásadu proporcionality je třeba v projednávané věci především určit, zda bylo nezbytné a přípustné v situaci, která existovala v roce 1980, policistky nejen vyloučit z některých úkolů, ale také je propustit nebo neobnovit jejich smlouvu. V projednávané věci nebylo ukázáno, že by nepostačovalo přidělit paní Johnston úkoly bez držby zbraně, jak tomu bylo v průběhu šesti let její služby v RUC Full-time Reserve.
Co se týče druhé otázky, Komise se domnívá, že na zaměstnání na plný úvazek v pomocné ozbrojené policejní složce nebo výcvik v zacházení se střelnými zbraněmi se může vztahovat čl. 2 odst. 2 směrnice z důvodu podmínek výkonu a služby, tak jak jsou popsány předkládajícím soudem, ale nikoliv z důvodu povahy tohoto zaměstnání. Toto se vztahuje na skutečnost, že v jiných částech Spojeného království není pohlaví pracovníka považováno za rozhodující podmínku. Tento rozdíl tedy spočívá v podmínkách výkonu služby a výcviku policistů.
Co se týče třetí otázky, aniž by bylo nutné podat vyčerpávající seznam, postačí zdůraznit tyto body: výjimka musí být odůvodněná nikoliv ve vztahu k zaměstnání obecně, ale ve vztahu ke konkrétním úkolům, které toto zaměstnání zahrnuje. Tak tedy paní Johnston mohly být přiděleny určité úkoly policisty, které mohou být vykonávány bez nošení zbraně. Takovéto řešení může být uloženo na základě zásady proporcionality. To samé se vztahuje na vyloučení z některých forem výcviku ve zvláštních úkolech.
Za okolností projednávaného případu musí být odpověď na čtvrtou otázku kladná, alespoň pokud jde o čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice, který výslovně odkazuje na správní ustanovení.
Co se týče páté otázky, Komise uvádí, aniž by předložila vyčerpávající seznam kritérií, jež musí být vzata v úvahu pro dosažení cílů čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice, že nutnost zakázat nebo omezit zaměstnání žen pro uvedenou činnost nemusí být nadále odůvodněná, změní-li se sociální nebo technická situace, která ji ospravedlňovala dříve. V tomto případě pravděpodobně bude nadále snaha o ochranu odůvodněná pokud veřejný pořádek v Severním Irsku bude značně nejistý ve srovnání se situací ve zbývající části Spojeného království.
Ohledně šesté otázky Komise tvrdí, že Chief Constable se nemůže dovolávat osvědčení vydaného ministrem. Jestliže stát na základě ustanovení vlastního právního předpisu upírá jednotlivcům právo dovolat se před vnitrostátními soudy vnitrostátních ustanovení přijatých pro provedení směrnice, není tato skutečnost v souladu s článkem 6 uvedené směrnice. Z tohoto důvodu musí být osvědčení ministra vyloučeno. Vnitrostátní soud musí tedy rozhodnout pouze v rámci vnitrostátního práva. To umožní vyřešit spor aniž by bylo nutné prověřit, zda se jednotlivec může přímo před vnitrostátním soudem dovolat jiného ustanovení směrnice.
Sedmá otázka není vznesena, neboť jediným ustanovení, kterého se lze v projednávaném případě dovolat, je článek 6 směrnice. Povinnost dotyčného členského státu podvolit se dohledu orgánů Společenství a práva jednotlivců vznášet žaloby u vnitrostátních soudů nemůže být vyloučena na základě článek 224 Smlouvy o založení EHS. Podobně odpověď na část b) této otázky je záporná, neboť se nelze dovolávat osvědčení ministra a podstata věci v původním řízení musí být projednána před vnitrostátním soudem.
III – Ústní část řízení
Na jednání konaném dne 9. října 1985 byly vyslechnuty řeči paní Johnston zastoupené panem A. Lesterem, QC a panem D. Smythem, advokát, vlády Spojeného království zastoupené panem F. Jacobsem, QC a panem R. Plenderem, vlády dánského království zastoupené panem L. Mikaelsenem, a Komise Evropských společenství zastoupené panem A. Toledano Laredo a J. Currallem.
Zástupce vlády dánského království omezil svá vyjádření na výklad článku 224 Smlouvy o založení EHS. Uvedl, že tento článek umožňuje zrušit jakýkoliv předpis práva Společenství a ponechává členským státům široký prostor k uvážení. Z tohoto důvodu nepodléhají, s výjimkou případu zneužití, soudní kontrole. Pravomoci, které článek uděluje členským státům musí být chápány v širokém smyslu.
Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 28. ledna 1986.
Právní otázky:
1 Usnesením ze dne 8. srpna 1984, došlým Soudnímu dvoru dne 4. září 1983, položil Industrial Tribunal of Northern Ireland v Belfastu na základě článku 177 Smlouvy o založení EHS několik otázek týkajících se výkladu směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy (Úř. věst. č. L 39, s. 40) a výkladu článku 224 Smlouvy o založení EHS.
2 Tyto otázky byly položeny ve sporu mezi paní Marguerite I. Johnston a Chief Constable z Royal Ulster Constabulary (dále jen RUC). Chief Constable je orgánem příslušným ke jmenování členů pomocných policejních sborů v RUC Reserve v Severním Irsku a to především do RUC Full-time Reserve na pozice na plný úvazek na základě tříleté obnovitelné smlouvy. Spor se týká odmítnutí Chief Constable obnovit smlouvu paní Johnston jako členky RUC Full-time Reserve a poskytnout jí výcvik v zacházení se střelnými zbraněmi a jejich používání.
3 Z předkládacího usnesení vyplývá, že ustanovení Royal Ulster Constabulary Reserve (Appointment and Conditions of Service) Regulations (NI) z roku 1973 upravující jmenování a pracovní podmínky členů pomocné policejní složky, nečiní pro tento případ významné rozlišení mezi muži a ženami. Z článků 10 a 19 Sex Discrimination (Northern Ireland) Order 1976 – SI 1976, č.1042 (NI 15) , který stanoví pravidla mající za cíl odstranit diskriminaci na základě pohlaví a který provádí zásadu rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky, vyplývá že zákaz diskriminace se vztahuje na zaměstnání u policie a že s muži a ženami nesmí být zacházeno rozdílně, s výjimkou požadavků na výšku, uniformu nebo vybavení a příspěvky na uniformu a vybavení. Nicméně, podle čl. 53 odst. 1 Sex Discrimination Order,
a odstavec 2 tohoto článku stanoví, že
„osvědčení podepsané ministrem nebo jeho jménem osvědčující, že akt určený v osvědčení byl vypracován za účelem uvedeným v odstavci 1, představuje nevyvratitelný důkaz, že tento akt byl vydán za daným účelem“.
Právo na účinnou soudní ochranu
13 Nejdříve je tedy třeba posoudit tu část šesté otázky, která se týká zjištění, zda právo Společenství a především směrnice 76/207 vyžaduje na členských státech, aby zajistily, že jejich vnitrostátní soudy budou vykonávat účinnou kontrolu dodržování směrnice a vnitrostátních právních předpisů přijatých k jejímu provedení. 14 Podle paní Johnston jsou taková ustanovení jako je čl. 53 odst. 2 Sex Discrimination Order v rozporu s článkem 6 směrnice proto, že brání příslušným vnitrostátním soudům ve výkonu jakékoliv soudní kontroly. 15 Vláda Spojeného království poznamenává, že uvedený článek 6 směrnice nevyžaduje na členských státech, aby předložily k soudnímu přezkumu každou otázku, která vyvstane při používání této směrnice, i kdyby se týkala oblasti bezpečnosti státu a veřejné bezpečnosti. Pravidla upravující dokazování, jako je pravidlo stanovené v čl. 53 odst. 2 Sex Discrimination Order , jsou ve vnitrostátním procesním právu obvyklá. Jejich odůvodnění spočívá ve skutečnosti, že otázky národní bezpečnosti a veřejné bezpečnosti mohou být posouzeny pouze příslušným politickým orgánem, konkrétně ministrem, který uvedené osvědčení vydal. 16 Komise se domnívá, že přiznat osvědčení ministra účinek, jež stanovuje čl. 53 odst. 2 Sex Discrimination Order, se rovná odepření soudní kontroly nebo přezkumu, a je proto v rozporu se základní zásadou práva Společenství a s článkem 6 směrnice. 17 Z tohoto hlediska je třeba nejprve připomenout, že článek 6 směrnice ukládá členským státům aby ve svém vnitrostátním právním řádě zavedly taková nezbytná opatření, která by umožnila každé osobě, která se cítí být poškozena diskriminací, „uplatnit svá práva v soudním řízení“. Z tohoto ustanovení pro členské státy vyplývá, že musí přijmout dostatečně účinná opatření pro dosažení cíle směrnice a musí zajistit, aby se dotčené osoby mohly takto přiznaných práv dovolat před vnitrostátními soudy. 18 Požadavek soudní kontroly uložený uvedeným článkem je vyjádřením obecné právní zásady společné pro ústavní tradice všech členských států. Této zásadě jsou věnovány články 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950. Jak Evropský Parlament, Rada a Komise ve společném prohlášení ze dne 5. dubna 1977 (Úř. věst. č. C 103, s. 1) a Soudní dvůr ve své judikatuře uznali, je třeba v rámci práva Společenství zohlednit zásady, na nichž se zakládá tato dohoda. 19 Na základě článku 6 směrnice. 76/207 vykládané s ohledem na uvedenou obecnou právní zásadu, má každá osoba právo na účinnou ochranu u příslušného soudu proti aktům, o nichž se domnívá, že jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení pro muže a ženy stanovenou směrnicí 76/207. Členským státům přísluší zajistit účinnou soudní kontrolu nad dodržováním ustanovení práva Společenství a vnitrostátních právních předpisů přijatých s cílem uplatnění práv stanovených směrnicí. 20 Ustanovení, které stejně jako čl. 53 odst. 2 Sex Discrimination Order, požaduje, aby osvědčení, jakým je osvědčení, v projednávaném případě, bylo považováno za nevyvratitelný důkaz toho, že podmínky výjimky ze zásady rovnosti zacházení jsou splněny, umožňuje příslušnému orgánu zbavit jednotlivce možnosti uplatnit práva svěřená směrnicí v soudním řízení. Takové ustanovení je tedy v rozporu se zásadou účinné soudní kontroly stanovenou v článku 6 směrnice. 21 Odpověď na tuto část šesté otázky předložené Industrial Tribunal musí tedy být taková, že zásada účinné soudní kontroly stanovená v článku 6 směrnice Rady 76/207 ze dne 9. února 1976 nepřipouští, aby osvědčení vydané vnitrostátním orgánem potvrzující splnění požadovaných podmínek pro učinění výjimky ze zásady rovného zacházení pro muže a ženy z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti, mohlo být považováno za nevyvratitelný důkaz vylučující výkon pravomoci soudní kontroly.
Použití směrnice 76/207 na opatření k ochraně veřejné bezpečnosti
22 Dále je třeba posoudit první otázku, kterou chce Industrial Tribunal zjistit, zda s ohledem na skutečnost, že směrnice 76/207 neobsahuje výslovné ustanovení o opatřeních přijímaných k zajištění národní bezpečnosti a ochraně veřejného pořádku a především veřejné bezpečnosti, se směrnice vztahuje na taková opatření. 23 Podle paní Johnston neexistuje žádná obecná výjimka ze základní zásady rovného zacházení, která se nevztahuje ke konkrétním výdělečným činnostem a jejich povaze a podmínkám výkonu. Výjimka zakládající se pouze na skutečnosti, že diskriminační akt má za cíl zajistit veřejnou bezpečnost, by umožnila členským státům vyhnout se jednostranně povinnostem, které jim ukládá směrnice. 24 Vláda Spojeného království se domnívá, že ochranné doložky obsažené v článcích 36, 48, 56, 66, 223 a 224 Smlouvy o založení EHS ukazují, že ani Smlouva ani z ní vyplývající sekundární právo se nevztahuje na oblasti uvedené v otázce vnitrostátního soudu a neomezují pravomoci členských států přijmout opatření, která mohou považovat za prospěšná nebo potřebná pro dosažení uvedených cílů. Opatření stanovená v první otázce tedy nespadají do rozsahu působnosti směrnice. 25 Komise navrhuje, aby byla směrnice vykládána s ohledem na článek 224 Smlouvy o založení EHS, tak aby obavy o veřejnou bezpečnost mohly za zvláštních podmínek stanovených v uvedeném článku a podléhajících soudní kontrole, odůvodnit výjimky ze zásady rovného zacházení i v případě, že přísné podmínky čl. 2 odst. 2 a článku 3 nejsou splněny. 26 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Smlouva stanoví výjimky použitelné v případech ohrožení veřejné bezpečnosti , pouze v článcích 36, 48, 56, 223 a 224, jež se vztahují na výjimečné a přesně vymezené případy. Tyto články není možné z důvodu jejich omezené povahy široce vykládat a není možné z nich vyvodit obecnou výhradu týkající se jakéhokoliv opatření přijatého z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti. Kdyby byla možná obecná výjimka z každého ustanovení práva Společenství bez ohledu na zvláštní podmínky ustanovení Smlouvy, mohlo by dojít k porušení závazné povahy a jednotného použití Společenství. 27 Z toho vyplývá, že neexistuje žádná obecná výjimka ze zásady rovného zacházení pro muže a ženy pro opatření přijatá z důvodu veřejné bezpečnosti, s výjimkou použití článku 224 Smlouvy, který se týká naprosto výjimečných situací a je předmětem sedmé otázky. Skutečnosti, které přiměly příslušné orgány dovolávat se potřeby ochrany veřejné bezpečnosti, musí být, je-li to nezbytné, zohledněny v souvislosti se zvláštními ustanoveními směrnice. 28 Na první otázku je tedy třeba odpovědět, že diskriminace na základě pohlaví z důvodů ochrany veřejné bezpečnosti, musí být prozkoumána s ohledem na výjimky ze zásady rovného zacházení pro muže a ženy stanovené směrnicí 76/207.
Výjimky povolené v souvislosti s podmínkami výkonu výdělečné činnosti
29 Druhá a třetí otázka Industrial Tribunal se týkají výkladu výjimky ze zásady rovného zacházení stanovené v čl. 2 odst. 2 směrnice, která má umožnit posouzení, zda se na uvedené rozdílné zacházení výjimka vztahuje. Je v ní požadováno, aby byl informován o kritériích a zásadách, podle kterých musí určit, zda činnost uvedená v tomto případu náleží mezi činnosti, pro něž „představuje pohlaví z důvodu jejich povahy nebo podmínek výkonu rozhodující podmínku“. 30 Paní Johnston se domnívá, že za těchto podmínek není možné na tuto otázku obecně odpovědět. Tvrdí, že vždy řádně plnila své úkoly u policie a že ženy jsou schopné výcviku v zacházení se střelnými zbraněmi. Z hlediska konkrétních úkolů, které musí paní Johnston plnit, náleží Industrial Tribunal, aby posoudil, zda je možné na základě čl. 2 odst. 2 směrnice učinit výjimku. Toto ustanovení neumožňuje, aby byla paní Johnston úplně vyloučena ze zaměstnání u RUC Full-time Reserve. 31 Podle vlády Spojeného království mají členské státy diskreční pravomoc při rozhodování, zda z důvodu požadavku národní bezpečnosti a ochrany veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku , nedovolují podmínky výkonu služby u policie, aby tato práce byla vykonávána ženou vybavenou střelnými zbraněmi. Z tohoto hlediska mohou členské státy zvážit kritéria, jakými jsou rozdíl ve fyzické síle, možná reakce veřejnosti při střetu s ozbrojenými policistkami a nebezpečí útoku namířeného proti nim. Na rozhodnutí, které přijal Chief Constable pro uplatnění těchto kritérií se vztahuje čl. 2 odst. 2 směrnice. 32 Komise má za to, že výkon výdělečné činnosti ozbrojeného policisty může být považován za činnost, pro kterou je pohlaví policisty určujícím prvkem podmínek výkonu této činnosti, ale nikoliv z důvodu její povahy. Nicméně výjimka musí být odůvodněna ve vztahu ke konkrétním úkonům, nikoliv ve vztahu k zaměstnání obecně. Především je však třeba dodržovat zásadu proporcionality. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit spornou diskriminaci z uvedeného hlediska. 33 V tomto ohledu je třeba nejdříve uvést, že ačkoliv příslušné policejní orgány v Severním Irsku rozhodly z důvodu požadavků veřejné bezpečnosti odchýlit se při běžném výkonu služby od pravidla neozbrojené policie, které je obecně používané ve zbývající části Spojeného království, toto rozhodnutí nerozlišuje mezi muži a ženami, a tudíž nespadá do působnosti zásady rovného zacházení. Posouzení těchto opatření z hlediska směrnice je relevantní pouze proto, že Chief Constable rozhodl, že ženy policistky nebudou vybaveny střelnými zbraněmi ani cvičeny v jejich užívání, že běžné úlohy policie budou nadále vyhrazeny ozbrojeným mužům a že se ženami, jež bývaly dříve stejně jako paní Johnston pověřeny v RUC Full-time Reserve běžnými policejními úkoly, nebudou obnovovány smlouvy. 34 Jak vyplývá z předkládacího usnesení, je výslovně stanoveno, že Sex Discrimination Order se použije na zaměstnání u policie, a jelikož z tohoto hlediska není ve zvláštních ustanoveních rozlišováno mezi muži a ženami, povaha pracovní náplně policie není zohledňována při odůvodnění sporné diskriminace. Oproti tomu je třeba přezkoumat, zda z důvodu zvláštních podmínek výkonu činnosti popsané v předkládacího usnesení, představuje pohlaví pracovníka rozhodující podmínku. 35 Z předkládacího usnesení vyplývá, že Chief Contable přijal politiku ve vztahu k ženám v RUC Full-time Reserve proto, že se domníval, že ženy vybavené střelnými zbraněmi by byly častějšími terči útoků a jejich zbraně by mohly upadnout do rukou útočníků, a že by veřejnost špatně vnímala nošení střelných zbraní ženami, což by příliš odporovalo myšlence neozbrojené policie, a že by ozbrojené ženy byly méně výkonné v práci policie v sociální oblasti při kontaktu s rodinami a dětmi, ve kterých je jejich služba zejména oceňována. Chief Constable tak odůvodnil svou politiku zvláštními podmínkami, za kterých musí policie pracovat v Severním Irsku, s ohledem na požadavky ochrany veřejné bezpečnosti v situaci vážných vnitřních nepokojů. 36 Z hlediska otázky, zda mohou tyto důvody spadat do čl. 2 odst. 2 směrnice, je třeba nejdříve poznamenat, že toto ustanovení, které je výjimkou z práva jednotlivce stanoveného směrnicí, musí být vykládáno restriktivně. Nicméně je třeba uznat, že podmínky výkonu práce členů ozbrojené policejní složky jsou určeny prostředím, ve kterém je tato činnost vykonávána. V tomto ohledu nelze vyloučit možnost, že v situaci vážných vnitřních nepokojů, může nošení střelných zbraní policistkou vyvolávat zvýšené nebezpečí jejího napadení, a může tedy být v rozporu s požadavkem veřejné bezpečnosti. 37 Za těchto okolností mohou být podmínky výkonu některých činností policie takové, že pro jejich výkon může být pohlaví policisty rozhodující podmínkou . Členský stát může tedy některé úkoly stejně jako výcvik k nim vedoucí vyhradit mužům. V takovém případě jsou členské státy povinny, jak vyplývá z čl. 9 odst. 2 směrnice, uvedené činnosti pravidelně posuzovat, aby rozhodly, zda s ohledem na sociální vývoj může být výjimka z obecného systému směrnice ještě zachována. 38 Je třeba mimo jiné připomenout, že při stanovení rozsahu každé výjimky z práva jednotlivce uvedené směrnicí, jakou je rovnost zacházení pro muže a ženy, je třeba dodržovat zásadu proporcionality, která je součástí obecných právních zásad tvořících základ právního řádu Společenství. Tato zásada vyžaduje, aby při dosahování stanoveného cíle výjimky nepřekročily meze toho, co je vhodné a nutné a vyžaduje jak je to jen možné uvést do souladu zásadu rovnosti zacházení s požadavky veřejné bezpečnosti, jež jsou rozhodující pro podmínky výkonu dotyčných činností. 39 V rámci rozdělení pravomocí stanoveného v článku 177 Smlouvy o založení EHS, přísluší vnitrostátnímu soudu určit, zda důvody, na nichž Chief Constable zakládá své rozhodnutí, jsou skutečně oprávněné a odůvodňují konkrétní opatření přijaté v případě paní Johnston. Vnitrostátnímu soudu také přísluší zajistit dodržování zásady proporcionality a určit, zda se nelze vyhnout zamítnutí obnovení smlouvy s paní Johnston tím, že by byly ženám přiděleny úkoly, jež mohou vykonávat bez střelných zbraní , aniž by ohrozily sledované cíle. 40 Na druhou a třetí otázku předloženou Industrial Tribunal je tedy třeba odpovědět, že čl. 2 odst. 2 směrnice 76/207 musí být vykládána v tom smyslu, že při rozhodnutí o tom, zda z důvodu podmínek výkonu práce policisty představuje pohlaví policisty rozhodující podmínku pro tuto výdělečnou činnost, může členský stát pro vyhrazení obecných úloh policisty mužům vybaveným střelnými zbraněmi, zvážit ve vnitřní situaci pro níž jsou typické časté útoky, požadavky veřejné bezpečnosti.
Výjimky povolené z důvodu snahy o ochranu žen
41 Industrial Tribunal dále ve své čtvrté a páté otázce žádá Soudní dvůr o výklad pojmů “ochrana žen“ ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice jakož i pojmu „snaha o ochranu“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. c), z nichž vycházejí některá ustanovení vnitrostátního práva, aby mohl rozhodnout, zda uvedený rozdíl v zacházení může spadat do rozsahu působnosti výjimek ze zásady rovného zacházení stanovených za těmito účely. 42 Podle paní Johnston mají být tato ustanovení vykládána restriktivně a jejich cílem je pouze zajistit ženám zvláštní zacházení k ochraně jejich zdraví a bezpečnosti v případě těhotenství a mateřství. Nejde o případ o úplného vyloučení žen ze služby v ozbrojeném policejním útvaru. 43 Vláda Spojeného království uvádí, že politika RUC Full-time Reserve ve vztahu k ženám má za cíl ochránit ženy, aby se nestaly terčem útoků. V období vážných nepokojů může pojem „ochrana žen“ umožnit dosažení tohoto cíle. Komise se také domnívá, že výjimečná situace, jakou je současná situace v Severním Irsku, a nebezpečí, která z ní vyplývají pro členky policie vybavené střelnými zbraněmi, může být posouzena z hlediska ochrany žen. 44 Z tohoto hlediska je třeba připomenout, že stejně jako čl. 2 odst. 2 směrnice, musí být také odst. 3, který stanoví také rozsah čl. 3 odst. 2 písm. c) vykládán restriktivně. Z výslovného odkazu na těhotenství a mateřství vyplývá, že směrnice na jedné straně usiluje o zajištění ochrany biologických podmínek ženy a na druhé straně o ochránění zvláštních vztahů mezi ženou a jejím dítětem. Toto ustanovení směrnice tedy neumožňuje vyloučit ženy z určitého druhu zaměstnání z toho důvodu, že veřejné mínění vyžaduje, aby byla ženě poskytnuta větší ochrana než muži před nebezpečím, jež hrozí stejným způsobem mužům i ženám a která jsou specifická pro zvláštní potřeby ochrany žen, jako jsou výslovně zmíněné potřeby. 45 Nezdá se, že by rizika a nebezpečí, kterým jsou vystavené ženy při výkonu služby u policie v situaci, jaká přetrvává v Severním Irsku, byla odlišná od nebezpečí a rizik, jímž je stejně vystaven každý muž při výkonu stejné funkce. Obecné vyloučení žen z takové výdělečné činnosti z důvodu obecného, nikoliv konkrétního rizika, vyplývajícího pro ženy z důvodů ochrany veřejné bezpečnosti, nenáleží mezi rozdíly v zacházení, jež z obavy o ochranu ženy připouští čl. 2 odst. 3 směrnice. 46 Na čtvrtou a pátou otázku Industrial Tribunal je tedy třeba odpovědět, že rozdíly v zacházení pro muže a ženy, jež připouští čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207 ve snaze o ochranu žen, nezahrnují rizika a nebezpečí, jako jsou ta, kterým je v uvedené situaci při výkonu své služby vystaven každý ozbrojený policista, čímž nejsou zvláštním způsobem dotčeny ženy jako takové.
Účinek směrnice 76/207
47 Industrial Tribunal ve své sedmé otázce dále usiluje o zjištění, zda se může jednotlivec v rámci řízení před vnitrostátním soudem dovolat ustanovení směrnice. Vzhledem k tomu co předcházelo, je tato otázka vznesena zvláště s ohledem na články 2 a 6 směrnice. 48 Paní Johnstonuvádí, že čl. 2 odst. 1 směrnice je nepodmíněný a dostatečně jasný a přesný, aby mohl mít přímý účinek. Je možné se ho dovolat vůči Chief Constable jako orgánu veřejné moci. V každém případě má směrnice také ve vztahu k jednotlivcům přímý horizontální účinek. 49 Podle vlády Spojeného království je čl. 2 odst. 1 směrnice podmíněný , do té míry, do jaké se na něj vztahují výjimky, které může členský stát stanovit v rámci diskreční pravomoci. Chief Constable je na základě ústavy nezávislý na státu a v tomto případě vystupuje pouze jako zaměstnavatel. V takových vztazích nemá směrnice přímý účinek. 50 Komise tvrdí, že věc může být rozhodnuta v rámci vnitrostátního práva a že není rozhodovat o přímém účinku článků 2 a 3 směrnice. 51 Z tohoto hlediska je třeba především připomenout, že ve všech případech, kdy je směrnice správně provedena, se její účinky dotýkají jednotlivců prostřednictvím prováděcích opatření dotyčného členského státu. Otázka, zda je možné se před vnitrostátním soudem dovolat čl. 2 odst. 1, je bezpředmětná, neboť ustanovení bylo provedeno ve vnitrostátním právu. 52 Výjimka ze zásady rovného zacházení, tak jak byla uvedena výše v čl. 2 odst. 2, připouští možnost volby pro členské státy. Je na příslušném vnitrostátním soudu určit , byla-li tato možnost využita ve vnitrostátních právních předpisech a posoudit jejich obsah. Otázka, zda se může jednotlivec dovolat ustanovení směrnice, pro odstranění výjimky stanovené vnitrostátním právním předpisem, vyvstává pouze tehdy, překročila-li tato výjimka meze výjimek povolených v čl. 2 odst. 2 směrnice. 53 V této souvislosti je třeba především připomenout, jak již Soudní dvůr stanovil v rozsudcích ze dne 10. dubna 1984 (věc von Colson a Kamann, 14/83,Receuil s. 1891; Harz, 79/83, Receuil s. 1921), že závazek členských států stanovený směrnicí dosáhnout výsledku stanoveného touto směrnicí jakož i jejich povinnosti na základě čánku. 5 Smlouvy přijmout veškerá obecná i zvláštní opatření k zajištění splnění tohoto závazku, je závazné pro všechny orgány členských států, včetně soudů v rámci jejich pravomocí. Z toho vyplývá, že při používání vnitrostátního práva a především ustanovení vnitrostátních právních předpisů obzvlášť přijatých k provedení směrnice 76/207, musí vnitrostátní soud při výkladu vnitrostátního práva k dosažení výsledku stanoveného v čl. 189 odst. 3 Smlouvy o založení EHS zohlednit znění a cíl směrnice. Je na Industrial Tribunal, aby vyložil ustanovení Sex Discrimination Order a především jeho čl. 53 odst. 1 s ohledem na směrnici, tak jak je vykládána výše, aby byla plně účinná. 54 Vzhledem k tomu co bylo uvedeno výše, je v případě, že by byla vznesena otázka, zda se může jednotlivec dovolat směrnice proti výjimce stanovené ve vnitrostátním předpise, zapotřebí odvolat se na ustálenou judikaturu Soudního dvora (viz především Rozsudek ze dne 19. ledna 1982, Becker, 8/81, Receuil s. 53). Soudní dvůr nedávno ve svém rozsudku ze dne 26. února 1986 rozhodl (Marshall, 152/84, Receuil 1986, s. 723), že některá ustanovení směrnice 76/207 jsou s ohledem na jejich obsah nepodmíněná a dostatečně přesná a že jednotlivci se jich mohou dovolat vůči členskému státu v případě jejich nesprávného provedení . 55 Toto zjištění bylo učiněno ve výše zmíněném rozsudku ze dne 26.února 1986 , který se týká používání zásady rovného zacházení stanovené v čl. 2 odst. 1 směrnice ohledně propouštění podle čl. 5 odst. 1. To samé se vztahuje na používání zásady obsažené v čl. 2 odst. 1 ohledně podmínek přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání stanovených ve čl. 3 odst. 1 a článku 4, o něž jde v tomto případě . 56 Soudní dvůr také ve výše uvedeném rozsudku ze dne 26. února 1986rozhodl, že jednotlivci se mohou dovolat směrnice vůči státnímu orgánu, bez ohledu na to, jedná-li jako zaměstnavatel nebo jako orgán veřejné moci. Z pohledu orgánu, jakým je Chief Constable, je třeba připomenout, že z předkládacího usnesení vyplývá, že Chief Constable je úředníkem zodpovědným za řízení policejních složek. Takový veřejný orgán státem pověřený udržovat veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost, bez ohledu na jeho vztahy s ostatními státními orgány, nejedná jako soukromá osoba. Nemůže využívat neznalosti práva Společenství státem, z něhož pochází. 57 Na šestou otázku je tedy třeba odpovědět, že se jednotlivci se mohou vůči státnímu orgánu pověřenému zachováváním veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, který jedná jako zaměstnavatel, dovolávat zásady rovného zacházení pro muže a ženy stanovené v čl. 2 odst. 1 směrnice 76/207 v oblastech stanovených v čl. 3 odst. 1 a článku 4, s cílem odstranit výjimku z této zásady stanovenou vnitrostátním právním předpisem, přesahuje-li meze výjimek povolených v čl. 2 odst. 2. 58 Jelikož se jedná o článek 6 směrnice, který se, jak již bylo uvedeno výše , vztahuje také na tento případ, Soudní dvůr již rozhodl ve výše uvedeném rozsudku ze dne 10. dubna 1984, že tento článek neobsahuje z hlediska sankcí za případnou diskriminaci, žádný nepodmíněný a dostatečně přesný závazek, jehož by se jednotlivec mohl dovolat. Naopak, jak vyplývá z tohoto článku vykládaného s ohledem na obecnou zásadu, jež vyjadřuje, že jakákoliv osoba, která se cítí být poškozena diskriminací z důvodu pohlaví, musí mít možnost účinné soudní ochrany, toto ustanovení je dostatečně přesné a nepodmíněné, aby se ho bylo možné dovolat vůči členskému státu, který nezajistil jeho úplné provedení ve svém vnitrostátním právním řádu. 59 Na tuto část šesté otázky je tedy třeba odpovědět, že článek 6, podle kterého má každá osoba, která se cítí poškozena diskriminací z důvodu pohlaví, právo na účinnou soudní ochranu, se může dovolat jednotlivec vůči členskému státu, který nezajistil jeho úplné provedení ve svém právním řádu.
Článek 224 Smlouvy o založení EHS
60 Pokud jde o sedmou otázku ohledně výkladu článku 224, z předcházejícího vyplývá, že čl. 2 odst. 2 směrnice 76/207 dovoluje členskému státu v takovém případě, jakým je projednávaná věc , zohlednit požadavky ochrany veřejné bezpečnosti. Žádná ze skutečností uplatněných před Soudním dvorem a žádné z vyjádření předložených Soudnímu dvoru neumožňuje domnívat se z hlediska požadavku zajištění soudní kontroly nad zachováváním pravidel stanovených směrnicí, že vážné vnitřní nepokoje v Severním Irsku znemožňují soudní kontrolu, nebo že opatření nezbytná k ochraně veřejné bezpečnosti by byla zbavena svého účinku z důvodu takové kontroly vnitrostátními soudy. Za těchto podmínek, otázka zda se členský stát může dovolat článku 224 Smlouvy o založení EHS, aby se vyhnul závazkům, které mu ukládá právo Společenství a především směrnice, nevyvstává. 61 Sedmá otázka je tedy vzhledem k odpovědím na ostatní otázky bezpředmětná.
Náklady řízení
62 Výdaje vzniklé vládě Spojeného království a vládě Dánska jakož i Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve sporu probíhajícím před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
z těchto důvodů,
SOUDNÍ DVŮR
o otázkách, které mu předložil Industrial Tribunal Severního Irska (Industrial Tribunalof Northern Ireland) usnesením ze dne 8. srpna 1984 rozhodl takto:
2) Diskriminace z důvodu pohlaví, ke které dochází z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti, musí být posuzována s ohledem na výjimky ze zásady rovného zacházení pro muže a ženy stanovené směrnicí 76/207. 3) Ustanovení čl. 2 odst. 2 směrnice 76/207 musí být vykládána tak, že při posuzování, zda z důvodu podmínek výkonu služby policisty představuje pohlaví zaměstnance pro tuto práci rozhodující podmínku, může členský stát zohlednit požadavky ochrany veřejné bezpečnosti, aby ve vnitřní situaci charakteristické častými útoky, vyhradil obecné úlohy policie mužům vybaveným střelnými zbraněmi. 4) Rozdíly v zacházení pro muže a ženy, jež připouští čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207 ve snaze o ochranu žen, nezahrnují rizika a nebezpečí, jako jsou ta, kterým je v uvedené situaci při výkonu služby vystaven každý ozbrojený policista, čímž nejsou zvláštním způsobem dotčeny ženy jako takové.
_____________________________________________________________________________