Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61996J0097

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze 4. prosince 1997 Věc C-97/96 Sdružení německých prodejců Daihatsu e.V. v. Daihatsu SRN GmbH [1997] ECR I-6843 "Daihatsu"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Marshall I (č. 369) Faccini Dori (č. 657) Brasserie du Pcheur and Factortame (č. 723) El Corte Inglčs (č. 725) British Telecommunications (č. 728)


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Asociace německých prodejců Daihatsu (Verband deutscher Daihatsu-Händler e. V.) podala žalobu k Okresnímu soudu v Kempenu odpovědnému za vedení obchodního rejstříku (Amtsgericht – Registergericht Kempen) o vydání soudního příkazu požadujícího na společnosti Daihatsu SRN GmbH, která je generálním distributorem odpovědným za dovoz vozidel Daihatsu do SRN, aby zveřejnila své roční účetní výkazy, které nezveřejňuje od r. 1989, nebo aby platila pokuty ve formě periodických plateb. Soud v Kempenu tuto žalobu zamítl. Zemský soud v Krefeldu (Landgericht Krefeld) toto rozhodnutí potvrdil a založil své rozhodnutí stejně jako okresní soud v Kempenu na bodu 6 první věty § 335 německého obchodního zákoníku (HGB) ve spojení s druhou větou § 335, podle něhož může být řízení o uložení pokuty zahájeno pouze z podnětu věřitele nebo společníka. Samotná Asociace tedy nespadala do žádné z těchto kategorií. Na odvolání Asociace Vrchní zemský soud v Düsseldorfu (Oberlandesgericht Düsseldorf) potvrdil rozhodnutí obou nižších soud, avšak došel k názoru, že ustanovením § 335 obchodního zákoníku byl nesprávně transponován čl. 6 směrnice 68/151/EHS (tzv. "směrnice o zveřejňování, publikační směrnice").
První směrnice Rady č. 68/151/EHS z 9. března 1968 (ÚL 1968 L 65, str. 8) o koordinačních ochranných opatřeních, která jsou členské státy povinny přijmout ve smyslu čl. 58 (2) Smlouvy o ES v zájmu firem a třetích stran, aby všechna ustanovení byla ekvivalentní.
Článek 6 směrnice požaduje, aby členské státy ukládaly odpovídající "pokuty v případě nesplnění povinnosti zveřejňovat bilanci a výkaz zisků a ztrát jak je stanoveno čl. 2 (1)(f)". Vrchní zemský soud v Düsseldorfu požádal ESD o rozhodnutí v předběžné otázce (dle čl. 177 Smlouvy), zda čl. 6 publikační směrnice má takový přímý účinek, že kromě osob oprávněných k podání návrhu na zahájení řízení dle německého práva je takto oprávněna i jiná osoba nebo alespoň asociace obchodníků, která je povinna dle svých stanov chránit zájmy svých členů, kteří mají smluvní vztah k s. r. o., která porušila povinnost zveřejnit své účty.

Názor soudu a komentář:
ESD nejprve zkoumal otázku, zda národní předpis, který poskytuje právo podat návrh na zahájení řízení k zajištění splnění publikační povinnosti pouze společníku, věřiteli či závodní radě (Betriebsrat) s. r. o., splňuje požadavky publikační směrnice. Soud narozdíl od argumentu německé vlády zdůrazňuje, že směrnice 78/660/EHS (tzv. směrnice o ročních účetních výkazech) Čtvrtá směrnice Rady č. 78/660/EHS z 25. července 1978 založená na čl. 54(3) Smlouvy o ES o ročních účetních výkazech určitého druhu společností (ÚL 1978 L 222, str. 11).
rovněž ukládá s. r. o. publikační povinnost ve smyslu čl. 2(1)(f) publikační směrnice. Účelem publikační směrnice je zajistit poskytnutí informací třetím stranám, kterým nejsou známy dostatečné informace o účetnictví a finanční situaci dané společnosti nebo takové informace nemohou získat. Čl. 3 směrnice požaduje udržování veřejného registru, který musí obsahovat veškeré dokumenty a z něhož musí být na základě žádosti zaslány kopie ročních účetních výkazů jakékoli osobě. Publikační směrnici nelze interpretovat jinak ve světle čl. 54(3)(g) SES, který je základem, z něhož směrnice vychází. Soud je toho názoru, že daná ustanovení musí být vykládána ve spojení nejen s čl. 52 a 54 SES, které požadují koordinaci systému společenstevního práva jako součásti všeobecného programu ke zrušení omezení svobody podnikání, ale též ve spojení s čl. 3(h) SES, který stanoví, že mezi úkoly ES patří sbližování národních předpisů v rozsahu nezbytném pro fungování společného trhu. Dále čl. 54(3)(g) SES odkazuje na potřebu ochrany zájmů třetích osob obecně, bez rozlišování mezi určitými skupinami a bez vyloučení určitých skupin osob. Termín "třetí osoby", jak je vyjádřen v čl. 54(3)(g) SES, nemůže být omezen pouze na věřitele společnosti. Cíl zrušení omezení svobody podnikání - úkol určený ve velmi obecné rovině do působnosti Rady a Komise ustanoveními čl. 54(1) a (2) SES - nemůže být omezen ustanoveními čl. 54(3). Článek 54(3) stanoví pouze demonstrativní výčet opatření, která mají být přijata k dosažení tohoto cíle, jak je zřejmé z výrazu "zejména" ("in particular").
Otázku, zda je dikce čl. 6 publikační směrnice dostatečně určitá, přesná a bezpodmínečná, aby tento článek mohl být přímo účinný v národním právním řádu daného členského státu, ponechal Soud otevřenu. Jak již Soudní dvůr konsistentně judikoval, směrnice nemůže sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivcům (Marshall I; Faccini Dori; El Corte Inglés). Proto ji nelze použít jako argument proti takové osobě. Soud nicméně zdůraznil že, bez ohledu na možnou aplikovatelnost tohoto principu, komunitární právo ukládá členským státům nahradit škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku porušení povinnosti členského státu transponovat směrnici do národního právního řádu nebo porušení povinnosti učinit tak správným způsobem (Brasserie du Pecheur and Factorname; British Telecommunications).

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):