Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61995J0323

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze dne 20. března 1997 Věc C-323/95 David Charles Hayes a Jeannette Karen Hayes v. Kronenberger GmbH, v likvidaci 1997 ECR I 1711 "Hayes/Kronenberger"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Cowan (č. 455) Francovich (č. 534) Hubbard (č. 610) Phil Collins (č. 618) Data Delecta (č. 748) Pastoors (Věc C-29/95, !997 ECR I 285 - Eckard Pastoors a Trans-Cap GmbH v. Belgický stát)


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan a paní Hayesovi založili tzv. "partnership" (veřejná obchodní společnost, společenství) podle anglického civilního práva. Podali žalobu na německou společnost s ručením omezeným Kronenberger GmbH, která byla v likvidaci, na zaplacení dodávky zboží. Žalovaná strana požádala žalobce, aby složili zálohu na náklady soudního řízení dle
§
101(1) německého občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung, ZPO). Podle tohoto ustanovení jsou cizozemci, kteří podávají žalobu před německými soudy, povinni na žádost žalované strany složit zálohu na náklady řízení. Ustanovení § 110(2) nicméně stano
v
í, že odst. 1 se neaplikuje, pokud je žalobce občanem státu, který v takových případech na německých občanech složení zálohy nepožaduje.
§ 110/1 ZPO byl změněn v důsledku tohoto rozhodnutí a rozhodnutí Huber (BGBl. 1998, I, str. 2030, 2033). Odstavec 1 nyní zní: "(1) Žalobce, který nemá bydliště v členském státě EU nebo ve smluvním státě Úmluvy o evropském hospodářském prostoru, je povinen na žádost žalovaného složit zálohu na náklady soudního řízení."
Odvolací vrchní zemský soud v Sársku (Oberlandesgericht Saarland) konstatoval, že požadavek reciprocity stanovený v § 110/2 není ve vztahu s Velkou Británií splněn. Z tohoto pohledu žalobci rovněž nebyli vyňati z povinnosti složit zálohu na náklady soudního řízení podle čl. 14 Německo-britské úmluvy ze dne 20.3.1928
Znovu vstoupila v platnost 1. ledna 1953 (BGBl., 1953, II, str. 116).
o postupu soudních řízení ani podle Evropské úmluvy o založení z 13.12.1955
BGBl., 1959, II, str. 997.
. Soud si nicméně nebyl jist slučitelností takového požadavku na složení zálohy s komunitárním právem a požádal ESD o rozhodnutí o předběžné otázce (čl. 177 Smlouvy o ES), zda jsou britské subjekty, které podají žalobu před německým civilním soudem proti společnosti s ručením omezeným založené v Německu na zaplacení kupní ceny za dodané zboží, a kteří zároveň nejsou vlastníky žádné nemovitosti či jiných aktiv na území SRN, diskriminovány v rozporu s čl. 6/1 (dřívějším čl. 7) SES na zák
l
adě státní příslušnosti, pokud jsou německým soudem žádáni, aby složily na žádost žalované strany zálohu na náklady soudního řízení podle § 110 německého občanského soudního řádu.

Názor soudu a komentář:
Neboť Soudní dvůr není povolán rozhodovat o slučitelnosti národního práva s právem komunitárním, přeformuloval otázku národního soudu ve smyslu, zda čl. 6/1 Smlouvy zakazuje členskému státu A, aby požadoval na občanu členského státu B, který nemá trvalé bydliště ani žádný majetek na území čl
e
nského státu A a žaluje občana členského státu A, aby poskytl zálohu na náklady soudního řízení (pokud členský stát B požaduje odpovídající zálohu na občanech členského státu A), pokud takový požadavek na složení zálohy nelze uložit občanu členského státu

A, který zde rovněž nemá žádný majetek ani trvalé bydliště.
Článek 6/1 SES stanoví, že v rámci předmětu úpravy Smlouvy, aniž by byla dotčena její zvláštní ustanovení, je jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti zakázána. Je ustálenou judikaturou Evropského soudního dvora, že při absenci společné komunitární úpravy je na vnitřním právním řádu toho kterého členského státu, aby stanovil podrobná procesní pravidla pro soudní řízení zaměřená na ochranu práv, které jednotlivcům vyplývají z komunitár
n
ího práva. Právo ES nicméně stanoví určité limity této pravomoci (
Francovich
). Taková legislativní ustanovení nesmí diskriminovat osoby, kterým komunitární právo přiznává právo na rovné zacházení či omezit základní svobody garantované právem ES (
Cowan
). ES
D konstatoval, že národní procesní předpis jako je § 110 ZPO je způsobilé ovlivnit hospodářskou činnost obchodníků z jiných členských států na trhu daného státu. Záměrem příslušného předpisu jako takového sice není regulace činností komerční povahy, avša
k
má ten efekt, že staví takové obchodníky co se týče přístupu k soudům do méně výhodné pozice než mají občané daného státu. Jelikož komunitární právo garantuje obchodníkům ze všech členských států volný pohyb zboží a služeb na společném trhu, musí jim být

taktéž umožněno podávat žaloby k soudům členského státu stejným způsobem jako občané tohoto státu (
Data Delecta
). V případě
Hubbard
Soud rozhodl, že čl. 59 a 60 SES zabraňují členskému státu požadovat složení zálohy na náklady od příslušníka profese z jiného členského státu, který podává žalobu před jedním ze soudů členského státu pouze na základě toho, že je občanem jiného státu. Toto není věc přímého významu jedné ze základních svobod. Národní předpisy, které spadají do předmětu úpravy Smlouvy, jsou z dů
v
odu svého vlivu na obchod zbožím a službami v rámci Společenství nezbytně subjektem obecného principu nediskriminace stanoveného v čl. 6/1 Smlouvy bez toho, aby je bylo potřeba spojovat se zvláštními ustanoveními čl. 30, 36, 59 a 60 SES (
Phil Collins; Data Delecta
). Soud proto rozhodl, že čl. 6/1 Smlouvy je aplikovatelný, pokud má národní předpis o občanském soudním řízení jako je § 110 ZPO účinek, i když nepřímý, na obchod zbožím a službami v rámci Společenství. Takový účinek může vzniknout, pokud je záloha na náklady požadována v případě, kdy je podána žaloba na úhradu plateb za dodávku zboží (
Data Delecta
).
Ustanovení jako je § 110 ZPO mají za následek přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti. Členský stát nepožaduje na svých občanech, aby složili zálohu, i když nemají žádná aktiva ani trvalý pobyt na území tohoto státu. Soud nicméně konstatoval, že princip nediskriminace nevylučuje odůvodnění takového národního předpisu. Soud tak nepovažuje ustanovení čl. 6 SES za absolutní zákaz, ale spíše z
a
zákaz relativní. Nepřímá i přímá diskriminace založená na státní příslušnosti může tedy být odůvodněna. Podmínkou však je, že diskriminační opatření nemá svévolný charakter, nýbrž je založeno na objektivním důvodu pro diskriminaci. Takovým důvodem může b
ý
t obtížnost vymáhání nákladů soudního řízení v zemi žalobce. Švédská vláda zejména argumentovala, že v rámci sféry působnosti úmluv z 27. září 1968 a z 16. září 1988 o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanskoprávních a obchodně právních

věcech není již tak potřebná existence předpisů požadujících složení záloh. Avšak veřejný zájem stále vyžaduje, aby takové předpisy byly udržovány v platnosti, neboť v současné době neexistuje žádný všeobecný systém pro výkon soudních rozhodnutí jednoho č
l
enského státu ve státě druhém. Soudní dvůr tyto argumenty nepřijal. Soud vzal v úvahu fakt, že některé členské státy ještě nejsou signatáři výše zmíněných úmluv a že mezi některými státy existuje reálné riziko, že bude zjevně obtížnější soudní rozhodnutí
v
ymoci (pro analogické problémy výkonu rozhodnutí v trestním řízení viz
Pastoors
). Toto však není podle Soudu dostatečným odůvodněním. Soud je toho názoru, že byl porušen princip proporcionality. Na jedné straně takové ustanovení jako § 110 ZPO nemůže zajistit uhrazení soudních výdajů v každém přeshraničním sporu, neboť záloha nemůže být uložena německému žalobci, který nemá v SRN žádný majetek ani trvalé bydliště. Na straně druhé je nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli, že na neněmeckém žalobci, který
s
ídlí v Německu a má zde nějaký majetek, může být rovněž požadováno složení zálohy.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):