Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61989J0360

	Název: Title:		Judgment of the Court of 3 June 1992. Commission of the European Communities v Italian Republic. Freedom to provide services - Award of public works contracts. Case C-360/89. Rozhodnutí ESD z 3. června 1992 Věc C-360/89 Commission of the European Communities v Italian Republic [1992] ECR I-3401

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1992 page I-3401

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		31971L0305; 31993L0037

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		689J0353; 689J0288 věc C-3/38 Commission v Italian Republic [1989] ECR 4035 -věc C-353/89 Commission v Netherlands [1991] ECR I-4069 -věc288/89CollectieveAntennenvorziening Gouda v Commissariaat voor de Media [1991] ECR I-4007


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Under Article 2 (1) of the Italian Law No 80/87, written invitations to tender from the authority awarding contracts must stipulate that the successful tenderer is to entrust a minimum proportion of between 15 and 30 % of the works to undertakings which have their registered office in the region in which the works are to be carried out. Article 3 (3) of the same Law provides that where more than 15 undertakings are interested the authority or agency awarding contracts must invite at least 15 undertakings to tender and that, in selection of the undertakings to be invited to tender, preference is to be given to temporary associations and consortia made up of undertakings which carry on their main activity in the region in which the works are to be carried out.
The Commission, taking the view that these provisions were incompatible with Article 59 and of the EEC Treaty and with Council Directive 71/305 Of 26 July 1971 concerning the coordination of procedures for the award of public works contracts (OJ, English Special Edition 1971 (II), p. 682); now superseded by Council Directive 93/37/EEC of 14 June 1993 concerning the coordination of procedures for the award of public works contracts (OJ L 199, p. 54).
, brought an action against the Republic of Italy under Article 169 of the Treaty.
Italský zákon č. 80/87 ve svém článku 2(1) stanoví, že písemné oznámení veřejné soutěže na zadání veřejné zakázky dotčeným orgánem musí obsahovat ustanovení, podle kterého je vítěz soutěže povinen uzavřít smlouvy v rozsahu 15 až 30 % prací s podniky, které mají své registrované sídlo v regionu, kde mají být práce vykonávány. Článek 3(3) téhož zákona stanoví, že pokud o veřejnou zakázku projeví zájem více než 15 zájemců, je zadavatel veřejné zakázky povinen vyzvat více než 15 podniků, aby se do veřejné soutěže přihlásily, přičemž přednost mají dočasná spojení a konsorcia podniků, která sdružují podniky provozující svou hlavní činnost v regionu, kde mají být práce vykonávány.
Komise, která měla za to, že tato ustanovení italského práva jsou neslučitelná s článkem 59 Smlouvy ES a se směrnicí Rady 71/305 Z 26. června 1971 týkající se koordinace postupů zadávání veřejných zakázek na veřejné práce (OJ, Zvláštní anglické vydání 1971 (II), str. 682); v současné době nahrazena směrnicí Rady 93/37/EHS ze 14. června 1993 týkající se koordinace postupů zadávání veřejných zakázek na veřejné práce (OJ L 199, str. 54).
, podala na základě ustanovení článku 169 Smlouvy ES na Itálii žalobu.

Názor soudu a komentář:
“Article 59 of the Treaty requires the abolition of all discrimination against providers of services established in a Member State other than that in which the service is to be provided.” It “prohibits not only overt discrimination by reason of nationality but also all covert forms of discrimination which, by the application of other criteria of differentiation, lead in fact to the same result” ( Case C-3/88). Articles 2 (1) and 3 (3) of the Italian law in question violate these principles. The reservation of part of the works to regional subcontractors as provided in Article 2 (1) of said Law constitutes overt discrimination. While it is true that the provision applies to Italian and foreign tenderers alike, it nonetheless has a discriminatory effect because all the sub-contractors which it favours are Italian undertakings. Article 3 (3) on the other hand, in the view of the Court, is covertly discriminatory because, although facially neutral, it favours companies established in Italy: Those undertakings are “much more likely to carry on their main activity in the region of Italy where the works are to be carried out than undertakings established in other Member States. The Italian Government had argued, though, that was justified because it was intended to offset the disadvantages for small and medium-sized undertakings resulting from the grouping of various services in a single contract (“overall contract”), required by the Law at issue, which had the effect of excluding the smaller undertaking from a number of contracts. The Court rejects this argument. Violations of Article 59 of the Treaty can only be justified on the grounds put forward in Articles 66 and 56 - public policy, public security, public health - or, as the Court has established in its case-law, for reasons of overriding public interest ( Cases C-353/89 and C-288/89). Neither of these justifications presently applies.
With respect to Council Directive 71/305, the Court observes that according to the first paragraph of Article 22, in restricted procedures (Article 5 (2)) the authorities awarding contracts “must select the candidates they are to invite on the basis of the information given in accordance with Article 17 (d) of the directive. Article 17 (d) refers to information relating to the personal position of the contractor and the minimum economic and technical standards which the authorities awarding contracts require of contractors for their selection; those requirements may not be other than those specified in Articles 25 and 26.” The preference for temporary associations or consortia which include regional undertakings, which Article 3 (3) of the Italian law demands, is a selection criterion which is not included in Articles 23 to 26 and which does not relate to any of the economic and technical standards provided for in Articles 25 and 26. The provision thus violates Article 22 of the Directive.
“Článek 59 Smlouvy požaduje odstranění veškeré diskriminace vůči poskytovatelům služeb se sídlem ve členském státě, který je odlišný od státu, kde je služba poskytována”. Zakazuje nejenom diskriminaci přímou z důvodu státní příslušnosti, ale i všechny formy nepřímé diskriminace, která má v důsledku aplikace jiného rozlišovacího kritéria stejné důsledky” (věc C-3/88). Články 2(1) a 3(3) italského zákona tyto zásady porušují. Vyhrazení části prací regionálním subkontraktorům, které stanoví článek 2(1) uvedeného zákona, je přímou diskriminací. I když se dané ustanovení vztahuje jak na italské, tak i na zahraniční uchazeče o veřejnou zakázku, přesto má diskriminační účinky, protože subkontraktoři, které upřednostňuje, jsou italské státní příslušnosti. Na druhé straně článek 3(3) je podle mínění Soudního dvora nepřímo diskriminující, protože i když je na první pohled neutrální, upřednostňuje podniky se sídlem v Itálii: U těchto podniků “je totiž daleko pravděpodobnější, že budou své aktivity provozovat v italském regionu, kde práce mají být prováděny, než u podniků se sídlem v ostatních členských státech”. Italská vláda však tvrdila, že toto ustanovení je odůvodněné, protože jeho účelem je vyvážit nevýhody malých a středních podniků vyplývající z uskupení různých služeb v hlavní smlouvě (rámcová smlouva), jež uvedený zákon vyžaduje, což má za následek, že se velké množství menších podniků nemůže o uzavření subkontraktu ucházet. Soudní dvůr tento argument odmítl. Porušení článku 59 Smlouvy jsou důvodná pouze tehdy, jsou-li v souladu s ustanovením článků 66 a 56 - veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, veřejné zdraví, anebo, jak vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora, z důvodu prvořadého veřejného zájmu (věci C-353/89 a C-288/89). Ani jeden z výše uvedených důvodů nebylo možné v dané věci aplikovat.
Co se týče směrnice Rady 71/305, Soudní dvůr došel k závěru, že v souladu s ustanovením prvního odstavce článku 22, jsou zadavatelé veřejných zakázek povinni v omezených řízeních (článek 5(2)) “vybrat kandidáty, které vyzvou k účasti, na základě informací podaných v souladu s ustanovením článku 17(d) směrnice. Článek 17 (d) odkazuje na informace o osobním postavení účastníka a na minimální ekonomické a technické předpisy, jejichž splnění zadavatel pro výběr kontraktora vyžaduje; tyto požadavky se nesmí odlišovat od požadavků obsažených v článcích 25 a 26”. Upřednostňování dočasných spojení a konsorcií podniků daného regionu, který umožňuje článek 3(3) italského zákona, je selektivním kritériem, které články 23-26 nezmiňují, a které se ani nevztahuje k ekonomickým a technickým předpisům, které upravují články 26 a 26. Proto toto ustanovení porušuje článek 22 směrnice.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):