Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61991J0110

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 14 DECEMBER 1993. MICHAEL MORONI V COLLO GMBH. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: ARBEITSGERICHT BONN - GERMANY. EQUAL PAY FOR MEN AND WOMEN - OCCUPATIONAL PENSIONS - LIMITATION OF THE EFFECTS IN TIME OF THE JUDGMENT IN CASE C-262/88, BARBER. CASE C-110/91.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1993 PAGES I-6591

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		688J0262;157E119;386L0378

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		A:\ Moroni.doc - 18.09.97 12:51 Defrenne I Case 80/70 Defrenne [1971] ECR 445 Bilka Case 170/84 Blika-Kaufhaus [1986] ECR 1607 Defrenne II Case 43/75 Defrenne [1976] ECR 455 Barber Case C-262/88 Barber v Guradian Royal Exchange Assurance Group [1990] ECR I-1889 Steindorff, Ernst, Anmerkung, JZ 1994, 724-725 Höfer, Reinhold, Der EuGH zum Lohngleichheitsgebot bei den Betriebsrenten (Art. 119 EGV), NJW 1996, 297-299 Bearbeiter: Karl Riesenhuber Erstellungsdatum: 18.09.97 12:51 Verfahrenssprache: Deutsch Stichworte: Interne Ordnungsnummer: 628 670J0080 684J0170 675J0043 688J0262


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
In a follow-up to the
Barber
judgement of the ECJ, the Arbeitsgericht referred questions to the Court as to the interpretation of Article 119 of the Treaty and the temporal limits of the direct effect of this provision.
Mr Moroni, who was born in 1948, was an employee of Collo between 1968 and 1983 and by virtue of that employment was a member of the company’s occupational old-age pension scheme. Under this scheme, which was supplementary to the statutory pension scheme, male workers may not claim a company pension before the age of 65 whereas female workers may receive such a pension from the age of 60. The different age-limits for men and women corresponded with the applicable statutory provisions.
If an employee leaves the undertaking before reaching the retirement age he retains the pension rights acquired during the period of service and those rights may be asserted upon reaching the respective age limit (60 for women and 65 for men). The amount of the pension is then calculated by applying to the pension which ought to have been acquired upon normal retirement age a reduction coefficient equal to the proportion which the employee’s actual length of service bears to a total theoretical service. Since women have to serve fewer years before reaching retirement age, their pensions are reduced less than those of their male counterparts.
On these grounds, Mr Moroni claimed a discrimination on the basis of sex prohibited by Article 119 of the Treaty.

Rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1993

Věc C-110/91

Michel Moroni v Collo GmbH

Rozhodnutí o předběžné otázce

[1993] ECR I-6591
“Moroni/Collo”

Fakta

V důsledku rozhodnutí Soudního dvora ve věci
Barber
předložil Arbeitsgericht (Pracovní soud) Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu článku 119 Smlouvy a časového omezení přímých účinků tohoto ustanovení.

Pan Moroni, který se narodil v roce 1948, byl v letech 1968 až 1983 zaměstnán u společnosti Collo. Na základě tohoto zaměstnaneckého poměru byl i členem zaměstnaneckého pojištění ke starobnímu důchodu společnosti. V rámci tohoto pojištění, které doplňovalo zákonné důchodové pojištění, nesměli pracovníci muži požadovat od společnosti vyplacení důchodu před dosažením věkové hranice 65 let zatímco ženy pracovn
i
ce měly nárok na vyplácení důchodu již od 60 let. Rozdíl věku pro vyplácení důchodu u mužů a žen odpovídal aplikovatelným zákonným ustanovením.

V případě, že zaměstnanec odejde z podniku dřív než dosáhne věkové hranice pro odchod do důchodu, náleží mu právo na výplatu důchodu za dobu, po kterou pracoval, a toto právo může uplatňovat ode dne, kdy dosáhl dané věkové hranice (tj. 60 let v případě žen a 65 let u mužů). Výška důchodu se v daném případě vypočítává odpočtem redukčního koeficientu, který se rovn
á
poměru skutečně odpracovaných let k pracovním letům stanoveným teoreticky, od částky důchodu, která by mu byla vyplácena, kdyby do důchodu odešel ve stanoveném věku. Vzhledem k tomu, že ženy musejí před tím, než dosáhnou důchodového věku odpracovat méně
l
et než muži, výše jejich důchodu se snižuje menší měrou než výše důchodu jejich mužských protějšků.

Na základě těchto skutečností pan Moroni tvrdil, že v dané věci se jedná o diskriminaci na základě pohlaví, kterou zakazuje článek 119 Smlouvy.

Názor soudu a komentář:
The Court had consistently held that “pay” in the meaning of Article 119 also covers private (as opposed to statutory; see
Defrenne I
) pension schemes. In its
Barber
judgement, the Court had namely ruled that the imposition of different age-limits for men and women in respect to pensions under a
contracted-out occupational scheme
was contrary to Article 119 of the Treaty, even if the difference between the pensionable ages for men and women is based on the one provided for by the national statutory scheme ( see also
Bilka-Kaufhaus
). On the basis of its prior rulings, the Court finds that also the
supplementary occupational scheme
presently in question falls under the scope of Article 119 of the Treaty. Indeed, it appears consequent not to distinguish between the technically different forms of pension schemes. As has been indicated above, only statutory pension schemes, which have not been contractually agreed and which are rather governed by considerations of social policy, are not being examined under Article 119 (
Defrenne I
). The German government had argued in the present case that the supplementary occupational scheme in question must also fall outside the scope of Article 119 since it closely followed the statutory provisions which were a form of social welfare rather than pay. The Court rejects this argument. If the employer or the parties to an employment contract agree on conditions for a pension scheme which follow the stautory provisions, the pension scheme nonetheless is a private one and not a statutory scheme.
The Court secondly addresses questions as to the temporal limitations of the
Barber
judgement. The Arbeitsgericht had raised the question whether the limitations provided for by Article 8 (1) of Directive 86/378
Of 24 July 1986 on the implementation of the principle of equal treatment for men and women in occupational social security schemes (OJ 1986 L 225, p. 40).
also applied to the present case. This the Court denies, arguing that the prohibition of discrimination set out by Article 119 was directly applicable and that in such a case, a Directive cannot restrict the scope of Article 119 of the Treaty. This ruling is in accord with prior judgements of the Court ( see
Defrenne II
), it has, however, been criticised since for interfering with the Community’s social legislation.
The
Barber
judgement, however, itself contained a temporal limitation of its effect, the day of the judgement, 17 May 1990. The precise scope of this limitation had to be determined. In the present context, the temporal effect was debatable namely because “there is a time-lag between the accrual of entitlement to the pension which occurs gradually throughout the employee’s working life, and its actual payment, which is deferred until a particular age”. Was the time limit of 17 May 1990 to be applied to benefits paid after that date or to pensions paid for benefits paid with respect to employment after that date? The Court clarifies that the latter interpretation was correct: “[T]he direct effect of Article 119 of the Treaty may be relied on in order to claim equal treatment in the matter of occupational pensions only in relation to benefits payable in respect of periods of service subsequent to 17 May 1990, subject to the exception in favour of workers or those claiming under them who have, before that date, initiated legal proceedings or raised an equivalent claim under the applicable national law”.

Stanovik
o Soudu a komentář

Soudní dvůr se v rámci svých rozhodnutí důsledně držel definice, že “ odměna” ve smyslu článku 119 pokrývá také soukromé (na rozdíl od zákonných; viz
Defrenne
I) systémy penzijního pojištění. Ve svém rozhodnutí ve věci
Barber
Soud zejmé
na prohlásil, že stanovení odlišných věkových hranic pro odchod do důchodu pro muže a ženy v rámci -
zaměstnaneckého smluvního pojištění
- je v rozporu s článkem 119 Smlouvy, i když rozdíl mezi jednotlivými věkovými hranicemi je rozdílem stanoveným zákonem
(viz také
Bilka-Kaufhaus
). Na základě svých předchozích rozhodnutí Soud došel k závěru, že článek 119 Smlouvy se vztahuje i na “
zaměstnanecké připojištění
”, o které šlo v dané věci. Z toho vyplývá, že rozdíly mezi různými formami penzijního pojištění nejsou významné. Jak již bylo uvedeno výše, článek 119 Smlouvy (
Defrenne I
) se nevztahuje pouze na zákonné penzijní pojištění, které nebylo dohodnuto ve smlouvě, a které je podmíněno spíše zájmy sociální politiky. Německá vláda tvrdila, že ani na zaměstnanecké připojištění, o které šlo v dané věci, se článek 119 nevztahuje, neboť toto pojištění se řídí zákonnými ustanoveními. Soud tento argument odmítl. Pokud se zaměstnavatel nebo strany pracovní smlouvy dohodnou na podmínkách penzijního pojištění, které se ř
ídí zákonnými ustanoveními, nadále se jedná o systém soukromý, nikoliv zákonný.

V druhé části se Soud věnoval otázkám časového omezení přímých účinků upraveného v rozhodnutí ve věci
Barber.
Arbeitsgericht (Pracovní soud) vznesl otázku, zda se omezení uprav
ená v článku 8 (1) směrnice 86/378 vztahují i na daný případ. Soudní dvůr toto odmítl, protože zákaz diskriminace obsažený v článku 119 je přímo aplikovatelný a v takovém případě směrnice nemůže omezit působnost článku 119 Smlouvy. Tento závěr odpovídá př
edchozím rozhodnutím Soudního dvora (viz
Defrenne II
), byl však kritizován, protože porušuje sociální legislativu Společenství.

Samotné rozhodnutí ve věci
Barber
obsahuje časové omezení přímých účinků ke dni vydání rozhodnutí, tj. k 17. květnu 1990. Přesný rozsah omezení však bylo třeba určit. V daném kontextu byla časová působnost účinků diskutabilní zejména proto, “že existovala časová mezera mezi nárůstem nároku na důchod, ke kterému dochází průběžně během pracovního života zaměstnance, a vlastní výplat
o
u důchodu, která je odložena až k určité věkové hranici.” Je třeba časové omezení 17. květnem 1990 aplikovat na dávky vyplácené po tomto datu nebo na důchody vyplácené ve vztahu k pracovnímu poměru, který existoval po tomto datu? Soud došel k závěru, že p
o
sledně uvedený výklad je správný: “V souvislosti s uplatňováním zásady rovného zacházení ve vztahu ke starobním důchodům je možné se dovolávat přímých účinků článku 119 Smlouvy pouze ve vztahu k důchodům vypláceným za období pracovního poměru, který exist
o
val po 17. květnu 1990. Výjimkou jsou pracovníci nebo ti, kteří jednají jménem pracovníků, jež před tímto datem podali návrh na zahájení soudního řízení anebo vznesli podobnou žalobu podle aplikovatelného národního práva.”

Odkazy na další rozhodnutí ESD

-
Defrenne I
, věc 80/70
Defrenne
[1971] ECR 445
-
Bilka
, věc 170/84
Bilka-Kaufhaus
[1986] ECR 1607
-
Defrenne II
, věc 43/75
Defrenne
[1976] ECR 455
-
Barber
, věc C-262/88
Barber v Guardian Royal Exchange Assurance Group
[1990] ECR I-1889
-
Steindorff
Ernst, Anmerkung, JZ 1994, 724-725
-
Höfer
Reinhold, Der EuGH zum Lohngleichheitsgebot bei den Betriebsrenten (Art. 119 EGV), NJW 1996, 297-299

Odkaz na Bílou knihu

- příloha 4I str. 66-70 (fáze II)

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. RETIREMENT PENSIONS PAID BY AN OCCUPATIONAL SCHEME BASED ON AN AGREEMENT BETWEEN THE EMPLOYER AND THE REPRESENTATIVES OF ITS EMPLOYEES, SUPPLEMENTARY TO THE STATUTORY SOCIAL SECURITY SCHEME AND NOT RECEIVING ANY PUBLIC FUNDING, CONSTITUTE PAY FOR THE PURPOSES OF ARTICLE 119 OF THE TREATY WITH THE RESULT THAT THEY ARE SUBJECT TO THE PROHIBITION OF DISCRIMINATION BASED ON SEX LAID DOWN BY THAT PROVISION. IT DOES NOT MATTER IN THIS REGARD THAT THE SCHEME WAS ESTABLISHED IN ACCORDANCE WITH NATIONAL LEGISLATION AND THIS REQUIRES THE PENSION FOR WHICH THE SCHEME PROVIDES TO BE PAID AT THE SAME TIME AS THE EMPLOYEE BEGINS TO DRAW THE STATUTORY PENSION. CONSEQUENTLY, IT IS CONTRARY TO ARTICLE 119 OF THE TREATY IF UNDER A SUPPLEMENTARY OCCUPATIONAL PENSION SCHEME A MALE EMPLOYEE IS ENTITLED TO CLAIM A COMPANY PENSION ONLY AT A HIGHER AGE THAN A FEMALE EMPLOYEE IN THE SAME SITUATION OWING TO THE SETTING OF DIFFERENT RETIREMENT AGES FOR MEN AND WOMEN.

2. ARTICLE 119 APPLIES DIRECTLY TO ALL FORMS OF DISCRIMINATION WHICH MAY BE IDENTIFIED SOLELY WITH THE AID OF THE CRITERIA OF EQUAL WORK AND EQUAL PAY REFERRED TO BY THAT ARTICLE, WITHOUT NATIONAL OR COMMUNITY MEASURES BEING REQUIRED TO DEFINE THEM WITH GREATER PRECISION IN ORDER TO PERMIT THEIR APPLICATION. SINCE WITH THE AID OF THE CONSTITUTIVE ELEMENTS OF THE PAY IN QUESTION AND OF THE CRITERIA LAID DOWN IN ARTICLE 119 DISCRIMINATION MAY BE DIRECTLY IDENTIFIED AS ARISING FROM THE SETTING OF DIFFERENT RETIREMENT AGES FOR MEN AND WOMEN IN THE MATTER OF COMPANY PENSIONS, THE WORKER DISCRIMINATED AGAINST MAY, NOTWITHSTANDING THE PROVISIONS OF DIRECTIVE 86/378, ASSERT HIS RIGHTS TO PAYMENT OF THE COMPANY PENSION AT THE SAME AGE AS HIS FEMALE COUNTERPART AND ANY REDUCTION IN THE EVENT OF EARLY DEPARTURE FROM THE SERVICE OF THE UNDERTAKING MUST BE CALCULATED ON THE BASIS OF THAT AGE. HOWEVER, BY VIRTUE OF THE JUDGMENT OF 17 MAY 1990 IN CASE C-262/88 BARBER, THE DIRECT EFFECT OF ARTICLE 119 OF THE TREATY MAY BE RE
LIED ON IN ORDER TO CLAIM EQUAL TREATMENT IN THE MATTER OF OCCUPATIONAL PENSIONS ONLY IN RELATION TO BENEFITS PAYABLE IN RESPECT OF PERIODS OF SERVICE SUBSEQUENT TO THE DATE OF PRONOUNCEMENT OF THAT JUDGMENT, SUBJECT TO THE EXCEPTION IN FAVOUR OF WORKERS OR THOSE CLAIMING UNDER THEM WHO HAVE, BEFORE THAT DATE, INITIATED LEGAL PROCEEDINGS OR RAISED AN EQUIVALENT CLAIM UNDER THE APPLICABLE NATIONAL LAW.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):