Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 1997, Harry Franzén, věc C-189/95, Recueil 1997, s. I-05909
Klíčová slova:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Landskrona tingsrätt – Švédsko. Články 30 a 37 Smlouvy o ES. Monopol na maloobchodní prodej alkoholických nápojů.
Předmět:
Výklad článků 30 a 37 Smlouvy
Odůvodnění: 1 Rozsudkem ze dne 14. června 1995, došlým Soudnímu dvoru dne 16. června 1995, položil Landskrona tingsrätt na základě článku 177 Smlouvy o ES tři předběžné otázky týkající se výkladu článků 30 a 37 Smlouvy.
2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci trestního řízení vedeného proti H. Franzénovi za porušení alkohollag 1994: 1738 ze dne 16. prosince 1994 (švédský zákon o alkoholu, dále jen „zákon o alkoholu“).
Zákon o alkoholu
3 Zákon o alkoholu, který vstoupil v platnost dnem 1. ledna 1995, upravuje výrobu alkoholických nápojů a obchod s nimi ve Švédsku. Jeho cílem je omezit spotřebu těchto nápojů, zejména nápojů s vysokým obsahem alkoholu, aby se snížily škodlivé následky jejich požívání na lidské zdraví.
4 Ve smyslu uvedeného zákona se „alkoholickými nápoji“ rozumí nápoje, které mají obsah alkoholu vyšší než 2,25 % obj. Takové nápoje zahrnují „víno“ (kvašený nápoj na bázi vinných hroznů nebo jiného ovoce, jehož obsah alkoholu je nižší než 22 % obj.), „pivo“ (kvašený nápoj na bázi sladu, jehož obsah alkoholu je mezi 2,25 % a 3,5 % obj.), „silné pivo“ (kvašený nápoj na bázi sladu, jehož obsah alkoholu je vyšší než 3,5 % obj.) a „lihoviny“ (alkoholické nápoje s výjimkou vína, piva nebo silného piva).
5 Podle zákona o alkoholu je výroba alkoholických nápojů podmíněna držením „výrobní licence“ a velkoobchod s lihovinami, vínem a silným pivem držením „velkoobchodní licence“. Držitelům výrobních licencí však zákon umožňuje zabývat se velkoobchodem s odpovídajícími výrobky.
6 Rovněž dovoz vína, silného piva nebo lihovin je podle zákona podmíněn držením výrobní nebo velkoobchodní licence.
7 Licence vydává Alkoholinspektion (Inspektorát pro alkohol) na základě žádosti, k níž jsou připojeny doklady stanovené rozhodnutím tohoto inspektorátu. V rozhodnutí je uvedeno, že v případě zahraničních žadatelů musí být přihlíženo k dokladům, které mohou tito žadatelé s přiměřeným úsilím získat od vnitrostátních orgánů.
8 Podání žádosti podléhá úhradě pevně stanoveného poplatku, jehož výše činila v době sporných skutečností 25 000 SEK. Podle H. Franzéna, který nebyl v tomto bodě usvědčen z nepravdy, se tento poplatek v případě zamítnutí žádosti o licenci nevrací.
9 Inspektorát pro alkohol musí žádost objektivně a nediskriminujícím způsobem posoudit, přičemž musí vzít v úvahu osobní a ekonomickou situaci žadatele a veškeré skutečnosti, které mají význam pro udělení licence, jako jsou odborné znalosti žadatele, zejména pokud jde o právní úpravu použitelnou na obchod s alkoholem ve Švédsku, nebo jeho způsobilost k dodržování ustanovení směrnice Rady č. 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. L 76, s. 1). Musí rovněž ověřit způsobilost žadatele k dodržování zákona a plnění jeho povinností vůči státu, zejména zjištěním jeho finančních možností a jeho případného odsouzení za trestnou činnost.
10 Žadatel musí prokázat, že má dostatečné skladovací kapacity k provozování své činnosti. Inspektorát pro alkohol vyhodnocuje případ od případu požadované kapacity s ohledem na formu a zaměření činnosti žadatele. Skladovací kapacity se zejména nepožadují od hospodářských subjektů, které dodávají nápoje přímo kupujícím na vnitrostátním území.
11 Žadatel musí rovněž poskytnout záruku, zejména ve formě bankovní záruky, uhrazení spotřebních daní, které od něj jako od skladovatele nebo příjemce zboží mohou být požadovány podle výše uvedené směrnice č. 92/12.
12 Konečně, držitel licence musí každoročně zaplatit poplatek za dohled nad svým zařízením, jehož sazba je stanovena státem. V době sporných skutečností se sazba pohybovala od 10 000 do 323 750 SEK, v závislosti na druhu a množství nápojů vyrobených nebo uvedených na trh.
13 V odpovědi na písemné otázky Soudního dvora švédská vláda upřesnila, že zákon o alkoholu nevyžaduje, aby žadatel měl bydliště ve Švédsku, což bylo výslovně uvedeno v rozhodnutí ze dne 5. října 1995. Tento bod potvrdila v ústní části jednání.
14 Podle údajů poskytnutých Soudnímu dvoru bylo ke dni 7. října 1996 vydáno 223 výrobních nebo velkoobchodních licencí.
15 Podle zákona o alkoholu je zajišťováním maloobchodního prodeje vína, silného piva a lihovin pověřena státní společnost zřízená zvláště k tomuto účelu. Společnost určená k tomuto účelu je Systembolaget Aktiebolag (dále jen „Systembolaget“), akciová společnost ve stoprocentním vlastnictví švédského státu.
16 Činnost, provoz a pravidla kontroly uvedené společnosti jsou stanoveny ve smlouvě uzavřené se státem.
17 Podle zákona o alkoholu je mimo jiné podmíněn držením „výčepní licence“ pultový prodej vína, silného piva a lihovin.
18 Držitelé výrobních nebo velkoobchodních licencí mohou prodávat nápoje pouze společnosti pověřené zajišťováním jejich maloobchodního prodeje, jiným držitelům výrobních nebo velkoobchodních licencí nebo držitelům výčepních licencí. Sama společnost zajišťující maloobchodní prodej smí požádat o licenci na velkoobchodní prodej alkoholických nápojů držitelům výčepních licencí.
19 Prodej alkoholických nápojů bez povolení, prováděný záměrně nebo z nedbalosti, je trestný.
20 Konečně, lag med vissa bestämmelser om marknadsföring av alkoholdrycker 1978:763 (zákon o různých opatřeních v oblasti uvádění alkoholických nápojů na trh), aniž by obecně zapovídal reklamu na alkoholické nápoje, zakazuje opatření podporující spotřebu těchto nápojů, jako jsou naléhavá nebo neodbytná propagační opatření, podomní prodej, jakož i reklama v rozhlase, v televizi, v novinách a v časopisech. Propagace alkoholických nápojů je však povolena v písemných materiálech dostupných veřejnosti v prodejních místech, zejména v Systembolaget, a v dopravních prostředcích majících povolení podávat alkohol. Zákon rovněž nezakazuje uvádění alkoholických nápojů v článcích tisku, zejména v rubrikách věnovaných vínu a lihovinám v denících nebo v časopisech.
Pravidla fungování Systembolaget
21 Smlouva uzavřená mezi Systembolaget a švédským státem, která vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1995, stanoví zejména, že tato společnost musí:
— vybírat nápoje, které uvádí na trh, na základě jejich jakosti, jejich nepříznivých účinků na lidské zdraví, poptávky spotřebitelů nebo úvah obchodního nebo etického rázu;
— předložit každému dodavateli v písemné formě důvody, pro něž se rozhodla neuvést nebo již nadále neuvádět na trh určitý výrobek, a vyrozumět jej o opravných prostředcích, které má k dispozici;
— přijmout obchodní a informační opatření, která jsou nestranná a nezávislá na původu nápojů;
— usilovat o obeznamování spotřebitelů s novými nápoji, které uvádí na trh při současném zohlednění omezení uvedených v zákoně o alkoholu;
— stanovit svou obchodní marži podle objektivních kritérií nezávislých na původu nápojů;
— vykonávat své činnosti racionálně, zajišťovat kvalitní služby a stanovit své ceny tak, aby pokryly její náklady, aby zajistily státu přiměřený výnos z jeho kapitálu a aby se předešlo zbytečnému zdražení nápojů;
— zřizovat nebo uzavírat svá prodejní místa podle omezení řízení, podle služeb, které mají být poskytovány, a podle politiky v oblasti alkoholu a současně umožnit každé obci, která o to požádá, aby měla prodejní místo, a dbát na to, aby v obcích bez prodejního místa mohly být alkoholické nápoje prodávány formou zásilek na objednávku a na náklady Systembolaget;
— stanovit otevírací dobu prodejních míst v souladu s pokyny švédského parlamentu.
23 Podle vnitropodnikových pravidel jsou nápoje, které Systembolaget uvádí na trh (v říjnu 1995 2 454 výrobků), rozděleny do „sortimentů“. Takzvaný „základní“ sortiment zahrnuje nápoje nižších nebo středních cenových kategorií, které jsou dostupné po celý rok ve všech prodejních místech (v říjnu 1995 1 288 výrobků). Takzvaný „dočasný“ sortiment zahrnuje nápoje dostupné omezeně, zejména pouze po část roku, jako jsou ročníková vína, sezónní nápoje (930 výrobků v říjnu 1995). Takzvaný „zkušební“ sortiment zahrnuje nápoje nabízené zkušebně v některých „obchodech“ za účelem jejich zařazení do „základního“ sortimentu (236 výrobků v říjnu 1995). Takzvaný „objednávkový“ sortiment zahrnuje výrobky, které Systembolaget sice nemá na skladě, ale které lze obdržet na objednávku. Systembolaget kromě toho dováží na žádost nápoje na náklady svých zákazníků (takzvané „soukromé“ dovozy).
24 Nápoje z prvních tří sortimentů jsou uvedeny v souhrnném ceníku, který se zveřejňuje několikrát ročně a je dostupný v „obchodech“ a v prodejních místech Systembolaget nebo na základě předplatného. Výrobky „na objednávku“ jsou uvedeny ve zvláštním seznamu, který je na vyžádání dostupný v „obchodech“. Nové výrobky, které Systembolaget uvádí na trh, jsou systematicky prezentovány v měsíčním informačním přehledu vydávaném monopolem, který je dostupný v „obchodech“ a v prodejních místech a který je zasílán předplatitelům, restauracím a novinářům působícím v tisku, rozhlase a televizi a zaměřeným na hodnocení vína a lihovin. Kromě toho jsou nové výrobky vystavovány ve výlohách „obchodů“ monopolu.
25 Systembolaget vypracovává roční plán nákupu svých výrobků, který je revidován každé čtvrtletí. Společnost vyzve držitele výrobních a obchodních licencí, aby předložili své nabídky. Tyto nabídky jsou podrobeny prvnímu výběru, který provádějí její služby na základě ekonomických nebo obchodních kritérií, jako je konkurenceschopnost ceny výrobku nebo obchodní historie, a dále chuťové zkoušce „naslepo“. Vybrané výrobky jsou zařazeny do „základního“ nebo do „dočasného“ sortimentu. Výrobky, které nebyly vybrány, mohou být na žádost dodavatele zařazeny do „zkušebního“ sortimentu, poté co byly vybrány na základě nové chuťové zkoušky, kterou provádí porota složená ze spotřebitelů. Nápoje jsou v „základním“ sortimentu ponechávány v zásadě pouze tehdy, dosáhne-li jejich prodej předem stanoveného množství a podílu na trhu.
26 Z dokumentů založených do spisu vyplývá, že Systembolaget uvedl v období od ledna do září 1995 na trh 185,2 milionu litrů alkoholických nápojů (45,2 % původem ze Švédska a 41,8 % původem z jiných členských států) a v období od ledna do září 1996 176,9 milionu litrů alkoholických nápojů (45,1 % původem ze Švédska a 40,6 % původem z jiných členských států). Během prvních osmi měsíců roku 1996 obdržel Systembolaget 12 576 nabídek, z toho 10 711 pocházelo z členských států Společenství (227 ze Švédska a 10 484 z jiných členských států), přezkoumal z nich 7 417, z toho 6 325 pocházelo ze Společenství (149 ze Švédska a 6 176 z jiných členských států) a přijal jich 908, z toho 704 původem ze Společenství ( 85 ze Švédska a 619 z jiných členských států).
Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a řízení před vnitrostátním soudem
27 H. Franzén je soudně stíhán před Landskrona tingsrätt mimo jiné za to, že dne 1. ledna 1995 prodal úmyslně a bez povolení víno nakoupené u Systembolaget nebo dovezené z Dánska.
28 Před uvedeným soudem tvrdil, že nemůže být obviněn z trestného činu, neboť zákon o alkoholu je v rozporu s články 30 a 37 Smlouvy.
29 Jelikož měl Landskrona tingsrätt pochybnosti o tom, jak na uvedený argument odpovědět, rozhodl se přerušit jednání a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
3) V případě, že má být zákonný monopol, jako je monopol Systembolaget, považován za monopol porušující článek 37, existuje adaptační období, nebo měla být společnost ke dni 1. ledna 1995 zrušena či k tomuto datu upravena?“
30 Svými prvními dvěma předběžnými otázkami se vnitrostátní soud táže, zda články 30 a 37 Smlouvy vylučují vnitrostátní ustanovení týkající se organizace vnitrostátního monopolu na maloobchodní prodej alkoholických nápojů, jako jsou předpisy uvedené v předkládacím usnesení.
31 Tyto otázky, přestože vedou Soudní dvůr k úvahám o právních předpisech použitelných na dotyčný monopol ve sporu v původním řízení, se netýkají otázky, zda může mít chování orgánů odpovědných za řízení monopolu v konkrétních případech diskriminační charakter, zejména vůči dodavatelům z jiných členských zemí.
32 H. Franzén tvrdí, že články 30 a 37 Smlouvy vylučují dotyčná ustanovení. Podle něj brání organizace monopolu na maloobchodní prodej, jako je monopol v současnosti platný ve Švédsku, několika způsoby dovozu alkoholických nápojů do Švédska a umožňuje, aby Systembolaget zvýhodňovala uvádění domácích výrobků na trh. V tomto ohledu uplatňuje, že alkoholické nápoje vyrobené v jiných členských zemích mohou být ve Švédsku prodávány pouze tehdy, jsou-li dovezeny držitelem licence na výrobu nebo na velkoobchodní prodej, a pouze tehdy, jsou-li vybrány na základě restriktivních a svévolných kritérií stanovených Systembolaget. Dodává, že zmíněné nápoje smějí být uváděny na trh pouze prostřednictvím omezené prodejní sítě a že mohou být předmětem pouze té propagace, kterou provádí Systembolaget. H. Franzén rovněž tvrdí, že právní úpravu použitelnou na monopol netvoří právní předpisy omezující nebo zakazující některé způsoby prodeje ve smyslu rozsudků ze dne 24. listopadu 1993, Keck a Mithouard (C-267/91 a C-268/91, Recueil, s. I-6097) a ze dne 29. června 1995, Komise v. Řecko (C-391/92, Recueil, s. I-1621), a to zejména z toho důvodu, že se týká činnosti podniku, který není vystaven hospodářské soutěži, a nikoli činnosti podniků čelících hospodářské soutěži.
33 Francouzská, finská, švédská a norská vláda a stejně tak i Komise mají za to, že článek 30 ani článek 37 nevylučují taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ustanovení uvedená předkládajícím soudem. Na jedné straně uplatňují, že článek 37 nevyžaduje zrušení monopolů na maloobchodní prodej, nýbrž vyžaduje pouze jejich úpravu takovým způsobem, aby nezahrnovaly pravidla diskriminující na základě původu výrobků nebo státní příslušnosti hospodářských subjektů. Podle nich tyto podmínky dotyčný monopol ve sporu v původním řízení splňuje. Na straně druhé mají za to, že pravidla použitelná na tento monopol nebrání přímo nebo nepřímo obchodu uvnitř Společenství. Podle nich totiž taková pravidla omezují nebo zakazují některé způsoby prodeje a stejným způsobem ovlivňují prodej domácích výrobků a dovážených výrobků.
34 Jak vyplývá z odůvodnění předkládacího usnesení a z vyjádření předložených Soudnímu dvoru, otázky vnitrostátního soudu se týkají nejen vnitrostátních ustanovení o existenci a fungování monopolu, ale obecněji též ustanovení, která, ačkoliv neupravují fungování monopolu, mají na něj nicméně přímý vliv, jako je tomu u pravidel týkajících se výrobních a velkoobchodních licencí.
35 S ohledem na judikaturu Soudního dvora je namístě přezkoumat pravidla týkající se existence a fungování monopolu z hlediska ustanovení článku 37 Smlouvy, specificky použitelných na výkon výhradních práv státním monopolem obchodní povahy (rozsudky ze dne 17. února 1976, Miritz, 91/75, Recueil, s. 217, bod 5; ze dne 20. února 1979, Rewe-Zentral, tzv. „Cassis de Dijon“, 120/78, Recueil, s. 649, bod 7, a ze dne 13. března 1979, Hansen, 91/78, Recueil, s. 935, body 9 a 10).
36 Naproti tomu vliv ostatních ustanovení vnitrostátních právních předpisů na obchod uvnitř Společenství, která jsou oddělitelná od fungování monopolu, ačkoliv na něj mají vliv, musí být přezkoumán z hlediska článku 30 Smlouvy (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Miritz, bod 5, Cassis de Dijon, bod 7, a rozsudek ze dne 13. března 1979, Peureux, 86/78, Recueil, s. 897, bod 35).
K pravidlům týkajícím se existence a fungování monopolu
37 Jak ze znění článku 37, tak z jeho místa v systému Smlouvy vyplývá, že tento článek má zajistit dodržování základního pravidla volného pohybu zboží v rámci celého společného trhu, zejména zrušením množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem v obchodu mezi členskými státy, a má tak zachovat obvyklé podmínky hospodářské soutěže mezi členskými státy v oblasti hospodářství v případě, že v tom či onom z těchto států výrobek podléhá státnímu monopolu obchodní povahy (rozsudky ze dne 3. února 1976, Manghera a další, 59/75, Recueil, s. 91, bod 9; výše uvedený rozsudek Hansen, bod 8; rozsudek ze dne 7. června 1983, Komise v. Itálie, 78/82, Recueil, s. 1955, bod 11; ze dne 13. prosince 1990, Komise v. Řecko, C-347/88, Recueil, s. I-4747, bod 42, a ze dne 14. prosince 1995, Banchero, C-387/93, Recueil, s. I-4663, bod 27, dále jen „rozsudek Banchero II“).
38 Soudní dvůr však opakovaně uvedl, že tento článek nevyžaduje úplné zrušení státních monopolů obchodní povahy, nýbrž předepisuje, aby byly upraveny takovým způsobem, aby byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu (výše uvedené rozsudky Manghera a další, bod 5; Hansen, bod 8; Komise v. Itálie, bod 11 a Banchero II, bod 27).
39 Účelem článku 37 Smlouvy je totiž uvést do souladu možnost členských států zachovat určité monopoly obchodní povahy jakožto nástroje pro sledování cílů veřejného zájmu s požadavky na vytvoření a fungování společného trhu. Je zaměřen na odstranění překážek volného pohybu zboží, avšak s výjimkou omezujících účinků na obchod, které jsou spjaté s existencí dotyčných monopolů.
40 Článek 37 tudíž vyžaduje, aby organizace a fungování monopolu byly upraveny tak, aby byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží, aby tak obchod se zbožím pocházejícím z jiných členských států nebyl oproti obchodu s domácím zbožím znevýhodněn z právního ani faktického hlediska a aby hospodářská soutěž mezi členskými státy v oblasti hospodářství nebyla narušena (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, bod 11).
41 V projednávaném případě není zpochybňováno, že vnitrostátní monopol na prodej alkoholických nápojů, jako je monopol svěřený Systembolaget, sleduje svým zaměřením na ochranu veřejného zdraví před zhoubnými následky alkoholu cíl veřejného zájmu.
42 Je tedy třeba ověřit, zda je monopol tohoto typu upraven tak, aby splňoval podmínky uvedené výše v bodech 39 a 40.
Systém výběru výrobků monopolem
43 H. Franzén tvrdí, že nápoje jsou společností Systembolaget vybírány do sortimentů a v těchto sortimentech ponechávány podle kritérií, která jsou nejen restriktivní, ale také svévolná a bez jakékoli možnosti kontroly.
44 V tomto ohledu je namístě nejprve uvést, že dohoda uzavřená mezi státem a Systembolaget ukládá posledně uvedené povinnost provádět výběr výrobků, které uvádí na trh, na základě jejich jakosti, neexistence nepříznivých účinků na lidské zdraví, poptávky spotřebitelů nebo úvah obchodního či etického rázu, tedy na základě kritérií nezávislých na původu výrobků.
45 Dále je namístě přezkoumat, zda kritéria a metody výběru Systembolaget jsou diskriminační nebo zda mohou znevýhodňovat dovážené výrobky.
46 Pokud jde o tento bod, ze skutečností, s nimiž byl Soudní dvůr seznámen, vyplývá za prvé to, že plán nákupu, kterým se monopol řídí při vyhlašování veřejných nabídkových řízení, je založen na předvídatelném vývoji poptávky spotřebitelů. Za tímto účelem jsou ostatně konzultováni při přípravě plánu organizace výrobců, dovozců a spotřebitelů.
47 Za druhé, veřejná nabídková řízení, která vyhlašuje Systembolaget, se týkají všech držitelů výrobních a velkoobchodních licencí a vztahují se na všechny druhy nápojů bez ohledu na jejich původ.
48 Za třetí, nabídky vybírá Systembolaget na základě čistě obchodních kritérií (konkurenceschopnost ceny výrobku, obchodní historie atd.) nebo kvalitativních kritérií (chuťová zkouška naslepo), která nemohou zvýhodňovat domácí výrobky.
49 Je pravda, že vybrané nápoje jsou ponechávány v „základním“ sortimentu Systembolaget pouze tehdy, přesáhne-li jejich odbyt určité množství a určitý podíl na trhu. Avšak toto omezení, i když může mít za následek znevýhodnění malých výrobců, nemůže samo o sobě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat domácí výrobky. V každém případě se jeví jako odůvodněné jak z hlediska svobodného výběru, který má monopol ve své obchodní politice, tak z hlediska požadavků vyplývajících z řízení monopolu. Jeho cílem je totiž zajišťovat dodávky různých alkoholických nápojů do všech prodejních míst monopolu po určitou dobu, a to v mezích slučitelných s potřebou rentabilního řízení monopolu. Kromě toho se netýká výrobků, jejichž množství je z povahy dotyčných výrobků omezené, jako jsou ročníkové nebo sezónní nápoje, a výrobků, které jsou zařazeny do „dočasného“ sortimentu.
50 Za čtvrté, hospodářské subjekty mají jiné možnosti, jak uvádět své výrobky na trh prostřednictvím monopolu. Subjekty, jejichž nabídky Systembolaget nevybral, mohou požádat, aby jejich výrobky byly podrobeny druhé kvalitativní zkoušce před porotou složenou ze spotřebitelů a aby byly případně uváděny na trh prostřednictvím monopolu zkušebně po určitou dobu. Výrobky, které Systembolaget nepřijal a které splňují objektivní podmínky stanovené bodem 4 dohody uzavřené mezi státem a Systembolaget, mohou být zařazeny do „objednávkového“ sortimentu a prodávány na žádost zákazníka. Konečně, Systembolaget je povinen dovézt jakýkoli alkoholický nápoj na žádost a náklady spotřebitele.
51 Za páté, hospodářské subjekty mají právo na sdělení důvodů rozhodnutí monopolu, pokud jde o výběr nápojů a jejich ponechání v „základním“ sortimentu, a mohou je zpochybnit před komisí představující záruky nezávislosti.
52 S ohledem na skutečnosti, s nimiž byl Soudní dvůr seznámen, se tudíž kritéria nebo metody výběru Systembolaget nejeví jako diskriminační, ani nemohou znevýhodňovat dovážené výrobky.
Prodejní síť monopolu
53 H. Franzén uplatňuje, že prodejní síť Systembolaget je omezená a nenabízí úplný výběr dostupných nápojů, což ještě více omezuje možnosti prodeje.
54 Je pravda, že takový monopol jako Systembolaget má pouze omezený počet „obchodů“. Z informací poskytnutých Soudnímu dvoru však nevyplývá, že počet prodejních míst je omezen do té míry, že by to mohlo ohrozit zásobování spotřebitelů tuzemskými nebo dováženými alkoholickými nápoji.
55 Za prvé, Systembolaget je podle dohody uzavřené se státem povinen zřizovat a uzavírat svá prodejní místa podle omezení řízení, poptávky spotřebitelů a potřeb politiky v oblasti alkoholu a dbát na to, aby každá obec, která si to přeje, mohla mít prodejní místo a aby každé místo na území státu bylo zásobováno alespoň formou zásilek.
56 Dále, podle údajů poskytnutých Soudnímu dvoru mohou být alkoholické nápoje objednány a dodány do 384 „obchodů“ monopolu, do přibližně 550 prodejních míst a prostřednictvím 56 autobusových linek a 45 linek venkovské pošty. Kromě toho je ve 259 ze 288 obcí v zemi otevřen alespoň jeden „obchod“ a Systembolaget plánuje, že v roce 1998 bude mít každá obec alespoň jeden „obchod“.
57 Konečně, i když má maloobchodní síť Systembolaget nedostatky, nepoškozují prodej alkoholických nápojů pocházejících z jiných členských států více než prodej alkoholických nápojů vyráběných na vnitrostátním území (viz, mutatis mutandis, pokud jde o článek 30 Smlouvy, výše uvedený rozsudek Banchero II, bod 40).
Propagace alkoholických nápojů
58 H. Franzén rovněž tvrdí, že systém propagace alkoholických nápojů zvýhodňuje uvádění na trh nápojů vyráběných na vnitrostátním území. Uplatňuje, že propagace alkoholických nápojů se omezuje na pouhé informování o výrobcích, lišící se podle toho, zda jde o výrobky ze „základního“ sortimentu nebo o výrobky z „objednávkového“ sortimentu, a že informování zajišťuje sám monopol bez jakékoli kontroly dodavatelů, kteří mají mimo jiné zakázáno vyhledávat objednávky u vedoucích „obchodů“.
59 Pokud jde o tento bod, je třeba nejprve poukázat na to, že omezení možností propagace alkoholických nápojů u veřejnosti je spjato s existencí jediného hospodářského subjektu na maloobchodním trhu s těmito nápoji.
60 Dále, pravidla monopolu nezakazují výrobcům nebo dovozcům, aby propagovali výrobky u monopolu. Ačkoliv dodavatelé nemohou provádět takovou propagaci přímo u vedoucích „obchodů“ monopolu, zdá se, že tento zákaz je odpovědí na znepokojení vyjádřené některými dodavateli, zejména u Konkurrensverket (švédský úřad pro hospodářskou soutěž) ohledně zajištění přísné rovnosti podmínek propagace výrobků.
61 Je třeba rovněž poukázat na to, že propagace alkoholických nápojů u veřejnosti podléhá v dotyčném členském státě obecnému omezení, jehož opodstatněnost nebyla zpochybněna vnitrostátním soudem, ani H. Franzénem. Toto omezení spočívá zejména v zákazu rozhlasové a televizní reklamy a reklamy ve všech novinách nebo jiných periodikách, tj. v zákazu prostředků tradičně využívaných výrobci k propagaci jejich výrobků u veřejnosti. Reklama na nápoje vybrané Systembolaget je však povolena v písemných materiálech dostupných na prodejních místech. Kromě toho může být jakýkoli alkoholický nápoj uveden v článcích tisku.
62 V tomto rámci zavazuje dohoda uzavřená mezi švédským státem a Systembolaget společnost k tomu, aby přijala obchodní a reklamní opatření, která jsou nestranná a nezávislá na původu výrobků, a aby usilovala o obeznamování spotřebitelů s novými nápoji při současném zohlednění omezení uvedených v zákoně o alkoholu.
63 Ačkoliv je pravda, že propagace alkoholických nápojů prováděná monopolem se většinou uskutečňuje formou prezentace výrobků, zdá se, že tento způsob propagace zcela splňuje povinnosti uvedené výše. Je však namístě uvést, že nové výrobky jsou systematicky prezentovány buď v měsíčním informačním přehledu rozšiřovaném monopolem, nebo novináři v tisku, rozhlase nebo televizi, zaměřenými na hodnocení vína a lihovin, nebo jsou konečně vystaveny v „obchodech“ monopolu.
64 Konečně je namístě poukázat na to, že způsob propagace zvolený monopolem se používá nezávisle na původu výrobků a sám o sobě nemůže z právního nebo faktického hlediska znevýhodňovat nápoje dovážené z jiných členských států oproti nápojům vyráběným na vnitrostátním území.
65 I když je pravda, že nápoje z „objednávkového“ sortimentu jsou uvedeny ve zvláštním ceníku zasílaném spotřebiteli na vyžádání, toto rozdílné zacházení, které rovněž nezávisí na původu výrobků, je odůvodněno skutečností, že Systembolaget nemá tyto nápoje na skladě a nejsou tedy v situaci srovnatelné se situací nápojů uvedených v ostatních sortimentech Systembolaget.
66 S ohledem na skutečnosti známé Soudnímu dvoru se tudíž jeví, že maloobchodní monopol, jako je monopol ve sporu v původním řízení, splňuje podmínky slučitelnosti s článkem 37 Smlouvy uvedené v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku.
K ostatním ustanovením vnitrostátního práva ovlivňujícím fungování monopolu
67 Jak bylo uvedeno výše, s ohledem na argumenty, které byly předloženy jak před vnitrostátním soudem, tak před Soudním dvorem, mají být předběžné otázky chápány jako otázky týkající se mimo jiné ustanovení vnitrostátního práva, která, ač přesně řečeno neupravují fungování monopolu, mají na něj nicméně přímý vliv. Tato ustanovení musí být přezkoumána z hlediska článku 30 Smlouvy.
68 V tomto bodě H. Franzén uplatňuje, že monopol se může zásobovat pouze u držitelů výrobních nebo velkoobchodních licencí, jejichž udělení podléhá restriktivním podmínkám, a že tato povinnost nezbytně brání dovozu výrobků pocházejících z jiných členských států.
69 Podle ustálené judikatury Soudního dvora představuje veškerá obchodní úprava, která by mohla ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Společenství, opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením (rozsudek ze dne 11. července 1974, Dassonville, 8/74, Recueil, s. 837, bod 5).
70 V takovém vnitrostátním systému, jako je systém ve sporu v původním řízení, je dovoz alkoholických nápojů vyhrazen držitelům výrobních nebo velkoobchodních licencí, tj. hospodářským subjektům, které splňují restriktivní podmínky stanovené pro vydávání těchto licencí. Je totiž třeba podotknout, že podle informací poskytnutých Soudnímu dvoru v průběhu řízení musí dotyčné hospodářské subjekty prokázat dostatečné osobní a hospodářské záruky pro výkon dotyčných činností, zejména odborné znalosti, finanční možnosti a skladovací kapacity odpovídající potřebám vykonávané činnosti. Kromě toho je podání žádosti podmíněno zaplacením vysokého pevně stanoveného poplatku (25 000 SEK), který se nevrací, je-li žádost zamítnuta. Držení licence konečně vyžaduje zaplacení rovněž vysokého ročního poplatku za dohled (od 10 000 do 323 750 SEK jako základní částka podle druhu a množství nápojů vyrobených nebo uvedených na trh).
71 Tento licenční režim představuje překážku dovozu alkoholických nápojů pocházejících z jiných členských států, neboť vystavuje tyto nápoje dodatečným nákladům, jako jsou náklady na zprostředkování, náklady na umoření poplatků a daní nutných k udělení licence nebo náklady spojené s povinností mít k dispozici skladovací kapacity na švédském území.
72 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že podle údajů poskytnutých samotnou švédskou vládou je počet vydaných licencí nízký (223 v říjnu 1996) a že tyto licence byly téměř všechny uděleny hospodářským subjektům se sídlem ve Švédsku.
73 Vnitrostátní právní předpisy jako předpisy v původním řízení jsou tedy v rozporu s článkem 30 Smlouvy.
74 Švédská vláda se však dovolávala článku 36 Smlouvy ES a uplatňuje, že její právní předpisy jsou podloženy důvody vyplývajícími z ochrany lidského zdraví.
75 Je pravda, že opatření jsoucí v rozporu s článkem 30 mohou být odůvodněna na základě článku 36 Smlouvy. Avšak je třeba, aby v souladu s ustálenou judikaturou (výše uvedený rozsudek Cassis de Dijon; rozsudek ze dne 6. července 1995, Mars, C-470/93, Recueil, s. I-1923, bod 15; rozsudek ze dne 26. června 1997, Familiapress, C-368/95, Recueil, s. I-3689, bod 19, a rozsudek ze dne 9. července 1997, De Agostini a TV-Shop, C-34/95, C-35/95 a C-36/95, Recueil, s. I-3843, bod 45) byla vnitrostátní ustanovení přiměřená sledovanému cíli a aby tohoto cíle nemohlo být dosaženo opatřeními méně omezujícími obchod uvnitř Společenství.
76 Ačkoliv ochrana lidského zdraví proti škodlivým následkům alkoholu, jíž se dovolává švédská vláda, je v projednávaném případě nesporně jedním z důvodů, které mohou odůvodnit odchylku od článku 30 Smlouvy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. července 1991, Aragonesa de Publicidad Exterior a Publivía, C-1/90 a C-176/90, Recueil, s. I-4151, bod 13), uvedená vláda neprokázala, že režim licencí zavedený zákonem o alkoholu, zejména pokud jde o podmínky týkající se skladovacích kapacit a vysokých poplatků a dávek, které jsou požadovány po držitelích licencí, je přiměřený sledovanému cíli veřejného zdraví, nebo že tohoto cíle nemohlo být dosaženo opatřeními méně omezujícími obchod uvnitř Společenství.
77 Za uvedených podmínek je namístě vzít v úvahu, že články 30 a 36 Smlouvy vylučují vnitrostátní ustanovení vyhrazující dovoz alkoholických nápojů hospodářským subjektům, které jsou držiteli výrobní nebo velkoobchodní licence, za podmínek, jako jsou podmínky stanovené švédskými právními předpisy.
K porušení článku 52 Smlouvy ES a směrnic o veřejných zakázkách
78 H. Franzén ve svém vyjádření rovněž tvrdí, že některá ustanovení zákona o alkoholu jsou v rozporu s článkem 52 Smlouvy, jakož i se směrnicemi Společenství o veřejných zakázkách.
79 V tomto ohledu je třeba připomenout, že s přihlédnutím k rozdělení pravomocí v rámci řízení o předběžné otázce podle článku 177 Smlouvy přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, aby definoval předmět otázek, které má v úmyslu položit Soudnímu dvoru. Soudní dvůr nemůže na žádost jednoho z účastníků sporu v původním řízení přezkoumávat otázky, které mu nepoložil vnitrostátní soud. Pokud by tento soud s ohledem na vývoj sporu považoval za nezbytné získat další výklad práva Společenství, přísluší mu znovu se obrátit na Soudní dvůr (rozsudky ze dne 3. října 1985, CBEM, 311/84, Recueil, s. 3261, bod 10; ze dne 9. ledna 1990, SAFA, C-337/88, Recueil, s. I-1, bod 20, a ze dne 11. října 1990, Nespoli a Crippa, C-196/89, Recueil, s. I-3647, bod 23).
80 Za uvedených podmínek je namístě odpovědět na první dvě otázky, že článek 37 Smlouvy nevylučuje vnitrostátní ustanovení týkající se existence a fungování státního monopolu na maloobchodní prodej alkoholických nápojů, jako jsou ta, která jsou uvedena v předkládacím usnesení. Články 30 a 36 naproti tomu vylučují vnitrostátní ustanovení vyhrazující dovoz alkoholických nápojů hospodářským subjektům, které jsou držiteli výrobní nebo velkoobchodní licence, za stejných podmínek, jako jsou podmínky stanovené švédskými právními předpisy.
Ke třetí otázce
81 Třetí otázka byla položena pouze pro případ, že by Soudní dvůr měl za to, že článek 37 vylučuje vnitrostátní ustanovení týkající se organizace státního monopolu na maloobchodní prodej alkoholických nápojů, jako jsou ta, která jsou uvedena v předkládacím rozsudku.
82 S ohledem na odpověď podanou na první dvě otázky není nezbytné odpovídat na tuto otázku.
K nákladům řízení
83 Výdaje vzniklé švédské, francouzské, finské a norské vládě a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů
_____________________________________________________________________________