Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61992J0080

	Název: Title:		Judgment of the Court of 24 March 1994. Commission of the European Communities v Kingdom of Belgium. Failure to fulfil obligations - Legislation applicable to radio-communications transmitters and receivers. Case C-80/92. Rozhodnutí ESD z 24. března 1994 Věc C-80/92 Commission of the European Communities v Kingdom of Belgium [1994] ECR I-1019

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1994 page I-1019

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		688J0361, 688J0059, 692J0381, 688J0131, 690J0047 -Technical Circular Air, věc 361/88 a věc 59/88 Commission v Germany [1991] ECR I-2567 a [1991] ECR I-2607 -Věc C-381/92 Commission v Ireland [1994] ECR I-215 -Groundwater Directive, věc C-131/88 Commission v Germany [1991] ECR I-825 -Věc C-131/88 Commission v Greece [1988] ECR 1637 -Delhaize, věc C-47/90 Delhaize Freres et Le Lion [1993] ECR I-3669


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Under Belgian law, (1) it is an offence to possess a radiocommunications transmitter or receiver unless written authorization from the Minister has been obtained; and (2) no radiocommunications transmitter or receiver may be offered for sale or rental unless the model has been certified by the authorities; a dispense from this requirement may be granted for prototypes of equipment intended solely for export. Said provisions are intended to take care of the risk of interference inherent in such equipment.
The Commission, claiming that the former regulation was incompatible with Article 30 of the Treaty and the latter incompatible with Article 34 of the Treaty, initiated proceedings against the Kingdom of Belgium under Article 169. Upon the reasoned opinion from the Commission, the Belgian Government acknowledged that the certification requirement (above, 1), could be disproportionate since the risk of interference, while real, was slight. It indicated that the certification requirement could be substituted by a declaration requirement. In fact, the Belgian Government subsequently replaced the certification procedure by a declaration procedure; this change, however, was effected only by way of a new administrative practice which had not been published and of which the persons concerned could learn only by applying to the proper departments.
In the proceedings before the Court, the Belgian Government did not therefore challenge the substance of the part of the application concerning the certification requirement (above 1) but rather argued that the action was devoid of purpose in view, first, of the offer in the reply to the reasoned opinion to replace the certification procedure simply with a declaration procedure and, secondly, of the fact that the appropriate departments were instructed to replace the former procedure with the latter.
Podle belgického práva (1) je držení radiokomunikační vysílačky nebo přijímače bez písemného povolení Ministra přečinem; a (2) radiokomunikační vysílačky nebo přijímače nesmí být prodávány nebo nabízeny k pronájmu bez toho, že by daný model nebyl schválen

odpovídajícími orgány; výjimku z těchto požadavků zákona je možno přiznat prototypům zařízení, která jsou určena výhradně pro vývoz. Účelem výše uvedených ustanovení belgického práva je ošetřit riziko, které je vlastní těmto zařízením.
Vzhledem k tomu, že Komise měla zato, že prvně uvedené ustanovení odporuje ustanovení článku 30 Smlouvy ES a posledně uvedené článku 34 Smlouvy ES, zahájila proti Belgickému království řízení ve smyslu ustanovení článku 169 Smlouvy ES. Podle odůvodněného stanoviska Komise,
b
elgická vláda uznala, že požadavek povolení Ministra (výše sub (1)) nemusí být v dané věci považován za proporcionální, protože riziko porušení, ačkoliv existuje, je zde minimální. Dále belgická vláda prohlásila, že požadavek písemného schválení může být
n
ahrazen prohlášením výrobce a následně nahradila řízení o schválení požadavkem prohlášení výrobce; k této změně však došlo pouhou obměnou správního řízení, informace o čemž nemusí být nutně publikována a dotčené osoby se o něm mohou dozvědět pouze v souvi
s
losti se žádostí odpovídajícímu úřadu.
V řízení před Soudním dvorem proto belgická vláda nepopírala tu část žaloby, která se týkala požadavku vydání povolení (výše sub (1)), ale spíše argumentovala tím, že žaloba jako taková postrádá smyslu. Za prvé proto, že v rámci odpovědi na odůvodněné stanovisko Komise navrhla, že nahradí schvalovací řízení jednoduchým prohlášením výrobce, a za druhé proto, že odpovídající oddělení byla instruována, aby nahradila schvalovací řízení pouhým prohlášením výrobce.

Názor soudu a komentář:
With respect to the certification requirement, the Court first confirms the admissibility of the action. The offer to change the relevant laws so as to conform with Community law does not render the application inadmissible. The Court has consistently held that the subject-matter of an application under Article 169 of the Treaty is the reasoned opinion. The fact that the default challenged by the Commission has been remedied within the time-limit set-out pursuant to the second paragraph of Article 169 does not make the application inadmissible because there is still an interest in pursuing the action in order to establish the basis of liability of the Member State concerned towards other Member States, the Community or private parties. (See in particular
Technical Circular Air
).
Neither does the changed administrative practice render the action inadmissible or devoid of purpose. Because, according to the Court’s case-law, “administrative practices, which by their nature are alterable at will by the authorities and are not given the appropriate publicity, cannot be regarded as constituting the proper fulfilment of a Member State’s obligations under the Treaty” ( Case C-381/92;
Groundwater Directive
; C-147/86).
Holding that the application regarding the certification requirement is admissible, the Court, in the light of the fact that the parties agreed as to the substance matter, holds that by adopting and maintaining in force the certification requirement failed to fulfil its obligations under Article 30 of the Treaty.
The second head of claims, based on Article 34 of the Treay, concerned transmitters and transceivers intended for export. “[T]he Court has consistently held [that] Article 34 of the Treaty concerns national measures which have as their specific object or effect the restriction of patterns of exports and thereby the establishment of a difference in treatment between domestic trade of a Member State and its export trade, in such a way as to provide a special advantage for national production or for the domestic market of the State in question” (see
Delhaize
). The Belgian legislation in question, however, applies to products intended for the Belgian market and those intended for export alike. It merely treats the latter differently from the former in so far as they qualify for an exemption from the certification requirement. The legislation in question thus treats products intended for export more favourably than those intended for the domestic market and cannot therefore be regarded as having the specific object or effect of restriction of patterns of export.
Co se týče schvalovacího řízení, Soudní dvůr v prvé řadě potvrdil přípustnost žaloby Komise. Návrh belgické vlády, že změní svou právní úpravu tak, aby vyhovovala komunitární úpravě není důvodem pro nepřípustnost žaloby. Podle ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora je předmětem žaloby podle článku 169 Smlouvy odůvodněné stanovisko Komise. Skutečnost, že porušení práva Společenství, které Komise žalobou napadla bylo napraveno ve lhůtě stanovené podle druhého odstavce článku 169
n
emá za následek nepřípustnost žaloby, protože stále ještě zde existuje zájem na vedení žalobního řízení. Na jeho základě je totiž možné stanovit odpovědnost dotčeného členského státu za porušení práva Společenství vůči ostatním členským státům, Společenst
vím nebo soukromým osobám. (Viz zejména
Technical Circular Air
).
Ani změna správního postupu nemá za následek nepřípustnost žaloby nebo ztráty jejího smyslu. Opět to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora, neboť podle něj “správní praxe, která je co do svého charakteru změnitelná na základě vůle správního orgánu, přičemž tato změna nebývá ani řádně publikována, nemůže být považována za odpovídající splnění závazků členských států, které pro ně vyplývají ze Smlouvy ES” (věc C-381/92;
Groundwater Directive;
C-147/86).
Soudní dvůr tedy došel k závěru, že žaloba týkající se požadavku schvalovacího řízení je přípustná. Vzhledem k tomu, že se strany dohodly na jejím předmětu, Soud prohlásil, že přijetím a ponecháním v účinnosti požadavku schvalovací procedury, Belgie nesplnila své povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení článku 30 Smlouvy ES.
Druhá část žaloby měla svůj základ v ustanovení článku 34 Smlouvy ES a týkala se vysílaček a přijímačů určených pro export. “Podle ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora upravuje článek 34 národní opatření, jejichž specifickým cílem nebo účinkem je omezení exportu, čímž dochází k rozdílnému zacházení s daným zbožím v rámci domácího obchodu členského státu a v rámci jeho obch
o
du zahraničního. V důsledku toho je národní produkci nebo národnímu trhu daného členského státu poskytována zvláštní výhoda (viz
Delhaize
). Belgická legislativa, o kterou v dané věci šlo, se však vztahovala jak na výrobky určené pro belgický trh, tak na výrobky určené pro vývoz. Pouze zacházela s posledně uvedenými jinak v tom smyslu, že tyto jsou zproštěny povinnosti schvalovacího řízení. Vzhledem k tomu, že tímto dotčená legislativa zachází s výrobky určenými pro vývoz příznivěji než s těmi, které jsou u
r
čeny pro domácí trh, nelze ji považovat za legislativu, jejíž zvláštním cílem nebo účinkem je omezit způsoby vývozu.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):