Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61983C0261

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 8. července 1984 Věc 261/83 Carmela Castelli v. Office National des Pensions pour Travailleurs Salariés (ONPTS) Rozhodnutí o předběžné otázce (1983) ECR 3199 Opinion of Mr Advocate General VerLoren van Themaat delivered on 21 June 1984. Carmela Castelli v Office National des Pensions pour Travailleurs Salariés (ONPTS). Reference for a preliminary ruling: Cour du travail de LiŐge - Belgium. Guaranteed income for old persons - Equal treatment. Case 261/83.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1984 page 3199

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		31968R1612; 31971R1408

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		· Cristini, věc 32/75, Cristini (1975) ECR 1805 · Lair, věc 39/86, Lair v. Universitat Hannover (1988) ECR 3161 · Even, věc 207/78, Even (1979) ECR 2019 Reina, věc 65/81, Reina (1982) ECR 33


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Paní Castelliová, italská státní příslušnice, žila se svým synem od roku 1957 v Belgii, přičemž tam nikdy nepracovala. Z Itálie pobýrala částečný vdovecký důchod.
Rozhodnutím ONPTS ze dne 22. prosince 1978 bylo paní Castelliové zamítnuto přiznání starobní dávky jenž je podle zákona ze dne 1. dubna 1969 zaručena starým lidem a to z důvodů, že paní Castelliová nesplňovala podmínky stanovené v uvedeném zákoně, neboť nebyla belgickou státní příslušnicí, ani příslušnicí státu s kterým Belgie uzavřela reciproční dohodu a nebyla v Belgii oprávněna k pobírání starobního důchodu, nebo vdoveckého důchodu.
V průběhu řízení zahájeného paní Castelliovou po tomto zamítavém rozhodnutí, Cour de Travail (Pracovní soud) postoupil ESD otázky týkající se interpretace práva Společenství, jmenovitě Nařízení č. 1408/71 a Nařízení č. 1612/68. Tyto otázky mají zejména objasnit zda-li za okolností tohoto případu byla paní Castelliová - podle výše uvedených nařízení - oprávněna k zaručené starobní dávce, nebo zda-li její vynětí z důvodů neexistence reciproční dohody bylo v souladu s právem Společenství.

Názor soudu a komentář:
Soud rozhoduje otázky výlučně na základě Nařízení 1612/68 a nezabývá se Nařízením 1408/71.
Nařízení č. 1612/68 provádí právo svobodného pohybu na území Společenství. Nařízení bylo doplněno Nařízením 1251/703 , které rozšiřuje právo pracovníků jednoho členského státu pobývat v jiném členském státu po skončení pracovního __________________________________1 ze dne 14. června 1971 o aplikaci systému sociálního zabezpečení pro zaměstnance a jejich rodiny pohybující se na území Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1971 (II), str. 416.
2 ze dne 15. října 1968 o svobodě pohybu pracovníků na území Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1968 (II), str. 475.
3(OJ, zvláštní anglické vydání 1970 (II), str. 402).
poměru v tomto členském státu. Obě Nařízení dávají závislým rodinným příslušníkům , bez ohledu na jejich státní příslušnost, právo pobývat s pracovníkem na území jiného členského státu (srov. článek 10 Nařízení 1612/68 a článek 3 Nařízení 1251/70).
Článek 7 (2) Nařízení 1612/68 stanoví, že pracovník z jiného členského státu v členském státu v němž pracuje požívá stejných sociálních a daňových výhod jako domácí pracovník. S odvoláním na předchozí rozhodnutí (viz. * Cristini), Soud zdůrazňuje, že tento zákaz diskriminace chrání rovněž pracovníkovi závislé členy rodiny ve vzestupné linii. Otázkou proto bylo zda-li zaručená starobní dávka je sociální výhodou ve smyslu ustanovení článku 7 (2).
Soud důsledně definoval koncepci sociálních výhod tak, že zahrnuje všechny výhody, “které, ať jsou spjaty, či nikoli s pracovní smlouvou, jsou obecně přiznávány národním pracovníkům primárně z důvodů jejich objektivního statusu pracovníků, nebo na základě pouhého faktu jejich bydliště na domácím území a jejichž rozšíření na pracovníky, kteří jsou příslušníky jiného členského státu usnadní jejich pohyb na území celého Společenství” (srov. * Lair, Even; Reina). Soud dochází k závěru, že právě projednávaná zaručená dávka spadá do definice sociálních výhod. Tudíž je podle práva Společenství nepřípustné podmiňovat zaručenou dávku existencí recipročních dohod mezi členským státem pobytu a členským státem, jehož je pracovník, nebo závislý člen rodiny státním příslušníkem.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):