Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61989J0300

	Název: Title:		Rozhodnutí ESD ze dne 11. června 1991 Věc C-300/89 Komise Evropských společenství v Rada Evropských společenství Žaloba o neplatnost [1991] ECR I-2867 Directive on Reduction and Eventual Elimination of Pollution

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1991 PAGES I-2867

	Předmět (klíčová slova): Keywords		ENVIRONMENT;APPROXIMATION OF LAWS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		389L0428

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		- Věc 91/79, Komise v Itálie [1980] ECR 1099 - Věc 92/79, Komise v Itálie [1980] ECR 1115 - Věc 138/79, Roquette Frčres v Rada [1980] ECR 3333 - Věc 139/79, Maizena v Rada [1980] ECR 3393 - Věc 45/86, Komise v Rada [1987] ECR 1493 - Věc 165/87, Komise v Rada [1988] ECR 5545


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Komise napadla žalobou na neplatnost podle článku 173 Smlouvy o EHS Směrnici Rady 89/428/EHS Směrnice Rady 89/428/EHS z 21. června 1989 o postupech pro harmonizaci programů pro snížení a případné odstranění znečištění způsobeného odpadem z průmyslu oxidu titaničitého (Official Journal L 201, str. 56)
, a to z toho důvodu, že Rada založila Směrnici na článku 130s Smlouvy a že toto ustanovení bylo chybným právním základem.
Podle názoru Komise bylo hlavním cílem či těžištěm Směrnice zlepšení podmínek soutěže v průmyslu oxidu titaničitého, čili opatření týkající se zavedení a fungování vnitřního trhu.
Proto by byl platným právním základem článek 100a, protože jeho ustanovení je s ohledem na cíl zavedení fungujícího společného trhu lex specialis k článku 130s a protože článek 130s není ve skutečnosti určen k dosažení takového cíle.
Naopak, Rada považovala článek 130s za správný právní základ, protože těžištěm Směrnice bylo omezení znečištění způsobeného dotčeným odpadem. Proto opatření sledovalo cíl zmíněný článkem 130s a bylo takto spojeno s článkem 130s.

Názor soudu a komentář:
Před tím, než se Soud zaměří na podstatu případu, poukazuje na požadavek komunitárního práva, že v kontextu organizace mocí Společenství se musí výběr právního základu řídit objektivními faktory, které podléhají soudnímu přezkumu (srov. Věc 45/86, odstavec 11). Obzvlášť takové faktory jsou cílem a obsahem opatření.
Soud poté analyzuje cíl a obsah dotčené Směrnice a ustanovení Smlouvy, na která odkazovaly Komise a Rada.
Pokud jde o Směrnici, Soud dospěl k závěru, že sleduje obojí – ochranu životního prostředí i zlepšení podmínek soutěže odstraněním nerovností.
Tento dvojí cíl spadá do rozsahu obou článků, článku 130s i článku 100a. Článek 130s se vztahuje na opatření, která mají být přijata Společenstvím ohledně životního prostředí, zatímco článek 100a se vztahuje na přijetí opatření k aproximaci práva členských států, které se týká zavedení a fungování společného trhu.
Soud poté zdůrazňuje to, že narozdíl od předchozích rozhodnutí (srov. Věc 165/87, odstavec 11), Směrnice nemůže být založena na obou článcích, 100a a 130s. Je tomu tak proto, že se pro opatření založená na těchto ustanoveních použijí rozdílné postupy. Článek 100a vyžaduje použití kooperační procedury podle článku 149, odst. 2, zatímco článek 130s vyžaduje, aby Rada jednala jednomyslně a pouze před tím konzultovala s Evropským parlamentem. Tudíž, jestliže by opatření používalo jako právního základu obou článků, byla by kooperační procedura zbavena své podstaty, protože Rada by pak musela v jakémkoliv případě rozhodovat jednomyslně. Nicméně, stejně jako v předchozích rozhodnutích (srov. Věc 138/79 a Věc 139/79, odstavec 34), má Soud za to, že kooperační procedura odráží “základní demokratický princip, že národy (členských států) by se měly účastnit výkonu moci prostřednictvím zastupitelského shromáždění (Evropského parlamentu).”
Proto Soud prohlašuje, že je nutné určit, které z relevantních ustanovení Smlouvy je patřičným právním základem, a tedy který postup se má použít.
Soud rozhodl, že správným právním základem Směrnice by byl článek 100a. Své rozhodnutí opírá o tři následující argumenty:
1. Znění článku 130r, odst. 2, že požadavky na ochranu životního prostředí mají být součástí ostatních politik Společenství, nemůže ospravedlnit, aby opatření bylo založeno na článku 130s, protože také sleduje ochranu životního prostředí.
2. Soutěž může být značně zkreslena rozdílnou úrovní nákladů jednotlivých společností, které pramení z národních předpisů ohledně životního prostředí (srov. Věc 91/79 a 92/79, odstavec 8). Proto opatření Společenství, které sbližuje národní pravidla týkající se podmínek výroby v průmyslovém sektoru, napomáhá dosažení vnitřního trhu, tj. cíle, pro který je zvláště příslušným článek 100a.
3. Článek 100a, odst. 3 požaduje, aby Komise ve svých návrzích na sbližování národního práva sledovala vysokou úroveň ochrany životního prostředí. Proto toto ustanovení naznačuje, že cíl ochrany životního prostředí může být sledován pomocí opatření podle článku 100a.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. IN THE CONTEXT OF THE ORGANIZATION OF THE POWERS OF THE COMMUNITY THE CHOICE OF THE LEGAL BASIS FOR A MEASURE MAY NOT DEPEND SIMPLY ON AN INSTITUTION' S CONVICTION AS TO THE OBJECTIVE PURSUED BUT MUST BE BASED ON OBJECTIVE FACTORS WHICH ARE AMENABLE TO JUDICIAL REVIEW. THOSE FACTORS INCLUDE IN PARTICULAR THE AIM AND CONTENT OF THE MEASURE.

2. WHERE AN INSTITUTION' S POWER IS BASED ON TWO PROVISIONS OF THE TREATY, IT IS BOUND TO ADOPT THE RELEVANT MEASURES ON THE BASIS OF THE TWO RELEVANT PROVISIONS. HOWEVER, WHERE, AS IN THE CASE OF ARTICLE 100A OF THE TREATY, ONE OF THE ENABLING PROVISIONS REQUIRES RECOURSE TO THE COOPERATION PROCEDURE PROVIDED FOR IN ARTICLE 149(2) OF THE TREATY, ON CONCLUSION OF WHICH THE COUNCIL MAY ACT BY A QUALIFIED MAJORITY PROVIDED THAT IT INTENDS ACCEPTING THE AMENDMENTS PROPOSED BY THE PARLIAMENT AND PUT FORWARD BY THE COMMISSION, AND THE OTHER PROVISION, AS IN THE CASE OF ARTICLE 130S, REQUIRES THE COUNCIL TO ACT UNANIMOUSLY AFTER MERELY CONSULTING THE EUROPEAN PARLIAMENT, USE OF BOTH OF THEM AS A JOINT LEGAL BASIS WOULD DIVEST THE COOPERATION PROCEDURE OF ITS VERY SUBSTANCE, THE PURPOSE OF THAT PROCEDURE BEING TO INCREASE THE INVOLVEMENT OF THE EUROPEAN PARLIAMENT IN THE LEGISLATIVE PROCESS OF THE COMMUNITY. THAT PARTICIPATION REFLECTS A FUNDAMENTAL DEMOCRATIC PRINCIPLE THAT THE PEOPLES SHOULD TAKE PART IN THE EXERC
ISE OF POWER THROUGH THE INTERMEDIARY OF A REPRESENTATIVE ASSEMBLY. IT FOLLOWS THAT IN SUCH A CASE RECOURSE TO A DUAL LEGAL BASIS IS EXCLUDED AND THAT IT IS NECESSARY TO DETERMINE WHICH OF THOSE TWO PROVISIONS IS THE APPROPRIATE LEGAL BASIS. 3 IN VIEW OF THE FACT THAT, IN THE FIRST PLACE, IT IS APPARENT FROM THE VERY TERMS OF ARTICLE 130R(2) OF THE TREATY THAT A COMMUNITY MEASURE CANNOT BE COVERED BY ARTICLE 130S MERELY BECAUSE IT PURSUES, AMONG OTHERS, OBJECTIVES OF ENVIRONMENTAL PROTECTION, SECONDLY, THAT ACTION INTENDED TO APPROXIMATE, IN A GIVEN INDUSTRIAL SECTOR, NATIONAL RULES CONCERNING PRODUCTION CONDITIONS WHICH WERE ADOPTED FOR REASONS RELATING TO ENVIRONMENTAL PROTECTION BUT ARE LIABLE TO LEAD TO DISTORTIONS OF COMPETITION, FALLS WITHIN THE SCOPE OF ARTICLE 100A, SINCE IT IS CONDUCIVE TO THE ATTAINMENT OF THE INTERNAL MARKET, AND, FINALLY, THAT THE OBJECTIVES OF ENVIRONMENTAL PROTECTION REFERRED TO IN ARTICLE 130R MAY BE EFFECTIVELY PURSUED BY MEANS OF HARMONIZING MEASURES ADOPTED ON THE BASIS OF A
RTICLE 100A, THE COUNCIL SHOULD HAVE USED ARTICLE 100A AS THE LEGAL BASIS FOR DIRECTIVE 89/428/EEC ON PROCEDURES FOR HARMONIZING THE PROGRAMMES FOR THE REDUCTION AND EVENTUAL ELIMINATION OF POLLUTION CAUSED BY WASTE FROM THE TITANIUM DIOXIDE INDUSTRY. SINCE THE COUNCIL WRONGLY BASED THE DIRECTIVE ON ARTICLE 130S, THE DIRECTIVE MUST BE ANNULLED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):