Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61985J0249
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 21. května 1987
Věc 249/85
Albako Margarinefabrik Maria von der Linde GmbH & Co. KG v Bundesanstalt für landwirtschaftliche Marktordnung
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1987] SbSD 2435
”Beurre de Berlin”
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1987 PAGES 2345
Předmět (klíčová slova):
Keywords		AGRICULTURE;MILK PRODUCTS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E189
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		-Věc 6/64, Costa v ENEL [1964] SbSD 585

-Věc 9/70, Grad [1970] SbSD 825

-Věc 20/70, Lesage [1970] SbSD 861

-Věc 23/70, Haselhorst [1970] SbSD 881

-Věc 11/70, Internationale Handelsgesellschaft [1970] SbSD 1125

-Věc 106/77, Simmenthal [1978] SbSD 629

-Spojené věci 133–136/85, Rau a ostatní v BALM [1987] SbSD 2289

Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Na základě rozhodnutí Komise z 25. února 1985 o opatřeních na podporu prodeje másla na západoberlínském trhu, které bylo adresováno SRN, byla v Berlíně provedena studie za účelem změření reakce konzumentů na cenu másla. Odpůrce - Spolkový úřad pro regulaci zemědělských trhů na základě tohoto rozhodnutí Komise zadarmo dával máslo spotřebitelům, pokud tito koupili máslo vybraných podniků. Navrhovatel – Albako nebyl jedním z těchto podniků. Poté co se Albaku nepodařilo dosáhnout předběžného opatření k zastavení tohoto projektu, a poté co se projekt už uskutečnil, podalo Albako žalobu proti odpůrci k zemskému soudu ve Frankfurtu, který byl toho názoru, že projektem došlo k porušení německého soutěžního práva. Zemský soud měl rovněž za to, že rozhodnutí Komise nemůže mít přednost před německými zákony, ledaže by mělo bezprostřední účinek.
Zemský soud poté postoupil Soudu podle článku 177 předběžnou otázku, zda čtvrtý odstavec čl. 189 Smlouvy ES se má vykládat tak, že rozhodnutí Komise, jako je to dotčené, brání Soudu v zamezení jednání odpůrce, který sám není adresátem rozhodnutí, a které je v rozporu s národními předpisy, ale které odpůrce uskutečňoval k provedení rozhodnutí Komise.

Názor soudu a komentář:
Soud nejprve uvedl, že daný problém je odlišný od těch, které již byly posuzovány Soudem v předchozích jeho rozsudcích, v kterých Soud stanovil, že za určitých okolností, rozhodnutí určené všem členským státům může mít bezprostřední účinek v tom slova smyslu, že jednotlivec se ho může dovolávat ve sporu proti státnímu orgánu. Tyto předchozí rozsudky se totiž týkaly zabránění aplikace těch ustanovení vnitrostátního práva, která byla neslučitelná s rozhodnutím. Daný případ se však netýká rozhodnutí, které by obsahovalo obecné pravidlo a navíc SRN náležitě rozhodnutí provedla.
Soud dále poukázal na to, že rozhodnutí Komise nenechává žádnou volnost uvážení odpůrci. Tudíž zakázat uskutečnění daného projektu, který byl předepsán Komisí by znamenalo zabránit provedení rozhodnutí Komise. Soud proto měl za to, že předběžná otázka by měla být formulována tak, zda komunitární právo a především čtvrtý odstavec čl. 189 Smlouvy ES požaduje na vnitrostátním soudu, aby s zdržel aplikace vnitrostátních předpisů za situace, kdy by tato aplikace zabránila členskému státu provést rozhodnutí Komise.
S odkazem na svůj rozsudek ve věci 11/70 Internationale Handelsgesellschaft Soud pak stanovil, že komunitární akt nemůže být podřízen vnitrostátnímu právu, jelikož by to bylo v rozporu s ustálenou judikaturou Soudu. Pokud jde o platnost dotčeného rozhodnutí, Soud poukázal na svůj rozsudek ve věci Rau a ostatní v. BALM (Spojené věci 133-136/85), kde bylo stanoveno, že dotčené rozhodnutí je platné.
Soud však zdůraznil, že platnost aktů přijatých orgány Společenství může být dotčena jejich neslučitelností s komunitárně-právními soutěžními principy. Orgány společenství musí brát do úvahy, zejména požadavek férového obchodování. Nicméně, v oblasti společné zemědělské politiky, musí tento požadavek zohledňovat cíle vytýčené v čl. 39 Smlouvy ES.
Soud rovněž zdůraznil, že podle čtvrtého odstavce čl. 189 Smlouvy ES jsou rozhodnutí závazná jako celek pro ty, kterým jsou určena. Jsou-li rozhodnutí adresovaná členským státům, znamená to, že zavazují všechny orgány členských států, včetně jejich soudů. V důsledku principu přednosti komunitárního práva nesmí tudíž vnitrostátní soudy aplikovat jakýkoliv vnitrostátní předpis, jehož aplikace by zabránila provedení rozhodnutí Komise.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):