Odkaz:
Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. května 1982, Komise Evropských společenství proti Belgickému království, C-149/79, Recueil 1982, s. 1845
Klíčová slova:
Volný pohyb pracovníků – Zaměstnání ve veřejné správě.
Předmět:
Žaloba na určení, zda Belgické království porušilo povinnosti, které vyplývají z článku 48 Smlouvy o EHS a z nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, když klade podmínku státní příslušnosti pro přístup k zaměstnání, na která se nevztahuje čl. 48 odst. 4 Smlouvy o EHS.
Skutkové okolnosti:
I – Průběh řízení
1. Mezitímním rozsudkem ze dne 17. prosince 1980 (Sbírka s. 3881), po té, co stanovil principy, podle kterých má být vykládán čl. 48 odst. 4 Smlouvy o EHS a k němu se vztahující pojem zaměstnání ve veřejné správě, rozhodl Soudní dvůr:
„Komise a Belgické království znovu přezkoumají spornou záležitost s přihlédnutím k právnímu odůvodnění tohoto rozsudku a předloží Soudnímu dvoru zprávu o výsledku tohoto přezkoumání do 1. července 1981. Soudní dvůr vydá konečné rozhodnutí po tomto datu.“
2. Na žádost Belgického království a Komise prodloužil Soudní dvůr lhůtu až do 31. října 1981.
Komise a Belgické království předložily své zprávy 29. a 30. října 1981.
3. Z obou zpráv vyplývá, že představitelé příslušných belgických orgánů a představitelé orgánů Komise se sešli dne 22. června a 19.října 1981, aby se vzájemně seznámili se svými postoji a těžkostmi.
I když tato setkání probíhala v ovzduší vzájemného porozumění, neumožnila Belgickému království a Komisi shodnout se na jednotné zprávě pro Soudní dvůr. Rozpor přetrvává v otázce, zda z hlediska právních úvah obsažených v rozsudku Soudního dvora ze dne 17. prosince 1980 patří sporná zaměstnání, všechna nebo některá z nich, mezi zaměstnání, na která se vztahuje výhrada čl. 48 odst. 4 Smlouvy o EHS.
Naopak, pokud jde o povahu úkolů a odpovědností, které obsahuje každé ze sporných zaměstnání, názory se již neliší. Komise vychází – stejně jako belgická vláda – z popisu, který udaly pro každé dotčené zaměstnání příslušné belgické orgány, tj. SNCB, SNCV, město Brusel a obec Auderghem.
II – Vyjádření účastníků
Zaměstnání, kterých se týkají zprávy, jsou tato:
a) u SNCB:
– posunovač – nakládač – strojvedoucí – pokládač kolejí – signalista
b) u SNCV:
– uklízeč kanceláře – pomocný natěrač – pomocný obkladač – dělník pečující o baterie – přípravář řezů – přípravář kotev – noční hlídač – uklízeč – opravář – pomocný dělník
c) u města Bruselu:
– truhlář – pomocný zahradník – ošetřovatelka – dětská pečovatelka – noční hlídač – kontrolor vedoucí technické kanceláře – hlavní kontrolor – kontrolor prací – kontrolor inventářů – dozorce – architekt
d) u obce Auderghem:
– architekt – dětská pečovatelka – ošetřovatelka v jeslích – pomocný zahradník – truhlář – elektrikář – instalatér
Komise tvrdí, po zhlédnutí popisu uvedeného v přílohách zmíněných zpráv, že kromě případu architektů a kontrolorů a některých nočních hlídačů, kterým je při hlídání budov nebo jiných hlídaných míst umožněn snadný přístup k tajemství příslušného veřejného společenství, nelze žádné další případy považovat za zaměstnání ve veřejné správě obsahující pravomoc rozhodovat a nést odpovědnost vlastní veřejné moci, a proto nespadají pod výhradu uvedenou v čl. 48 odst. 4 Smlouvy.
Belgická vláda naopak tvrdí:
a) že obce jsou prvkem veřejné moci, jsou odpovědné za veřejný zájem místního společenství a obecní zaměstnanci, kteří jsou často v kontaktu s obyvatelstvem, jím musí být nezbytně přijímáni;
b) že SNCB a SNCV zajišťují veřejný zájem v oblasti dopravy a že z důvodu významu této oblasti mohou být najímáni pouze vlastní státní příslušníci, zejména z důvodů bezpečnosti, které mohou vyvstat za určitých výjimečných situací, jako je válka nebo mobilizace;
c) že přístup k statutárním místům ve veřejné správě, poskytujícím zaměstnancům skutečné právo na zachování místa a na kariéru, je zvláště vyloučen pro cizí státní příslušníky z toho důvodu, že tito státní příslušníci by mohli zaujmout buď následkem postupu, nebo vývoje kariéry místa obsahující pravomoc rozhodovat a nést odpovědnost vlastní veřejné moci.
Pokud jde zejména o zaměstnání u SNCB a SNCV, odmítá belgická vláda tvrzení Komise, podle něhož tyto dva subjekty nemají žádný vztah k ochraně veřejných zájmů státu. Připomíná z tohoto hlediska, že je v zájmu státu moci disponovat kdykoliv a za jakýchkoliv okolností s jistotou dopravními prostředky a že možnost použít na rozkaz vlády všechny nezbytné prostředky pro přepravu jednotek nebo vojenského materiálu do kteréhokoliv místa země a v kteroukoliv dobu je základním prvkem bezpečnosti státu. Za těchto okolností, aby železnice mohly plně zastávat svou úlohu v kritické době, je nezbytné, aby statutární zaměstnanci SNCB a SNCV byli belgickými státními příslušníky.
Hledisko bezpečnosti nelze totiž posuzovat pouze na úrovni rizik sabotáže nebo špionáže, neboť je stejně tak důležité, aby provoz dopravních prostředků byl zajištěn v každém případě nejpravidelnějším a nejúčinnějším způsobem. Argument Komise, podle kterého by v době nepokojů stačilo odstranit cizí státní příslušníky a nahradit je vlastními státními příslušníky, je neudržitelný. Neboť pokud by cizí státní příslušníci jednou získali kvalifikaci statutárních úředníků spojenou se stálostí zaměstnání, neexistoval by právní podklad pro přerušení nebo zrušení zaměstnání těchto úředníků ani v době nepokojů. Kromě toho by bylo velmi složité zaplnit ihned prázdná místa, bereme-li v úvahu, že nové přijímání vlastních státních příslušníků by se muselo uskutečnit cestou výběrového řízení, jehož časová náročnost by byla neslučitelná s naléhavostí situace. Konečně se lze ptát, co by se stalo s cizími úředníky, takto zbavenými svých funkcí po skončení situace veřejného ohrožení. Zde se nabízí otázka, zda by bylo třeba znovu je přijmout a propustit vlastní státní příslušníky mezitím přijaté, což by znamenalo diskriminaci posledně uvedených, nebo zda by bylo třeba znovu zaměstnat cizí úředníky a ponechat na místech také vlastní státní příslušníky, což by bylo nehospodárné.
Komise odpovídá, že belgická vláda odvozuje od situace, pro kterou má členský stát možnost použít čl. 48 odst. 3 Smlouvy o EHS, řešení pro případ spadající pod odstavec 4 uvedeného článku. Dále se domnívá, že předpokládaná bezpečnostní opatření by měla smysl pouze pro určitá stanovená pracovní místa a že nepokoje nebo válka představují okolnosti zjevně výjimečné, u nichž pouhá možnost výskytu nestačí předběžně k odůvodnění vyloučení všech příslušníků ostatních členských států z přístupu k jakémukoliv zaměstnání u železnic.
9. Vedlejší účastníci svá vyjádření v této fázi řízení nepředložili.
III – Ústní část řízení
Na jednání dne 30. března 1982 byly vyslechnuty argumenty Komise Evropských společenství, zastoupené p. Dubouis, Belgického království, zastoupeného p. Hoebaerem, Spojeného království, zastoupeného p. Godwinem, Německé spolkové republiky, zastoupené p. Grabitzem a Francouzské republiky, zastoupené p. Museux.
Belgické království předložilo dne 1. dubna 1982 zprávu obsahující informace k otázce položené Soudním dvorem v průběhu jednání ohledně vyžadovaných jazykových znalostí ošetřovatelek a dětských pečovatelek v jeslích a mateřských školkách obce Auderghem.
Generální advokát předložil své stanovisko na zasedání dne 12. května 1982.
Právní otázky:
1 Na základě žádosti podané v kanceláři Soudního dvora dne 28. září 1979 předložila Komise u Soudního dvora podle článku 169 Smlouvy o EHS návrh, kterým se domáhá prohlášení, že Belgické království tím, že podmínilo nebo umožnilo podmínit belgickou státní příslušností přístup k zaměstnáním, na která se nevztahuje čl. 48 odst. 4 Smlouvy, porušilo povinnosti vyplývající z článku 48 Smlouvy a z nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství“ (Úř. věst. L 257, s. 2).
2 Rozsudkem ze dne 17. prosince 1980 (Sbírka s. 3881) Soudní dvůr, dříve než rozhodl, stanovil určitá kritéria umožňující určit oblast působnosti výjimky uvedené v čl. 48 odst. 4 Smlouvy, pokud jde o zaměstnání, která stejně jako sporná zaměstnání jsou nabízena ve veřejné správě.
3 Informace obsažené v soudních spisech případu a poskytnuté účastníky v průběhu písemného řízení a ústní části řízení však Soudnímu dvoru neumožňují posoudit spolehlivě povahu funkcí příslušných zaměstnání a určit, která z těchto zaměstnání nespadají do oblasti působnosti výše uvedeného čl. 48 odst. 4. Soudní dvůr proto vyzval účastníky, aby znovu přezkoumali spornou otázku se zřetelem na principy výkladu stanovené Soudním dvorem a s ohledem na zvláštnosti každého zaměstnání.
4 Výše uvedený rozsudek ze dne 17. prosince 1980 uvádí totiž ve svém výroku, že:
6 Za těchto podmínek přísluší Soudnímu dvoru vyřešit spor posouzením, zda a do jaké míry sporná zaměstnání popsaná v obou výše uvedených zprávách lze považovat za zaměstnání spadající do oblasti působnosti čl. 48 odst. 4, jak ji stanovil rozsudek ze dne 17. prosince 1980.
7 Z výše uvedeného rozsudku, zejména z odstavců 12 a 19, vyplývá, že zaměstnání ve smyslu čl. 48 odst. 4 Smlouvy jsou zaměstnání, která mají ke zvláštním činnostem veřejné správy takový vztah, kdy je tato pověřuje výkonem veřejné moci a odpovědností za ochranu veřejných zájmů státu, mezi něž se řadí zájmy veřejných společenství, jako je místní správa.
8 Komise uznala, že vzhledem k úkolům a odpovědnostem, které obsahují, mají některá ze sporných zaměstnání popsaných ve výše uvedených zprávách charakteristiky, díky nimž spadají do rámce výjimky čl. 48 odst. 4 Smlouvy, s ohledem na kritéria uvedená v rozsudku Soudního dvora ze dne 17. prosince 1980. Jedná se o zaměstnání jmenovaná jako „kontrolor vedoucí technické kanceláře“, „hlavní kontrolor“, „kontrolor prací“, „kontrolor inventářů“ a „noční hlídač“ v městské správě Bruselu a jako „architekt“ v městské správě Bruselu a Auderghemu. Díky tomu mohou být tyto body sporu považovány za vyřešené.
9 Naopak pokud jde o ostatní zaměstnání uvedená v dotyčných zprávách, nezdá se, že by z hlediska povahy úkolů a odpovědností, které obsahují, patřila mezi „zaměstnání ve veřejné správě“ ve smyslu čl. 48 odst. 4 Smlouvy.
10 Argumentace rozvinutá Belgickým královstvím, týkající se některých zaměstnání v SNCB (Belgické státní železniční dráhy) a v SBCV (Belgické místní železniční dráhy), podle které musí být otázka přijímání cizinců posuzována zejména z hlediska případného výskytu situace ohrožující bezpečnost státu, je neudržitelná v rámci čl. 48 odst. 4 Smlouvy. Tato argumentace má rysy hypotézy nespadající do právního rámce uvedeného ustanovení.
11 Z těchto důvodů je tedy vhodné prohlásit, že Belgické království porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy o EHS, prosazováním nebo umožněním prosadit podmínku státní příslušnosti pro přístup k zaměstnáním uvedeným ve zprávách předložených účastníky ve dnech 29. a 30. října 1981, kromě zaměstnání „kontrolor vedoucí technické kanceláře“, „hlavní kontrolor“, „kontrolor prací“, „kontrolor inventářů“ a „noční hlídač“ v městské správě Bruselu a „architekt“ v městské správě Bruselu a Auderghemu.
Náklady řízení
12 Podle čl. 69 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu může Soudní dvůr rozhodnout o úhradě všech nákladů řízení nebo jejich části, pokud účastníci neuspějí v jednom nebo více bodech.
13 Belgické království, které neuspělo v několika bodech obhajoby, musí uhradit polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí. Vedlejší účastníci ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR
rozhodl takto:
2) Belgické království uhradí polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí. Vedlejší účastníci ponesou vlastní náklady řízení.